Šabatová kandiduje do Senátu: „Jde o to, jak spravedlivě distribuovat bohatství ve společnosti“

HalfPageAd-1

Vratislav Dostál

22. 07. 2020 • 14:00
Disidentka, signatářka Charty 77 a bývalá ombudsmanka Anna Šabatová se vcelku překvapivě rozhodla kandidovat v senátních volbách. Podle svých slov první dvě nabídky na kandidaturu odmítla, teprve na třetí reagovala kladně. Tak jako prakticky po celý život, i v horní komoře se chce v případě svého zvolení zasazovat především o větší spravedlnost pro všechny. „Jde o to, jak spravedlivě distribuovat bohatství ve společnosti. Kdo má nést zátěž ze společenských proměn, které přijdou tak jako tak,“ říká Šabatová v rozhovoru pro INFO.CZ.

Mobile-rectangle-3

Je to pro mě svým způsobem překvapení. Potom, co vám letos v únoru vypršel mandát v čele úřadu Veřejného ochránce práv, by mne nenapadlo, že se relativně krátce poté rozhodnete pro další veřejné angažmá. Jak to vzniklo, že se budete letos na podzim ucházet o hlasy voličů ve volbách do Senátu?

Před půl rokem jsem si také myslela, že to bude konec mé kariéry a že se budu věnovat rodině, případně nějakým limitovaným aktivitám. Také jsem tu nabídku, když jsem ji dostala poprvé, vcelku spontánně odmítla. Následovala další, někdy v březnu, i tu jsem odmítla. Už ne tak spontánně, ale po určitém zvažování. No a když jsem ji dostala potřetí, někdy koncem dubna, tak jsem na ní kývla. 

Pro mě na tom bylo zajímavé, že všechny tři nabídky přišly od téhož subjektu. Řekla jsem si, s trochou nadsázky, že vytrvalost se musí ocenit. Konzultovala jsem to pochopitelně v rámci celé naší rodiny, zatímco někteří její členové mi to vřele doporučili, jiní byli trochu skeptičtější. 

Které argumenty nakonec převážily? Proč jste přehodnotila svou původně odmítavou reakci?

Hodně zafungovalo to, že jsem si postupem času trochu odpočala, což byl nezanedbatelný faktor. Určitě na mne zapůsobila také ta vytrvalost, jak velký je o mou kandidaturu zájem. Začala jsem o tom tudíž přemýšlet a říkala jsem si, že mě koneckonců politika a vše kolem ní ještě pořád hodně zajímá. A že kdybych se k ní mohla vyjadřovat i z této úrovně, tak že bych byla ve výsledku ráda.

Pokud jste řekla, že vás pokaždé oslovila stejná politická strana, logicky se musím zeptat která? 

Předně musím říct, že budu nezávislá kandidátka. A budu na kandidátce Strany zelených. Současně mou kandidaturu podpoří ještě některé další subjekty a řada osobností.

Jaké konkrétně?

Bude to uskupení Senátor 21 a Idealisté, jde o menší politická hnutí. Pokud jde o Senátora 21, je poměrně známé, že jejich cílem je podpora perspektivních senátorů širšího ideového směru, pokud jde o Idealisty, jde o hnutí, které vzniklo jako platforma sdružující mladší a idealisticky zaměřené sociální demokraty, kteří však pupeční šňůru přestřihli a založili vlastní politické hnutí.

Při vší úctě ke zmíněným politickým subjektům, nebylo by strategické hledat širší alianci stran, které by vás podpořily?

Požádala jsem o podporu také jednotlivce, několik osobností veřejného života. Mou kandidaturu podpoří celá řada z nich, jde o lidi napříč celým politickým spektrem.

Kdo například?

Podpoří mě několik osobností z Brna i Prahy. Mimo jiné třeba Eliška Wagnerová, Petr Pithart, Václav Malý, Vladimír Špidla, Karel Schwarzenberg a další.

Budete kandidovat v Brně. Proč tam?

Mám k Brnu velice silnou vazbu. Narodila jsem se tu, vyrůstala jsem tu a vystudovala všechny školy včetně školy vysoké. Její studium ale bylo přerušeno kriminálem. V Brně jsem o několik desítek let později udělala také doktorát, dvakrát jsem se tam pak vrátila pokaždé na šest let při výkonu funkce veřejné ochránkyně práv a ještě dříve jako zástupkyně prvního ombudsmana Otakara Motejla. Chci ale připomenout, že Senát je v Praze. Převážná část práce se tudíž bude vztahovat k budově na Malé straně, současně ale plánuju, že budu do Brna pravidelně jezdit. Ostatně mám tam opravdu hodně přátel a – jak jsem už řekla – dlouholeté vazby.

Aniž bych čekal, že mi prozradíte předvolební strategii, tak bych se rád zeptal, zda budete v kampani akcentovat spíše celorepubliková politická či společenská témata, anebo budete přihlížet ke specifikům místa, kde budete kandidovat, tedy k Brnu? 

Považuji za správné věnovat se především těm celorepublikovým tématům se zohledněním místní perspektivy. Práce senátora je převážně práce na zákonech, případně na nějakých koncepčních věcech, které se týkají celé republiky. To ale neznamená, že si jako senátorka nebudu všímat témat místního charakteru, pokud se vyskytnou… Jít ale s lokálními tématy do voleb nepovažuji za správné a poctivé. Tam nejsou žádné nástroje, jimiž by to mohl senátor ovlivňovat.

A která témata anebo problémy současné České republiky, tedy chcete akcentovat? 

Rámcově se chci věnovat několika oblastem. Na prvním místě bych podtrhla spravedlnost, kterou chápu velmi široce, její součástí je i sociální spravedlnost. Jde o to, jak spravedlivě distribuovat bohatství ve společnosti. Kdo má nést zátěž ze společenských proměn, které přijdou tak jako tak. V užším slova smyslu se spravedlnost váže k soudnímu systému, jehož dobré fungování považuji také za velmi důležité. 

Tou další velkou oblastí je ochrana životního prostředí, úbytek vody, lesů. Prakticky se to začíná dotýkat všech lidí, stačí vyrazit na Vysočinu nebo kamkoli jinam. Lesy jsou zasažené způsobem, který jsme si ještě před několika lety neuměli představit. Existuje řada obcí, kde už mají velké problémy s nedostatkem vody. Ve špatném stavu je také půda. V této oblasti podpořím cokoli, co bude rozumné a co bude směřovat k nějakému koncepčnímu a systémovému řešení. 

Zde je třeba říct, že jednotlivý senátor nemá zákonodárnou iniciativu, tu má pouze Senát jako celek. Vždy tedy záleží na tom, jak jednotliví senátoři kooperuji. A já se považuji za člověka, který chce hledat konsenzus a má vůli ho nalézat.

No a další oblast je sociální. Důležité je hledat taková opatření, která budou mít co nejméně negativních důsledků pro méně majetnou část společnosti. V sociální oblasti je pro mě také velmi důležité téma péče, péče o ty, kteří se nemohou postarat sami o sebe, ať už z důvodu věku nebo nějakého handicapu. Na mysli mám jak péči v institucích – tam mám mnoho zkušeností z minulého působení –, ale také péči v rodinách. Je to pro mě důležité téma i osobně, už mnoho let. A to, jak se péče odměňuje, je samozřejmě také otázkou spravedlnosti v širším slova smyslu.

A panuje podle vás v dnešní společnosti spravedlnost?

Nechci říct, že panuje úplná nespravedlnost. Spravedlivá společnost je ideál, ke kterému bychom se měli vždy vztahovat a jednotlivé kroky bychom tímto ideálem měli poměřovat. Samozřejmě také nevěřím, že může existovat naprosto a ve všech detailech spravedlivá společnost. Mnoho lidí na to může mít různý názor, věřím ale, že mohou existovat společnosti, kde většina lidí cítí, že je to jejich společnost a že je ve většině bodů v zásadě spravedlivá. 

Pak jsou společnosti, kde je hodně lidí nespokojeno a cítí, že tahají ve většině za kratší provaz. Je to velké předivo otázek, je složeno z mnoha detailů. Vždy chci nalézat ta řešení, která budu na základě životní zkušenosti i empatie považovat za spravedlivá.

Ptám se na to mimo jiné proto, že vaše společenské angažmá a boj o spravedlnost sahají až do 70. let minulého století, k Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných nebo Chartě 77. Je třicet let po listopadu 1989, přičemž v posledních letech jsme svědky nástupu protestních politických sil. Může to být mimo jiné reakce na prožívanou nespravedlnost mnoha lidí…

Myslím, že to hodně souvisí i s poslední hospodářskou krizí. Podle mě to sehrálo vcelku významnou roli, a to nejen v České republice, ale také v jiných evropských zemích. Politika škrtů vyvolala silnou nespokojenost v Česku i v celé Evropě, i já jsem přesvědčená, že se škrty děly především na úkor širokých středních vrstev, mnoho lidí se kvůli tomu dostávalo do prakticky neřešitelných situací. V některých zemích se tento hněv přetavil do podpory nových politických stran, jmenovat mohu Podemos ve Španělsku nebo Syrizu v Řecku. 

U nás z tohoto hněvu a vysokého kontra konsensu proti politice škrtů, a obecněji proti tradičním politickým stranám a korupci, bohužel těžil a těží „lidový“ oligarcha. Neobjevila se u nás žádná autentická síla, žádné hnutí vzniklé zespodu, které by si nezahrávalo s rozličnými fobiemi a předsudky ve společnosti a současně stálo za těmi, kteří tahají za kratší konec provazu. Vždycky se to ale může změnit, a je dost možné, že nás první zárodek nějaké pozitivní změny čeká už letos při krajských a senátních volbách. 

SDÍLET

Billboard-bottom-1