Rakouská republika měla vždy u Státní bezpečnosti zvláštní postavení, do roku 1955, než z Vídně odešla okupační armáda, si zde komunističtí fízlové doslova dělali, co chtěli. Mezi sebou nazývali vídeňskou rezidenturu „Krajská správa StB Vídeň“. Postupně se jim dokonce podařilo zverbovat několik významných agentů a s několika předválečnými obnovit spolupráci.
Mezi ty nejdůležitější patřili Herman Rauscher (Maret, Günter a Leitner), poslanec rakouské sociální demokracie, Alfréd Petrovič (Pal, Alpe,135 a Duda), vedoucí oddělení rakouské tajné služby zodpovědný za boj proti StB, a později Maxmilián Mattese (Dox a Dofen), plukovník rakouské tajné služby zodpovědný za kontakty se západními zpravodajskými službami. Státní bezpečnost se zkrátka cítila ve Vídni jako ryba ve vodě a podnikala odsud rozsáhlé výpady do SRN. Do roku 1968 navíc v Rakousku i SRN působila vedle rozvědky i kontrarozvědka.
Dalším důležitým faktorem byla skutečnost, že pro občany západní Evropy, a tedy i spolupracovníky jejich tajných služeb, se hranice do ČSR stávala stále méně prostupnou, jak se zdokonalovala železná opona. Tento problém komunistická tajná policie řešit nemusela, pro ni zůstaly hranice do Rakouska a SRN snadno prostupné po celou dobu existence komunistického bloku. V Rakousku působily desítky agentů československých tajných služeb. Až v posledních několika letech zveřejnila CIA několik dokumentů, které umožňují alespoň částečně nahlédnout do informačních zdrojů, kterými tehdy v Rakousku disponovala, a korigovat bezútěšný pohled na bezbřehé řádění StB v této zemi.
