ANO rovná se Babiš. I Kaczynski a Orbán si před ním musejí připadat jako břídilové, říká Kunštát | info.cz

Články odjinud

ANO rovná se Babiš. I Kaczynski a Orbán si před ním musejí připadat jako břídilové, říká Kunštát

Sněm hnutí ANO, který se uskuteční příští víkend, provází jedna velká jistota – bude stejný jako vždy, ale i to vysílá zásadní signál. Podle politologa Daniela Kunštáta mají rozličné sedánky širší či užší věrchušky hnutí ANO jediný smysl: „Demonstrovat jednotu v čele s Babišem a ukázat hnutí ANO jako dobře promazaný, efektivní stroj. Makat a nekecat. Všechny takzvané volební sněmy či ideové konference jsou proto z hlediska vnějšího pozorovatele ukrutná nuda,“ říká politolog v rozhovoru pro INFO.CZ. Podle něj bychom v Evropě jen těžko hledali srovnatelně vlivnou stranu, která je natolik silně svázána či přesněji téměř absolutně ztotožněna s jedinou konkrétní osobností. „I takoví dominantní politici, jako jsou třeba Kaczynski či Orbán, si v tomto ohledu musí připadat jako bezmocní břídilové,“ dodává.

Ani tentokrát nemá Andrej Babiš vyzyvatele v boji o post předsedy ANO. Uvnitř hnutí to ani nejspíš nepřipadá nikomu divné. Co to vypovídá?

Léta máme divnou hlavu státu, léta máme divnou nejsilnější stranu a už nějakou dobu i divného premiéra. Česká politika se zkrátka vymkla z norem a co je nejhorší, pomalu si zvykáme. Hnutí ANO by sice pro forma teoreticky mohlo postavit stínového protikandidáta, který by imitoval nějakou přirozenou soutěž, ale proslulí Babišovi marketéři asi správně usoudili, že by v posledku taková šaráda nutně vyzněla jako nemístná komedie. Dokonce i před sympatizující veřejností.

Andrej Babiš je iniciátorem, mecenášem, ideovým i organizačním demiurgem hnutí ANO, které je doslova a do písmene „jeho“.  Ale především: pro voliče je hlavním a vlastně jediným lákadlem. A všechny další více či méně zdánlivé „osobnosti“ z lůna hnutí jsou si patrně vědomy, jak dokonale odvozená a bezvýznamná je v tomto kontextu jejich dočasná politická existence či kariéra ve státních službách.

Máme co dočinění s triviální rovnicí: hnutí ANO rovná se Babiš, Babiš rovná se hnutí ANO. Asi bychom v současné Evropě těžko hledali srovnatelně vlivnou stranu, která je natolik silně svázána či přesněji téměř absolutně ztotožněna s jedinou konkrétní osobností. I takoví dominantní politici, jako jsou třeba Jaroslav Kaczynski či Viktor Orbán, si v tomto ohledu musí připadat jako bezmocní břídilové.

Pokud hnutí ANO stojí a padá s Babišem, nelze nezmínit jeho střet zájmů, trestní stíhání a další kauzy…

Jsme svědky autentické privatizace veřejné moci a dosud nevídaného klientelismu dovedeného na zcela novou kvalitativní úroveň. Andrej Babiš se dnes a denně, v každém okamžiku vládnutí ocitá – za normálních okolností – ve zcela nepřípustném střetu zájmů. Tento fakt je ovšem skoro až zbytečné znovu opakovat jako nějakou nově zjevenou pravdu.

A jak byste okomentoval způsob, jakým Babiš pracuje? Snad každého musí zaujmout, že vedle sebe prakticky nesnese konkurenci. Což platí, jak mi nedávno v rozhovoru potvrdil předseda sociálních demokratů Jan Hamáček, také o koaličních partnerech. Jak to ovlivňuje stabilitu vládnutí v Česku?

Relativní stabilita vlády je dána několika okolnostmi. Ochrannou ruku nad Babišem drží Miloš Zeman, sociální demokracie se dost zoufale vmanévrovala do pozice, že jí vlastně nezbývá nic jiného, než útrpně asistovat u koaličního vládnutí až do konce a doufat, že jí přítomnost „u lizu“ nakonec přinese kýžené voličské body. A extrémisté jsou rádi, že jim někdo smyl cejch „těch, se kterými se nemluví“.

Jiná věc je, že Babiš je bezesporu vyhraněně autokratický typ osobnosti, což je patrně dispozice, která bývá efektivní v byznysu, v prostředí demokratické politiky ale nemusí být v delším časovém horizontu úspěšná. Babiš je vnitřním ustrojením sólista, rozumí síle, množství, počtu divizí.

Do výbavy každé skutečně velké politické figury ale patří, nebo by alespoň měly patřit, i jiné rozměry chování a jednání: schopnost dohody, soustavné nalézání kompromisu, respektování odlišných nebo třeba aktuálně minoritních stanovisek a hodnotových pozic, které vycházejí z různorodých zájmů, vědomí, že názorový protivník není opovrženíhodný a ke všemu mravně pochybný amatér a nemakačenko…

Topol Show - banner

Dodejme, že Babiš zhusta, byť třeba jen podprahově, používá notoricky proslulou propagandistickou figuru populistů všech odstínů. Do politického diskursu vnáší bezmála metafyzickou dichotomii Dobro versus Zlo, variantně My, morálně neposkvrnění reprezentanti mytického lidu, versus Oni, rozuměj prohnilé tradiční strany, média, elity a podobně.

Dobrý je ten, kdo spolupracuje a pokorně přijme předložené podmínky, protože jsou přece racionální, ve jménu obecného blaha. Zlý je ten, kdo nesouhlasí a 'neproduktivně' a od základu pomýleně kritizuje.

Pojďme se vrátit ke sněmu ANO. Jeho delegáti budou rozhodovat také o pozicích místopředsedů, a tam se aspoň nějaký souboj čeká. Přesto, myslíte si, že půjde o režírovanou hru, ve které uspějí pouze ti, na které ukáže předseda?

Je to vskutku zvláštní, ale na druhou stranu pochopitelné. Každý jednotlivec, který se angažuje v hnutí ANO, přece fakticky přistoupil na tichou dohodu: vzdá se jakékoliv vlastní lidské, politické a konec konců i mravní autonomie ve prospěch „projektu“ svého šéfa. Náplň, realizaci, osoby a obsazení tohoto projektu přitom určuje jen a jen Andrej Babiš.

Rozličné sedánky širší či užší věrchušky ANO mají jediný smysl. Demonstrovat jednotu v čele s Babišem a ukázat hnutí ANO jako dobře promazaný, efektivní stroj. Makat a nekecat. Všechny takzvané volební sněmy či ideové konference jsou proto z hlediska vnějšího pozorovatele ukrutná nuda.

V prvním případě se nic a nikdo ve skutečnosti nevolí a aklamací je schváleno předem dané personální rozhodnutí vůdce, ve druhém případě účastníci ve spontánním nadšení deklaratorně stvrzují závaznost snů téhož.

Programově se ANO postupem času posunulo doleva, aspoň pokud jde o voliče, které svou politikou oslovuje, zároveň ale začíná mluvit například o tom, kterak je potřeba ulevit živnostníkům. Babiš také neustále opakuje, že jsou hnutím pro všechny a že je pravo-levé štěpení přežitkem. Nemůže se mu to přece jen nakonec vymstít?

Pokusy sjednotit „lid“ či „národ“ pod praporem programu „pro všechny“ nejsou českou specialitou. Různé populistické projekty zaštítěné silným lídrem dokáží přinejmenším dočasně a na základě specifických identitárních témat rozbít přirozené socioekonomické – chcete-li třídní – štěpení uvnitř společnosti a na ně navázané stranicko-politické náklonnosti. Reálně vzato, máme i historické, i nám blízké příklady stran „pro všechny“.

Co jiného ve skutečnosti byly například v různých zemích komunistické strany v době, kdy měly monopol vlády? Obávám se ale, že v prostředí svobodné společnosti jde o protimluv. Žádná strana jednoduše nemůže věrohodně reprezentovat „všechny“, tedy tisíce rozličných a často protichůdných zájmů jednotlivců různých skupin občanů. I kdyby měla v čele sebeosvícenější osobnost a prosazovala sebeuniverzálnější program.

Souhlasil byste s tezí, že se hnutí ANO zužuje koaliční potenciál?

Ztráta koaličního potenciálu je pro politickou budoucnost Andreje Babiše v daný okamžik v podstatě největší rizikem. Jeho voliči mu zjevně tolerují a asi ještě nějaký čas budou tolerovat doslova kdeco. Jeho problém spíše je, že se dříve než později může na politické scéně ocitnout jako příslovečný kůl v plotě.

Rétorika, že „všetci kradnú“ a že tradiční – nebo přesněji: všechny ostatní – strany jsou v podstatě party neschopných příživníků, možná prozatím oslovuje Babišovy sympatizanty, ale zároveň prohlubuje příkop mezi hnutím ANO a potenciálními politickými spojenci, které tímto způsobem v podstatě všechny systematicky předem delegitimizuje.

Černý scénář pro hnutí ANO (správněji bychom měli říkat pro Babiše) tedy spočívá v následujícím: Ti, kteří jsou ochotni mu asistovat u vládnutí, tedy především strany s antisystémovým, protestním apelem, budou Babišem voličsky vysáti a odstaveni mimo Poslaneckou sněmovnu. A ti ostatní s ním nebudou chtít mít nic společného. Kromě dalšího i proto, že jejich voliči je ve volbách podpoří hlavně kvůli tomu, že představují zásadní a nekompromisní oponenturu hnutí ANO.

Klíčová otázka tedy zní, zda bude mít Babiš po příštích volbách s kým vládnout?

Pokud hnutí ANO volby skutečně vyhraje (a tato možnost není malá) Miloš Zeman zcela jistě už poněkolikáté svého věrného a hlavně užitečného souputníka Babiše podrží a jmenuje jej premiérem. I kdyby bylo stokrát zřejmé, že nemá žádné relevantní politické partnery pro sestavení většinového kabinetu. Vzhledem ke konci Zemanova mandátu ale jde o úvahu tak či tak provizorní.

Vyhlídky Babiše pokračovat ve funkci premiéra jsou každopádně fatálně závislé na dvou proměnných. Za prvé, kteří z jeho stávajících politických partnerů (ČSSD, KSČM a SPD) a případně s jak silným mandátem projdou do sněmovny. A za druhé, jak hluboký a do jaké míry nepřekročitelný rozkol bude panovat mezi Babišem na straně jedné a – zejména – ODS a Piráty na straně druhé.

S tím vším souvisí také vyhlídky české ekonomiky. Jak vnímáte otočku, která se nejspíš chystá a o které Babiš hovořil na sklonku minulého týdne? Pokud jde o příští rozpočet, premiér zmínil možnost navyšování některých daní, chce vyjít vstříc živnostníkům, zpátečku vzal také, pokud jde o obědy pro školáky zdarma. Podobných kroků, pokud zpomalí tempo růstu české ekonomiky, může přijít více…

Solidní kondice české ekonomiky byla a je významným pozitivním impulsem pro úspěch hnutí ANO, respektive pro celou kariéru Andreje Babiše v nejvyšší politice, ať už v roli ministra financi nebo premiéra. Předpoklad, že se tempo ekonomiky v příštích letech zpomalí, ukazují nejrůznější predikce už dlouhou dobu.

Babišovi tyto predikce samozřejmě neunikly, a proto jeho poslední úvahy na téma nutnosti šetřit zcela jistě nejsou důsledkem nějakého aktuálního pohnutí mysli. Velkorysá – a voličsky populární – redistribuce veřejných zdrojů i ambiciózní investiční projekty nejsou proveditelné bez patřičných rozpočtových příjmů. Toho si je politik a podnikatel Babiš vědom více než kdo jiný.

Spíše lze předpokládat, že jde o určitou korekci politické strategie, respektive změnu důrazů v komunikaci směrem k různým segmentům veřejnosti. Babiš si patrně uvědomuje, že v expanzi doleva už hnutí ANO narazilo na horní limity možného a potřebuje se poohlédnout – rozkročit, jak se kdysi říkalo – i do jiných voličských vod.

Jinak řečeno: Po vyčerpání rezervoáru levicových hlasů (jejímž vedlejším produktem je postupné vymazávání KSČM, ČSSD, ale i SPD z politické mapy) se tedy dost možná pokusí o svého druhu symbolický návrat na samý počátek a bude se snažit prezentovat sám sebe (a své hnutí) jako dobrého, pragmatického hospodáře, který se dokáže starat stejně dobře o zájmy důchodců a sociálně slabých, jako i středostavovských zaměstnanců nebo živnostníků.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud