Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Brněnský dům hrůzy. Za malý byt platí lidé tisíce měsíčně, jsou bez elektřiny, topení i teplé vody

Brněnský dům hrůzy. Za malý byt platí lidé tisíce měsíčně, jsou bez elektřiny, topení i teplé vody

Skoro tomu nelze věřit, přitom je to nejspíš běžná praxe obchodu s chudobou. V Brně na něj tento týden upozornili nájemníci a nájemnice jednoho domu, když se vzepřeli vyděračským praktikám jeho majitele a podali na něj trestní oznámení. Případ mezitím řeší policie, informují o něm média a situací se začínají zabývat také magistrátní politici. V domě žije okolo dvou set padesáti lidí, z toho asi 120 dětí. Dům je zanedbaný a v dezolátním stavu, kromě boje s majitelem jeho obyvatele vyčerpává také boj s plísní nebo hmyzem, pronajímatel jim ale odmítá proplatit peníze vynaložené na opravy nebo deratizace. Sám se o stav budovy už roky nestará.

„Dům na ulici Markéty Kuncové je roky symbolem brněnského obchodu s chudobou,“ komentuje situaci uvolněný zastupitel pro sociální oblast Martin Freund z hnutí Žít Brno, které na brněnském magistrátu vládne v koalici s hnutím ANO, lidovci, zelenými a TOP 09. Na otázku redakce INFO.CZ, co že se to tedy v posledních dnech vlastně děje, říká, že nájemníci už nevydrželi systematické porušování svých práv a rozhodli se proti tomu bojovat. „Mám pocit, že se jim to za podpory aktivní veřejnosti relativně daří,“ dodává s tím, že jejich snahu v každém případě plně podporuje.

„Platíme tady neskutečné peníze a přitom žijeme v zimě a plísni. Nechceme se nechat dál vydírat a zastrašovat,” vysvětlují nájemníci domu. I proto začali usilovat o to, aby jim pronajímatel zapnul elektřinu a začal topit. „Přivolali jsme policii a elektrikáře. Po několika hodinách se ukázalo, že jim majitel domu vypnul elektřinu svévolně a na příkaz policie ji musel po hodinách vyjednávání zapnout,” popisuje situaci člen iniciativy Chceme bydlet! Jan Milota, která vznikla na podporů obyvatel domu.

„Z mého pohledu je potřeba docílit toho, aby přestala být porušována nájemní práva lidí, kteří v domě žijí, cest, jak toho dosáhnout, je několik,“ komentuje situaci Freund. „To je podle něj první a podstatný cíl. Tím dalším je stav, který zdejším lidem zaručí život v důstojných podmínkách,“ dodává. A jak toho lze prakticky dosáhnout? „Musíme požadovat minimální standard, který je daný zákonem. Z dlouhodobého a systémového hlediska je potřeba docílit toho, aby podobné ubytovny vůbec neexistovaly,“ je přesvědčený Freund.

Realita v domě je už na první pohled otřesná. I když zde mají obyvatelé domu nájemní smlouvy, prakticky funguje jako ubytovna. Standardně se nájemní smlouvy uzavírají na rok, tady jenom na měsíc. Majitel domu Robert Hrdina, který byl v minulosti odsouzen za dotační podvod, rok a půl strávil ve vězení a v současnosti mu běží podmínka, tak udržuje všechny obyvatele domu pod permanentním tlakem. Za metr čtvereční zde přitom lidé platí 190 korun. Pronájem malého bytu 1+1 stojí 10 500. V současnosti je v domě obsazeno šestatřicet bytových jednotek, Hrdina tak měsíčně vyinkasuje necelých 380 tisíc, ročně to dělá přes 4,5 milionu.

Byty jsou přesto absolutně neudržované, ani vzdáleně nemohou odpovídat hygienickým normám. V zimě se zde prakticky netopilo, teplá voda teče jen dvě hodiny denně, vždy hodinu ráno a hodinu v podvečer. Za otop si přitom v domě účtují 1500 korun měsíčně za jednoho člověka. „Jsme přesvědčení, že se tak pan Hrdina bezdůvodně obohacuje,“ říká Milota. Nájemníci přitom za nájem i energie pravidelně platí, v žádném případě nelze hovořit o neplatičích.

„Tady neplatiči nejsou, pokud někdo nezaplatí, co po něm chtějí, jde okamžitě ven, i třeba za použití násilí, jsou mu vysazeny okna, nebo dveře,” vysvětluje Milada Bílá, která žije v domě už několik let. „Děti jsou kvůli plísním a vlhkosti na ubytovně často nemocné, chybí pak ve škole, a to je problém,“ dodává Bílá. „Proč nejdete bydlet někam jinam,“ ptám se jedné z mladých žen, která v domě bydlí se svým mužem a čtyřmi malými dětmi.

„Jinde bychom museli zaplatit kauci, a na to prostě nemáme,“ říká s tím, že doufá, že ji Hrdina prodlouží smlouvu i na duben. Podobně jsou na tom nejspíš všichni obyvatelé domu. „Přestože zde platí přemrštěné částky za bydlení, běžné bydlení je pro ně nedostupné. Sociálně vyloučené a většinou romské rodiny nemají peníze na kauce nebo provize. Soukromí majitelé jim byty navíc pronajmout nechtějí,” říká sociální pracovnice Alena Augustová.

„Systémové řešení spočívá v existenci sociálního bydlení, a to ať už na celorepublikové úrovni, anebo na úrovni města Brna. Lidé, kteří teď žijí v domě na ulici Markéty Kuncové, tam jsou proto, že nemají na výběr, nemají jinou alternativu. A je důležité, aby jinou alternativu měli, protože potom nebudou podobné ubytovny existovat,“ je přesvědčený Freund.

Lidé z ubytovny potřebují ale svou situaci vyřešit pokud možno rychle. Avšak podle brněnského primátora Petra Vokřála z hnutí ANO není lehké posuzovat a vstupovat do občansko-právního vztahu mezi pronajímatelem a nájemníkem. „Samozřejmě budeme usilovat o to, aby pronajímatelé bytů dodržovali zákon a nestávalo se to, k čemu se schyluje na této ubytovně, kde se ze dne na den může stát řada rodin bezdomovci,“ říká Vokřál pro INFO.CZ.

„Můžeme také vyvíjet tlak na pronajímatele, aby tak nečinili, a samozřejmě kooperovat s orgány státní správy případně s policií a dalšími institucemi. Současně budeme usilovat o to, aby majitel ubytovny nadále ubytovával osoby do doby, než se podaří tu situaci vyřešit. Jako krizová varianta je, že se budeme snažit pro rodiny, které se do této situace dostanou, najít nějaké náhradní alternativní bydlení. Ale znovu říkám, nerad bych, aby toho potom majitelé nemovitostí zneužívali. To určitě není cesta, kterou bychom chtěli jít,“ vysvětluje Vokřál.

Freund zároveň zdůrazňuje, že se magistrát i brněnské městské části musejí připravit na situaci, kdy bude poměrně hodně rodin s dětmi navzdory všem krokům jednotlivých aktérů potřebovat bydlení. „Z mého pohledu je proto otázka, zda by město, pokud k tomu bude příhodná situace, nemělo zapřemýšlet o odkoupení nemovitosti,“ naznačuje cestu, kterou by se mohli magistrátní politici v řešení situace v příštích dnech a týdnech ubírat.   

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4600, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);