Exkluzivně: Byl jsem znechucen a Babišovi jsem nabízel rezignaci, říká ministr obrany Metnar | info.cz

Články odjinud

Exkluzivně: Byl jsem znechucen a Babišovi jsem nabízel rezignaci, říká ministr obrany Metnar

Krize způsobená koronavirem zasáhla velmi těžce i českou armádu. Její příslušníci zasahovali na nejrůznějších místech země a v současnosti také čelí „nápadům“ na úspory, které by se dotkly celého vojska. Ministr obrany Lubomír Metnar ovšem v exkluzivním rozhovoru INFO.CZ odmítá, že by nějaká úsporná opatření mohla projít. Byla by to podle něj naprostá katastrofa. Naopak trvá na tom, že Česko dodrží všechny své závazky, které mimo jiné vyplývají z členství v NATO.

S příchodem krize vyvolané koronavirem se znovu začalo mluvit o tom, že by se mělo šetřit, a jako vždy to bylo míněno především směrem k armádě. Jak se ta diskuze vyvíjí? Zjevně k nějakým posunům došlo. Premiér už o šetření nemluví a tvrdí, že investovat se musí.

Je třeba říct, že ať byla jakákoliv krize – povodně, výbuch muničního skladu –, tak armáda vždycky pomáhala a hrála nezastupitelnou roli. Ostatní složky nebyly schopné tyto krize zvládat. Na druhé straně vždy když přišla krize a mělo to dopady na českou ekonomiku, tak armáda byla na prvním místě, když se škrtal rozpočet. Toto jsou katastrofické scénáře, které se nesmí opakovat.

V roce 1997 vojáci jezdili stejnými auty, kterými jezdili už naši tatínci, a jezdí s nimi i nyní během epidemiologické krize. Dojeli na hranice a už nemohli odjet, musela přijet jiná auta. Nemůžeme si dovolit jakékoliv škrtání a krácení rozpočtu, já s tím nemohu souhlasit. Navíc jsme se jako jediný resort solidárně přihlásili, když jsme byli požádáni ministryní financí, a našli jsme v rozpočtu 2,2 miliardy korun. Tyto peníze se vrátily zpátky do státního rozpočtu na sanování dopadu pandemie. Při příští krizi už by také armáda nemusela přijet, nebo neměla čím přijet.

Po hodně dlouhé době jsme v situaci, kdy příspěvek na obranu roste a mohl by postupně dosáhnout dvou procent HDP, což je náš závazek v NATO. Navíc máme jasný plán modernizace armády, v podstatě první od roku 1937. Je zajištěné, že tento závazek a plánovaná modernizace pořád platí?

Tehdy výdaje na armádu byly na úrovni 11 procent HDP, protože byla mobilizace a vojenská ekonomika. To je jen malý exkurz... Dnes hovoříme o závazku dvou procent. Loni jsme schválili koncepci výstavby armády České republiky, dlouhodobý výhled do roku 2035. Na těchto strategických dokumentech se nic nemění a nemáme žádný důvod je revidovat.

Pandemie samozřejmě bude mít dopady na ekonomiku, ale budeme se snažit, aby se to rozpočtu obrany dotklo co nejméně a abychom zajistili strategické projekty, které jsou pro armádu velmi důležité. Méně významné projekty rozložíme v čase, abychom byli schopni strategické projekty financovat. Zatím nemáme žádný „výstřel“ v návrhu státní rozpočtu a teprve uvidíme, jak moc s tím budeme pracovat.

Na první pohled se zdá, že úspory tlačí ministerstvo financí a premiér na nich netrvá. Jak vlastně komunikujete s premiérem? Vidí to jinak, než ministerstvo financí?

Neřekl bych, že by to viděl diametrálně jinak.

Loni na jaře, když byl Andrej Babiš v USA a v Bílém domě, byl alianční závazek Česka vydávat na obranu dvě procenta HDP naprosto jasný.

Pokud jde o závazek dvou procent do roku 2024, tak uvidíme. Myslím, že všechno k tomu směřuje, ale nemohu garantovat něco, co bude rozhodovat příští vláda. Nicméně jsem o tom přesvědčen. Diskutovali jsme s panem premiérem minulý týden o dopadech krize, o modernizaci armády a o škrtech. Tato vláda se zavázala, že v roce 2021 bude vydávat na armádu 1,4 procenta HDP. Tak, jak vidíme makroekonomické predikce, bychom se v příštím roce mohli pohybovat mezi 1,46 až 1,48 procenta HDP. Tento závazek vláda splní.

Největším projektem je obnova bojových vozidel pěchoty, která pamatují už opravdu hodně. Uvažovalo se o více než 200 vozidlech za zhruba 50 miliard korun. Vždycky jsem to chápal tak, že to je důležitý nákup i kvůli tomu, že pěchota nemá dostatečně moderní techniku. Dlouho nedostali nic.

Máte naprostou pravdu. Ta vozidla jsou 40 let stará, jezdili na nich ještě naši otcové a u někoho dědové. Dokážete si představit, jaké zklamání by to bylo pro vojáky, kteří by nově nastoupili a chtěli sloužit u těžké brigády, kdyby začali cvičit na 40 let starých vozidlech? Je to nejhodnotnější vyzbrojovací projekt, který armáda má, a zavázala se k němu. Není to výmysl. Nechceme jen slepě plnit závazky, je to sice jeden ze závazků NATO, ale je to nejstěžejnější vyzbrojovací projekt. Musíme jej dodržet, tak jak jsme to nastavili. Hledáme formu, jak bychom tyto projekty ufinancovali i během krize. Nemůžeme si dovolit podepsat zakázku, kterou bychom měli v budoucnu problém splatit. Přišli jsme s modelem, že se financování rozloží v čase.

Slyšel jsem, že dodavatelé už projevili vůli, že jsou financování schopni zásadně „roztáhnout“.

Jasně, ale musíme dodržet zákon o rozpočtových pravidlech. To nám neumožňuje vzít si úvěr, ale umožňují nám to rozložení dodávek. Původně to bylo nastavené od roku 2021 do roku 2026 a teď by se nám to mohlo podařit prodloužit o několik let, abychom měli dostatek finančních prostředků. Nicméně musíme zajistit bojeschopnost. Nemůže se nám stát, aby jeden prapor měl techniku a jeden nikoliv. Koupili jsme například radiolokátory MADR, ale ty nám jsou bez protiletadlového systému k ničemu.

Co z toho bude mít český průmysl?

Kdysi bylo v plánu, že se nakoupí 179 Pandurů, a nakonec to skončilo na 107. Jenom 14 se vyrobilo v zahraničí. Zbytek se vyrobil v České republice. Vždy požadujeme zapojení domácího průmyslu v minimální výši 30 procent. U této významné zakázky (BVP) požadujeme nejméně 40 procent. Je to jedno ze stěžejních hodnotících kritérií.

U bojových pásových vozidel, děl ráže NATO a protiletadlového systému SHORAD je to celkem 68 miliard. Při 40 procentech jde o 27 miliard. Během několika let to je celkem 65 miliard v DPH, 29 miliard na daňových odvodech, dvě miliardy do výzkumu a až 24 tisíc pracovních míst. Investice do tohoto odvětví jsou mnohem efektivnější, než je tomu u jiných, protože je na to navázána věda a výzkum a kvalifikovaná pracovní síla.

A jak to bude časově? BVP už měly být rozhodnuté.

Nebudu zastírat, že určité zpoždění ten projekt má. Dodávky by měly začít v příští roce. V letošním roce chceme podepsat smlouvu. Jde celkem o 210 kusů BVP v sedmi modifikacích. V roce 2026 bychom měli mít naplněnu bojovou schopnost těžké brigády.

A jak to bude s tankovým vojskem? Hovoří se o modernizaci T-72 M, někdo zase říká, že tankové vojsko je zbytečné.

Pokud by byl dostatek finančních prostředků a my jsme měli ucelenou schopnost těžké brigády jako třeba Maďarsko, tak by bylo nejlepší koupit nové tanky. My jdeme ekonomicky nejefektivnější cestou a technickým zhodnocením. Minimálně do roku 2030 zajistíme provozuschopnost právě technickým zhodnocením. Nákup tanků momentálně není v akvizičním plánu. Musíme navíc myslet na to, že po roce 2027 budeme řešit nadzvuková letadla. Těch velmi finančně náročných projektů je celá řada. Když jsem přišel na ministerstvo, tak jsem se díval, co se nakoupilo a modernizovalo. Neříkám, že téměř nic, ale konečně se začalo něco dělat, protože dlouhé roky se o tom jenom hovořilo.

Ještě zůstanu u BVP. Ta v současnosti doprovází například letité vozy Praga V3S a UAZ. Počítá se s modernizací i tohoto vozového parku? Abychom neměli moderní BVP, ale zastaralá doprovodná vozidla.

Pokud jde o pásová vozidla, tak to je součástí veřejné zakázky. Máte tam ještě nějaká doprovodná vozidla. Nejde o to, že bychom je nenakoupili, byť to můžeme rozložit v čase. Vojáci musí mít patřičnou výzbroj. Už se nemůže stát, aby přijelo moderní BVP a za ním V3S.

Nedávno se podepsala smlouva na nákup 12 amerických vrtulníků. Hovoří se o tom, že je to jen začátek a měly by se kupovat další.

Na letišti nám nestojí ještě ani jeden. Všechny přijdou najednou v roce 2023. Je to základ 12 kusů. Rozvoj vrtulníkového letectva je v naší koncepci, ale v akvizičním plánu nyní další nákup vrtulníků nemáme. Počkáme, jak se bude vojenské letectvo dál rozvíjet. Je zajímavé, že některé srovnatelné země mají mnohem více techniky. My máme 14 Gripenů a menší Norové mají 80 nadzvukových letadel.

Před nějakým časem se ovšem začalo hovořit i o obnově nadzvukového letectva. Mluví se o supermoderních F35 a o větším počtu letadel.

To rozhodne až příští vláda. Já si mohu dovolit jen snít, protože to je daleko za funkčním období této vlády. Mohu snít o tom, že by letectvo mohlo mít více nadzvukových letadel, a můžeme se na to dívat tak, že na trhu je celá řada špičkových nadzvukových letadel, mezi ně patří i F35.

Ale Gripen podle odborníků odvedl dobrou práci.

Určitě. Jsou to spolehlivá nadzvuková letadla, která odvádí včetně pilotů a pozemního personálu skvělou práci a jsou za to hodnoceni velmi dobře.

Když půjdeme k podzvukovým bitevníkům. Aero má projekt L39NG. Počítá se s ním?

Nepočítáme s přezbrojením bitevníků, které nyní máme, tedy L159. Počítá se z hlediska výcviku pilotů s nákupem do našeho státního podniku LOM.

Před pár měsíci se v médiích objevily kolem nákupů určité pochybnosti. Zajímá mě, jak to zpětně hodnotíte. Jde o nákup malého dopravního letounu a radary od výrobce ERA.

Jen pár poznámek k nákupu malého dopravního letounu. Tuto zakázku jsme vyhlásili dvakrát a mohu vám říct, že nám poskytla kompletní obrázek celého trhu. V prvním kole se nám nepřihlásil žádný zájemce. V druhém kole se nám přihlásili tři. Jedna zahraniční firma udělala fatální procesní chyby a musela být vyloučena. Druhá v pořadí nám dala obrovskou cenu, vyšší než hodnotu zakázky. Než jsme vyrozuměli vítěznou firmu, že zvítězili v této zakázce, tak nám napsali, že už letadlo nemají a ze zakázky ustupují. A to jsem ještě zaznamenal některé mediální pochybnosti z hlediska možného vlastníka. Armáda nemá zkušenosti s tím, že by kupovala nějaký second hand. To byla první zkušenost a zakázka byla zrušena.

A nebude se opakovat?

Ne.

Druhá zakázka se týká radarů Věra NG. Ocitli jste se pod mediální palbou, že je to zakázka předražená, ale nakonec jste je nakoupili. Jak dnes vidíte tohle? Malé dopravní letadlo se týkalo vlastně stejné skupiny, tedy OMNIPOLu...

OMNIPOL je skupina, ale dodavatelem je společnost ERA. Ta dodává do celé řady zemí NATO. Ministerstvo obrany tady bylo vztaženo do konkurenčního boje. V souvislosti s tím byla neoprávněně napadena tato zakázka z hlediska předraženosti. Měli jsme na to znalecký posudek, dlouho jsme to vysvětlovali, seznamovali jsme s tím poslance na výboru a tak dále. Celou zakázku jsem nechal přezkoumat a na závěr jsem nechal udělat expertní skupinu, která přezkoumala i cenu. A ta nezjistila pochybení, že by došlo k předražení. Celou řadu věcí můžeme okomentovat, ale potom je tam utajená část, kterou nemůžeme z hlediska režimu komentovat. Proto bylo i jednání výboru uzavřené.

Říká se, že jste už byl bojem kolem této zakázky znechucen a nabídl jste premiérovi rezignaci. Je to pravda?

Mohu vám říct, že po tom měsíci a půl z hlediska mého osobního nastavení jsem byl poměrně znechucen. To, co mi říkáte, vám mohu potvrdit. Ještě jsem to nikomu neřekl. Nejde jenom o pozici ministra. Jde o poctivou práci celé řady lidí. Měl jsem pocit zmaru.

Hrozilo, že to ohrozí i další nákupy?

Ano.

Spousta ministrů raději nic nepodepisovala, aby se nedostala do problémů.

Šlo o práci desítek lidí. Seděli jsme tady do jedné hodiny v noci. Tehdy to resort poškodilo a došlo ke zpoždění. Všechny zakázky se zastavily.

Tehdy se ale ukázal určitý nesoulad mezi armádou a ministerstvem obrany. Ukázalo se, že specifikace armády nejsou vždy úplně dokonalé a ve výsledku to schytá ministerstvo. Měl jsem pocit, že tohle byl typický příklad.

Máte pravdu v tom, že z hlediska plánování jsme vycházeli z pět let starého marketingového průzkumu. V plánu byla jen část toho zařízení, tam se objevila disproporce u ceny.

Není tedy na čase, abyste se s armádou lépe sladili?

Přijali jsme celou řadu opatření. Už se nemůže stát, aby se vycházelo ze starých marketingových průzkumů. Musí se daleko precizněji plánovat. Upravili jsme i vnitřní legislativu. A jak víte, došlo i k nějakým personálním změnám.

Ve sněmovně leží novela zákona o Vojenském zpravodajství, která je kritizována z mnoha stran kvůli možnému narušování soukromí a podobně. Jaký čekáte další vývoj?

Současná společnost je postavena na počítačích a my musíme mít nástroje, abychom byli schopni kritickou infrastrukturu ochránit. Bez tohoto zákona to nebudeme schopni realizovat. Důsledky kybernetických útoků nakonec dopadnou na občany.

A proč to má na starosti zrovna Vojenské zpravodajství?

Jako jediná služba má vnitřní i vnější působnost. Není to žádnou výjimkou. Na Slovensku má pod sebou nejen kybernetickou obranu, ale i kybernetickou bezpečnost. Obavy bych chtěl jednoznačně vyvrátit. Nejde o to, že by se špehovala například e-mailová komunikace. Detekční zařízení budou sloužit k tomu, aby se odhalilo, že je připravován kybernetický útok. Zpravodajskou službu nebude zajímat obsah komunikace, ale statistická data. Předloha navíc doznala velkých změn a je tam několikastupňová kontrola.

 
 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud