Proč se objevují kruté antisemitské útoky? A proč Židé vyvolávají tolik nenávisti? Rozebíráme to v Magazínu I

30. 11. 2020 • 06:00
ANALÝZA MARTINA KOVÁŘE | S nadsázkou lze říci, že antisemitismus je starý téměř jako lidstvo samo. Proto nijak zvlášť nepřekvapí, že je i jedním z vážných problémů dnešního světa. Kromě muslimských zemí, především na Blízkém a Středním východě a v severní Africe, se s ním setkáváme i v současné Evropě, prakticky ve všech jejích státech. Jak ale těmto náladám čelit do budoucna, aby se už nikdy neopakovaly hrůzy holokaustu? Nejen nad tím se ve velké analýze, z níž je tato ukázka, pro dnes vycházející nové číslo Magazínu I zamýšlí profesor Martin Kovář. V běžném prodeji ho neseženete, předplatit si ho můžete tady.

Antisemitismus má v zásadě dvojí, respektive trojí podobu: zaprvé jde o klasický náboženský antisemitismus, jak ho známe spíše ze starších evropských a euroasijských dějin, zadruhé o tzv. rasový antisemitismus, což byla nejrozšířenější forma antisemitismu ve 20. století (jehož hrůzné vyvrcholení představovalo „peklo holokaustu“ za druhé světové války), a je jím vlastně i dnes; někteří odborníci i novináři a politikové pak mluví i o tzv. novém či (post)moderním antisemitismu (jedno zda radikálně pravicového, radikálně levicového či islamistického původu), jenž míří primárně proti Státu Izrael a proti jeho obyvatelům. 

Pokud by snad někdo (za)pochyboval o tom, že antisemitismus je i v moderní, demokratické a liberální Evropské unii skutečně vážný problém, stačí si připomenout slova bývalého ministerského předsedy Francie, tj. země s největší židovskou komunitou v Evropě, Manuela Vallse (v úřadu v letech 2014–2016), jenž v době své vlády opakovaně mluvil o tom, že „boj proti antisemitismu je bohužel nedílnou součástí našeho každodenního života“. Slovům premiéra se nebylo co divit, jen pouhý prostý výčet útoků proti Židům ve Francii v posledním desetiletí by bohatě stačil na celý tento článek. 

Obsah listopadového Magazínu I

K těm nejnechvalněji proslulým patří například smrtící útok Francouze alžírského původu Mohammeda Meraha na rabína a tři židovské děti ve škole v Toulouse v roce 2012 nebo útok Francouze malijského původu Amedyho Coulibalyho na košer obchod s potravinami ve 20. pařížském obvodu v roce 2015; kromě toho dochází rok co rok, abych uvedl jiný projev antisemitismu, k útokům na památky připomínající oběti násilí na Židech a holokaustu (jen v roce 2019, ze kterého je již jejich výčet kompletní, došlo mimo jiné ke zničení pomníku stojícího na místě bývalé synagogy ve Štrasburku, zbořené nacisty za druhé světové války, k vážnému poškození desítek židovských hrobů a jejich posprejování hákovými kříži ve východofrancouzské obci Quatzenheim, k nastříkání podobných nápisů a znaků na zdi domů ve 14. pařížském obvodu atd.). 

O tom, jak vážná situace v tomto ohledu ve Francii je, svědčí i to, že v posledním desetiletí opustilo zemi přes půl milionu Židů, protože se zde necítili bezpečně. A ještě jedno číslo, jeden údaj, který má velkou vypovídací hodnotu: třebaže Židé tvoří „jen“ něco málo přes jedno procento francouzského obyvatelstva, jednoznačně antisemitskou motivaci má přes 40 procent všech náboženských a rasových (tzv. zločiny z nenávisti) útoků v zemi…

Židovský stát po Dreyfusově aféře

Svým způsobem se nejedná o žádné velké překvapení. Snad nejznámější, přirozeně v tom negativním slova smyslu, antisemitská aféra z počátku soudobých evropských dějin (tj. z přelomu 19. a 20. století) se totiž odehrála právě ve Francii. Oč tehdy šlo? Židovský důstojník generálního štábu armády kapitán Alfred Dreyfus byl v roce 1894 na základě zfalšovaných „důkazů“ obviněn ze špionáže ve prospěch Německa a uvězněn. Poté, co se na jeho stranu postavila řada významných osobností v čele se spisovatelem Émilem Zolou (v otevřeném dopise J᾽accuse!, tj. Žaluji!), mu ale prezident republiky Émile Loubet udělil milost a v roce 1906 byl zcela očištěn. Mnohem podstatnější bylo, že „aféra“, jak jí bez další specifikace, neboť nebyla třeba, říkali, rozdělila Francouze na dvě nesmiřitelné části, že doslova rozpoltila, rozervala třetí republiku vedví a ukázala, že patologická nenávist k Židům či antisemitismus nejsou záležitostí historie, ale i (tehdejší) současnosti.

Celou analýzu, z níž je tato ukázka, najdete v listopadovém čísle Magazínu I. V běžném prodeji ho neseženete, předplatit si ho můžete tady.