Změna polohy sedadel za pomoci elektromechanického ovládání je i dnes stále záležitostí zejména vozů vyšší třídy. Mnohdy ještě příplatkovou. K čemu je to dobré a proč se to více nerozšířilo?
První elektromechanické ovládání sedadel se v osobních autech objevilo jak jinak než v zámoří, a to už ve 40. letech. Šlo však o jednoduchou funkci pouhého podélného posuvu, navíc sedadlo řidiče bylo tehdy vcelku s tím spolujezdce, čili šlo vlastně o lavici. Možnost změnit „na tlačítko“ polohu ve čtyřech směrech uvedl v roce 1955 Ford Thunderbird. A již na sklonku 50. let uměl americký automobilový průmysl nabídnout plně elektromechanicky stavitelné sedadlo. Tedy v šesti či dokonce osmi směrech. V zásadě tak jako u dnešních aut.