Co letos čeká Velkou Británii a jejího premiéra Johnsona aneb Země na počátku „roku jedna“

Podíváme-li se na Velkou Británii na počátku roku 2021, není to po pravdě řečeno příliš utěšený pohled. Mohli byste namítnout, že vzhledem ke koronavirové krizi, která paralyzuje prakticky celý Západ, to platí i o mnoha dalších zemích. Není to ale tak docela pravda. Ostrovní stát se totiž bude muset, kromě toho, že čelí i na „západní poměry“ mimořádně silné koronavirové náloži, vypořádat také s brexitem v praxi, což stačí na pořádné bolení hlavy.

Pokud jde o koronavirus, v zemi se v posledních dvou týdnech začala šířit nová mutace viru, nakažlivější než ta předchozí, v posledních dnech je navíc evidováno přes padesát tisíc případů nemocných denně a vláda vyhlásila další tvrdá opatření. Situace tak až příliš připomíná kritické týdny z jara letošního roku. Systém NHS (National Health Service) zatím přímo nekolabuje, přesto se již začíná s přípravou oživení „polních nemocnic“, jež byly poprvé zřízeny právě na jaře (ta vůbec největší v londýnském East Endu se jmenovala „Slavík“, anglicky Nightingale, a byla schopná pojmout na čtyři tisíce nemocných), neboť panují dost možná oprávněné obavy, aby k výše zmíněnému kolapsu přece jen nedošlo, a aby tak v Británii nebyly k vidění scény, jaké známe ze zimy a z jara loňského roku ze severní Itálie či z New Yorku.

Názory na to, jak si vláda vedená Borisem Johnsonem v boji s koronavirem vede, se přirozeně různí, kritický tón nicméně převládá. Sám ministerský předseda má s covidem-19 osobní zkušenost (na jaře prodělal nemoc v těžké formě a na podzim musel do karantény), což mu u části populace dočasně přidalo kladné body. Celkově vzato však jeho kabinet čelí výtkám, jež nejsou nepodobné těm, které známe z České republiky: vláda podle četných kritiků reaguje pomalu, nekonzistentně, nekoncepčně až zmateně. Premiér opakovaně připustil, že rozumí tomu, proč na něj mají lidi vztek, svoje kroky však vysvětloval a vysvětluje snahou „dosáhnout rovnováhy mezi veřejným zdravím a širšími potřebami společnosti a ekonomiky“, což „není ani trochu snadné“. 

Úplně se mu to ale nedaří, i když je jako „kontaktní politik“ prakticky denně mezi lidmi, o čemž svědčí mimo jiné jeho mimořádná aktivita na sociálních sítích. Jako světlo na konci tunelu se tak pro Johnsona, pro jeho vládu i pro Brity obecně jeví vakcína, očkování, v jejímž vývoji byli úspěšní vědci v Oxfordu ve spolupráci s farmaceutickou firmou AstraZeneca; očkovat by se mělo začít právě dnes. A jen tak mimochodem, když už jsem se výše dopustil srovnání britské a české vlády, včera, 3. ledna 2021 se Boris Johnson obrátil na rodiče, aby své děti v novém roce poslali rozhodně do škol; vzdělání je podle něj „nesmírně důležité“ a nebezpečí nákazy ve školách „velmi, velmi malé“. Nemohla by to být pro naši vládu inspirace? Jinak samozřejmě platí, že jak britský kabinet celou koronavirovou záležitost zvládne, uvidíme během prvních dvou měsíců roku a hlavně na jaře, a právě na tom bude záležet další Johnsonův politický osud.

Uniklo nám několik nepříjemných pravd o očkování. Máme třetinu potřebných vakcín, dvě nefunkční strategie a ministerstvo zdravotnictví přestalo existovat

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital