Unie léčí koronavirus za cenu dluhové pandemie. Megalomanský fond bude mít tvrdé vedlejší účinky

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Dramatický unijní summit včera po čtyřech dnech handrkování schválil vznik koronavirového fondu obnovy pro ekonomiky EU. Pujčit si do něj chce 750 miliard eur a ty dále rozdělí či půjčí jednotlivým zemím. Spíše než klasické porcování „běhajícího“ medvěda, jaké známe z tuzemské sněmovny, celý summit připomínal čtvrcení plejtváka obrovského. Háček je v tom, že ten se ještě ani nenarodil.

Proklamovaný účel fondu obnovy je samozřejmě navýsost bohulibý – přerozdělováním miliard zachraňovat a uzdravovat ekonomiku, která svým způsobem prodělává nemoc v důsledku koronavirové epidemie. Politici, jak jinak, hodnotí výsledek summitu jako úspěch. A mají částečně pravdu: mohou se chlubit, kolik miliard „vybojovali“ a kolik právě jejich země získá. tomu nahrává i megalomanská suma, jež má fondem protéct.

„Vítězní“ evropští státníci už ale neříkají, že to taky někdo bude muset zaplatit. Na summitu prý došlo i na bouchání pěstmi do stolu, ale vybojovaný výsledek je nehledě na to relativní. Pro příjemce grantů je darem z nebes. Pro všechny ostatní, tedy pro většinu občanů, je to jen další závazek, jakási skrytá finanční zátěž, které se poplatníci ještě hodně dlouho nezbaví.

Zásadní problém je v tom, že jde o fond, na který Unie nemá peníze. Celou tu velkou částku si proto musí půjčit. A následně hodlá vypůjčené peníze přerozdělovat formou půjček a grantů. Z ekonomického pohledu je to kostrbaté, ale z politického pohledu logické. Evropští šéfové si prostě potřebují zlepšit image pošramocenou mnohdy rozpačitým přístupem „centra“ k boji proti koronaviru. To by v tom byl čert, abychom Evropanům nedokázali, že jsme prospěšní, řekli si zřejmě v Bruselu a vymysleli ohromující záchranný fond, aniž by na něj měli peníze.

Česká schizofrenie na summitu. Chceme, aby EU šetřila, ale ne na nás

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital