Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Petr Morcinek: Důvěru českým spotřebitelům oplácíme

Petr Morcinek: Důvěru českým spotřebitelům oplácíme

Když se během loňského roku ptala výzkumná agentura STEM/MARK českých spotřebitelů, ke které realitní kanceláři mají největší důvěru, v naprosté většině uvedli název největší realitky v zemi. Realitky, která za dobu svého působení na českém trhu zprostředkovala prodej, koupi či pronájem statisíců českých nemovitostí.

Řeč je o realitně finanční skupině M&M Reality Holding, která se tak od podzimu 2017 pyšní oceněním “Nejdůvěryhodnější značka” ve svém oboru. A to žijeme v době, kdy si stále více než dvě pětiny majitelů nemovitostí myslí, že je lepší prodat nebo pronajmout svou nemovitost po vlastní ose.

To, že si Petr Morcinek, jako jediný akcionář a ředitel pro strategii a rozvoj M&M Reality Holdingu, důvěry českých spotřebitelů nesmírně váží, jistě nemusíme dlouze popisovat. Ale zajímá nás, jak dlouhá a zřejmě i mnohdy klikatá cesta vedla od skoro opovržení české společnosti k práci realitního makléře až po tak skvělé ocenění českých spotřebitelů?

“No, s tou nedůvěrou k práci realitního makléře máte naprostou pravdu. Ještě do nedávna byla tato profese brána na roveň taxikářů z Václaváku. A přiznám se, že se někdy českému spotřebiteli ani nemůžu divit. Pro příklad nemusíme chodit daleko do minulosti. Jistě jste zaznamenali pořad Terezy Pergnerové na TV Nova Mise nový domov, který pomáhá lidem v těžké životní situaci. Jsme jeho hlavním partnerem, takže k těm příběhům máme hodně blízko. No, a v jednom z dílů jsme mimo jiné narazili na chování nejmenované konkurenční realitní kanceláře, které hluboce odsuzujeme. V pořadu věnovaném dvěma mladým lidem s těžkým postižením zraku došlo k situaci, kdy konkurenční realitní makléři zneužili jejich handicapu a prodali jim byt v dezolátním stavu za cenu nového bytu. Takové jednání je pro nás nejen profesně, ale především lidsky nepřijatelné,” kroutí hlavou Petr Morcinek. “Pokud bychom narazili na podobné chování u některého z našich makléřů, okamžitě bychom se s ním rozloučili,” dodává rezolutně majitel M&M Reality Holdingu.

M&M Reality Holding má více než 180 poboček a kontaktních míst po celé České republice a  dává práci více než dvěma tisícům realitním makléřům. Jak lze při tak velkém rozptylu uhlídat kvalitu odváděných služeb?

Není to zas až tak složité, když máte systém. Ale ten systém musíte nejdříve vymyslet. Vemte si třeba zmíněné taxikáře z Václaváku a naproti nim Uber nebo Liftago. Pokud se chování prvně zmíněných nezmění, tak je ti druzí brzy pohltí. A vlastně se už tak děje. Oni už jenom kolem sebe kopou, jako ta raněná kobyla. A co je toho příčinou? Naprostá otevřenost těch druhých, skvělé online aplikace, které nikomu nedovolí podvádět a možnost zákazníků okamžitě ohodnotit službu taxikáře, který je právě dovezl na místo. A takový systém jsem se celou dobu snažil vymyslet pro realitní profesi. Máme ho a světu jsme jej představili loni na podzim na Summitu.

Tím myslíte svou Keynote StormmBook v pražském Kongresovém centru?

Ano, ale představení StormmBooku bylo jen vyvrcholením první etapy asi nikdy nekončící snahy o poskytování co nejkvalitnějších služeb v oborech, ve kterých podnikáme a jsme v nich dobří. StormmBook je jen tablet a zvolili jsme jej kvůli tomu, že jako jediný na trhu umí v jednom okamžiku změnit klávesnici na plochu pro elektronický podpis, je výkonný, tenký a umí dobře fotit. Ale bez aplikací, které jsou online propojené mezi sebou a zároveň s firemním systémem, mapami od Googlu, institucemi a spoustou jiných služeb, by zůstal jen skvělým tabletem. Jsou to právě aplikace Moderní makléř a Moderní finanční poradce, které jsem si vysnil, navrhl a společně s týmem skvělých spolupracovníků a vývojářů jsme jej stovky nocí pilovali k dokonalosti. To je ten transparentní systém, který nedovolí žádnému makléři udělat chybu a naprostou většinu obchodů umožní uzavřít během jedné návštěvy u klienta. Tady se rodí spokojenost a důvěra v naše služby.

Nejdůvěryhodnější značku jste ale získali pár dnů po Summitu a předcházel ji dlouhodobý průzkum trhu, takže důvěra českých spotřebitelů se asi musela narodit dříve?

A šli jsme ji hodně naproti (smích). Ale teď vážně. Když jsme zjistili, že vzdělávání našich makléřů a důraz na profesionální služby začíná přinášet své ovoce a sami od sebe se nám začínají ozývat desítky klientů měsíčně, kteří nám za naši práci děkují, vzali jsme ty klienty do televize. Jako vůbec první a nadlouho i zřejmě poslední realitka máme standardní televizní reklamní spoty. Navíc s opravdovými klienty! Společně jsme ukázali českým spotřebitelům, že s prací realitky můžou být lidé spokojeni. A tím jsme vlastně začali kultivovat realitní trh. Jako jediná realitní kancelář máme oddělení péče o klienty i makléře. Každému makléři přidáváme nemalé peníze za každého spokojeného klienta. Dnes se tak můžeme pochlubit 99,8 % kladných referencí ze všech tisíců, které k nám za rok 2017 dorazily. A snažíme se být také sociálně odpovědní a hlavně dobrými sousedy všude tam, kde působíme. Společně s kapelou Kryštof jsme rozjeli projekty v nadaci, kterou jsem založil. Na Kryštof kempech vybíráme peníze pro potřebné a M&M Reality Holding pak vybranou částku vynásobí dvěma. Společně stavíme zahradní domečky v Dětských domovech po celé zemi a zřejmě už nenajdete mateřskou školku, kterou bychom nevybavili reflexními vestičkami. S Terezou Pergnerovou spolupracujeme na projektu Mise nový domov a s Nadací TV Nova pomáháme při Českém slavíkovi hudebně nadaným ale sociálně slabým dětem.

A každý den vypravujete své klienty na luxusní pobyt v Dubaji…

Neuvěřitelné, že? (smích) Ale je to tak. Víte, já se nikdy nedokážu spokojit se současným stavem, ať vypadá sebelíp. Přestože vím, že máme díky StormmBooku obrovský náskok před konkurencí a našim makléřům a finančním poradcům se daří obchody jako nikdy předtím, snažím se jim práci ještě více usnadnit. Nikdy jsem nepodceňoval jejich obchodní dovednosti, ale když vymyslíte soutěž Každý den do Dubaje, pak se Vám dveře otevírají samy. A navíc tak umožníme prožít našim klientům a tipařům exotický zážitek, který by si možná v životě nedopřáli a oplatit jim tak důvěru, kterou k nám chovají.

Dubají to podle slov Petra Morcinka ale všechno teprve začíná. Na řadu teď přichází spousta nových projektů. Třeba brýle pro virtuální realitu nebo masivní výstavba družstevních bytů.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1