Českým pacientům chybí léky. Zákon, který se dnes vrací do sněmovny, by to mohl změnit | info.cz

Články odjinud

Českým pacientům chybí léky. Zákon, který se dnes vrací do sněmovny, by to mohl změnit

Poslanci budou dnes projednávat Senátem vrácenou novelu zákona o léčivech. Tedy něco, co by mohlo spolu s dalšími normami zabránit reexportu českých léků do zahraničí. Vyřeší navrhované změny dostupnost léků v Česku? Odpovídá lékárník Martin Dočkal, který provozuje specializovaný web pro lékárníky Apatykář, a byl u řady odborných a politických jednání, která teď mají pomoci českým pacientům.

Řekněte, proč v Česku chybí důležité léky?

Dobrá otázka, těžká odpověď. Jak já to sleduji v kontextu více zemí, tak drtivá většina těch přípravků momentálně skutečně nechybí jen v jedné zemi, ale celoevropsky.

Co si z toho má vzít český pacient? Tohle ho asi neuklidní...

No to asi ne, ale vezměte si to pragmaticky: jako podnikatel chcete koncentrovat výrobu do jednoho místa. Ideálně někam, kde to není výrobně drahé. To znamená momentálně v Asii. Pokud ovšem koncentrujete výrobu do řekněme dvou továren na světě, třeba do Indie a Číny, tak když se v jednom místě stane havárie, a to se nyní stalo u jednoho docela důležitého antibiotika, kdy vybuchla továrna v Číně, jde o celosvětový a dlouhodobý výpadek, protože léky a jejich výroba na jednotlivé trhy se plánují na dva roky dopředu.

Jak velkou roli hraje to, že jsme tak malý trh mezi velkými zeměmi?

Jistě, i to hraje roli. Německo je velký trh a má rabatové smlouvy. Výrobci léků mají dohody s pojišťovnami a mají nasmlouvané penále, a ne zrovna malé, za to, když není jejich léčivo na trhu dostupné. Pokud něco takového výrobci hrozí, pak dá samozřejmě přednost většímu trhu a – řekněme – vykrade si ten menší. Notabene když u nás prakticky žádné sankce neexistují.

Promítá se do toho i cena? Patříme mezi nejlevnější země, co se týče cen léků…

Ano, za námi je už asi jen Slovensko a Řecko. Nicméně ty výpadky léků, které tady v letošním roce byly, padají spíše na vrub celosvětovému výpadku než levným cenám a malému trhu.

Co se změní, když dnes projedná Poslanecká sněmovna Senátem vrácený zákon?

Popravdě? Bez schválení další novely o emergentním systému, která už prošla vládou a je také ve sněmovně, nic moc pro pacienta. Spíše jsou to teď změny pro lékárníka. Teprve společně ty dvě novely dávají smysl.

Verzí zákona o léčivech bylo hodně a momentálně jsou vlastně ve hře dvě...

Jedna verze zákona šla z Poslanecké sněmovny, která kopíruje belgický a portugalský model. Tam se totiž pro výrobce zavádí použití léčiv ve veřejném zájmu a pouze pro Česko. Pokud vím, nejsou tam ale žádné sankce za nesplnění. Docela se mi to líbí, protože když lékárník dnes shání léky pro pacienty, tak se obrací na distributora, pak na výrobce a každý ten horký brambor přehazuje jinam. Ale ty chybějící sankce jsou samozřejmě problém. Podle belgického modelu a další novely o emergentním systému bych se obrátil na výrobce, a řekl: dodej mi léky, protože jsi ze zákona za to zodpovědný. A hotovo. Bylo by to jednodušší. Pak je tu ta druhá varianta z Poslanecké Sněmovny, kde tyto podmínky Senát vypustil, a právě ta se dnes bude projednávat. A tam je právě tato podmínka vyškrtnuta.

Na Slovensku jsou poměrně dost před námi, vy tu situaci znáte. Jak se jim povedlo vybřednout z toho, že jejich léky mizely ve velkém v zahraničí?

Dobré je říct, že když schvalovali patřičný zákon v roce 2016, byli v mnohem větších problémech než my. Mimochodem i proto se jim asi podařilo schválit zákon drtivou většinou poslaneckých hlasů a napříč politickým spektrem. Jenže tam byli ve skutečně zoufalé situaci. Lékárníci se k některým životně důležitým lékům vůbec nedostali. A šlo o dětská antibiotika či třeba o léky na ředění krve (nízkomolekulární hepariny), bez nichž se v nemocnici neobejdete. Vyváželo se totiž dost dramaticky do zahraničí a i tím, že situace byla hodně špatná, byla vůle to rychle vyřešit. A nikoliv za pomoci plošných zákazů vývozu léků. Výrobce má právo vyvézt lék, pokud má přebytky, ale je zároveň povinen zajistit léky pro slovenský trh. Takové řešení má smysl. Nic nenařizuje výrobci a nekazí mu trh, ale jisté povinnosti zkrátka má.

A jak to tedy na Slovensku vypadalo před přijetím zákona?

Z jejich statistik plyne, že před zavedením zákona se 85 procent lékárníků vůbec nemohlo dostat ke klíčovým lékům. A to jako vůbec. Ne že jim je distributor přiveze za týden či dva. Většina z těch podstatných léků na Slovensku se prostě ihned vyvážela do zahraničí. Existovaly tam lékárny, které nebyly lékárny, ale v podstatě jen překladiště. Výrobce tak sice lék dodal na trh, ale ten obratem zmizel do zahraničí: do Česka, Německa a skandinávských zemí.

Jak moc se třeba sousednímu Německu vyplatí mít léky z reexportu, když pominu o třetinu až polovinu nižší cenu? Pokud vím, tak tamní lékárníci dokonce dostávali finanční bonusy za to, že měli jistý objem léků z reexportů z levných zemí. Je to pravda?

Ano, ale musely ty peníze vracet zdravotním pojišťovnám. A paradoxní je, že tyto země, které z reexportů žily, dnes navrhují zcela jiné zákony. Německo omezilo kvóty, které tam byly dříve povinné – aby lékárníci vydávali nějaké procento léčiv pocházejících z paralelního importu, aby se ušetřilo. Zajímavé je, že je to na žádost samotných lékárníků, protože se ukazuje, že z dovážených léčiv efekt úspor už není takový, jaký byl. A také samozřejmě reagují na situaci v sousedních zemích, jako jsme třeba právě my, jimž se to pochopitelně nelíbí.

Co se tedy teď podle vás stane v Česku?

My máme jediný problém. Existuje tu příliš moc rozdílných zájmů. Sám se nechám překvapit, kam dospějeme.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud