Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Brabec pro INFO.CZ: Česko sucho podcenilo, připravujeme regulaci podobnou smogové situaci

Brabec pro INFO.CZ: Česko sucho podcenilo, připravujeme regulaci podobnou smogové situaci

Česko se potýká se suchem. V některých oblastech dosahuje situace kritických rozměrů a ani vyhlídky na léto nejsou příliš pozitivní. Podle ministra životního prostředí v demisi Richarda Brabce (ANO) se stát v minulosti připravoval na povodně a sucho podcenil. „Vědci varovali, že sucho a povodně jsou dvě strany téže mince. Extremizace počasí dána klimatickou změnou se přesně takto projevuje,“ vysvětluje Brabec ve velkém rozhovoru pro INFO.CZ. Nový zákon by podle něj měl dát státu větší pravomoci, třeba plošný zákaz napouštění bazénů. „Na základě předpovědi ČHMÚ budou s určitým výhledem nastaveny stupně sucha. Jakmile budou dosaženy, tak se rozjede na začátku preventivní a pak už krizový scénář. Přirovnal bych to k současným smogovým situacím, které vedou třeba k omezení provozu závodů,“ popisuje ministr.

V posledních dnech Česko zažilo několik prudkých dešťů. Ty ale obavy ze sucha nezažehnají, že?

Ne, aby se situace zlepšila, tak by byl potřeba několikadenní vytrvalý déšť, takzvaný zahradnický. Vláhový deficit v Česku je totiž obrovský. Duben byl jedním z nejteplejších dubnů za poslední desítky let a květen na tom je stejně. Deficit se navíc už od roku 2014 kumuluje. Absolutní množství srážek, které spadne během roku, se podle meteorologů tolik nemění. Problém je ale v tom, že srážky dnes mají úplně jiný charakter. Jsou kratší a intenzivnější. Je dlouho sucho a poté se počasí vybije přívalovou bouřkou.

Jak na tom tuzemsko v současnosti je?

Dnešní stav je v několika oblastech už v zásadě kritický. Takřka 65 procent České republiky je ve stavu silného až mimořádného sucha, pokud jde o mělké zvodně. A právě na nich jsou dnes závislé stovky především menších obcí. Jedná se o vážný problém i z hlediska pitné vody. Lidé žijící ve velkých městech často považují vodu za samozřejmost. Jenže menší obce jsou napojeny na studny nebo vrty, které vysychají.

Stav je tedy akutní?

Situace je bezpochyby vážná, v některých lokalitách dokonce velmi vážná. My dnes nevíme, jaký charakter bude mít léto. Zažili jsme suchá léta, ale šli jsme do nich v daleko lepší vodní kondici z jara. Letos roztál velmi rychle sníh. Odtekl tedy a v přírodě nezůstal. V některých oblastech je to tak, že pokud bude situace pokračovat, tak budeme mít velmi vážný problém.

Hladina řek nebezpečně klesá. U Vltavy si můžeme pomoct Vltavskou kaskádou, i když i to má své hranice. Některé řeky jsou už nyní na minimálních průtocích a menším potokům hrozí dokonce vyschnutí. Pak se začne roztáčet spirála dalších problémů. Je potřeba se na to začít připravovat, protože většina projektů, které mohou pomoci v boji se suchem, mají opravdu dlouhou setrvačnost.

Pokud bychom se podívali na jednotlivé sektory, které sucho ohrožuje, můžeme začít zemědělci. Ti už dnes hlásí, že sucho ohrožuje úrodu. Na některých místech může být až poloviční. V současnosti přitom začínají žádat o náhrady škod z loňského roku. Připravujete se na to, že budete další vyplácet za letošek?

Stát se to může. Škody na úrodě jsou vidět už dnes. Je nutno zdůraznit, že to, co případně vláda vyplácí jako škody za sucho, jsou výrazně menší částky než způsobená škoda. Zemědělci nedostanou ztrátu zaplacenou celou. Pravdou je, že se dnes zemědělci dostávají v některých oblastech do situace, kdy rostlinám dochází půdní voda a dochází k jejich vadnutí. To může mít dramatický dopad. Obrovský problém pak představuje i to, že velká sucha mohou mít dopad i na trvalé travní porosty, které slouží jako zdroj píce pro hospodářská zvířata. Zemědělci se tak mohou dostat do situace, kdy ani nebudou mít dostatek krmení na zimu.

V některých oblastech už zemědělci jsou téměř v situaci Izraele, což je mimochodem náš velký vzor ve schopnosti čelit následkům sucha. Je to sice pouštní země, ale třeba jižní Morava má na některých místech už polopouštní charakter. Ovoce či zeleninu lze zalévat, ale v případě lánů obilí nebo brambor to samozřejmě nejde. Je tedy jen otázkou, jak velká bude neúroda a zda postihne všechny oblasti.

Další oblastí je průmysl. Máte představu, k jaké částce by se mohly šplhat finanční škody v tomto odvětví?

V tomto případě se jedná především o problém s chladící vodou. Velké fabriky byly historicky stavěny u řek, protože jí potřebují velké množství. Problémy jsme zažili už v roce 2013, kdy se výrazně snížily i hladiny poměrně velkých řek. Existovala velká omezení v odběru vody. Průmysl se proto v řadě případů už přizpůsobuje a tvoří si chladící systémy, které jsou uzavřené. Když jsou hladiny níže a voda je teplejší, tak už totiž ani nemůže plnit účel chlazení. Správa povodí navíc při určitých stavech začíná s regulacemi, podniky případně úplně odstavuje.

Problémy tedy přijít mohou. Je řada podniků, které chladící vodu z řek dále berou. Dnes nechci spekulovat, co by to mohlo znamenat. U zemědělců se můžeme bavit o škodách v řádech jednotek miliard korun, při velké krizi i více jak deset miliard. U průmyslu je to ad hoc, například podle toho, kdo by musel provoz odstavit.

S čím konkrétně bychom se mohli potýkat?

Nechtěl bych spekulovat, to by bylo šíření poplašné zprávy. I průmysl bude ale muset začít počítat s tím, že tu vodu vždycky mít nemusí a téměř jistě v takovém množství do budoucna mít nebude. Můžeme se bavit o krizovém scénáři. Určitě to nebude tak, že vyschne třeba Labe. U Vltavy je objem nadlepšován z Vltavské kaskády. Třeba pražská čistírna odpadních vod v Troji potřebuje minimálně 40 tisíc litrů vteřinově průtoku, aby mohla vůbec fungovat. Pokud by tam teklo méně, tak v zásadě nebudou moct být vypouštěny splašky do Vltavy, protože by se nedaly dostatečně ředit.

Co by to prakticky znamenalo?

Byl by to velký ekologický problém a musely by nastoupit krizové scénáře. Nechtěl bych ale nyní spekulovat, co by kdyby, to je daleko více otázka na vodohospodáře.

Jaká jsou tedy opatření státu, aby k takovým to situacím vůbec nedošlo? V návrhu programového prohlášení píšete, že potřebujeme udržet co nejvíce vodu v krajině. To je vaše priorita?

Když jsem přišel v roce 2014 na ministerstvo životního prostředí, tak jsem byl možná první politik, který se skutečně začal suchem velice vážně zbývat. Od první chvíle, kdy jsme se trochu zorientovali, jsme si říkali, jaké jsou klíčové priority. Česko se připravovalo už od roku 1997 na povodně. Odborníci upozorňovali i na sucho, ale na něj se kupodivu nikdo nepřipravoval.

Podcenilo se to?

Ano, dramaticky. Vědci varovali, že sucho a povodně jsou dvě strany téže mince. Extremizace počasí dána klimatickou změnou se přesně takto projevuje. Někdo si říká, že oteplování znamená, že všude bude větší teplo. Naopak někde ale může být větší zima. Některé oblasti budou ještě vlhčí, některé naopak sušší.

Já jsem odborníkům naslouchal. Rychle jsem nabyl dojmu, že sucho je opravdu problém. Už právě v roce 2014 jsme začali připravovat strategie, které zde úplně chyběly. Byly schváleny vládou a jsou realizovány. Díky evropským fondům můžeme dnes investovat do konkrétních opatření.

Jakých?

Absolutní alfou omegou je zadržení vody v krajině. My jsme střechou Evropy. Nemáme žádnou řeku, která by k nám přitékala. Toky tu pramení a pak odtékají pryč. Musíme tu vodu pozdržet a vytvořit co nejlepší podmínky, aby se mohla zasáknout. Jinou než srážkovou prostě nemáme. Začali jsme realizovat řadu projektů. Budují se stovky rybníků, tůní a mokřadů. Dochází k úpravám vodních toků. Dříve se voda vyháněla z Česka, narovnávaly se řeky, dělala se betonová koryta. Za posledních osmdesát let jsme vysušili milion hektarů mokřadů. To je obrovské číslo. Začali jsme obdělávat pole, která jsme vysušili. Pak se ovšem ukázalo, že tato rovnováha je křehká. Dnes se naopak snažíme obnovovat vodní nádrže, uzavíráme meliorace.

Dalším střípkem v mozaice různých řešení je například projekt Dešťovka. Vracíme se ke zkušenosti našich předků, kteří chytali dešťovou vodu. Podporujeme lidi, aby ji chytali do nádrží. Velkou Dešťovku pak máme pro podniky, obce, školy nebo úřady. Tady je řeč o mnohem větších objemech.

Velmi úspěšný program jsme taky otevřeli pro menší obce. Financujeme až 80 procent nákladů na nové studny a vrty. Jen za rok a kousek jsme přijali a vyřídili kolem tři sta žádostí. Teď jsme vypsali novou výzvu, kde je 600 milionů korun.

Máme projekty na úpravu krajiny zahrnující budování remízků a zatravňovacích pásů. Když se řeka rozlije, tak aby tam mohla zůstat. Je to určitá renaturace. Máme to rozdělené s ministerstvem zemědělství. Miliardy korun vynakládáme i z národních zdrojů.

Pokud bychom se podívali na koncové spotřebitele a jejich šetření vodou, zvažujete třeba plošný zákaz napouštění bazénů?

Dnes je to v kompetenci obcí a některé to už v současné době dělají, což je asi historicky nejdříve, kdy obce k takovým opatřením musely přistoupit. I to ukazuje na vážnost situace. Připravuje se velká novela vodního zákona, kterou má v gesci ministerstvo zemědělství. My jsme k ní dávali podklady. Předpokládám, že v průběhu letoška by měl být zákon předložen do vlády. Novela bude obsahovat část, která se týká opatření státu, krajů a obcí v případě sucha. Dnes vodní zákon stanovuje, jak se stát chová v případě povodní, ale neřeší opačný extrém.

Takže by nově stát získal více možností?

Ano. Zjednodušeně řečeno to bude tak, že na základě předpovědi ČHMÚ budou s určitým výhledem nastaveny stupně sucha. Jakmile budou dosaženy, tak se rozjede na začátku preventivní a pak už krizový scénář. Budou existovat jasná opatření. Jedním z nich je možnost regulací. Přirovnal bych to k současným smogovým situacím, které vedou třeba k omezení provozu závodů. Podobně to bude i tady.

Stát si dnes také dělá plán propojování vodohospodářských soustav napříč kraji. Může se stát, že nějaký region bude postižen, jiný bude mít zásoby a může pomoct. Dnes jsou izolované. Někdy jsou soustavy v privátních rukách. Přivaděče je navíc potřeba zrekonstruovat. Stát si prostě musí udělat nové tepny pro vedení vody.

Souhrnně řečeno: stát má už dnes nějaké nástroje, nový zákon by je měl sjednotit a vydat nová pravidla, jak by se měly jednotlivé složky chovat.

Bude se zdražovat vodné a stočné? I o této možnosti se diskutovalo.

Ano, mluvilo se o cenových pásmech. To je něco, co má třeba zmiňovaný Izrael, ale nepředpokládáme to. Je to tak, že daleko více fungují absolutní regulace vody. Už dnes máme navíc jednu z nejvyšších cen vody v Evropě. Také máme relativně nízkou spotřebu vody. Za posledních deset let klesla na polovinu na současných asi 87 litrů na osobu na den.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1