Články odjinud

Český rozhlas není nezávislý. Roli v tom hrají politici i Rada, tvrdí Jiří Plocek

Český rozhlas není nezávislý. Roli v tom hrají politici i Rada, tvrdí Jiří Plocek

Nejen o současné kondici a budoucím směřování Českého rozhlasu, nebo o kauze údajného porna na Vltavě, ale také obecně o povaze veřejnoprávních médií, jejich smyslu, identitě nebo paměti, jsme hovořili s bývalým profesionálním muzikantem, vydavatelem, hudebním producentem a v neposlední řadě také rozhlasovým redaktorem Jiřím Plockem, který předloni po deseti letech praxe odešel z brněnského Českého rozhlasu. Dle svých slov odmítal fungovat v módu, který tam převládá. Zároveň se obává, že Český rozhlas není plně autonomní. „Není zcela nezávislý, a tudíž taky není sebevědomý. V tom hrají roli jak politici, tak Rada, která není zástupcem veřejnosti, která platí koncesionářské příspěvky, ale ve skutečnosti momentální politickou nominací,“ tvrdí Plocek.

Před dvěma roky jste po dlouhých letech opustil redakci brněnského Českého rozhlasu. Co vás k tomu vedlo?

Příčinou byl můj vnitřní konflikt.

A v čem spočíval?

Jako člověk, který pracuje pro rozhlas, vnímá ho srdcem a je si vědom tradic svého regionu, jsem se nemohl ztotožnit s celkovým směřováním této instituce řízené z Prahy.

Můžete být konkrétnější?

Tehdy se dokončovala reforma, byl to projekt Regiony 2014, ale nešlo jen o tento projekt. Byla to dlouhodobá tendence. Jednoduše řečeno: šlo o postupnou centralizaci rozhlasu jako celku a současně o úpadek brněnského Českého rozhlasu, který kdysi býval prestižní a plnohodnotnou institucí. Dneska je to oproti minulosti jedna z několika regionálních stanic s omezenými personálními i kapacitními možnostmi. Jde o setrvalý dlouhodobý trend, se kterým jsem se nedokázal smířit.

Jiří Plocek (1961)
Vystudovaný přírodovědec, poté profesionální hudebník (Poutníci), vydavatel (GNOSIS BRNO), hudební producent a rozhlasový redaktor s těžištěm zájmu o moravskou kulturu (Český rozhlas Brno), zakládající člen mediálního družstva Kulturní noviny a dlouholetý šéfredaktor tohoto svépomocného média. V poslední době se zabývá projektem Píseň duše, pro stanici Vltava připravil několik pořadů Písňobraní a Musicafé. Dále vydal s významným jazzmanem Janem Konopáskem životopisnou knihu Jazzová odyssea. Bytostně jej zajímá regionální historie a kultura jako zrcadlo „velké“ historie a kultury.

A jak se to projevovalo ve vaší každodenní práci?

Byl jsem redaktor folkloru a „menšinových žánrů“ (folk, country atd.) a současně dramaturg BROLNu (Brněnský rozhlasový orchestr lidových nástrojů, pozn. redakce). Čelil jsem například dlouhodobé nechuti pražského centra toto těleso nejen podporovat, ale vůbec udržet. A to přesto, že patří k naší – tedy moravské – kulturní tradici a je to hodnota, která má prostě bezesporu smysl a která je tradičně spjatá s Českým rozhlasem Brno. Byla to z pražského centra neschopnost mluvit stejnou řečí jako my v Brně. A to říkám přesto, že mohu některým záměrům centra rozumět.

Jazyku centra se prostě musí podřídit i řeč regionálního studia. Přitom brněnské studio bylo po celou dobu své existence něco na způsob „malé Prahy“ (podobně jako Ostrava). Mimo jiné to znamenalo, že disponovalo vlastním rozsáhlým archivem, o jehož plnohodnotnou správu jsme postupně přišli, dále špičkovými – na Moravě bezkonkurenčně nejlepšími – studii, ale především to znamenalo také plnohodnotné kompetence obsahové – tedy adekvátní redakce: literární, hudební, volné tvorby. Najednou se to všechno začalo řídit pouze potřebami centra, nikoli potřebami regionu.

Například hudba je v brněnském případě markantním ukazatelem situace. Brno – čerstvě město hudby v síti UNESCO, s produkcí od folkloru po špičkový jazz a klasiku, nemá ve své rozhlasové stanici hudební redakci a ve svém vysílacím schématu ani adekvátní obsahy, protože vysílání je zacíleno převážně na „venkovského posluchače s nižším vzděláním“ – vejde se tam akorát folklor, a to ještě proto, že je na jižní Moravě opravdu nepřehlédnutelný.

V jiných regionech je daleko větší míra centralizované hudební dramaturgie – protože prý hudební preference lidí jsou napříč republikou víceméně stejné. Navíc, regionální studia nemají redakce, jen malá oddělení programu. To bych pochopil třeba u Jihlavy či Pardubic. Ano, v Brně existují nevelké tvůrčí (dokumenty, literárně-dramatická pásma) a zpravodajské skupiny, ale ty podléhají pražské dramaturgii – ta si vybírá, co je pro ni zajímavé.

Veřejnoprávní rozhlas tady zrcadlí politický vývoj, který po roce 1990 nastoupil k centralizaci, jež nemá v naší historii obdoby. Politici se tady zaklínají Německem a Rakouskem, jak jsme jim blízcí (a historicky jsme jistě byli), ale přitom třeba pokud jde o zemské upořádání, je dnes Česká republika s oběma zeměmi nesrovnatelná. Což se logicky odráží také v médiích veřejné služby. A já, protože žiji moravskou kulturou a bytostně zemským charakterem svého regionu, tak jsem to vnímal tak, že s vedením v těchto věcech nejsem schopen komunikovat. Že se s nimi míjím.

Kdy jste to začal pociťovat?  

Bylo to už za ředitele Duhana, který tyto projekty akceleroval. Řeknu to zjednodušeně: když jsem nastoupil do Českého rozhlasu, tehdy jako dramaturg za ředitele Kasíka obnoveného, ale o hodně oproti minulosti zmenšeného BROLNu, současně jsem tehdy spolupracoval s hudební redakcí na přípravě některých pořadů. V této hudební redakci byli – a to byl již okleštěný stav – tři redaktoři. Každý měl na starosti svůj segment hudby: první se věnoval folklóru, folku a menšinovým žánrům, druhý měl na starosti jazz a populární hudbu a třetí vážnou hudbu. To vše tady hojně máme.

Každý z nich svůj žánrový segment vysílal a zároveň i natáčel, sledoval jeho produkci, a získával originální materiál pro vysílání a do archivu. Z tohoto pojetí jsme se postupně ocitli v situaci, kdy byla hudební redakce zrušená a já jsem zůstal v nově vzniklém programovém oddělení jako jediný aspoň trochu kompetentní hudební redaktor, poskytoval jsem kolegům konzultace, vyhledával pro ně potřebnou hudbu, připravoval natáčení a přenosy, vyráběl folklorní pořady.

V závěru jsem si ale říkal, že když to tak půjde dál, tak snad můžeme i zrušit jakoukoli přípravu pořadů a já budu taky sedět v proudovém vysílání jako v komerční stanici. To znamená, že bych fungoval v módu, který je dneska sice převládající, ale nejsem s ním ztotožněn. Cosi se tu ztrácí.

Kam to podle vašeho odhadu může až dospět?

V Brně už to dospělo do finální fáze. Dál už zajít nelze. Myslím technicky a kapacitně, a to přesto, že tu zanedbanou stanici začali konečně rekonstruovat. Zaplať pánbůh za to! Ale opravuje se to, co zbylo, žádná expanze se nekoná. Jde o to, že je nastavený určitý způsob vysílání, určitý způsob formátování a určitý přístup k tvorbě obsahu. Je otázkou, do jaké míry se zbytku osazenstva podaří udržet veřejnoprávní solidnost, míru kompetence při zpracovávání témat. Ti lidé jedou na doraz, personálně je v regionální stanici minimální stupeň volnosti, abych to řekl metaforicky. Střídají se lidé. No, jako v komerční firmě.

Pokud říkáte, že jedou personálně nadoraz, jak hodnotíte plán současného generálního ředitele, který chce do konce roku propustit přes sto lidí?

Tím personálně nadoraz míním to, že ekonomistické pojetí práce ve výsledku znamená, že v regionálním studiu je prakticky nulová míra zastupitelnosti, možnosti se nadechnout, zastavit, něco promyslet, natož jít někam něco studovat, připravovat. Všechno je spočítané tak, aby každý byl bezprostředně vytížený. Na osobní rozvoj není čas, ale ani zájem – proč taky?

Je pěkné, že jsme byli skrze firemní intranet v Brně informováni o tom, které WC je na Vinohradské momentálně zavřené, ale nabídka různých školení a kurzů se nás vůbec netýkala. Do Prahy se jezdilo na školení jen tehdy, když šlo o nezbytné provozní změny. Každý den frčí vysílání a vy musíte pořád dodávat různé materiály, každý má rozporcované, co dělat. Pokud jde o ta propouštění, pokud vím, tak snad regionálních studií by se to dotknout nemělo, protože tam už – jak jsem říkal – není z čeho brát. Zbytná administrativa sedí v centru.

V brněnském rozhlase pracovalo před první velkou rozhlasovou reformou v roce 1993 asi 280 lidí. Když jsem odcházel na konci roku 2016, tak brněnskou stanici a její obsah naplňovalo včetně obslužného personálu zhruba třicet lidí. Další zhruba třicítka spadala do oddělení zpravodajství a tvůrčí skupinu, obojí však řízeno – i dramaturgováno – z Prahy. Jistě, mohli by zrušit brněnskou-pražskou tvůrčí skupinu, však dokumenty i četba se nemusí dělat v Brně, proč že jo. Že je v Brně nějaká kultura a vysoké umělecké školství, není pro ekonoma argument.  

Kdyby chtěli propustit někoho z brněnské stanice, tak by už museli sáhnout do věcí existenciálních – třeba vyhodit technika, který zajišťuje průběžný nejnutnější servis a nechat na vrátnici telefon na nějakého externistu, který možná přijede zavčas nebo nepřijede…  Ano, taky by mohli vyhodit moderátory a vysílat muziku z počítače – to už je vtip, samozřejmě. I když, manažeři jsou neobyčejně kreativní, když se má ušetřit, takže raději nedělám žádné jasné závěry.

Ale přesto si myslím, že se bude propouštět hlavně v centru, to je teď už jistě nějak nastaveno. A pokud bych chtěl být škodolibý, řekl bych, dobře jim tak. Protože centrum poslední roky narůstalo, i centrální management přiznával nejvyšší zaměstnanost v historii. V celém rozhlase, když jsem v roce 2016 odcházel, pracovalo 1500 lidí, z toho v regionech na stanicích z toho bylo asi 400. Zbytek, tedy přibližně 1100, byl v Praze či „pod Prahou“.

Ta situace se myslím moc nezměnila. Zatímco v centru nabírali lidi na pozice nejrůznějších „specialistů“, jinde se oklešťoval program (příklad s brněnskou hudební redakcí). Takže doufám, že se to snad dotkne rozličných neprogramových pozic, i když opakuju, jsem trochu skeptický.

Určitě sledujete vývoj Českého rozhlasu také poté, co jste z něj odešel. Jak vnímáte směřování rozhlasu pod vedením Reného Zavorala obecně?

Navenek vnímám relativní stabilitu té instituce a žádné ekonomické a organizační výkyvy. Pan ředitel má schopnost tyto věci balancovat. Na druhou stranu se mi zdá, že má rozhlas z nějakých důvodů nízké sebevědomí v principiálních věcech. Ilustrovat to lze na té legrační kauze údajného porna na Vltavě. Jasně, že se musí řešit připomínky posluchačů, ale jako kdyby neměli jasno – rada i vedení, co je opravdu důležité.

Anebo kauza týkající se Janka Kroupy. Chvílemi jako by člověk nevěděl, za kým ředitel stojí, za kým stojí celá instituce, a jaké jsou její principy. Všem rozhlasákům, včetně vedení, držím palce, aby měli jasnou vizi, že chtějí mít silné a kvalitní médium, na druhou stranu ale vidím to kolísání. Velkou roli v tom hraje Rada ČRo.

A jak tedy hodnotíte počínání radních v souvislosti s Petrem Fischerem a té kauzy na Vltavě?

Z toho, co vychází navenek, je to dost tristní. A zase, třeba ty veřejné výkřiky o pornu ještě před zasedáním a prošetřením. S Radou byly ale problémy vždycky. Měl by to být kompetentní orgán, radní by si měli umět nechat zpracovat analýzy, neměli by se pouštět do zbrklých závěrů učiněných bez detailní znalosti věcí. A to se tam myslím neděje, podle veřejně dostupných zápisů to vypadá spíš, že své funkci moc energie nevěnují. Jediný kompetentní radní, který v posledních letech šlapal po vypracování kvalitních analýz, byl Petr Šafařík. A ten tam už není. V tomto ohledu je pro mě aktuálně Rada ČRo nečitelná. Má sklon k povrchnosti.

K tomu přidám jednu úsměvnou epizodku z doby, kdy jsem odcházel. Rada totiž musí schvalovat pronájmy rozhlasových budov a prostor, a to i v regionech. Šlo o nějakou kancelář v Ostravě. Jeden radní se podivil, že se to pronajímá nějakému Protimluvu a co to prý je. Ten referent na to, že to je nějaký spolek… Aha, tak to prý jo. Asi tušíte, co zarezonovalo, že? Protiproud („kontrarevoluční magazín Petra Hájka“) versus Protimluv, což je výborné ostravské nakladatelství a kulturní revue, o němž samozřejmě pan radní nic neví. Ale co kdyby tam v té Ostravě bylo něco podezřelého…
    
Zmínil jste kauzu Janka Kroupy a jeho reportáž o Agrofertu. Co říkáte na fakt, že brněnský ředitel Českého rozhlasu Jaromír Ostrý kandiduje do Senátu za hnutí ANO? Přitom z rozhlasu neodešel a pouze prohlásil, že pokud ve volbách neuspěje, na místo se vrátí. Není to přinejmenším podivné?

Je to pro mě nepochopitelné. Pokud má potřebu se angažovat v politice, nikdo mu to nemůže vyčítat. Jaromírovi Ostrému končí jedna etapa ředitelování, chápal bych, kdyby si chtěl na důchod vyzkoušet ještě něco jiného. Ale nemůže zároveň být veden ve vysoké pozici veřejnoprávního média – s možností vrátit se po politické kampani do funkce. Nechápu to. Generální ředitel mu měl říct: buď politika, anebo veřejnoprávní médium.

Uvedu realitu obyčejného zaměstnance – ten nesmí dát svým angažmá veřejně najevo žádné politické preference, je na to přísný kodex – my jsme to museli podepisovat pokaždé znovu. Když chtěla moderátorka (externistka) „jenom“ konferovat předvolební akci nějaké strany s kulturním programem, šlo o obživu a ne o politické preference, bylo jí jasně řečeno – buď ten kšeft, anebo rozhlas, vyber si. Ta až přecitlivělá nestrannost, to byla vždycky noční můra každého předvolebního období. A teď tohle.

Prostě to nechápu a tu zvláštní ambivalenci současného vedení vnímám tak, jako kdyby se něčeho bálo. Není zásadové. Silná slova ještě neznamenají silné sdělení. Obávám se, že to médium není plně autonomní, není zcela nezávislé, a tudíž taky není sebevědomé. V tom hrají roli jak politici, tak Rada, která není zástupcem veřejnosti, která platí koncesionářské příspěvky, ale ve skutečnosti momentální politickou nominací.

Na druhou stranu: když byl Petr Fischer, kterého považuji za jednoho z nejpronikavějších novinářů u nás, jmenován ředitelem Vltavy, říkal jsem si, zda to není odraz nějakého zlomu. Nějaké změny, která spočívá v hledání progresivní cesty…

Vltava je specifická, její poslechovost byla vždycky nízká. Což je vždycky první argument kritiků, že ten nebo onen kanál trpí nízkou poslechovostí. Na což bychom ovšem neměli hned naskakovat. Pokud tak učiníme, začneme popírat hodnoty, které jsou hlubší a trvalejší v čase a které se vracejí a znovu rezonují. Jsou věci, které nesmí záviset na poslechovosti.

V tomto ohledu jsem byl také příjemně překvapen, že tam vzali člověka, jehož smyslem bytí posledních dvacet let bylo čeřit myšlení. Na druhé straně tam přišel jako „nerozhlasový“ člověk, což znamená, si to vždycky nějakou dobu sedá. Chce to trpělivost ze všech stran a komunikovat. To není otázka jednoho měsíce, dokonce ani jednoho roku. Toto by podle mne měli akceptovat všichni, kdo vědí, jak mediální veřejnoprávní instituce funguje. Obecně špatné je, dělat rychlé pohyby, a nejhorší, dělat jich několik za sebou, třeba střídat lidi na vyšších postech, což se v rozhlase v minulosti dělo. Ztrácí se pak i to málo, co je jisté.

Problém ale nastává v momentě, pokud Rada ČRo, nebo vedení rozhlasu, přistoupí – z jakýchkoli, třeba i zástupných (nelíbí se nám směřování Vltavy či jiné stanice) důvodů – na efemérnost kritiky a nectí zdroj stability a solidnosti veřejnoprávního média. Pak tu instituci a její zaměstnance můžou tak akorát znejistit. Umím si představit, že jsou lidi, kterým by to vyhovovalo.

Vezměte si investigativní žurnalistiku. Veřejnoprávní rozhlas a televize jsou už prakticky jediná média, která mají možnosti dělat a platit solidní investigativní žurnalistiku. Všichni ostatní jsou jak třtiny ve větru – pokud nenajdou podporu v nějaké čtenářské komunitě, která s nimi sdílí tento cíl. Tato cesta se začíná objevovat v existenci některých nových médií, ale zatím to není stabilní.

Buď jak buď, toto je jedna z výsostných předností veřejnoprávního média. A je jedno, jestli danou reportáž přečte nebo poslechne zprvu pět namísto padesáti tisíc lidí. Její hodnota se totiž může vyjevit s odstupem, třeba za tři nebo pět let. Smyslem veřejnoprávního média je také kontinuita, archivace, navazování a práce v kontextu. To si nemůže plnohodnotně dovolit jen tak někdo. A v kultuře, stejně jako v investigativě, je to totéž.

Rozhlasu musí jít třeba také o tvorbu jistého portfolia artefaktů, musí shromažďovat výpovědi, svědectví, rámovat kulturní identitu daného regionu. Pamětníci rozličných událostí vymírají, stejně jako ti, kteří jsou nositelé kulturní tradice. Pak je tu originální kultura živá, kterou buď můžeme ignorovat pro momentální neatraktivnost, nebo se jí kompetentně zabývat – to druhé je v jádru veřejnoprávnosti.

A pokud bude rozhlas pouze ve vleku poslechovosti a atraktivnosti, zákonitě bude tuto svou funkci upozaďovat. Mimo jiné tím ale také porušuje zákon. Což jsem také tehdy vedení rozhlasu vyčítal, že zmiňovanou reformou regionálních studií rezignovali na rozvíjení kulturní identity regionů, jak stojí v zákoně. Ale každý si asi pod tím představuje něco jiného. Dnešní rozhlas – jako celek – je především „pražský“, bohužel. Ta perspektiva vidění je cítit.

Jak v tomto kontextu vnímáte ataky politiků proti veřejnoprávním médiím? Vždyť jim toto všechno zcela zjevně nedochází, uvažují striktně v ekonomických mantinelech, kulturu, paměť, tradici, historii a další věci, o kterých mluvíte, zcela opomíjejí…

Některým to skutečně nedochází, protože to vidí zcela prostě tak, že to rádio nebo televizi mají lidé sledovat, a pokud je nesledují, jsou k ničemu. Je to podle nich pak zbytečná investice. Zároveň si myslím, že to mnoha z nich naopak dochází a vědí, v čem jsou ta média nezastupitelná. Ale nevidí to rádi, protože je to jejich zrcadlo, do něhož se ale neradi dívají.

Navíc tato média mají nezávislý zdroj financování, proto by je někteří politici rádi měli jako položku státního rozpočtu – je to cesta, jak si ta média ochočit. Z principiálního hlediska by to byl konec médií veřejné služby a začátek médií státních potažmo vládních – což je rozdíl. Z hlediska zdravé společnosti by se tato média měla ještě víc dostat do nezávislého postavení. To by ovšem především znamenalo podívat se na funkčnost a způsob obsazování mediálních rad, které mají velký vliv.

 

Vánoce 2018

Vánoce jsou možná jediným svátkem v roce, kdy většina Čechů dodržuje stejné tradice. Zároveň jsou obdobím, kdy se rodiny schází a vyráží na výlety na vánoční trhy po Česku i do zahraničí. A jak slaví narození Ježíše Krista v jiných kulturách? V našem vánočním speciálu najdete kromě zapomenutých tradic také rady na nákup kapra i tipy, do kdy objednat dárky, aby stihly udělat radost pod stromečkem.  

Vánoční zvyky Vánoce v historii Vánoční trhy v Česku Vánoční trhy v zahraničí Počasí na Vánoce Do kdy objednat dárky Jak vybrat ideálního kapra Kam se stromečkem Vánoce u muslimů Vánoce u Romů Vánoce u moře Vánoční tradice ve světě Hlášky z vánočních filmů

10 nejlepších aplikací roku pro Android a iOS

Mobilní svět zaplavuje čím dál víc aplikací, které bojují o pozornost náročných uživatelů. Podívejte se na seznam těch nejlepších, které si můžete stáhnou ať už máte Android nebo iOS. 

Lastpass password manager

Unikátní heslo po nás chce nejen email a platební karta, ale i kdejaká aplikace. Ti, které neustálé zadávání obtěžuje, ale nemusejí zoufat. Stačí si stáhnout správce hesel, který si je bude pamatovat za ně.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Gallery Doctor - Photo Cleaner

Jestliže patříte mezi ty, kteří spoušť fotoaparátu zmáčknete hned několikrát za sebou, ale už nikdy se nedonutíte fotogalerii promazat, je Gallery Doctor přímo pro vás. Podle vašeho nastavení bude automaticky mazat například rozmazané, tmavé, nudné nebo téměř identické fotky.

Pro iOS můžete stáhnout zde

TickTick

Pokud vám vyhovuje "úkolníček", měli byste zkusit Tick Tick. Pomůže vám úkoly roztřídit nebo sdílet, navíc si můžete obsah synchronizovat přes cloud a integrovat ho do svého kalendáře.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zdeLink

Alarmy - Sleep if u can

Těm, kdo jsou schopní zamáčkou tři budíky po sobě a klidně spát dalších několik hodin, může pomoct aplikace Alarmy. Po zazvonění totiž budou muset vykonat několik úkolů, které je zaručeně dostanou z postele.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

WifiMapper

Jestliže nedisponujete velkorysým datovým tarifem a neustále pokukujete po Wi-Fi, může vám WifiMapper a jeho uživatelé, kteří zaregistrují každý hotspot, ke kterému se připojí, ušetřit práci. 

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Pocket Casts

Aplikace k poslechu audio nahrávek nebo ke sledování videí, kterou si můžete upravit k obrazu svému. Automaticky vám stáhne nejnovější díly vaše oblíbeného seriálu například těsně před tím, než vstanete. Případně vám smaže to, co už jste slyšeli nebo viděli.

Pro Android můžete stáhnout zde

iTranslate Converse

Asi nikdo na světe nezná všechny jazyky a pokud si chcete popovídat i tam, kde si se základními světovými jazyky nevystačíte, budete potřebovat pomocníka. A právě iTranslate Converse vám s překladem v reálném čase pomůže.

Pro iOS můžete stáhnout zdeLink

Adobe Photoshop Lightroom CC

Rádi byste upravili fotky z telefonu na profesionálnější úrovni? Pak určitě využijete zjednodušenou verzi klasického a notoricky známého Photoshopu. Pokud si nevystačíte ze základními funkcemi, které jsou zdarma, můžete si další přikoupit.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Greenify

Aplikace, které během dne používáte, mohou váš telefon zbytečně vybíjet. Aplikace Greenify vám je ale zbytečně vypínat nebude, uvede je totiž do „hibernace“, tak nebudou zbytečně aktivní, ale na druhou stranu budou okamžitě k dispozici kdykoli si vzpomenete.

Pro Android můžete stáhnout zde

Songkick Concerts

Díky Songkick už žádnému milovníku hudby neutečou koncerty jeho oblíbených kapel. Aplikace se totiž dokáže inspirovat vaším účtem na Google Play nebo Spotify a upozorní vás na koncerty, které odpovídají vašemu vkusu.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Link


Nejlepší aplikace roku 2017

Super Mario Run

Kultovní hra Super Mario se konečně objevila i na obrazovkách chytrých telefonů a na úspěch nemusela dlouho čekat. Hru s legendárním instalatérem si nejdříve užívali majitelé iOS, v březnu už byla dostupná i pro systém Android.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Microsoft To-Do

Hromadí se vám úkoly a papírky, které vám je mají připomínat, se záhadně ztrácejí? Tato aplikace vám pomůže, je uživatelsky jednoduchá a navíc dokáže komunikovat s různými platformami, takže už na nic nezapomenete.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Link

A Normal Lost Phone

Téměř každý už někdy ztratil svůj telefon, teď si ale představte opačnou situaci, najdete nezabezpečený telefon a pokusíte se o jeho majiteli zjistit co nejvíce informací. Tato zvláštní hra, která pověří vaše logické myšlení, je k dispozici jak pro iOS tak pro Android.

Pro Android zde

3477590:article:true:true:true

The Great Courses Plus

Máte před sebou dlouhou cestu vlakem a nevíte čím zabijete čas? Možná využijete zajímavou aplikaci The Great Courses Plus, která vám nabídne zajímavé přednášky předních univerzitních profesorů. Můžete se dozvědět něco o vesmíru přímo od Neila deGrasse Tysona nebo zdokonalit své fotografické dovednosti díky přednášce fotografa National Geographic.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Link

Wemogee

Společnost Samsung dokázala využít popularitu emotikonů a přetransformovala ji do velmi užitečné aplikace Wemogee. Díky této aplikaci může její uživatel komunikovat zcela beze slov, jen za pomoci symbolů. Pro někoho zábava, pro jiného vydatný pomocník.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

3477553:article:true:true:true

ArtPassport

Pokud nemáte možnost cestovat po světě a osobně si projít nejlepší galerie světa, aplikace ArtPassport vám to umožní. Díky 360° pohledu budete mít pocit, jako byste tato místa plná umění opravdu navštívili.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Google Earth

Nová verze aplikace Google Earth vám pomůže poznat svět. Provede vás nejen městy jako je Londýn, Tokio nebo Řím, dá vám nahlédnou i do singapurských skleníků nebo rozlehlých italských lesů.

Link

Funnel

Aplikace Funnel pro vás nasbírá ty nejdůležitější informace dne. Každou hodinu vybírá ty nejnovější zprávy ze serverů jako je BBC, CBC nebo Fox5, které vám pak dokonce přehraje v audio formátu.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Empower

Máte několik účtů, debetních a kreditních karet a už se vám vaše finance začínají vymykat kontrole? Pořiďte si aplikaci Empower, která vám pomůže sloučit vaše účty a bude za vás sledovat i vaše výdaje.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Focalmark

Pokud vás nebaví psát hashtagy, přesto je ale pod svou fotkou na Instagramu chcete mít, není nic jednoduššího než tuto činnost svěřit aplikaci. Focalmark vygeneruje odpovídající hesla, která pak jen jednoduše zkopírujete ke svému statusu.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Link

FaceApp

Chcete si změnit profilovou fotku a žádná z vašich selfie není dostatečné hezká? Pomůže vám FaceApp. Nejen že vás omladí, ale dokáže vám i vykouzlit úsměv.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

3477566:article:true:true:true

Clips

Aplikace od společnosti Apple vám usnadní tvorbu vašich videí. Velmi jednoduše vám dovolí kombinovat záběry a fotografie. Celé dílo pak navíc můžete otitulkovat.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Marvel: Color Your Own

Tato aplikace potěší především ty, kteří milují komiksy od Marvela a ještě k tomu mají rádi omalovánky. Majitelé iOS si nyní mohou své oblíbené postavy totiž sami vybarvit.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Link

MeiTu

Zatím co americký a evropských telefonech najdeme aplikace jako Instagram nebo Snapchat, v Asii letí aplikace MeiTu, které se nyní snaží prorazit i na americký trh. Takže pokud toužíte po fotce, na které budete vypadat jako anime postava, tak si ji můžete si ji zdarma stáhnout. I když za cenu, že možná až zbytečně moc odhalíte své soukromí.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

3477542:article:true:true:true

Elder Scrolls: Legends

Pokud máte rádi karetní hry, Elder Scrolls: Legends je přímo pro vás. Jako počítačová hra už má za sebou slušnou základnu fanoušků, ale až letos je možné jí hrát i na mobilních telefonech. Základní verze je ke stažení zdarma, za dodatečné nákupy si ale budete muset zaplatit.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Filtru

Pokud patříte mezi milovníky dobré kávy, tak vás aplikace Filtru vyloženě nadchne. Nejenže vás krok za krokem naučí, jak připravit tu nejlepší kávu, navíc vám i spočítá, kolik jste za den zkonzumovali šálků.

Pro iOS můžete stáhnout zde

3477556:article:true:true:true

Sprinkles

Nová aplikace od společnosti Microsoft tak trochu supluje Snapchat. Obsahuje nejrůznější filtry, kterými můžete vylepšit svojí fotografii, kterou pak můžete umístit na Facebook, Instagram nebo právě Snapchat.

Pro iOS můžete stáhnout zde

Link

Pokémon: Magikarp Jump

Pokud jste propadli lovení Pokémonů, tak by vás mohla zajímat i odpočinková hra Pokémon: Magikarp Jump. Princip je velmi jednoduchý, čím výš dokáže Magikarp s vaší pomocí skočit, tím víc dostanete bodů.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

3477539:article:true:true:true

Rodičovská kontrola pro Nintendo Swich

Nevíte kolik času tráví vaše ratolest hraním her? Nintendo nabízí velmi precizní aplikaci, která vám o chování vašeho dítěte prozradí mnohé. Dozvědět se můžete, jak dlouho a kdy dítě hraje, ale také co sdílí na sociálních sítích.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde

Mobile Passport

Dlouhé fronty u přepážek s pasovou kontrolou jsou minulostí. Alespoň pro cestující, kteří si jako cílovou destinaci vybrali jedno z 23 amerických letišť. Právě tam se můžete otravné frontě vyhnout díky aplikaci Mobile Passport, prostřednictví které vyplníte jednoduché celní prohlášení a můžete směle pokračovat ve svojí cestě.

Pro iOS můžete stáhnout zde a pro Android zde.

Aplikace na cesty. Co si stáhnout do mobilu, než vyrazíte na dovolenou>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

 10818