Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Havlíček: Podnikatelům nejvíc ztěžuje život zákon o dani z příjmu, je příliš komplikovaný

Havlíček: Podnikatelům nejvíc ztěžuje život zákon o dani z příjmu, je příliš komplikovaný

Přinášíme druhou část rozhovoru s předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Karlem Havlíčkem před zítřejší konferencí Česko – silný hráč v evropské lize. Té se zúčastní nejen politici, ale i úspěšní byznysmeni, kteří nastíní svojí vizi křesťanskodemokratického hospodářského modelu. 

Stará se současná česká vláda o malé a střední podnikatele? Pravicová opozice tvrdí, že jim neustále hází klacky pod nohy, např. zřízením EET, kontrolního hlášení DPH nebo zavedením tzv. protikuřáckého zákona. Souhlasíte s tím?

Musíme rozlišovat. V začátku vlády jsme pro jednotlivé resorty připravili několik klíčových bodů podpory našeho segmentu. Co se týká středně velkých firem, tak musím objektivně říci, že v oblasti investiční, inovační a exportní podpory jsme uhráli slušné výsledky. Propadák je ale v oblasti zákoníku práce, chystané změny uškodí jak zaměstnavatelům, tak paradoxně i zaměstnancům. Nejvíce zklamán jsem ale z přístupu k živnostníkům. Bohužel i tato vláda nedokázala vůbec rozpoznat o čem je živnostenský dvorek, jak vyjít těm nejmenším vstříc, motivovat je a tím i něco získat. Celá řada opatření, které tato koalice udělala a které uvádíte, dává smysl, ale způsob zavádění a nerozlišování dopadů na velké a mikro firmy je tristní. Vše se dělalo šmahem, bez nadhledu a znalosti věci.

Na co si podnikatelé nejčastěji stěžují? A je vůbec něco, co si pochvalují?

Začnu pozitivně, protože i přes všechny problémy není naše podnikatelské prostředí špatné. Je poměrně stabilní, počty středních firem i živnostníků rostou, úvěrují se jak střední, tak malé firmy, existuje řada podpor a v posledních letech se podařilo zastavit růst daňového zatížení. Inovativní firmy mají zatím nejvyšší míru podpory, co pamatuji. Jsme ale totálně přeregulováni, jsme zavaleni zcela neúměrným množstvím administrativních povinností, zákony jsou nepřehledné a stokrát novelizované, nedokážeme motivovat. Jsme mistři sankcí, pokut a komplikovaných řešení. Zcela selháváme v elektronizaci vztahu mezi státem, podnikatelem i občanem. Neúměrné a pro mnohé demotivující se zdanění práce.

Kdybyste měl vybrat jeden zákon, který českým podnikatelům nejvíc ztěžuje život, který by to byl?

Jeden nelze vyseknout, každý segment podnikatelů řeší jiné problémy. Velmi komplikovaný je zákon o dani z příjmu, v něm se již přestávají orientovat i daňoví poradci, natož malé firmy. Ten je třeba přepracovat a pro další generaci připravit zákon nový. Stejně tak je ale za zenitem živnostenský zákon a s ohledem na neuvěřitelnou komplikovanost stavebních řízení nejsme stále ztotožněni se stavebním zákonem. Ale trochu varuji před tím, že vše vyřeší nové zákony. Nejvíce selháváme v jejich výkladu, příkladem jsou například odpočty na výzkum, vývoj a inovace, ty se dnes místo motivací stávají spíše strašákem.

Má mít Česko minimální mzdu? A je dobře, že současná vláda ji razantně zvýšila?

Minimální mzda má svůj smysl, i když se trochu přeceňuje. Donekonečna sice omíláme její výši, ale nikdo neřeší například její vliv v regionech. Úplně jiný dopad má například Ústeckém či Moravskoslezském kraji a na venkově, než v Praze, středních Čechách nebo v Brně. Rozumím tomu, že u nás nemůže být v jednotlivých regionech různá minimální mzda, jak je to například v USA, ale handl, který každoročně děláme je pod úrovní. Je to jen show pro novináře, kdo více uhádá. Jediné řešení je ukotvení jednoduchého kalkulačního vzorce pro minimální mzdu a doporučuji jednou za dva roky ji posouvat.

Mají menší a střední podniky problémy se zaměstnanci? Nedávná statistika tvrdí, že českým firmám chybí 140 tisíc zaměstnanců…

Nedostatek pracovníků je dnes největší brzdou dalšího růstu. Celá řada středně velkých výrobních podniků dnes nestíhá dodávat, protože chybí pracovníci na všech úrovních. To bych státu nevyčítal, co je ale nepochopitelné je zdlouhavý proces a limity na zaměstnávání cizinců. Jestliže je jasná poptávka po lidech, na druhé straně jsou lidé připraveni okamžitě přijet, pak je velká chyba, že jim to neumožníme. Uznávám, že se udělala řada ústupků, ale je to stále málo. Je úplně zcestné argumentovat tím, že je podniky chtějí kvůli nižším mzdovým nákladům, neznám firmu, která by čekala půl roku na ukrajinské pracovníky jen kvůli jejich ceně a odkládala kvůli tomu zakázky.

Dočkají se někdy čeští podnikatelé opravdu funkčního e-governmentu? Proč se elektronizace státní správy dlouhodobě nedaří? Chybí vůle? Peníze? Lidé?

V tomto naprosto selháváme. Všechny vlády kolem toho akorát mluví, ale nikdo v sobě nenajde ani odvahu ani realizační schopnost udělat zásadní změny. Tady budu trochu nedemokratický, ale pokud zde máme vytvořit moderní stát, respektující nejnovější digitální platformy, pak to musíme udělat nekompromisně, bez velkých dialogů a okamžitě, i za cenu že to bude něco stát.  Náš největší problém je v tom, že o všem dlouho diskutujeme, každý se ke všemu vyjadřuje, straší, navrhuje, usiluje o výjimky a výsledek je ten, že elektronizujeme chaoticky, čas tím podnikatelům a občanům, nešetříme, náklady rovněž ne. Vezměme si například EET, což je nástroj, který funguje na různých platformách v mnoha zemích zemi a dříve či později nemine žádnou vyspělou ekonomiku. Zde jsme z toho udělali infantilní národní debatu o Velkém Bratrovi, štěnicích v mobilních telefonech a podnikatelích, kteří údajně neumí pracovat s mobilem. A garantuji, že stejná diskuse bude o elektronických receptech nebo zdravotních kartách. V Estonsku nebo skandinávských zemích se nikdo s nikým příliš nebavil, prostě se vše rychle zavedlo a dnes jsou vzorem pro celý svět.

Která odvětví v malém a středním podnikání zažívají boom? A která jsou naopak na ústupu?

Malé podniky nejsou tolik závislé na odvětvových trendech. Zjednodušeně řečeno, tím, že nemají žádný větší podíl na trhu, mohou růst i v byznyse, který v celkovém rozměru klesá. V segmentu malých a středních podniků daleko více záleží na tom, co tomu kdo obětuje, jak se živnosti věnuje a kolik tomu dává času, než na globálním trendu. Pochopitelně, pokud je někdo závislý například na dodávkách pro automobilových průmysl, pak jej zajímá trend v tomto oboru, pokud je malým řemeslníkem, pak lokální poptávka apod. Nelze opravdu paušalizovat, nemám moc rád fráze o přidané hodnotě, dařit se bude každému, kdo tomu dá vše a je náročný především vůči sobě samému. Tomu, kdo si pořád na něco stěžuje a hledá viníky kolem sebe pšenka nepokvete nikdy a nikde.

Jsou inovace cestou i pro menší podniky? Není tu to riziko vysoké investice a nízké návratnosti až příliš vysoké?

Inovace přece neznamená jen vysoké investice. Mám pocit, že se poslední dobou z inovací dělá trochu mantra. Přece se jedná o přirozenou činnost každé firmy, založenou na změně. Můžeme měnit procesy, produkty nebo třeba i zaměření firmy. Největší výhoda malých firem tkví v tom, že vůči větším podnikům mohou měnit hrozně rychle. Nepotřebují řádné velké schvalování, žádné přesvědčování, prostě se rozhodnou a činí. Tím, že jsou malé, se výsledky těchto změn projevují docela rychle. Pokud na to budou firmy rezignovat, prostě skončí. To platilo vždy a žádné dotace a granty to nijak nemohou změnit, pouze mohou tyto změny urychlit. Šikovné firmy z toho těží, nešikovné si sice zalepí na pár měsíců díry v rozpočtu, ale stejně v čase skončí.

Sehnat kvalitního řemeslníka je dnes skoro otázkou štěstí. Proč to tak je? Proč mladé neláká práce rukama? A co děláte pro to, aby se to změnilo?

To je celosvětový problém, úplně stejnou otázku jsme nedávno dostal v USA. Primárně jde o to, že existuje obrovský přetlak nabídky vyššího stupně vzdělávání a děti a jejich rodiče toho využívají. Druhá věc je, že nedokážeme mladým práci s hmotou a ruční dílo nijak přiblížit. Místo, abychom jim ukázali, že moderní řemeslo je spojeno s novými technologiemi, drony, výpočetní technikou, aplikacemi chytrých přístrojů nebo 3D tiskem, tak jim neustále tlačíme do hlavy písničky o tom, že řemeslo má zlaté dno, o zlatých českých ručičkách a o montérkách jejich dědečka. Na to dnes nikoho nezískáme. Musíme jim ukázat příklady a vzbudit u nich přirozený zájem, ne je trestat za známky tím, že půjdou na učňák a zdůvodňovat to obecnými frázemi.

V Česku je skoro milion podnikatelů. Pro skoro polovinu sice podnikání není hlavní příjem - ale přesto, není to moc? Nejsou ty bankroty firem a snižující se počet začínajících nadšenců prostě pochopitelné, protože na trhu už pro ně není místo?

Upřesním to, v Česku je jen milion osob samostatně výdělečně činných, dalších 430 tisíc jsou právnické osoby, převážně střední a malé. S ohledem na živnostníky držíme v přepočtu na obyvatele evropský a možná i světový rekord. Na jednu stranu je to dobře, neboť i díky tomu máme nejnižší míru nezaměstnanosti v EU, prostě milion lidí se nějak živí a nestojí, byť jen část z nich, na úřadech práce. Na druhé straně v řadě případů už nelze hovořit o podnikání, je to o uživení se a jejich úloha již není a nebude ve smyslu ekonomického benefitu pro stát, ale přejde do roviny sociální ve smyslu tvorby infrastruktury na bázi drobných služeb. Například na venkově jsou nezastupitelní.

Počet OSVČ se nemění, dokonce nepatrně roste, počet podniků trvale roste. Co se ale mění, je struktura živnostníků, přibývá více těch, kteří si přivydělávají, ubývá těch, co to mají na hlavní činnost. To je jasný trend, velkou úlohu v tom hrají kupodivu ženy, kterých extrémně v drobném podnikání přibývá, ale z části je to jen jiná forma práce pro zaměstnavatele. Jinak bych ale nepodléhal panice, každý rok sice končí několik tisíc živnostníků, ale stejný počet přibývá, což je s ohledem na jejich množství běžný stav. Prostě podnikání není poslední štace pro ty neúspěšné, ale první šance pro ty nejschopnější.