Dějiny se opakují, dokládají egyptologové. Báli se jich už komunisti, kteří je skoro zakázali | info.cz

Články odjinud

Dějiny se opakují, dokládají egyptologové. Báli se jich už komunisti, kteří je skoro zakázali

Čeští egyptologové si svými úspěchy při odkrývání stop staroegyptské civilizace dobyli respekt po celém světě. Jejich vlastní zkušenosti a vzpomínky jsou přitom stejně tak zajímavé a bohaté jako starověké památky. Moc ale nechybělo a česká egyptologie mohla být zcela zapomenuta. Jak vzpomíná doyen oboru Miroslav Verner, normalizační komunisti totiž považovali takto orientované vědce za „potenciální emigranty“, Filozofickou fakultu za „centrum kontrarevoluce“ a na začátku 70. let egyptologický ústav zrušili. Nejen tuto složitou historii profesor Verner popisuje v knize rozhovorů s mnoha českými egyptology Tajemství ukrytá v písku, kterou u příležitosti 100 let české egyptologie připravila novinářka Ivana Faryová. 

Miroslav Verner neústupně bojoval o svůj obor i ve složitých 70. letech. Svou celoživotní vášeň na univerzitě udržel a následně si vychoval další spolupracovníky, mimo jiných držitele české koncese pro vykopávky v Abúsíru a současného prorektora Univerzity Karlovy Miroslava Bártu, který nedávno obdržel jedno z nejvyšších tuzemských vědeckých ocenění Česká hlava. Právě díky těmto lidem je teď česká egyptologie ve výborné kondici. Pokud jde o její světovou proslulost, jiné humanitní vědy zůstávají ve většině daleko za ní.

Širší souvislosti tohoto úspěchu se rozhodla popsat novinářka Ivana Faryová v nedávno vydané knize Tajemství ukrytá v písku s podtitulem 100 let české egyptologie. V celkem dvanácti rozhovorech zmapovala jak příběhy českých egyptologů a jejich objevů, tak i různorodost jejich profese. „Jsou to nejen úspěšní a mezinárodně uznávaní vědci, ale také úžasní vypravěči,“ popisuje Faryová pro INFO.CZ: „Jsou to opravdu skromní a vstřícní lidé, žádní vědci, kteří by se izolovali od okolního světa. Možná je to tím, že jejich práce nesouvisí s nějakým imaginárním tématem, ale odhalují lidské příběhy a skrze ně skládají obrázek dávné egyptské společnosti a jejího fungování. Pracují se starověkými postavami a při archeologickém výzkumu se doslova dotýkají věcí, které patřily konkrétní osobě, ať je to hrobka, nebo náramek, který někdo nosil třeba před 4500 lety.“

Při představování jednotlivých vědců pak Faryová dbala i na jejich konkrétní odborné zaměření, aby obor představila v jeho komplexnosti, v níž se dnes propojují i nové technologie a poznatky vysloveně technických či přírodních věd. Dostáváme se tak nejen k archeologickým objevům, ale rovněž k písmu, matematice, účetnictví, malířství či náboženství starých Egypťanů. 

Kniha rozhovorů naplno dokazuje také to, že se čeští egyptologové snaží ze své práce vytěžit co možná nejvíce poznatků skutečně potřebných v 21. století. Právě při zkoumání starých civilizací se totiž ukazuje, že skutečně platí tvrzení o tom, že se dějiny v určitých strukturách opakují a člověk je ve své podstatě po staletí stejný. „Profesor Bárta například toto poznávání dovedl ke studiu a srovnávání s jinými civilizacemi, ke zkoumání jejich vzniku, vývoje, úpadku i regenerace. Souvisí s tím fascinující výzkum, který vede egyptoložka Veronika Dulíková, která vytváří databázi starých Egypťanů, shromažďuje jejich jména, tituly i význam ve společnosti. Od toho se odvíjí analýza toho, jak to v tehdejší společnosti, někdy před 4500 lety, chodilo,“ popisuje Ivana Faryová.

Podle ní mohou egyptologové v současnosti doložit, že v Egyptě se právě tehdy poměry skokovitě proměnily: „Během vlády jediného panovníka se moc ve státě rozdrolila mezi krále a mocné rodiny. To bylo nevídané, do té doby ovládali nejvyšší státní úřady výhradně členové královské rodiny, a to včetně úřadu vezíra, dnes bychom řekli premiéra.“

„Archeologie je docela dřina, pochopila jsem, že egyptologové musí být i fyzicky zdatní, a to nejen když hrobky odkrývají. Někdy je totiž docela obtížné se pak do nich dostávat, někdy po žebříku, někdy velmi úzkým prostorem, který je často stísněný i uvnitř,“ pokračuje ve vyprávění Ivana Faryová: „K tomu připočítejme vedro, i na začátku listopadu je v poušti třeba 35 stupňů, všude prach, písek, vítr a jen skromné zázemí v podobě stanu. Nemluvě o různých nebezpečích, kdy pod pískem jsou stavby z obrovských vápencových bloků a egyptologové si nemohou dovolit sebemenší neopatrnost, která by tu masu kamene mohla uvést do pohybu.“

Sama na konci října navštívila nejen Abúsír, ale rovněž konferenci, jež probíhala u příležitosti 100 let české egyptologie na káhirském ministerstvu pro památky: „Egypťané mají k českým vědcům obrovský respekt, a to jak kvůli jejich vědecké úrovni, tak i proto, že v Egyptě pomáhají zachraňovat památky kontinuálně už 60 let. Důkazem tohoto uznání je také to, že Abúsír patří k největším a nejprestižnějším lokalitám, kterou kdy Egypťané zahraničnímu týmu propůjčili. Během desetiletí se česká koncese navíc rozšířila a Češi dostali rovněž další koncese.“

„Egypťané delegují naše vědce do svých různých ministerských komisí, stojí o jejich odborné názory. Oceňují i výuku egyptologie v Praze, kde tento obor vystudovalo už také několik Egypťanů, například Mohamed Megahed, který v Českém egyptologickém ústavu dál působí jako jeho člen a vede výzkum v Džedkareově pyramidě v Sakkáře. České vědce chválí rovněž jeden z nejslavnějších egyptologů světa, Zahi Hawass, bývalý ministr pro památky. Napsal i předmluvu do mé knihy. Říká v ní, že do tohoto oboru se zapsali zlatým písmem, a také několikrát zdůrazňuje, že profesionální vazby se přetavily v mnohá pevná přátelství,“ hodnotí dále Faryová a uzavírá: „Měli bychom být na naše egyptology také pyšní, dělají nám ve světě dobrou reklamu a navíc v oboru, který by měl zajímat nás všechny. Evropská kultura totiž vyrostla nejen na té řecké a římské. Její kořeny sahají až do starého Egypta.“

Citováno podle knihy Ivany Faryové: Tajemství ukrytá v písku. 100 let české egyptologie, Euromedia Group, Praha, 2019, str. 31

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud