Efekt Ronaldo funguje i v hudbě, zaplatit hvězdy se vyplatí i České filharmornii, říká její šéf | info.cz

Články odjinud

Efekt Ronaldo funguje i v hudbě, zaplatit hvězdy se vyplatí i České filharmornii, říká její šéf

Česká filharmonie se chystá na novou sezónu. Jak ale vypadá praktický chod takovéhoto tělesa? Na kolik peněz si přijdou její hudebnící? A kolik si za vystoupení účtují ty největší dirigentské hvězdy? „Pokud jedeme třeba do Japonska, Číny či Německa, vrátíme se se ziskem. Asie a sousední země vydělávají, neplatíte drahou přepravu. Naopak v prestižní Americe ztratíme třeba sedm milionů, z čehož nám část hradí sponzoři a část ministerstvo. Jde totiž o reprezentaci státu. Zajímavé příjmy nemáme ani z nahrávek,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ její generální ředitel David Mareček.

Pokud byste měl vybrat tři věci, které považujete v příští sezóně České filharmonie za nejzásadnější, o co by šlo?

Začnu Mou vlastí, kterou bude dirigovat Semjon Byčkov. S šéfdiringetem má totiž provedení této skladby vždy punc něčeho výjimečného. Druhou věcí by byla určitě Káťa Kabanová s Jakubem Hrůšou. Kvůli nedostatku času totiž nemáme moc možností hrát opery koncertně, protože vyžadují dlouhou přípravu. A to, že ji neuvedeme jen v Praze, ale také v Hamburku, je rovněž výjimečné.

Když zůstanu u jednotlivostí, třetí věcí by bylo hostování Petera Eötvöse. Když tu byl poprvé, získal si orchestr tím, že mu dokázal tu třeskutě moderní hudbu přetlumočit tak srozumitelně, že si hudebníci připadali, jak když hrají Novosvětskou. A podařilo se to přenést i na publikum. A teď má - nebojím se použít to slovo - brutální program. Jsou to ale krásná díla a když budou provedena správným způsobem, budou mít patřičný účinek.

Řadu věcí máte naplánovanou také na přespříští sezónu. Jak je to s vaším rozpočtem?

Je to stálá bolest všech státních organizací. Zřizovatelé se o tyto organizace většinou starají dobře, v ministerstvu kultury máme stabilního partnera, který nedělá nepředvídatelné kroky a přes to, že se tam mění politické vedení, nejvyšší garnitura úředníků zůstává. Drží dobře linii. Systém, nastavený z roku na rok, je však nešťastný. Pokud by se ministerstvo najednou rozhodlo, že nám rozpočet sníží, bylo by to v uměleckém plánování skoro smrtící. 

Plánujeme na tři až pět let dopředu. Na tři roky máme konkrétní plán. Víme, kam pojedeme na zájezdy, které významné dirigenty pozveme a co budeme nahrávat. V pětiletém horizontu známe hrubé rysy, plánují se návštěvy těch největších dirigentských hvězd nebo koncertní provedení oper. Musíme plánovat věci, u nichž předem nevíme, zda na ně budeme mít peníze. Zatím je to založeno na důvěře. Ideální by ale bylo třeba schválení zákona o veřejné kulturní instituci, který počítá s víceletým rozpočtem.

Operujete s ročním rozpočtem zhruba ve výši 300 milionů korun. Kolik peněz si  z této částky zvládne Česká filharmonie sehnat sama?

Náš rozpočet se postupně navyšoval, v roce 2011 jsme získali o 60 milionů korun více na platy hudebníků. Na každou korunu od státu ale umíme získat další korunu. Ze vstupného, ze zájezdů, od soukromých partnerů. Současný rozpočet je zhruba z poloviny plněný státem a z poloviny jej plníme sami. Mezi českými orchestry jsme v soběstačnosti nejlepší, za dobré číslo se obecně považuje už 25 procent. Když se nám daří držet 50 procent, myslíme si, že to opodstatňuje takto vysoký rozpočet. 

Rozpočet nám ale v současnosti přestává stačit, rozšiřujeme totiž svou činnost. Týká se to například edukačních programů. V roce 2012 jich bylo mezi 40 a 50 ročně, dnes jich je 400. Tým se příliš nezvětšil, máme ale novou záznamovou technologii, jíž chceme dále využívat třeba při hudebním rozboru nebo při výletech do hudební historie. Na naše plány na rozšíření, spojené například s prezentací ve školách, bychom potřebovali 20 až 30 milionů ročně. Nechceme je celé po státu, část budeme hledat u soukromých sponzorů. Za tyto peníze pak můžeme dosáhnout celostátního dopadu, jde o vklad do vzdělání pro další generace.

O tomto jednáte s Českou spořitelnou, která se chce zapojit právě do vzdělávání v hudební gramotnosti?

Ano, ale rýsují se i další zájemci, třeba z oblasti technologických firem. Zapojit se musí i stát, díky němuž máme zmíněnou technologii. K výsledku bychom se mohli dostat snad do roka, do dvou.

Pokud bychom se podívali na oněch zhruba 150 milionů v rozpočtu, které si Česká filharmonie vydělá sama, jde spíše o peníze z koncertů, nebo o dary sponzorů?

Od sponzorů dostáváme zhruba 30 milionů. Poměrově stejně získáme z pronájmu Rudolfina, to je ale položka, která jde na obnovu budovy, a také ze vstupného. Mění se příjmy ze zájezdů. Pokud jedeme třeba do Japonska, Číny či Německa, vrátíme se se ziskem. Asie a sousední země vydělávají, neplatíte drahou přepravu. Naopak v prestižní Americe ztratíme třeba sedm milionů, z čehož nám část hradí sponzoři a část ministerstvo. Jde totiž o reprezentaci státu. Zajímavé příjmy nemáme ani z nahrávek, dnes fungují spíše jako prezentace. V příští sezóně se chystáme do Moskvy, na čemž patrně také proděláme, spojíme se tak nejspíše s PPF. Ta nám pomáhá i v Číně, v Americe jde zase o rodinnou nadaci Karla Komárka, ve Velké Británii pak o Škodu Auto.

Podobně jako u edukací bychom ale chtěli i u zájezdů, aby se vnímání státu změnilo. Týká se to totiž i Národního divadla nebo také jiných orchestrů. Zakořenila se tu představa, že zahraniční zájezd rovná se výdělek. Jinde to ale vůbec neplatí, třeba německé orchestry jsou státem a městy masivně dotované. Berou to totiž jako reprezentaci Německa. Spočítali jsme, že mediální dopad amerického turné České filharmonie byl kolem 30 milionů korun, ale od ministerstva jsme chtěli tři. Novináři nepíšou jen o nás, ale o celé České republice a její kultuře. 

Udělat v cizině i menší koncert vyjde třeba na milion, poslat do zahraničí symfonický orchestr pak podle země na pět až deset milionů korun. A podle velikosti a slávy orchestru honoráře činí od 10 do 80 tisíc euro. Ty už pokryjí poměrně velkou část nákladů. Když se k tomu přidá stát, jen přispěje na to, co už existuje. Je tak třeba koordinovat věci dopředu.

Zmínil jste náklady na turné a honoráře. Takovéto rozpětí se týká i České filharmonie?

Ano.

A můžeme v tom být konkrétnější?

Úplně ne, smluvní věci podléhají utajení. U většiny destinací, jako jsou Německo, Japonsko, Rakousko a třeba sousední státy, se většinou dostáváme do většího či menšího plusu, nepočítáme ale mzdy, jinak bychom byli rovněž v minusu. Pokud jde o Ameriku, částečně Rusko, Skandinávii či Francii, tak tam se ne vždy daří dostat do zisku.

Dlouhodobě se ale daří zvyšovat filharmonii zahraniční honoráře, od příchodu Jiřího Bělohlávka a Semjona Byčkova narostly o 20 procent. A to je i odpověď na to, proč mít slavného šéfdirigenta. Filharmonii pak prodáte dráž. Oba navíc pro filharmonii dělali či dělají to, že sleví o desítky procent z vlastních honorářů, aby více zůstalo orchestru.

S nástupem Jiřího Bělohlávka byl spojen i jeho požadavek na zvýšení odměn hudebníků České filharmonie. Jaký je aktuální stav?

Docela dobrý. V roce 2012 došlo ke zvýšení platů orchestru o 60 procent a od té doby se na této úrovni držíme. Dnes už ale rozdíl oproti jiným orchestrům není takový. Přibylo nám ale také práce, častěji zkoušíme a máme také více koncertů. Zvýšili jsme počet koncertů v zahraničí, zhruba z 25 na 35 ročně. Daleko více také nahráváme. Hudebníci by si tak měli vydělat víc a hledáme cesty, jak toho dosáhnout.

Kolik teď průměrně vydělává hudebník České filharmonie?

Je to lehce přes 50 tisíc korun hrubého, asi dva tisíce euro.

Podařilo se vám ale přilákat třeba i japonského flétnistu. To patrně tedy není díky penězům, ale díky tomu, že si tady dobře zahraje?

Přesně tak, ale hráči už kvůli penězům přestali odcházet. Přesto, že by v Německu nebo v Asii dostali i čtyřikrát víc, nestojí jim to za to. Kombinace toho, že filharmonie má dobré publikum, dobré dirigenty, zajímavé zájezdy i nahrávání, je pro ně důležitá. Je pravda, že se o místa u nás cizinci zajímají a do konkurzů se na jedno místo přihlásí přes 100 zájemců. A první vlaštovkou je právě i Naoki Sato, který studoval v Německu a přesídlil do Prahy. 

Vyplatí se pozvat si velkou hvězdu, slavné dirigentské jméno?

Vyplatí, záleží to však na okolnostech. Snažíme se ale, aby hvězdy, které zveme, byly přínosem pro orchestr. Hudba se nijak zvlášť neliší od sportu, efekt Ronaldo platí i pro nás. Sice neprodáváme trička se Semjonem Byčkovem, Tomášem Netopilem a Jakubem Hrůšou, ale ta slavná jména se projeví i jinak než v rámci koncertu. Vždy najdeme sponzora, díky kterému můžeme velký honorář uhradit, můžeme také prodat dražší vstupenky. Zastáváme ale takovou cenovou politiku, že musí být dostupné i pro naše abonenty. Pokud ale s námi hrají takovéto hvězdy, můžeme si v zahraničí říct také o vyšší honorář.

Kdo stojí nejvíce?

Nejdražší jsou dirigenti a zpěváci. Nejlepší dirigenti, kteří musí mít obrovské charisma, aby celý orchestr strhli, stojí velké desítky tisíc euro za týden. Nejdražším dirigentem na světě je asi Ricardo Muti. Lidé na pomezí populární hudby si často řeknou i o honorář 100 tisíc euro za vystoupení a pořadatel jej buď zaplatí, nebo je nezíská.

V souvislosti s tím, jak bylo složité se domluvit na penězích se Semjonem Byčkovem?

Nebylo to tak složité, jak by se mohlo zdát. Musí se vždy projevit vůle obou stran a on opravdu s Českou filharmonií hrát chtěl a reflektoval naši situaci. Jako první návrh jsme dostali jeho šéfdirigentskou smlouvu, kterou měl už před 14 lety v Německu v rozhlasovém orchestru v Kolíně nad Rýnem. Nešlo tedy o nejbohatší německý orchestr. Částka, kterou tam ročně vydělával, ale byla pro nás příliš vysoká, což jsme i jeho agentuře odpověděli. Po týdnu se ozvali s tím, že to chápou a navrhli polovinu. O tom už jsme nemohli diskutovat, bylo to jasné gesto, kterým Semjon Byčkov řekl, že tu opravdu chce být, věří orchestru a stojí mu za to vzdát se pro něj části svých příjmů.

V příští sezoně vás také čekají takzvané rezidence. V čem se projeví?

Přál si to už Jiří Bělohlávek, aby Česká filharmonie přestala jezdit z místa na místo a všude hrála jen jeden koncert. Aby uspořádala třeba tři nebo čtyři. Bylo to těžké, nebyli jsme v takovém postavení. Teď se ale konečně podařilo získat rezidencí hned několik. První bude symbolicky v Praze, na Dvořákově Praze a bude spojená s Čajkovského symfoniemi. Poté proběhnou čtyři koncerty ve třech různých sálech v Tokiu, následně ve Vídni, v Paříži a také v Moskvě, Hamburku a v čínském Nankingu. Možná to zní banálně, ale pokud orchestr zůstane třeba týden na jednom místě, opravdu se to projeví. Je to umělecký i praktický rozdíl. A jde o to, jaký tam zanecháte dojem. 

Důležitá pro nás budou i umělecká partnerství, která chystáme na pět let s Královskou akademií v Londýně a rovněž s čínským Nankingem. Čína začíná nasávat západní hudbu, podobně jako tomu bylo před 50 lety v Japonsku. Česká filharmonie se tam tehdy etablovala a díky tomu tam má dodnes mimořádné postavení. A teď cítíme šanci, že by se totéž mohlo podařit v Číně, kde nás podporuje Home Credit. Tam nás ostatně chápou jako jeden z 10 nejlepších orchestrů na světě. Není to sice podloženo žádným oficiálním žebříčkem, ale zlobit se kvůli tomu nebudeme (smích).

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí 1. dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí 2. dílu

Game of Thrones s08e03 - shrnutí 3. dílu

Game of Thrones s08e04 - shrnutí 4. dílu

Články odjinud