Trump ekonomice USA pomohl jen trochu. Obchodní válku s Čínou rozhodne odolnost | info.cz

Články odjinud

Trump ekonomice USA pomohl jen trochu. Obchodní válku s Čínou rozhodne odolnost

Administrativa amerického prezidenta Donalda Trumpa svými kroky mírně pomohla k vysokému růstu ekonomiky Spojených států. Daleko větší roli však sehrál trh jako takový. V rozhovoru pro INFO.CZ to tvrdí ekonom Ondřej Schneider, který dlouhodobě žije v USA a do konce loňského roku pracoval pro Institute of International Finance ve Washingtonu. Podle něj například Trumpova daňová reforma představuje krátkodobý stimul, který ale v budoucnu může přinést potíže. Schneider v rozhovoru rozebírá i obchodní válku mezi USA a Čínou, dopady případných dalších amerických cel na českou ekonomiku nebo možnost česko-americké obchodní spolupráce.

Americká ekonomika vykázala za první čtvrtletí letošního roku růst ve výši 3,2 procenta HDP, což překonalo odhady analytiků. Kde hledat příčiny takového výsledku?

Není rozumné dělat závěry z jednoho kvartálního čísla. Jestli je to 2,8 nebo 3,2 procenta neznamená nic fatálního. Pravdou ale je, že USA zažívají nejdelší konjunkturu v historii, rostou nepřetržitě od roku 2009 a vykazují lepší čísla než Evropa. A to je způsobené tím, že struktura americké ekonomiky je zdravější a dravější než evropská. A proto je v dobrých časech schopná lépe využívat podněty, které dostává.

Další věcí je efekt daňových slev, které Trumpova administrativa prosadila v roce 2017. Firmy mají více peněz a něco z nich plyne do vyšších investic, což se odráží na vyšším růstu. Některé z těchto efektů budou během letošního roku oslabovat, takže si myslím, že není reálné předpokládat, že ekonomika stabilně poroste o tři nebo čtyři procenta, jak o tom dnes administrativa mluví.

Administrativa a sám Donald Trump se výkonem ekonomiky chlubí často. Mluvil jste o daňové reformě, která pomohla firmám. Vidíte i nějaké další kroky exekutivy, které přispěly k současnému růstu?

Daňová reforma je krátkodobým stimulem, který podle mého názoru Amerika nepotřebovala, a byl provedený nepromyšleně. V perspektivě dvou tří let může dokonce přinést potíže. USA budou muset něco dělat s deficitem, který reforma prohloubila, a jakékoli následné opatření povede ke snížení růstu. Ale administrativa tohle teď neřeší a je šťastná, že snížila daně a ekonomika roste.

Kromě tohoto krátkodobého opatření však americká vláda udělala pár věcí, které jsou produktivní. Došlo například k oslabení tlaku ze strany různých regulatorních orgánů, kterých v Americe působí celá řada. Trumpova administrativa je v tomto ohledu mnohem přívětivější k soukromému podnikání, což lidi vidí. Řada větších i menších podnikatelů má proto pocit, že je lepší čas investovat než třeba před pěti lety, jelikož nebudou tolik pod kontrolou.

Každá administrativa se v tomto ohledu snaží najít určitou rovnováhu mezi podporou podnikání a jeho regulací. A občas se stane, že se ono kyvadlo vychýlí příliš na jednu stranu, což se podle mého názoru stalo za osm let vlády administrativy Baracka Obamy. Teď je otázka, jestli kroky současné administrativy nejsou až příliš extrémní a za dva roky se nebudeme vracet zpět.

Nyní prospěšná daňová reforma je tedy podle vás něčím, co může do budoucna ohrozit americkou ekonomiku? Jak?

Určitě. USA mají po deseti letech hospodářského růstu, kdy je ekonomika na vrcholu a nezaměstnanost na historických minimech, deficit přes tři procenta HDP a podle odhadu vlády bude letos deficit dokonce pět procent HDP. Přitom by finance měly být v přebytku nebo alespoň na vyrovnaném rozpočtu. Až dojde ke zpomalení, budou to muset řešit. Buď se smíří s deficitem přes pět procent HDP a budou jej muset nějak financovat, nebo budou muset přijít s opatřeními na snížení výdajů či zvýšení daní.

Snižovat výdaje federální vlády je v USA přitom neuvěřitelně obtížné. Federální vláda vyplácí penze, trochu zdravotního pojištění a platí armádu. Ostatní programy se trvale snižují a Trumpův návrh rozpočtu, který ale pravděpodobně nebude přijatý, vede ještě k dalšímu snižování.

Trump se chlubí, že kromě ekonomického růstu zařídil i nová pracovní místa. Nezaměstnanost je na 3,6 procenta, což je nejníže od konce 60. let. Pomohly některé kroky administrativy ke snížení nezaměstnanosti, nebo tady zafungoval spíš trh jako takový?

Je to asi stejné jako v předchozích případech. Zhruba devadesát procent změn jsou motivované soukromým sektorem a vláda má na ně malý vliv. Ale tím snížením některých regulatorních nákladů má marginální zásluhu na tom, že více lidí našlo práci. Myslím, že kdyby v Bílém domě neseděl Trump, ale jiný prezident, byl by rozdíl proti nynějšímu stavu v desetinách procent. Vláda to samozřejmě prezentuje jako svoji zásluhu, ale Amerika je ještě více než Evropa tažená soukromým sektorem a administrativa má na ta čísla spíše nepřímý vliv.

Aktuální čísla jsou jedna věc, budoucnost druhá. V souvislosti s dalším vývojem ekonomiky se mluví především o obchodní válce mezi USA a Čínou. Ekonom Jan Bureš z Patria Finance pro INFO.CZ tvrdil, že zavádění cel představuje riziko spíše pro Peking než pro Washington. Jaký je váš pohled?

Záleží, na co se díváte. Čína a USA mají odlišnou pozici. Výměna mezi těmito státy je v nerovnováze a většina zboží plyne z Číny do Spojených států. To americkou administrativu dráždí a je fixovaná na jedno partikulární číslo, schodek obchodní bilance s jednou, byť velkou zemí. Myslím, že celá ta úvaha je chybná a má špatně nastavené základní parametry, v jejichž rámci přemýšlí. Koukat jen na obchodní bilanci s jedním státem je redukce problému ad absurdum.

Za prvé, pro USA není důležitá obchodní bilance, ale běžný účet. Tedy nikoli pouze zboží, nýbrž i služby. Je úplně jedno, jestli Američané prodají do Číny auto nebo film. Ale administrativa se dívá jen na zboží, zajímají ji ta auta. To vede k řadě deformací.

Druhou věcí je, že když už se do toho USA pustí, ztrácí obě země. Stane se to, že o něco vzrostou ceny tady v Americe, lidé si budou kupovat méně zboží. Mohou to být hračky, oblečení nebo také auta. Sníží se objem zboží, které si lidé mohou koupit. Tím Amerika o něco zchudne. Čína zase neprodá tolik, kolik byla zvyklá. Něco se budou snažit prodat skrze třetí země, například Vietnam nebo Kambodžu, čímž se tarifům vyhnou. Ale o část obchodů přijdou, na chvíli jim klesne růst a možná milion lidí přijde o práci.

Otázka je, jaký efekt bude silnější. Komu na tom víc záleží? Čína má výhodu, že je to komunistická diktatura, takže se tolik nemusí ohlížet na to, co si myslí lidé. Nějakým způsobem ano, ale ne tak silně. V USA je spojení ekonomiky a politiky bezprostřední. Pro Trumpa je riziko, že když lidé, kteří ho volí, půjdou do Walmartu a koupí si tričko za pět dolarů, přičemž předtím stálo čtyři dolary, tak je to možná rozladí. Nedejbože, kdyby se stalo, že to ovlivní ceny telefonů a mobil bude místo 500 dolarů stát 600 dolarů. To už by je asi naštvalo. Podle mě, pokud by uvalil 25procentní cla na všechno zboží, vedlo by to časem k dalšímu poklesu podpory pro prezidenta Trumpa.

Jak jsem říkal, v obchodní válce ztratí obě strany. Na druhou stranu je potřeba Trumpovi přiznat, že narazil na neférové chování Číny, která je obrovským trhem a své pozice zneužívá. Peking nutí firmy, které chtějí investovat v Číně k přenosu intelektuálního vlastnictví a omezuje jejich čínské aktivity. Teď je otázka, jestli Trumpova strategie skutečně povede ke změně politiky Číny. Zvítězí zřejmě ta strana, která bude schopná tolerovat ztráty z obchodní války a která déle vydrží.

Prezident Trump tweetuje, jak cla americké ekonomice naopak pomáhají. Ekonomové a firmy vidí věc jinak. Je na Trumpových slovech něco pravdy?

Trump je v těchto věcech evidentně nedovzdělaný a nerozumí jim. Nechci říkat, že vše, co v oblasti zahraničního obchodu a tarifů dělá, je špatně. Čína se poté, co se stala členem Světové obchodní organizace (WTO), začala chovat tak, jak pravidla nepředpokládají. Ta počítají s tím, že země mají vlastní funkční právní systém, který například zabrání zneužívání a krádežím duševního vlastnictví. To Čína vědomě nedělá. Je to komunistická diktatura, která je k těmto věcem lhostejná.

My, kteří jsme souhlasili se vstupem Číny do WTO, jsme toto podcenili. Mysleli jsme si, že bude více obchodovat s Amerikou, Evropou a bude se stávat normálnější. To se ale nestalo. A USA jsou nyní jako onen pověstný světový četník jediné, které to mohou změnit. Uvědomoval si to i Obama, ale ten to zkoušel po dobrém. Přesvědčoval, vysvětloval. Obama měl mnohem nižší toleranci ke ztrátám pro Ameriku. Země se vynořovala z recese a on si uvědomoval, že by to pro ni bylo těžké.

Trump tyto věci nechápe, jsou mu lhostejné a jde mu o dosažení osobní slávy. Aby byl vnímaný jako člověk, který s Čínou něco udělá. Je těžké nějak přijmout, že Čína se lekne a pochopí, že může hodně ztratit. U Obamy věděli, že nepřijde trest. Tato administrativa je ochotná Čínu trestat.

Dění ohledně cel sleduje se zájmem i Evropská unie, které Trump hrozí zavedením 25procentních tarifů na dovoz automobilů. Jak velký dopad by to mělo na českou ekonomiku?

Pro nás je jakékoli omezení v automobilovém průmyslu škodlivé, protože jsme na něj jako ekonomika velice navázaní. Nebylo by seriózní dělat kvantifikace, jak silně by se to projevilo. Ale je evidentní, že by to byla rána pro německé automobilky, a tím pádem i pro Česko. Možný je třeba pětiprocentní pokles obratu, desetiprocentní už by byl asi příliš velký.

A je také otázka, jak na to německé firmy zareagují. O tom teď v centrálách automobilek přemýšlí. Samozřejmě je to pro nás riziko, ale možná, že dnešní diskuse o riziku tarifů jen urychluje změny, ke kterým v automobilovém průmyslu v nejbližších letech stejně dojde.

Automobilový průmysl v Česku je postavený na modelu 90. a začátku nultých let – velké továrny vyrábějící spalovací motory. To je poměrně technologicky, kapitálově i manuálně náročné. Tento model se ale již dnes mění, bez ohledu na tarify. Víc a víc aut bude hybridních nebo elektrifikovaných. Je tedy možné, že cla jsou jen signálem toho, co se blíží tak jako tak. Než se hystericky bránit jakékoli změně, bylo by lepší vést debatu, jak se tomu přizpůsobit.

Jsme na tuhle debatu a ostatně i na onu blížící se změnu připraveni?

Na to nikdy nebudete připravený. Každý byznysmen nebo politik se snaží tu změnu odkládat. Ale nejde to donekonečna. My jsme teď ve stejné situaci jako Spojené státy. Dlouhá konjunktura, růst mezd, nízká nezaměstnanost. Naše ekonomika je v situaci, kdy by si mohla dovolit přemýšlet o tom, co chce. Že se to neděje a absentuje strategické uvažování, je velké selhání české politiky.

Kdy jindy než teď bychom to měli dělat? Kdybychom nevydávali peníze ze státního rozpočtu na blbosti a rozhodli se zamyslet, jak chceme, aby ta země vypadala za deset patnáct let, teď je k tomu ideální příležitost.

Nemohlo by v tomto ohledu prospět ochlazení ekonomiky, které by přimělo politiky jednat a probudilo debaty, jak věci zefektivnit?

Myslím, že ne. Ty opravdu zásadní věci se dělají jen v okamžiku opravdové krize. A nikdo si asi nepřeje, aby k nějaké další krizi došlo. Dnes se Evropa obává zpomalení v řádu desetin procent, což se odrazí ve zvýšení nezaměstnanosti o několik desítek tisíc. To je samozřejmě důležité, ale podle mě to nemá dostatečnou politickou váhu, aby to odstartovalo zásadní politickou debatu o směřování země.

Rád bych se mýlil, ale můj dojem z posledních šesti let, kdy trvá konjunktura, je takový, že u nás naopak ochabla vůle ke strategickému myšlení. Veškeré reformy, kterých moc nebylo ani předtím, byly zastavené a management vládnutí je chaotický. Kdybyste se mě zeptal, čeho chce vláda dosáhnout během volebního období, co chce změnit třeba ve zdravotnictví, ve školství, tak nic nevidím. Ke změně by bylo potřeba většího nárazu než v rozsahu pár desetin procenta.

A nic takového zatím na obzoru není?

Já to nevidím. Ani nemohu, což ale neznamená, že tady to riziko není. Jen nejde předem poznat. Pokud se podíváme na obchodní válku mezi USA a Čínou, snažíme se ji pochopit z hlediska nějakého racionálního uvažování. Díváme se na to, jaké jim to přinese ztráty, jaké mají benefity, kdy řeknou, že už stačí.

Ale možná ti vyjednavači, kteří tam budou sedět a budou unavení, navíc se šéfem, který tweetuje nesmysly, udělají nějakou chybu. A přijde neracionální rozhodnutí, které povede k efektům, jež nemůžeme předvídat. Posledních padesát let západní civilizace je s pár výjimkami dobou racionálního řízení, ale pokud to racionálno ustupuje a začínáme se chovat neracionálně, tak je těžké dělat rozumné předpovědi.

Po návštěvě premiéra Andreje Babiše v Bílém domě se mluvilo o restartu vztahů a spolupráce mezi Prahou a Washingtonem. Vidíte prostor pro obchodní spolupráci mezi zeměmi, která by mohla Česku něco přinést?

Ano, americký trh je obrovský. Samozřejmě, Česká republika bude pro Američany vždycky marginální zemí. Deset milionů obyvatel je malý trh, to si nedělejme iluze. Ale jsou tu věci, které mohou probíhat a probíhají. Upřímně řečeno, že si prezident s předsedou vlády sednou v pracovně v Bílém domě, na tom nic nemění. Mohou dát nějaký signál, ale ten v našem případě není potřeba.

Američané možná nevědí, kde ležíme, ale ví, že jsme normální spojenecká země, jsme v NATO, v Afghánistánu, máme tu pivo, hokej… Je to něco jiného, než když sem po revoluci přijel Václav Havel. Tehdy nevěděli, co jsme zač. Teď už probíhá úplně normální ekonomický život, a když jsou příležitosti, tak jich někdo využije. Politická deklarace nebo to, jestli budeme mít Apple Store na Staromáku, na tom nic nezmění.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Game of Thrones s08e03 - shrnutí 3. dílu

Game of Thrones s08e04 - shrnutí 4. dílu

Články odjinud