Zapomeňte na francouzštinu, nabádá alžírská vláda studenty. Je za tím snaha rozbít protesty?

Milan Rokos

29. 07. 2019 • 08:00

Francouzština vás nikam nedovede, je potřeba se učit anglicky. Takový vzkaz vysílají ministři alžírské vlády studentům univerzit v tradičně frankofonní zemi, kde prosazují jazykovou revoluci. Proti opuštění francouzštiny jako prvního cizího jazyka jsou nejen studenti, ale i akademici a lingvisté. Vláda se podle nich jen snaží odvést pozornost od několik měsíců trvajících protestů.

Nápad zavést angličtinu jako první cizí jazyk (oficiálními jsou arabština a berberština) se v Alžírsku objevil už v polovině 90. let. Jako znamení rozchodu s bývalou koloniální velmocí ho podporovali zejména islamisté, jejich pokus ale zkrachoval. O čtvrtstoletí později se vláda pokouší navzdory názoru veřejnosti tuto myšlenku oprášit.

Na začátku července ministr vysokého školství Buzíd Tajíb mluvil o potřebě používání angličtiny v oblasti výzkumu. Argumentoval tím, že „angličtina je jazykem mezinárodních sítí a vědeckých časopisů“. „Francouzština vás nedovede nikam,“ vzkázal studentům i pedagogům.

Má země dostatek angličtinářů?

Minulý týden pak Tajíb přešel od slov k akci a rektorům všech univerzit vydal nařízení, aby na všech oficiálních dokumentech už používali jen arabštinu a angličtinu. Svůj krok zdůvodnil „lepší viditelností vědeckých a akademických aktivit“.

V jeho tažení proti francouzštině ho podpořil i vládní kolega, ministr práce Tidžani Haddam Hasín, který slíbil, že jeho resort přeloží své dokumenty do angličtiny a v tomto jazyce se bude vyučovat i ve škole spadající pod jeho resort. Deník El Watan se ale ptá, zda má Alžírsko prostředky k přechodu na angličtinu, zvláště dostatek učitelů.

Na další problémy upozorňuje mladík Hamza, jeden z pravidelných účastníků pátečních demonstrací proti režimu: „Je jasné, že věda v univerzitním prostředí je převážně v angličtině. Starost mi dělá ale to, jak celý problém vznikl. Způsob, kterým ho chtějí řešit, je populistický,“ myslí si a dodává, že už dnes mají absolventi problém sehnat práci, pokud neumí francouzsky. „Z toho také často pramení jejich frustrace,“ dodává s tím, že neznalost jazyka přišla už s rozhodnutím bývalého prezidenta Houariho Boumediena zemi rychle arabizovat.

Na otázku, zda nemá rozhodnutí ministra školství rozdělit odpůrce režimu, kteří už od 22. února pravidelně masivně protestují, Hamza říká: „Nemyslím, že rozdělit, spíš má přesunout pozornost (od revoluce) k vedlejším věcem.“

To, že je hlavním důvodem jazykové změny rozdělení stoupenců takzvané Revoluce úsměvů, si myslí mnozí pozorovatelé. Dosavadní snahy vládních elit vrazit klín do jednotnou veřejnosti totiž selhávají – tak jako zákaz nošení berberských vlajek na demonstrace, s nimž přišel šéf armády. Jediným výsledkem bylo to, že si následující pátek vzali zeleno-modro-žlutý prapor i lidé, kteří ho dosud nenosili.

Ministrův nápad studenti scházející se na manifestacích každé úterý hlasitě odmítli, stejný názor mají i jejich profesoři. Přechod na angličtinu naopak podporují konzervativci a islamisté, kteří v tom vidí políček nenáviděné Francii. „Alžírskou inteligenci a část státní správy pak označují za anti-alžírské spiklence,“ řekl týdeníku Le Point nejmenovaný alžírský akademik.

Přechod na angličtinu doslova rozhořčil známého spisovatele Kámela Daúda, který byl před třemi lety hostem pražského Festivalu spisovatelů: „Není možné hrát si s takovou nevědomostí a amatérismem s budoucností našich dětí. Zabíjíme tuto zemi. Jestli se tato informace ukáže jako pravdivá, je ten ministr zločinec. Je to masakr, který se ohlašuje na základě facebookového průzkumu a populistického rozmaru,“ rozčiloval se na sociálních sítích.

Další z alžírských spisovatelů Amin Zauí, jenž tvoří ve francouzštině i arabštině, označil přechod na angličtinu za „politické dobrodružství řízené islamo-baasisty“. Dodává přitom, že francouzštinu používá deset milionů Alžířanů při obchodních výměnách, ale i kultuře, umění nebo turistickém sektoru. „Francouzský jazyk je v Alžírsku historickou realitou,“ připomíná.

Pravidelné pochody pokračovaly v Alžíru i v dalších městech i po třiadvacáté. Vláda sice v týdnu nabídla demonstrantům dialog, ti ho ale podmínili propuštěním svých kolegů (ve vězení jsou například desítky lidí za to, že vyšli do ulic s berberskou vlajkou) a svobodou pohybu ze strany policie. Prezident Abdalkádir Binsaláh sice řekl, že požádal justici o zvážení výše zmíněné podmínky, k propuštění ale dosud nedošlo a policie byla přítomna ve stejném počtu jako obvykle.

SDÍLET

Billboard-bottom-1