Fenomén Ford Mustang: od nespoutané „Ameriky“ na čtyřech kolech až po plně elektrický Mach-E

Když se řekne americká kára, většina lidí si neomylně vybaví právě Ford Mustang.Jde o vůz, jehož první generace přišla na trh v ten správný čas. Lee Iacocca prosadil výrobu malého lehkého vozu v době, kdy se Ford soustředil na velké těžké (čti luxusní) vozy s velkými motory. Muscle cary se jim říkalo. Ford Mustang měl být jiný, kompaktnější, hbitější a hlavně dostupnější. Šlo o vůz, který si cenově mohli dovolit i ti, kdo ho svýma rukama vyráběli. Ford ho sice prezentoval jako pony car, kompaktní vůz pro sekretářky a manželky, ale Iacocca už od prvních náčrtků věděl, že mládež a pracující lid si Mustanga zamiluje. Automobilka ovšem nechtěla riskovat, a tak Mustang poskládala z dílů již existujících vozů (Ford Falcon a Farlaine).

Naštěstí se díla chopili ti nejschopnější inženýři u Fordu. V projektu viděli šanci postavit sportovní auto, které nebude trpět nadváhou jako většina tehdejší produkce modrého oválu. Původní návrh počítal se čtyřmístným vozem s karoserií kupé a hmotností kolem 1100 kilogramů. Oproti Falconu byl Mustang kratší, nižší, ale zároveň širší, takže měl mnohem lepší jízdní vlastnosti. Inženýři vysedávali v práci do nočních hodin a ladili poslední detaily, testovací jezdci sedali do Mustanga za odměnu a při kroužení po polygonu vábili čím dál tím větší davy. Když Iacocca prezentoval finální design Henrymu Fordovi II., ani jeden z nich netušil, jaký obrat bude Mustang pro automobilku znamenat.

Tehdy už oba spolupracovali s Carrollem Shelbym a chystali se vyzvat na souboj Ferrari ve vytrvalostním závodu v Le Mans. Shelby pak Mustangy upravoval a udělal z nich populární závodní stroje. Iacocca si prosadil, že kromě základních motorizací bude k dispozici i Ford Mustang V8. Šlo sice o menší motor než v luxusních silničních jachtách, ale Mustang větší nepotřeboval. Když si ho pak vzal do parády Shelby, vyladil auto do stavu, který imponoval mnoha amatérským závodníkům i vášnivým řidičům. Spolupráce značky Shelby s automobilkou ostatně zdárně pokračuje dodnes.

Konkurence na sebe nenechala dlouho čekat a Ford Mustang se brzy poměřoval s Chevroletem Camaro nebo Dodge Charger. Recepty na úspěch byly ve všech případech stejné, ale Mustang měl před konkurencí náskok. Oproti předpokladům byl o něj rekordní zájem a Ford dokázal navýšit kapacity natolik, že se skutečně dostalo na každého. Fenomenální popularity si nemohl nevšimnout okolní svět. Na Mustanga čekalo stříbrné plátno a nesmrtelná sláva.

Pro image Fordu Mustang coby té skutečné nespoutané Ameriky na čtyřech kolech byly hned první role klíčové. Tak jako je připomínkou „starých dobrých časů divokého Západu“ v americké ikonografii kovboj na koni, cválající nekonečnou prérií, i automobily začaly být akcentovány jako stroje osvobozující své majitele, umožňující jim zdolat dříve nepředstavitelné vzdálenosti, ušetřit čas, trávit volné chvíle s rodinou nebo objevovat nová místa. Tato jejich klíčová úloha ovšem ve skutečném světě rychle narazila na překážky diktované spotřební kulturou. Možnost koupě na splátky, ať už nemovitostí či automobilů, znamenala pro spotřebitele věčný koloběh práce a splácení dluhů, ale především zrychlila tempo výstavby a výroby natolik, že se nově vystavěné dálnice a města rychle zaplnily vozy. Svoboda jednoho řidiče končila tam, kde začínala svoboda druhého a v nekonečných zácpách tak byla tato hodnota spíše iluzorní. Image automobilu coby vyjádření svobody a neomezených možností tedy zůstala především doménou knih, hudby, filmů a televizních seriálů. Vznikl tak specifický žánr tzv. road movie, který je úzce spjat s westerny, jež byly díky své bohaté knižní historii častým zdrojem inspirace pro první rozhlasové hry, hollywoodské filmy, ale také televizní seriály padesátých let dvacátého století.

Road movies alias filmy, ve kterých je vůz nástrojem k objevování sama sebe na dlouhé cestě (roadtripu) za určitým či neurčitým cílem, představují definitivní odklon od westernů k jinému žánru. Šerifskou hvězdu nahradil policejní odznak, kolt nahradily pistole a věrného oře automobil. Jedním z průkopníků této proměny nostalgických kovbojů v soudobé detektivy byl i detektiv Frank Bullitt ve snímku Bullittův případ, který je osamělým kovbojem vzdorujícím pravidlům a autoritám (pozdější televizní detektivové už téměř vždy operují v párech, aby v seriálovém narativu vynikla nesourodost jejich povah), ale vždy ví, že se může spolehnout na svůj rychlý sportovní vůz. I díky tomu je Bullittův případ jedním z milníků historie automobilů na stříbrném plátně.

Ford Mustang rozhodně není prvním, ale rozhodně zůstává nejslavnějším vozem stříbrného plátna. Během téměř šedesáti let existence tohoto modelu si různé generace vozu zahrály ve více než 3000 filmech a seriálech. Často v hlavní roli jako ve filmech 60 sekund, Diamanty jsou věčné, Need for Speed, Já, legenda nebo Závod s časem. Nejslavnější rolí tohoto ikonického vozu ovšem zůstává snímek Bullittův případ. Svou filmovou premiéru si Ford Mustang odbyl v jedné z prvních bondovek (Goldfinger, 1964), kde ho řídila žena, protože Ford svým bestsellerem cílil nejen na mladé rodiny obecně, ale především na ženy, které při bydlení na předměstí také potřebovaly své vlastní auto. Úspěchy vozu na závodních tratích, jeho výkonnější varianty posvěcené samotnou automobilkou v zájmu boje s konkurencí a další filmové role ovšem marketing novějších variant posunuly směrem k mužskému publiku.

Bullittův případ je tematicky tradiční detektivkou, která se ovšem vymyká z průměru tím, jak velkou roli dává lokalitám, v nichž se odehrává. Většina filmu se natáčela v ulicích San Franciska, přičemž v 60. letech bylo ještě obvyklé točit převážnou část filmu ve studiu. S tím souvisí i choreografie desetiminutové automobilové honičky, při níž je město třetím výrazným hercem v pozadí souboje dvou automobilů. Představitel hlavní role, Steve McQueen, byl vášnivým závodníkem, majitelem rychlých vozů a motocyklů. Ve svých filmech často v nebezpečných scénách sám řídil a osobně vybíral, které motocykly či vozy se v nich objeví. Mohl si to dovolit, protože se po mnoha úspěšných filmech stal na začátku sedmdesátých let nejvlivnější a nejlépe placenou filmovou hvězdou. Nebyl pochopitelně první celebritou, která milovala rychlá auta – Elvis Presley nakupováním drahých a raritních vozů proslul, jeho luxusní vozy značky Cadillac pro něj byly potvrzením společenského statutu a úspěchu. James Dean s nimi oficiálně závodil a za volantem svého sportovního vozu Porsche i tragicky zahynul. Steve McQueen ale zatím nejvýrazněji přenesl svou vášeň pro automobily i do svých filmů a jeho fanoušci ho vnímali stejně tak jako hollywoodskou hvězdu a jako úspěšného závodníka. McQueenovy vozy si i nadále drží velkou sběratelskou hodnotu. Základ této hvězdné auře a spojení stříbrného plátna s plechovým strojem položil právě snímek Bullittův případ.

Obsazení Fordu Mustang v nejsilnější motorizaci do hlavní role bylo formalitou, protože filmové studio Warner Bros., které snímek produkovalo, mělo dlouhodobou smlouvu s automobilkou Ford o dodávkách vozů pro natáčení. Ford zajistil vozy v potřebném množství a výměnou získal prostor ve filmu. McQueen a Yates však došli k závěru, že vozy policie a zločinců musí být nezaměnitelné, a proto zločince vybavili dalším sportovním vozem, který Yatesovi připomínal vizáží žraloka. Jednalo se o vůz Dodge Charger od automobilky General Motors. Tato kreativní změna marketingově prospěla oběma vozům. Z vítězného Fordu Mustang udělala legendu, ale Dodge Charger také získal řadu příznivců - jedním z důvodů dlouhé honičky byl fakt, že vozy byly rovnocennými soupeři. A vzhledem ke konstrukci scény diváci vnímají kvality řidičů i samotných aut. Nakonec z toho byla komerční i kulturní rivalita na dlouhé roky dopředu, kdy se o tržní podíl v segmentu přetahoval Ford Mustang, Dodge Charger a Chevrolet Camaro. Je to bitva, která trvá dodnes, kdy jsou na trhu nové generace všech zmíněných vozů, a zároveň jedna z nejdéle přežívajících a nejslavnějších rivalit v automobilovém průmyslu. Ford profitoval především z toho, že McQueenův Mustang je auto hlavního hrdiny a ve snímku reprezentuje tu správnou stranu, policejní spravedlnost. Proto ikonografii plechového hrdiny stříbrného plátna využil hned několikrát - v letech 2001, 2008 a 2018 uvedl na trh speciální Bullitt edici Fordu Mustang a Steve McQueen si i po své smrti zahrál s pomocí digitálních triků v několika reklamních kampaních na produkty Fordu.

Proč tak dlouhý úvod k první generaci vozu? Protože je zdaleka nejslavnější a svým designovým jazykem se k ní automobilka od roku 2004 vrací, ať už jde o pátou generaci, nebo tu aktuální šestou, která byla v roce 2015 uvedena na trh jako tzv. globální vůz, tj. poprvé si mohli Forda Mustang koupit i zákazníci v Evropě, kterým byl až na výjimky s tovární zárukou zapovězen. Trh reagoval okamžitě a nový Ford Mustang se stal nejprodávanějším sportovním kupé v mnoha státech. V sousedním Německu navzdory velké konkurenci vyhrává pravidelně, protože nabízí exotické emoce a především bezkonkurenční poměr cena/výkon, zvlášť v osmiválcovém provedení Mustang GT.

Doba se ovšem mění a Mustang je nejen v emisně uvědomělé Evropě považován za symbol té éry spalovacích motorů, proti níž se teď ve jménu klimatických změn brojí. Proto se automobilka odhodlala k odvážnému kroku. Místo aby nové elektrické SUV pokřtila náhodným výrazem ze slovníku, přišpendlila mu na přední masku slavného koníka a vypustila do amerických prérií v roce 2019 model Mustang Mach-E.

Nemusím dodávat, že z toho byl velký povyk. Ford tím chtěl podle svých vlastních slov nejen nastavit sám sobě při elektrifikaci portfolia laťku nejvyšší, ale zároveň poukazuje na to, jaká nás všechny pravděpodobně čeká budoucnost – jeden rodinný vůz s čistým pohonem a v druhé garáži, když se zadaří, něco pro zábavu, nad čímž lze trochu přimhouřit oko. V americkém žargonu se tomu říká „two car dream garage“ a lidé na sociálních sítích se trumfují, kdo vymyslí zajímavější kombinaci dvou aut z ranku rodinného dostavníku a zábavného svezení na víkendové výlety.

Letos se Mustang Mach-E konečně dostává na silnice a tím pádem i k motoristickým novinářům. Těm samým, kteří předtím vytahovali, byť jen verbálně, cepy, vidle a sudlice. Jak si někdo může dovolit špinit pověst Fordu Mustang. Zrovna teď, když se modelu podařilo s velkou slávou dobýt celou Evropu.

V době, kdy vůz přijíždí k evropským novinářům, je situace o poznání klidnější. Ti američtí totiž vůz s rozpaky chválí a vlastně už se smířili s tím, že velké SUV patří do elitní rodiny. Nejen křivkami, ale i jízdními vlastnostmi. Měli jsme možnost se krátce svézt preprodukčním vozem, který je naladěný podle vkusu evropských zákazníků a má podvozek upravený na silnice starého kontinentu. Zvenku Mustang Mach-E nezapře rodovou příbuznost. Není to jen podsvícený koník na falešné masce chladiče, ale především tvar a grafika předních i zadních světlometů. A ačkoliv s kupé si tohle rodinné auto nespletete, dvoubarevný lak se snaží alespoň vytvořit iluzi elegantně se svažující střechy.

Nebudu vám lhát, jeden z nejdůležitějších trademarků Fordu Mustang chybí. Nezaměnitelná kulisa vidlicového osmiválce je nahrazena zenovým tichem. Elektrický pohon neuslyšíte, ale stejně tak je interiér skvěle odhlučněný od aerodynamického hluku nebo odvalujících se kol. Mach-E tak působí prémiovým dojmem, což jen podtrhuje patnáctipalcový tablet uprostřed palubní desky. Že má Mustang Mach-E nakročeno proti Tesle, o tom už dnes nikdo nepochybuje, ostatně byl to i důvod, pro který automobilka upřednostnila svůj domácí trh, kde válka o tzv. Tesla Killera probíhá nejbouřlivěji. Elektrickému Mustangu zatím nikdo korunku na hlavu neposadil, ale Ford se rozhodně vydal správným směrem. Dokazuje to i exemplář, který Ford na testování dovezl. Elektromotory v něm pohánějí obě nápravy a posílají na ně 258 kW, což stačí na zrychlení z nuly na sto za 5,1 sekundy. Baterie s kapacitou 88 kWh by měla vystačit na dojezd až 610 km v závislosti na konfiguraci a systém disponuje rychlonabíjením až 150 kW.

Mach-E váží přes dvě tuny, tedy skoro dvojnásobek toho, co první Mustang v roce 1964. Při ostré jízdě na okreskách ale pohledné SUV maskuje svou hmotnost sportovním podvozkem a skvělou rekuperací. Člověk by skoro neměl námitky, kdyby netušil, že se chystá i verze GT, která nabídne zrychlení z nuly na sto za 3,7 sekundy a vyšší maximálku. To už se skutečně dostáváme do hájemství Tesly. Mustang Mach-E je podstatně univerzálnější než tradiční Mustang, jehož dlouhatánské dveře, jen průměrný výhled a omezené místo na zadních sedačkách z něj dělají rodinný vůz jen s hodně přimhouřenýma očima. Na druhou stranu se nesluší zvolat „král je mrtvý, ať žije král“. Právě naopak, existence elektrického SUV s touhle jmenovkou prodlouží originálu život minimálně o generaci, ne-li o dvě. A dost možná i s tím zbožňovaným osmiválcem pod kapotou, byť nelze vyloučit doping ze strany elektrické energie, aby se vlk nažral a motor zůstal celý.

Mustang Mach-E je na první dojem výborným autem a oknem do budoucnosti. Kovbojové na starých Mustanzích v něm spatřují konkurenci a hrozbu, ale pokud se s ním nesvezou a nepokusí se s ním skamarádit, skončí časem stejně jako jejich předchůdci z Divokého západu. Nezavírejte před technologiemi zítřka oči, Mustang Mach-E má nejen jiskru elektrickou, ale i tu, která z originálu udělala nadčasovou legendu. Momentálně vám navíc nikdo nebrání, abyste si do garáže nastěhovali obě. S touhle two car dream garage to u nás Ford vyhrává na plné čáře.