Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bude Česko „oploceným skanzenem“? Proč by byl czexit katastrofou století

V Česku se v posledních dnech rozehrává nebezpečná hra o možném vystoupení z Evropské unie, kam jsme s nadšením vstupovali v roce 2004. Od té doby jsme z evropské kasy získali stovky miliard korun, členství nám však přineslo mnohem víc. Bez něj by česká ekonomika nikdy neměla šanci být tak výkonná, jako je dnes. Případný odchod z EU by tak pocítil úplně každý. O co všechno bychom přišli, kdybychom v referendu o vystoupení z Evropské unie řekli „ano“?

Česká republika by bez členství v Evropské unii rozhodně nebyla tam, kde je dnes, to si ale vyvolávači referenda – šéf hnutí SPD Tomio Okamura a spol. – zřejmě neuvědomují a jejich výroky a plány nechat lid rozhodnout o setrvání v evropském bloku vedou k tomu, že je extrémní důležitost EU v očích veřejnosti nepokrytě zpochybňována. Vystoupení z unie by však pro Česko znamenalo ekonomickou sebevraždu.

Kritici mohou namítnout, že by záleželo na české vládě, jaké podmínky by při odluce s unií vyjednala a země by mohla zůstat například součástí vnitřního trhu, podle ekonoma České spořitelny Petra Zahradníka ale takové „řešení“ naprosto postrádá smysl.

„Pak bych si kladl otázku: Proč vystupujeme, pokud bychom se snažili vyjednat nástroje, které jsou právě pro ten jednotný vnitřní trh samozřejmostí? Jakékoliv podmínky celní unie nebo alternativního vstupu na vnitřní trh z pozice nečlena jsou daleko komplikovanější, než být jeho součástí. Jinými slovy, proč mám hledat nějakou komplikovanější variantu, když tu daleko hladší už v současné době mám? Připadá mi to naprosto iracionální a hloupé,“ řekl pro INFO.CZ ekonomický expert, který se problematice Evropské unie dlouhodobě věnuje.

O tom, jak těžké je vyjednat si při rozvodu s EU alespoň trochu ucházející podmínky, ví své Velká Británie, jejíž obyvatelé rozhodli o takzvaném brexitu v červnu 2016. Rozhovory s evropskými vyjednavači, které odstartovaly loni v červnu, neběží zrovna hladce a stále není jasné, jak nakonec dopadnou. Případ Britů se však s Českou republikou vůbec nedá srovnávat. Byli bychom na tom totiž mnohem hůř.

„Pro světové obchodní partnery nejsme tak velká a významná země. Nemáme jim toho tolik co nabídnout, jako mohou právě Britové. Naše pozice by tedy nebyla taková jako u Británie. Zároveň bychom měli mnohem těžší jednání se zbytkem Evropské unie, protože Británie je přece jenom velká ekonomika a v případě Česka se obávám, že by nebyla taková ochota věnovat výstupovému jednání tolik energie. Víceméně bychom museli přijmout podmínky, které by nám byly nabídnuty,“ vysvětluje pro INFO.CZ analytik Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a odborník na vztah Evropské unie s anglofonními zeměmi Kryštof Kruliš.

Členství v EU, to nejsou jen peníze z unijního rozpočtu

Pojďme se tedy podívat, co by odchod z EU pro Česko vlastně znamenal a o co všechno bychom přišli. Přímým důsledkem pro naši ekonomiku by byla ztráta příjmů z evropského rozpočtu. Za dobu našeho členství jsme do něj z české státní kasy odvedli 516 miliard eur, zároveň jsme ale získali 1,2 bilionu korun zpět. Takzvaná čistá pozice – tedy čistý příliv evropských fondů do České republiky – tak činí celkem 695 miliard korun.

Přestože se proti evropským fondům vyslovuje nejeden euroskeptik, přijít o zdroje z unijního rozpočtu by Česko neslo opravdu špatně. „Samozřejmě jako v případě Británie bychom museli řešit problém těch, kteří už peníze z evropských fondů dostávají – zemědělci, malé a střední podniky, infrastrukturní projekty, univerzity a podobně. Ti by samozřejmě přišli s otevřenou dlaní, aby jim ztrátu začal vykrývat stát,“ říká Kruliš.

Plateb do unijního rozpočtu by se navíc Česko nezbavilo ani tehdy, pokud by z EU vystoupilo. „Jestli bychom se chtěli dostat například do pozice Norska, tak to za přístup na členský trh platí a jeho platby jsou poměrně vysoké. Takže je pravděpodobné, že i přes výstup z EU by nám platby do unijního rozpočtu zůstaly, ale už bychom neměli žádný vliv na sestavování rozpočtu či utváření unijního práva,“ varuje analytik AMO.

Spíž než ztráta evropských finančních zdrojů by však Česko zasáhlo právě to, pokud by přišlo o přístup na vnitřní trh. V takovém případě by byly nepřímé důsledky odchodu z EU přímo zdrcující. Pokud bychom totiž nebyli součástí vnitřního trhu, tuzemští vývozci by při obchodu s jinými členskými zeměmi čelili závažným překážkám v podobě cel a dalších restrikcí.

„Právě díky EU nemohou členské státy znevýhodňovat naše exportéry pomocí protekcionářských opatření a chránit své domácí výrobce, což nám umožňuje obrovský objem našeho exportu úspěšně do EU vyvážet a prodávat. Jakékoli ztížení přístupu na vnitřní trh EU by pro české exportéry, kteří naší zemi živí, představovalo dramatickou ztrátu konkurenceschopnosti, čehož by okamžitě využili zahraniční konkurenti,“ říká pro INFO.CZ viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Radek Špicar.

Pro českou ekonomiku, která je silně exportně orientovaná, by vystoupení z Evropské unie znamenalo obrovskou ránu, ze které by se horko těžko vzpamatovávala i několik desetiletí. Export tvoří 80 procent našeho HDP a jen v loňském roce dosáhl rekordních 4,2 bilionu korun, z čehož 84 procent putovalo právě do zemí Evropské unie. „Za touto sumou vývozu jsou navíc stovky tisíc, možná miliony pracovních míst, které by byly z tohoto titulu také ohroženy,“ popisuje katastrofický, v případě vyhlášení referenda ale dost možná reálný scénář Zahradník.

Před těmito důsledky takzvaného „czexitu“ varuje i státní tajemník pro evropské záležitosti Aleš Chmelař. „To, co si asi většina z nás dokáže představit v souvislosti se ztrátou členství v EU, je obnovení hraničních kontrol. To je mimochodem i jedna z věcí, kterou Češi na našem členství vždy oceňovali nejvíce. Dnes se díky EU a Schengenu vyhneme hraničním kontrolám do 26 zemí. Znovuzavedení hraničních kontrol by se fatálně dotklo našich podnikatelů pracujících nejen v pohraničí. Ti by ztratili bezbariérový přístup na trh zemí EU, kam dnes směřuje 84 % českého vývozu,“ řekl tajemník redakci.

Pokud bychom přišli o možnost volně cestovat napříč evropskými hranicemi, nepocítili bychom to jen při dovolené v Chorvatsku nebo během výletů na vánoční trhy v Drážďanech či Vídni. Katastrofu by to znamenalo právě pro český zahraniční obchod. „Jeho hodnota by se po znovuzavedení hraničních kontrol snížila o 7,7 miliard korun ročně. Tato částka by mimochodem stačila na nákup 17 750 vozů Škoda Octavia, které by zabraly plochu 30 fotbalových hřišť,“ dodává Chmelař. Státní tajemník zároveň upozorňuje, že vystoupení z EU by silně pocítila i kamionová doprava, kde by se náklady spojené se znovuzavedením hraničních kontrol vyšplhaly na 1,7 miliard korun.

Investoři by neměli důvod v Česku zůstávat

Dalším, ale zcela zásadním důsledkem czexitu by byl také odliv zahraničních investic, které jsou pro českou ekonomiku klíčové. Pokud bychom v unii nebyli, investoři by už neměli důvod, proč tu zůstávat.

„Problém bychom měli také s novými investicemi vytvářejícími pracovní místa. Jak je vidět na příkladu Velké Británie, mnoho investorů by buď pozastavilo nové projekty, nebo by v krajním případě opustili Českou republiku kvůli nejasné budoucnosti a možné ztrátě přístupu na vnitřní trh,“ řekl redakci Špicar, který první nervozitu investorů v souvislosti s debatou o czexitu pocítil už včera. Poté, co se v médiích objevily zprávy o rozhovorech nad zákonem o obecném referendu, se s obavami ozvali investoři z Japonska. Viceprezident pro hospodářskou politiku a export o tom Informoval na svém twitteru.

„Fakt, že je v České republice mnoho významných globálních firem zvláště ve zpracovatelském průmyslu, je motivován právě tím, že jsme členem EU a od nás mohou do dalších zemí volně vyvážet. Za předpokladu, že bychom v EU nebyli, by firmy pozbyly důvod, proč u nás být a odešly by do jiných zemí, a i z tohoto titulu by pokles aktivit byl obrovský. Myslím si, že možná 25 procent stávajícího ekonomického výkonu by se snížilo nebo zredukovalo, samozřejmě právě s dopadem na zaměstnanost, resp. nezaměstnanost. Takže z mého pohledu by to byla katastrofa století,“ předpovídá Zahradník.

Z případných dopadů na zaměstnanost má obavy také státní tajemník pro evropské záležitosti. „EU je naprosto zásadní pro české podnikatele kvůli vnitřnímu trhu. Kdyby nebylo vnitřního trhu, bez práce by bylo až o 75 tisíc Čechů víc než dnes,“ varuje Chmelař a dodává, že na základě vyššího růstu české ekonomiky lze odvodit, že česká průměrná mzda je přinejmenším o dva tisíce vyšší, než kdyby Česko bylo mimo unii.

Vedle pracující části obyvatel by odchod z EU odnesli také studenti, kteří by zřejmě přišli o možnost získávat nové zkušenosti na evropských univerzitách v rámci oblíbeného programu ERASMUS. „V letech 2004 až 2016 vycestovalo přes ERASMUS na zahraniční univerzitní pobyt zhruba 70 tisíc českých studentek a studentů. V poměru k celkovému počtu absolventů za toto období to znamená, že na zahraniční studijní pobyty vyjel každý 14. absolvent,“ říká tajemník pro evropské záležitosti. Při výčtu výhod členství v EU však nelze opomenout například ani zrušení poplatků za roaming, kterého si Evropané užívají od června loňského roku.

Myšlenka odchodu z EU je naprosto zcestná

Všechny výše uvedená negativa spojená s případným odchodem Česka z Evropské unie by se v konečném důsledku podepsaly na celkovém poklesu tuzemské ekonomiky. Obdobnou situaci po referendu zažívají i Britové a těžké časy je navíc ještě čekají. Pokud se ale budou snažit a budou opravdu úspěšní v uzavírání obchodních dohod se světem, jsou podle Kruliše v horizontu deseti a více let „schopni uhrát ještě plichtu a s vynaložením velkého úsilí na tom být ekonomicky podobně, jako kdyby v EU zůstali“. V případě Česka by však situace byla mnohem komplikovanější.

„Z pohledu České republiky by prvotní dopad byl ještě drastičtější než u Velké Británie a výrazně víc by nám to uškodilo také z dlouhodobého hlediska. Šance na to vytáhnout to nakonec alespoň na nějakou plichtu jsou podle mě skoro nemožné,“ říká odborník na vztahy EU a Británie. 

Ekonom Petr Zahradník navíc upozorňuje před závažnými důsledky pro českou korunu, jejíž kurz by se hluboce propadl. „Na poklesu koruny by se to odrazilo adekvátním způsobem jako v případě libry a to navzdory tomu, že brexit ještě reálně nenastal. Už vidíme, v jakých nedbalkách je Británie chycena a to je diplomaticky a svým renomé pořád o čtyři třídy výš než Česká republika,“ říká s tím, že by Česko v porovnání se zeměmi EU výrazným způsobem zchudla.

„My se krok za krokem sápeme k tomu, abychom měli reálnou šanci někdy v období 20 až 25 let dohnat průměr EU. To si myslím, že je z dnešního pohledu zcela dosažitelné a naprosto kontraproduktivním či destruktivním odchodem z EU bychom se šance zbohatnout zbavili. V tomto ohledu se mi nedostává slovní zásoby, abych vyjádřil, jak je tato myšlenka odchodu z EU naprosto zcestná,“ dodává ekonom s tím, že žádné výhody czexitu rozhodně nevidí.

„Neříkám, že nevidím problémy, které v Evropské unii jsou. Ale ty problémy jsou řešitelné a jejich rozsah je nicotný oproti výhodám, které unie nabízí. Mně se také nelíbí spousta věcí – řekněme procesního a procedurálního charakteru. Nelíbí se mi to, že například Evropská komise se snaží vlámat do oblastí, které by měly zůstat hájem národních států a nelíbí se mi ani přijímání některé evropské legislativy způsobem, který předurčuje řešení, což by podle mě mělo zůstat na úrovni národních států,“ uvádí vlastní výčet toho, co by se na podobě Evropské unie mělo změnit.

„Našel bych řadu dalších věcí, které jsou hodny zásadního zlepšení, ale i v té stávající situaci je to organismus, který je natolik perspektivní a výhody přinášející, že uvažovat o odchodu z něj, je podle mého názoru nesmysl. Zvláště v poloze země blízké geografickému středu Evropské unie – v naprosto strategické pozici – je něco nepředstavitelného být oploceným skanzenem mimo evropskou integraci,“ uzavírá Zahradník.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4159, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);