Články odjinud

Bavme se o vyšší spoluúčasti pacientů, navrhuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch

Bavme se o vyšší spoluúčasti pacientů, navrhuje ministr zdravotnictví Adam Vojtěch

Rezervy ve zdravotnictví jsou nižší než před krizí, říká ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (za ANO). Peníze sice podle něj půjde ušetřit dalším zefektivněním celého sytému zdravotnictví, nebude to ale stačit. A tak je potřeba se opět bavit i o vyšší spoluúčasti pacientů. „Přemýšlet o něm určitě můžeme, ale je to otázka politické i společenské shody. V programovém prohlášení je psáno, že spoluúčast plošně navyšovat nebudeme. Na druhé straně ano, já bych osobně chtěl vyvolat debatu nejen v rámci vlády, ale i s dalšími stranami o financování zdravotnictví do budoucna," říká Vojtěch.

Jak se vám vládne? Kabinet se opírá o spolupráci s komunisty, kteří zrovna proti vám měli velké výhrady.

To je pravda, ale co s tím člověk nadělá. Když se dívám na hlasování ve sněmovně, vidím, že zákony jsou přijímány celkem napříč stranami. Ano, ta vláda je menšinová, což bezesporu je nevýhoda. Proto se snažíme, já tedy určitě, shánět podporu napříč spektrem. Což se ukázalo třeba u úhrad zdravotnických prostředků. Pro tuto změnu hlasovaly všechny strany.

Vysoká škola ekonomická představila studii, v níž se mluví o nedostatečných rezervách na účtech zdravotních pojišťoven, které by vystačily sotva na měsíc provozu. Jak by měly vypadat rezervy zdravotnického systému podle vás?

V době, kdy je výběr pojistného velmi solidní a vznikají přebytky – loni to bylo 9,5 miliardy korun – by se určitě měly rezervy navyšovat. Od odborů slýchám požadavek, aby se rezervy spíše rozpouštěly. Můj cíl je, aby přebytky, které teď v systému vznikají, byly převáděny do rezerv.

Na účtech zdravotních pojišťoven leží v tuto chvíli bezmála 40 miliard korun. Kolik by tam mělo být, abyste ve chvíli, kdy přijde ekonomické zpomalení, mohl říci, ano, jsme připraveni?

S ministerstvem financí děláme pravidelně stres testy, které modelují různé výkyvy ekonomiky. Je pravdou, že rezervy dnes nedosahují předkrizové úrovně. Podíl zůstatku na účtech zdravotních pojišťoven k celkovým výdajům v daném roce byl v roce 2008 kolem 18 procent, dnes jsme někde pod deseti. Chci rezervy zvyšovat ideálně k úrovním let 2008 a 2009. V posledních letech se to naštěstí postupně daří.

Studie zmiňuje i velkou závislost zdravotnictví na ekonomickém cyklu, což je stará vesta. Zároveň se ekonomové shodují, že vaše vláda, pokud vydrží, zažije ekonomické zpomalení.

Zatím jsou predikce takové, že k nějakému zásadnímu propadu, jaký nastal třeba během roku 2009, by dojít nemělo. To, že může dojít ke zpomalení, je pravda, ale jak říkám – rezervy tvoříme, a pokud je v příštím roce ještě navýšíme, tak by mohly být dostatečné.

Pokud jde o peníze, které zdravotnictví spotřebovává – vidíte ještě nějaké úspory uvnitř systému, nebo je třeba začít hledat nové zdroje zvenčí?

Obojí. Je pravdou, že se postupně musí navyšovat celkové zdroje. Ve své poslední zprávě nám OECD doporučuje postupně zvedat příjmy systému i prostřednictvím plateb za státní pojištěnce. Tam ten prostor do budoucna je. Teď se budou platby navyšovat o 3,5 miliardy do roku 2020 a připravujeme zákon, který by měl nastavit automatickou valorizaci navázanou na ekonomické ukazatele. Bez toho jde vždycky spíše o handrkování mezi ministerstvem zdravotnictví a ministerstvem financí. Myslím, že by to mělo mít nějaký systém. Já ale současně prosazuji větší efektivitu a vidím prostor i tady. Pokud nastavíme lepší organizaci péče o pacienty, větší transparentnost nákupu přístrojů, materiálu i léků v nemocnicích, tak tam nějaké zdroje také jsou. Elektronizace zdravotnictví, kterou se teď snažíme tlačit, má také potenciál.

Takže výchozí teze Andreje Babiše, že největším problémem zdravotnictví je, že se v něm strašně krade, už neplatí?

To je složité říct. Já se zaměřuju na kontrolu nemocnic, zajímá mě, co se v nich děje. V minulosti to tak moc nebylo. Mluvím o nemocnicích přímo řízených ministerstvem, na ty krajské nebo soukromé velký vliv nemám. A vidím, že v nemocnicích je pořád spousta věcí, které nejsou v pořádku. Takže i tady prostor k úsporám existuje. Snažím se nemocnice kontrolovat, získat například informace o cenách, za které nakupují léky. Pokud máme nemocnice řídit, tak je musíme umět měřit a musíme vědět, co se v nich děje.

Cesta k efektivitě nemocnic tedy vede přes kontrolu a bič?

Má to i druhou rovinu. Dnes je systém péče nastaven tak, že pacient v něm spíše bloudí. Máme nejvyšší počet návštěv u lékaře v přepočtu na obyvatele v rámci OECD. Zjevně nefunguje úplně dobře například role praktického lékaře. Proto teď připravujeme reformu primární péče, aby pacient nemusel zbytečně navštěvovat specialistu jenom kvůli tomu, aby mu předepsal lék, který z administrativních důvodů nemůže předepsat praktický lékař. Chceme pacienta co nejvíce držet u praktického lékaře, aby nemusel, pokud to není nezbytně nutné, chodit ke specialistům a do nemocnic. Takže i tady vidím z druhé strany prostor pro větší efektivitu.

Zmínil jste doporučení OECD, ale vynechal jste to, na co nás organizace upozorňuje pravidelně – že má Česko nízký podíl soukromých výdajů ve zdravotnictví. Dá se při úvahách o dodatečných zdrojích pro zdravotnictví vyhnout myšlence zvýšení spoluúčasti?

Přemýšlet o něm určitě můžeme, ale je to otázka politické i společenské shody. Vy určitě víte, že v programovém prohlášení je psáno, že spoluúčast plošně navyšovat nebudeme. Na druhé straně ano, já bych osobně chtěl vyvolat debatu nejen v rámci vlády, ale i s dalšími stranami o financování zdravotnictví do budoucna. To není věc, která by nás tlačila příští nebo přespříští rok. Chtěl bych svolat kulatý stůl zástupců všech stran a bavit se o tom, co jsou schopni akceptovat. Jakákoli snaha ale v tomto směru nemá smysl, pokud nad ní nebude širší shoda.

Více si přečtěte na webu E15.

 

Články odjinud