ANALÝZA: Po atomovce v Íránu touží hlavně námořnictvo ovládané jestřáby z Revolučních gard

Ondřej Fér

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu nahlas řekl to, co se přinejmenším ve vojenských kruzích předpokládalo už dlouho. Írán svůj jaderný program nikdy nezastavil, honba za atomovkou pokračuje. Hnací silou ale není teheránská vláda, nýbrž vojenští jestřábi, které spojuje členství v Revolučních gardách. Jejich agresivní jádro se spolčilo ve vedení obou íránských námořnictev.

„Informace o íránském jaderném programu zveřejněné Izraelem poskytují nové a přesvědčivé detaily o snahách Teheránu vyvinout jaderné zbraně. Írán má silný, tajný program jaderných zbraní, který se snažil a nedokázal skrývat před světem a před vlastními lidmi,“ citovala agentura Reuters prohlášení Bílého domu. Írán lhal o tom, zda se snaží získat jaderné zbraně, a jeho podvod podkopává mezinárodní jadernou dohodu podepsanou v roce 2015. Takové zprávy se v posledních hodinách objevují v titulcích a analýzách nejvýznamnějších světových médií.

Vyvíjel Írán potají jaderné zbraně? Izrael dle USA ukázal přesvědčivé důkazy

Jeden člověk o teheránském jaderném programu mluvil ještě v době, kdy se mezinárodní společenství nechávalo ukolébat přátelskou tváří oficiální íránské diplomacie. Jmenuje se Kyle Mizokami a má za sebou dlouhou a úctyhodnou kariéru: postupně byl analytikem Foreign Policy a The Diplomat, nyní vede respektovaný web Japan Security Watch. Mizokami už v roce 2017 jednoznačně řekl, že íránské diplomacii ve věci jaderného programu nelze věřit.

Charakteristické pro mnohokolejnou mocenskou strukturu současného Íránu podle Mizokamiho je, že oficiální teheránská diplomacie dost možná svoje proklamace o zastavení jaderného programu myslela upřímně. Politici mohou dělat vše, co je v jejich silách, a přesto to může být – a podle všeho také je – málo. Jednou z vlivných a v podstatě suverénních mocenských skupin v zemi je totiž armáda, specificky pak námořnictvo. A pokud se námořnictvo rozhodlo, že ve vývoji atomové zbraně bude pokračovat, vláda jednoduše nemá silový prostředek, kterým by tomu mohla zabránit.

4590087:article:true:true:true

Právě námořnictvo přitom představuje mimořádně sebevědomou frakci. Kořeny tohoto postavení tkví ještě v době šáhova režimu. Réza Páhlaví na konci sedmdesátých let přikročil k programu, který měl zdvojnásobit sílu íránského námořnictva. Součástí tohoto programu byla například koupě čtyř amerických torpédoborců třídy Spruance. Chomejního revoluce těmto plánům udělala konec a námořnictvo se další čtvrt století muselo smiřovat s tím, že provozuje podřadné lodě obstarožních severokorejských typů.

Postupné snižování mezinárodního napětí a změna geopolitických konstelací Íránu kolem roku 2000 umožnilo začít budovat silné regionální námořnictvo. Nejvýznamnějším výsledkem je raketový torpédoborec stavěný vlastními íránskými silami, známý pod označením Khalije Fals, Perský záliv. Oficiálně je vedený jako školní loď, jejímž úkolem má být připravit pro íránské námořnictvo novou generaci profesionálně zdatných námořníků. Budou potřeba, protože íránské námořnictvo prochází nejbouřlivějším rozvojem ze všech složek ozbrojených sil Teheránu. Země staví podle francouzských a britských projektů množství hladinových lodí i ponorek. V odborných kruzích si uznání vysloužily zejména fregaty typu Moudge, které snesou srovnání s čímkoliv, co aktuálně vyplouvá ze západních loděnic.

Za zmínku stojí fakt, že pokud něco íránské námořnictvo v současnosti limituje, jsou to lidé. To se ukázalo 28. ledna tohoto roku, kdy nejmodernější fregata Damavand po chybě velících důstojníků plnou rychlostí najela na vlnolam u přístavu Bandar – Anzálí a potopila se. Íránské zdroje loď nadále uvádějí v činné službě, fotografie ale ukazují natolik masivní strukturální poškození trupu, že Damavand lze označit za totální konstrukční ztrátu.

ANALÝZA: Atomový Kim vyhrál summit Korejí. S kontrolou jeho slibů si nikdo hlavu neláme

Katastrofa Damavandu, mimochodem mimořádně populární lodi, která si „zahrála“ v hitu íránského rappera Amira Tatalloo jménem Nuclear Energy, mocenskou pozicí íránských námořních jestřábů nijak neotřásla. Paradoxně jen posílila tu část námořních důstojníků, která trvá na rozšiřování zbrojních možností země – včetně jaderné alternativy.

Na tomto místě je třeba říct, že Írán má dvě loďstva. První je známé jako IRGC. Vzniklo v osmdesátých letech a spadalo pod přímou pravomoc velení Revolučních gard. Po smrti ajatolláha Chomejního jeho význam začal upadat. Dnes má na starosti v podstatě jen obranu pobřeží a policejní akce, čemuž odpovídá jeho výzbroj tvořená pobřežními typy plavidel.

IRIN je oceánským loďstvem, do kterého plynule přešli nejlepší důstojníci „policejního“ IRCG. Operuje především ve vodách kolem Hormuzského průlivu a jak už bylo řečeno, prochází rychlou přeměnou v akceschopnou moderní sílu. Pro hrdé Íránce je nicméně jen těžko stravitelný fakt, že jiné významné maríny dokáží k této strategické vodní cestě pohodlně nasadit silnější jednotky. 

ANALÝZA: Rovnost, volnost, Rafale. Macronova Francie zahájila globální ofenzívu

Právě kontrola Hormuzského průlivu může docela dobře být důvodem, proč IRIN tolik touží po jaderné zbrani, ideálně takové, kterou by bylo možné nainstalovat na lodní rakety. Jakmile se to podaří, bude ve vodách Hormuzu nastolena nová mocenská rovnováha, v níž už Írán nebude hrát roli toho, koho lze v případě potřeby vždycky beztrestně a snadno odsunout stranou.

V podstatě to je pochopitelné. Hormuzským průlivem proudí na palubách bachratých tankerů zhruba pětina světové ropy. Oblast se stala hřištěm velmocí – a to všechno se děje doslova na íránském dvorku, aniž by Írán sám dění mohl nějak ovlivňovat. Jaderná zbraň je pragmaticky vzato nejlevnějším způsobem, jak to změnit.

 

SDÍLET
sinfin.digital