Babišův daňový úskok. Firmám slíbil nižší daně, teď otáčí

Objevují se články a úvahy, jež dovozují, že revidovaný záměr vlády, respektive zástupců hnutí ANO nesplnit předvolební slib na snížení firemní daně z 21 na 19 % a nahradit tento záměr zrychlenými odpisy, je „lepší cesta“, která dává smysl, a tedy že odpisy mohou pomoci jak ekonomice, tak státu, který nepřijde o peníze v důsledku nižšího výběru daní. 

Dokonce se lze setkat s  odvážnými axiomy typu: „podpora investic skrze rychlejší odpisy je po všech stránkách výhodnější než snížení sazby daně“. Názory, jež hájí otočku Babišova hnutí o 180 stupňů a básní o tom, že firemní odpisy jsou lepší než snížení firemní daně, je ovšem nutno považovat za diskutabilní. Záleží totiž na konkrétním úhlu pohledu. Jistě, pro stát a podniky plánující velké investice by šlo o zajímavou změnu pravidel podnikání. Většině firem však jako vždy zbydou jen oči pro pláč.

Co je nejhorší, úplně opomíjena je politická dimenze této kauzy. Politici ANO přece již před podzimními sněmovními volbami (říjen 2025) dobře věděli, že státní rozpočet je ve špatném, respektive v chronicky deficitním stavu (letošní deficit schválen na 310 miliard Kč). Vládní příjmy reálně nerostou a tlak na čím dál vyšší výdaje je téměř nekonečný. 

Slibovat snížení daně z příjmů firmám bylo za této situace neseriózním a zavádějícím předvolebním tahem, jehož budoucí splnění bylo možné jen za cenu snížení příjmů státní kasy o zhruba 25 miliard ročně. Stát loni, tj. v roce 2025, vybral od firem na příjmové dani celkem 221 miliard Kč při sazbě daně 21 procent. Pokud by daň byla jen 19 %, vybral by 199,5 miliard Kč – čistě matematicky vzato by přišel o 21,5 miliardy korun za rok. V dalších letech by při zhruba stejném ekonomickém růstu šlo nominálně o ještě vyšší „ztrátu“ státního rozpočtu. Snižování vládních příjmů ale nový Babišův kabinet zásadně odmítá, takže jsme svědky zásadního rozporu mezi volebním slibem a realitou vládnutí.

Zdá se tedy, že vějička citelného snížení firemních daní byla ze strany ANO koncipována spíše jako politický marketing, jehož cílem bylo vyspravit pošramocenou reputaci hnutí u liberální odborné a podnikatelské veřejnosti při vědomí toho, že Babišovu voličskému jádru jsou firemní daně a odpisy víceméně ukradené. 

To dává logiku, neboť nesplnění slibu na snížení korporátní daně nejenže voličům ANO nevadí, ale může je dokonce i škodolibě potěšit, což ještě silněji podtrhuje pokoutní postup ANO před sněmovními volbami. Přičemž, jen těžko kdo by v obecné rovině nesouhlasil s tím, že se předvolební sliby mají plnit. Paradoxně, právě ANO na plnění slibů – zejména těch ze sociální oblasti relevantních pro jeho typické voliče – klade abnormální důraz ve své vládní komunikaci. 

Tak či onak, nahrazení předvolebního slibu snížit firemní příjmovou daň změnou v pravidlech odpisování hmotného firemního majetku je nebe a dudy. Jisté je jedno: přínosy „vylepšených“ odpisů jsou ve srovnání se snížením daní jen selektivní. Jak bylo zmíněno, pro stát může být výhodnější ponechat zvýšenou 21% korporátní daň. Vládní příjmy pak, čistě aritmeticky, vycházejí vyšší. 

Nelze však pustit ze zřetele pozitivní dopady nižšího zdanění na rozvoj ekonomiky a podnikání. Pokud bychom tuto tezi – tedy že nižší firemní daně pomáhají ekonomice – odmítli, pak bychom, v nadsázce řečeno, mohli souhlasit i s „antitezí“, že pro ekonomiku je úplně jedno, zda korporátní daň bude nulová, nebo 100 %. Což je absurdní nesmysl. Není proto sporu o tom, že ponechání vyšší sazby korporátní daně znamená nižší atraktivitu Česka pro podnikání než prostředí s daní sníženou.

Co je nejpodstatnější, zatímco snížení firemní daně je opatření, které by pomohlo všem firmám (pokud generují příjmy a nějaký zisk), další zrychlení odpisů hmotného majetku může mít citelný daňový efekt jen pro specifický okruh firem, jež skutečně investují (nakupují hmotný majetek), respektive hodlají investovat. Těm by zamýšlené „náhradní“ odpisové opatření jistě daňově pomohlo. 

Odpisy umožňují firmám své vysoké pořizovací náklady na dlouhodobý majetek, jako jsou stroje, auta či budovy, rozložit do nákladů postupně v průběhu několika let, a tím si v účetnictví snížit zisk před zdaněním, potažmo si tím zredukovat odvedenou daň z příjmů. 

Ale je to jen selektivní pomoc těm větším a silnějším firmám, které jsou schopny významně investovat. Představa, že by výhodnější „odepisování“ motivovalo více tuzemských firem k investicím, případně že by vylepšené odpisy přitáhly nové zahraniční investory, se jeví jako iluzorní. 

Zahraniční investoři se rozhodují primárně podle sazby korporátní daně a tu nová vláda nakonec snižovat nechce. Pokud nějaká firma pro svůj byznys potřebuje novou investici, tak ji buď provede, nebo neprovede, bez ohledu na to, zda vláda mírně vylepší či nevylepší možnosti odepisování majetku.

Původní předvolební slib hnutí ANO na snížení příjmové daně firmám byl podezřelý od samého začátku, tedy už v období před volbami. Nešlo se vyhnout úvahám, že může mít ledacos do činění s tím, že šéf hnutí Andrej Babiš ovládá v tuzemsku nespočet firem. Působilo to jako další střípek do skládanky jeho politicko-byznysového střetu zájmů, který – jak vidno – se netýká pouze národních či evropských dotací, ale také vládního rozhodování o parametrech pro podnikání, jako jsou třeba i pravidla odpisování či sazby firemní daně. 

Je potom na jednu stranu udivující, pokud o firemních daních rozhoduje premiér ČR, který v nějaké podobě formálně a v jiné podobě reálně ovládá (vlastní) mnoho tuzemských firem. Na druhou stranu, z pohledu totální otočky od nižší korporátní daně k zamýšleným rychlejším firemním odpisům je nejasné, jaký vliv to bude mít na svěřenecké či „nesvěřenecké“ podnikání předsedy české vlády. Pachuť důvodných pochybností však v neztenčené míře přetrvává.

🔥🗞️ Přidejte si INFO.CZ do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Díky.