Světový den uprchlíků: Situace ve světě se zhoršuje, břemeno nesou ty nejchudší země, říká Faltová

Eliška Kubátová

20. 06. 2018 • 08:00

Od roku 2000, kdy Organizace spojených národů vyhlásila 20. červen Světovým dnem uprchlíků, si lidé po celé planetě mohou připomenout, že ne všechny země jsou klidným místem pro život a miliony lidí jsou každoročně nuceny opouštět své domovy. Podle aktuálních čísel Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) bylo v loňském roce kvůli válečným konfliktům a pronásledování na útěku celkem 68,5 milionu lidí a v průměru byla každé dvě sekundy roku 2017 vysídlena jedna osoba. „Nedochází k tomu, že by hlavní konflikty ustávaly – naopak se ukazuje, že se situace ve světě výrazně zhoršuje,“ říká pro INFO.CZ ředitelka Sdružení pro integraci a migraci Magda Faltová.

Násilí, války a pronásledování v loňském roce vyhnaly z domovů rekordní počet lidí – téměř 69 milionů obyvatel planety, z čehož asi polovinu tvoří děti. Alarmující je i počet těch, kteří byli nuceni překročit hranice domovské země – v roce 2017 to bylo 25,4 milionu lidí, což je o 2,9 milionu víc než v roce předchozím a zároveň největší nárůst, který UNHCR za jediný rok zaznamenala.

„Tato čísla jsou velice smutná. Nedochází k tomu, že by hlavní konflikty ustávaly – naopak se ukazuje, že se situace ve světě výrazně zhoršuje,“ komentuje statistiky pro INFO.CZ Magda Faltová. Počet nově vysídlených podle OSN vzrostl na 16,2 milionu lidí, v průměru tedy byl každé dvě sekundy nucen opustit svůj domov jeden člověk.

„Myslím, že je dobré dát čísla do kontextu – i s ohledem na představu některých Čechů, že je na světě 69 milionů uprchlíků a všichni se nyní vydají do Evropy. Není to tak. Celosvětově dlouhodobě platí, že lidé zůstávají co nejblíže svým domovům poměrně dlouhou dobu a doufají, že se budou moct vrátit. I z těch 25 milionů uprchlíků, kteří odešli ze země původu, velká část zůstává v okolních zemích,“ uklidňuje případné emoce Faltová s tím, že například v případě války v Sýrii lidé hledají bezpečí hlavně v Libanonu nebo Turecku.

„V Africe to je to třeba situace v Ugandě, která loni hostila zhruba milion lidí, což je stejné číslo jako v případě Německa, ale v porovnání s jejich ekonomickou situací i počtem obyvatel to je nesrovnatelně víc,“ popisuje ředitelka Sdružení pro integraci a migraci. Právě rozvojové země, kde jsou konflikty, násilí a nedostatek jídla častým jevem, jsou přitom přívalem uprchlíků postiženy nejvíc.

Hrozící katastrofa v Bangladéši

Na vysoký počet uprchlíků mají podle UNHCR velký podíl hlavně konflikty v Africe – například v Demokratické republice Kongo nebo Jižním Súdánu – a také útěk statisíců Rohingů do Bangladéše, kam z vedlejší Barmy od loňského srpna prchlo přes 700 tisíc příslušníků této muslimské menšiny. „Barmská rohingská krize je obrovská i proto, že lidé utíkají do Bangladéše, což je jedna z nejchudších zemí na světě a zajistit tam odpovídající podmínky pro uprchlíky je velmi komplikované,“ říká Faltová.

To v nedávném rozhovoru pro INFO.CZ potvrdil i Marek Štys z Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni, který byl uprchlické tábory v Bangladéši navštívit. „V táborech je situace hrozná. Musím říct, že to jsou jedny z nejhorších táborů, které bych přirovnal asi k těm v Jižním Súdánu. Opravdu je tam situace hodně špatná, což je dáno především nedostatkem místa,“ popsal redakci Štys.

„Chatrče a přístřešky, které jsou postavené jeden na druhý, jsou často improvizovaně poslepované z igelitů a rozštípaných bambusů. Uprchlíci dostali po příchodu do Bangladéše jednu oblast, kam se mohli přesunout, takže spousta těch domů stojí v naprosto nevhodných lokalitách a jsou nacpané na prudkých svazích, v malých údolíčkách,“ řekl humanitární pracovník s tím, že během monzunové sezóny hrozí mohutné sesuvy půdy, které mohou celé uprchlické tábory spláchnout.

Migrace

Monzunové období už v Bangladéši začalo a podle fondu UNICEF je kvůli mohutným dešťům v ohrožení asi 200 tisíc rohingských uprchlíků. Záplavy a sesuvy půdy jsou v uprchlických táborech pro Rohingy na denním pořádku, místní humanitární pracovníci však mají obavy z mnohem větší katastrofy.

„Jedním z největších rizik, kterým čelíme, je masivní sesuv půdy. Pokud k tomu dojde, spustíme plán pro hromadné neštěstí podobný těm, který by se použil ve válce,“ říká podle listu Financial Times místní pracovník Lékařů bez hranic Jérome Tognotii a dodává, že obavy panují také z rozpoutání cholery.

Statisíce lidí, které do Bangladéše přišly, tak na chudou asijskou zemi vytvářejí obrovský tlak – na místní obyvatele, úřady a kvůli masivnímu odlesňování jsou také zátěží pro životní prostředí. „Jak bangladéšská vláda, tak místní komunity a lidé z vesnic poblíž uprchlických táborů vytvořili globální exemplární příklad toho, jak se zachovat k uprchlíkům, kteří utíkají ze strachu o život před genocidou nebo přinejmenším před etnickými čistkami, které v Barmě probíhají. Klobouk dolů před tím, jakým způsobem přijímají rohingské uprchlíky,“ říká Štys.

Řešení migrace v EU v nedohlednu

Zatímco největší počty uprchlíků hostí chudé státy, jako je právě Libanon, Pákistán nebo Uganda, v Evropě probíhají dalekosáhlé diskuse o tom, jak migraci přes Středomoří co nejvíce omezit. Shoda se ale mezi 28 státy hledá jen stěží a reforma azylového systému, o které se v evropských institucích jedná už dva roky, je zatím v nedohlednu.

O možnostech omezení migrace z Afriky budou koncem příštího týdne mluvit i evropští lídři na pravidelném summitu v Bruselu. Jak včera informovala agentura Reuters, prezidenti a premiéři by se zde mohli dohodnout například na tom, že pro migranty, kteří se snaží dostat do Evropy, vzniknou střediska ještě na území severní Afriky. V těchto místech by se oddělovali uprchlíci uplatňující nárok na azyl v unii od ekonomických migrantů. O udělení azylu by se tak rozhodovalo ještě před tím, než žadatelé vyplují vstříc evropským břehům a budou při cestě na vlastní pěst riskovat své životy.

Důkazem toho, že je reforma evropské migrační politiky potřeba, se minulý týden stal případ lodi Aquarius s 629 lidmi na palubě, kterou odmítla přijmout Malta i Itálie, zakotvit tak mohla až po týdnu ve španělské Valencii. Jak napsala agentura AP, tito lidé se tak „stali obětmi evropské války o migranty“.

„Na jedné straně je určitě nutné odsoudit to, co Itálie udělala, protože vlastně popřela základní humanitární principy, na druhé straně je asi pochopitelné, že cítí nedostatečnou podporu ze strany svých partnerů v Evropské unii,“ říká pro INFO.CZ Faltová, podle které jde o formu nátlaku nové italské vlády na ostatní země EU, aby se v reformě azylového systému konečně pokročilo.

„Je to určitě projev změny politické situace v Itálii, ale i snahy Říma domoci se změny v rámci debat o evropském azylovém systému. Určitě to je o tlaku Itálie vůči ostatním zemím EU, na druhou stranu je to ale také vyústění něčeho, co se dlouhodobě nedaří Evropské unie vyřešit – najít pro reformu azylového systému kompromis,“ dodává ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

3926016:article:false:false:true

Mé poselství světu je, že nechci být uprchlíkem

Navzdory snahám humanitárních organizací a dalších světových institucí se situace ve světě nelepší – za rok 2017 se mohlo do svých domovů vrátit jen pět milionů lidí, většina z nich se přitom vrátila pod nátlakem nebo za situace, kdy v jejich domovském regionu stále nebylo bezpečno. „Mé poselství světu je: nechci být uprchlíkem. Chci, abychom se mohli vrátit domů do Barmy, ale chci mít jistotu, že to bude bezpečné a budeme žít v míru,“ říká podle UNHCR 55letá rohingská uprchlice, která po letech pronásledování přišla během násilných výpadů proti Rohingům o manžela.

„Konfliktů přibývá a ty starší eskalují. Úplně se OSN ani státům světa se nedaří hledat mírová řešení a zdá se, že se na tom do určité míry podílí i to, jakým způsobem současný svět díky globalizaci a velké informovanosti funguje – například v rohingské krizi se ukázalo, že poměrně velký podíl na pronásledování Rohingů mají sociální sítě,“ vysvětluje Faltová. A zdá se, že uprchlíků bude v příštích letech stále přibývat.

„Je to věštění z křišťálové koule, ale pravděpodobně bude tento trend pokračovat. Je v nedohlednu, že by jeden z významnějších konfliktů skončil, naopak se v mnoha zemích situace ještě víc komplikuje. Navíc do toho vstupují globální trendy v oblasti environmentálních katastrof, jako je sucho, které často stojí za vznikem konfliktů nebo jsou kvůli nim lidé nuceni opustit své domovy, protože se v daném regionu nemohou uživit,“ uzavírá ředitelka Sdružení pro integraci a migraci.

Infografika: Sucho

SDÍLET

Billboard-bottom-1