Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

CEFC prodává miliardový majetek těžce pod cenou. Zemanova rádce už nic nespasí, mizí i jeho fotky

CEFC prodává miliardový majetek těžce pod cenou. Zemanova rádce už nic nespasí, mizí i jeho fotky

Od blízkých spolupracovníků prezidenta Miloše Zemana jsme se o osudu jeho čestného poradce a dnes již zřejmě bývalého „předsedy“ CEFC China Energy Jie Ťien-minga mnoho nedozvěděli. Naštěstí je tu hongkongský tisk, aby nám prozradil další peripetie. Včera se na hongkongském serveru Apple Daily objevil článek informující o tom, že nemovitý majetek CEFC je na prodej. Zprávu o jeho rozprodeji poté potvrdil Bloomberg i agentura Reuters.

Během posledních deseti let nakoupil Jie Ťien-ming jménem společnosti CEFC jen v Hongkongu přes různé zprostředkovatele luxusní nemovitosti v celkové hodnotě asi tří miliard hongkongských dolarů (kolem devíti miliard korun). Jedná se o obytné i komerční objekty.

V roce 2010 „nákupní“ aktivity znatelně vzrostly a vůbec nejvýznamnější byla roku 2016 akvizice čtyřpodlažního kancelářského centra v ikonickém Convention and Exhibiton Centre s vyhlídkou na Viktoriin přístav za skoro půldruhé miliardy jüanů. Na prodej jsou ale i zajímavé nemovitosti v Číně samotné a jinde po světě.

Prodávaný majetek zahrnuje firemní ústředí CEFC Mansion v centru Šanghaje s románskými sloupy a palácovým zdobením západního stylu. Mezi dalšími jsou Shanghai Tomorrow Tower, několik podlaží v HK Convention and Exhibition Centre a mnoho vil a luxusních bytů po celé Číně, uvedly zdroje. Prodej se týká i majetku v České republice a Gruzii.

To ale popírá mluvčí CEFC (Europe) Group Company Pavel Bednář. V rozhovoru pro INFO.CZ dnes řekl, že prodej se nemovitostí vlastněných CEFC v Česku nedotkne. Hlavní pobočka CEFC v Číně na dotazy médií neodpovídá.

Eskalace problémů

Firma měla v posledních týdnech problémy s financemi, podle agentury Reuters si byla ochotna krátkodobě půjčovat za lichvářské úroky ve výši až 36 procent. Například začátkem ledna si vzala úvěr s touto sazbou ve výši 3,3 miliardy korun. V září firma odhalila, že celkově dluží v přepočtu 400 miliard korun, což je o pětinu více než o rok dříve, cituje server iHNed mluvčí J&T Banky Moniku Veselou. Právě u J&T si firma půjčila 400 milionů eur (zhruba 10 miliard korun):

  • „Pokud by se prodej týkal i nemovitostí v Česku, tak by nám CEFC musela nejprve splatit úvěr, za který ručí nemovitostmi. Až pak by je mohla prodat.“

Na likvidaci majetku CEFC dohlíží dle osob obeznámených s celou záležitostí výbor věřitelů vedený největším z nich, státní China Development Bank. Kontrolu nad firmou převzala vláda města Šanghaje prostřednictvím své konsolidační agentury Kuo-šeng (Guosheng).

O naléhavosti finanční situace CEFC svědčí to, že ceny prodávaných nemovitostí jsou o 15 až 30 procent pod tržní hladinou, na které by se prodávaly za normálních okolností.

Prodávající také upřednostňují prodej více nemovitostí najednou, je však možné nakoupit i jednotlivosti. V současné chvíli je údajně rozjednán prodej nejméně se dvěma zájemci. Podle zpráv prodej nemovitostí zajišťují oficiální místa z pevniny, a zájemci o koupi se musejí na pevninu osobně dostavit k setkání se zprostředkovatelem.

Jie Ťien-ming zmizí, politické zadání zůstává

Zajímavé bude sledovat osud nemovitostí nakoupených firmou CEFC během nákupní horečky v Česku. Logické by bylo se jich prostě zbavit a výtěžek použít na splacení dluhu společnosti u čínských státních bank. Reprezentativním nemovitosti v Praze ani fotbalový klub Slavia negenerují tolik potřebný cash flow, a nesouvisejí nijak ani s hlavním oborem podnikání CEFC, energetikou a finančnictvím.

Vedle čistě ekonomických ohledů jsou tu však ještě aspekty politické. CEFC zaštiťuje svými akvizicemi celou legendu o „obrovských čínských investicích“, na níž založil prezident Zeman celou svou „ekonomickou diplomacii“ a do niž investovala svůj politický kapitál i rada dalších českých politiků. Po krachu pokusu o nákup kontrolního podílu v bance J&T však „silný čínský investor“ nedrží v ČR nic než právě pár nemovitostí, pivovar, Slavii a jedny strojírny.

To vše by mělo jít logicky při konsolidaci zadlužené „energetické“ společnosti na prodej. Tím by se ovšem zhroutil celý narativ „obrovských investic a ekonomické diplomacie“.

To je v tuto chvíli už to jediné, co drží nad vodou celý slavný Zemanův restart vztahů s Čínou. To bylo nejspíš také poselství, které tlumočili Zemanovi tři emisaři po své kuriózní misi do Číny. Děj se co děj, čínské „investice“ je třeba udržet z politických důvodů. Pro státní moloch jako je CITIC by podpora relativně skromného portfolia CEFC v ČR nebyl velký problém. Je to spíš otázka politické vůle udělat v ČR výjimku z celého konsolidačního procesu. Uvidíme, nakolik v tom vyjdou čínští soudruzi svým českým partnerům vstříc.

Osud Zemanova poradce to však už tak jako tak nespasí. Jie Ťien-ming byl ještě koncem minulého roku vyhlášen „podnikatelem roku 2017“. Teď ale postupně mizejí jeho fotografie i z čínského webu společnosti CEFC, kterou prý sám vlastním úsilím vybudoval. Fotografie Jaroslava Tvrdíka a předsedovy projevy o harmonii, morálce a ctnosti zatím zůstávají...

Text vznikl v rámci projektu Sinopsis, který se zaměřuje na dění v Číně a její zájmy v zahraničí.

Sinopsis

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1