Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Dlouhodobý test: Seat Ateca. Je nám bez ní smutno

Dlouhodobý test: Seat Ateca. Je nám bez ní smutno

Celý rok strávilo první španělské SUV v našich službách. A byla to vlastně idylka.Týden je dost dlouhá doba na to, abyste poznali základní fungování auta. A pak mohli napsat klasický test – jestli motor jede/nejede, nakolik je podvozek komfortní a agilní, kolik místa je v interiéru. Ale zjistit, jestli vás ta či ona vlastnost bude štvát i z pohledu dlouhodobějšího užívání, to za sedm dní zjistíte těžko.

A já si kolikrát říkal, co když by mi v testu zmíněný nedostatek vadit přestal, nebo bych dokonce po čase přišel na to, že jde vlastně o super řešení? Nebude třeba nakonec ten infotainment v Hondě CR-V úžasně promyšlený a já jenom nedokázal docenit jeho hloubku? Ne. Ani po půl roce jsem si na nejrůznější zákoutí palubního systému nedokázal zvyknout. A kvůli neuvěřitelně úzkostlivým bezpečnostním asistentům jsem rezignoval na používání adaptivního tempomatu.

 V tomto vidím největší přínos dlouhodobých testů. Každý další týden se zmíněnou Hondou CR-V jsem se jenom utvrzoval v tom, že takto koncipovaný infotainment opravdu není dobrý nápad. A že výkony dvojitě přeplňované vznětové šestnáctistovky vypadají skvěle na papíře, realita ale hodně pokulhává. A s Nissanem Qashqai jsem sice našel na klávesnici písmeno q, ani půl rok však nestačil na to, abych vzal na milost variátor.

Na Seatu Ateca mě pak ze všeho nejvíc zajímalo, jestli tu často zmiňovanou uživatelskou přívětivost výrobků koncernu Volkswagen budu chválit i po roce užívání. Nebo možná přijdu na to, že se kouzlo „user friendly“ začíná vytrácet už v druhém týdnu dlouhodobého testu. To ještě počká. Nejdřív si prosvištíme pár čísel a podíváme se na servisní náklady.

Celý článek si můžete přečíst na Auto.cz 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744