Falešný národní poklad. Místo diamantu má Národního muzeum ve sbírce sklo, „vzácný“ safír je umělý | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Falešný národní poklad. Místo diamantu má Národního muzeum ve sbírce sklo, „vzácný“ safír je umělý

Falešný národní poklad. Místo diamantu má Národního muzeum ve sbírce sklo, „vzácný“ safír je umělý

Národní muzeum má problém. Jeho sbírka drahých kamenů obsahuje místo přírodních drahokamů uměle vytvořené verze a dokonce i bezcenné sklo. Týká se to i kusů, jež samo muzeum dlouho považovalo za nejcennější části sbírky, a jako takové je i vystavovalo.

HlídacíPes.org získal interní dokumenty Národního muzea, které problém potvrzují. Nepopírá jej ani vedení muzea.

„Zjistili jsme tam několik konkrétních věcí, případ diamantu a safíru, kde zjišťujeme, co se konkrétně a kdy stalo. Je to trochu detektivka. Ve sbírce určitě nepanoval pořádek,“ potvrdil pro HlídacíPes.org náměstek generálního ředitele pro sbírkotvornou a výstavní činnost Michal Stehlík.

Jde však o víc, než jen „nepořádek“. Pětikarátový diamant, který byl dlouho považován za třetí největší z celé sbírky, je ve skutečnosti jen broušeným sklem. Kašmírský safír o udávané velikosti 19 karátů není přírodní, nýbrž syntetický, tedy laboratorně vytvořený.

Desítky milionů versus stokoruny

Podle soudního znalce v oboru drahých kamenů Jaroslava Hyršla by jen samotný kašmírský safír měl – pokud by byl pravý – aktuální hodnotu až desítek milionů korun.

„Pokud je syntetický, jsou to jen stovky korun. Pokud by byl pravý, pak by i ve světovém srovnání byl extrémně vzácný,“ říká Hyršl.

Jenže místo přírodního unikátu jde o syntetiku, laboratorně vytvořený kus. Jak se ocitl ve sbírce drahokamů Národního muzea? A jak se stalo, že místo třetího největšího diamantu je nyní v sejfu v depozitáři kus skla?

Vysvětlení se nabízí v podstatě jen dvě: buď byly kamenů už při vstupu do sbírky mylně určeny jako přírodní, nebo byly originály v průběhu času zaměněny, respektive ukradeny.

„Uložení sbírek bylo ještě před patnácti letech mnohdy úplně příšerné. Bohužel včetně cenných materiálů,“ připouští náměstek Michal Stehlík.

K závěru, že diamant byl pravděpodobně ukraden a zaměněn v rámci jedné z výstav „v 60. a 70. letech minulého století“, došla i zvláštní kontrolní skupina, která se případem začala zabývat až v listopadu 2016 a svou práci dokončila teprve nedávno.

„I po poradě s právníky je jasné, že problém se stal někdy před rokem 1990 a i z hlediska možné trestně-právní či jiné odpovědnosti je promlčen. Nemůžeme nikoho chytnout na ruku,“ říká náměstek Stehlík.

Problém je však i v tom, jak pozdě se problém začal řešit. O tom, že domněle vzácný diamant je sklo, se v Národním muzeu prokazatelně ví přinejmenším 14 let, pravděpodobně i déle. 

Dokazuje to vnitroústavní sdělení z 26. března 2013, podepsané tehdejší kurátorkou Petrou Burdovou, které má HlídacíPes.org k dispozici. Podle něj „v roce 2004 byla zjištěna odchylka“, ale existovala prý ještě naděje, že „došlo třeba jen k prohození předmětů“.

Až v roce 2010 se prý díky detailnímu zkoumání potvrdilo, že jde o sklo a v roce 2012 po dokončení inventarizace podsbírky bylo již zřejmé, že není žádná naděje tento předmět nalézt“.

Udělali jsme tlustou čáru

„Muzejní zákon jasně říká, že ve chvíli, kdy zjistíte problém, musíte dohledávat dál a zjišťovat okolnosti. Kolegové postupovali tak, že hledali okolnosti, zjišťovali, jestli nedošlo k záměně, jestli není ten kámen uložen třeba někde jinde. Problém je i v tom, že inventarizační cyklus máme dvacet let,“ hájí tento přístup muzea Stehlík.

Právě od dlouholeté kurátorky Petry Burdové v polovině roku 2016 sbírku po dvaceti letech přebíral nový kurátor Lukáš Zahradníček; a zřejmě se nestačil divit.

Špatně určené (či umělé místo přírodních) je i řada dalších kamenů – rubíny, safíry, korundy či alexandrity, i když ne již tak vzácné.

Zahradníček na dotaz HlídacíPes.org potvrdil, že považoval za nezbytné zrevidovat celou sbírku.

„Sbírka má asi pět tisíc položek, ověřit jsem stihl zhruba 500 kamenů a z nich bylo 70 buď špatně určených, případně byly místo přírodních kamenů ve skutečnosti jen jejich syntetické verze,“ říká Zahradníček.

Právě on vedení muzea upozornil na fakt, že vzácný kašmírský safír ve skutečnosti není přírodní.

„Stav sbírky nebyl dobrý. Až díky předávání novému kurátorovi a změnám, které nastavil, se zjistil ten safír,“ potvrzuje ředitel Přírodovědného muzea Ivo Macek. „Za sebe mám čisté svědomí,“ dodává.

Sbírka je teď podle něj nově nafocená a je v trezorové místnosti se speciálním režimem, kam má nyní přístup pouze on sám a vedoucí oddělení.

„Udělali jsme tlustou čáru a teď je zapotřebí to rozplést, tedy kus po kusu odborně jednotlivé kameny projít,“ říká Macek.

Tohle laik nepochopí

Nejdéle v novodobé historii muzea pracoval jako kurátor sbírky drahých kamenů - zhruba čtyřicet let - Jiří Kouřimský, ve své době kapacita v oboru. Ten již do případu jasno vnést nemůže, zemřel v roce 2003.

Dlouholetá kurátorka Petra Burdová nejprve s osobním setkáním na téma drahých kamenů souhlasila, když se dozvěděla konkrétní téma hovoru, zájem ztratila.

„Do tohoto tématu se mi vůbec nechce. Je to snaha po senzaci, která není, a laik neznalý problematiky drahých kamenů to těžko může pochopit,“ řekla Burdová.   

„Obecně řečeno se taková věc (že se domněle přírodní kámen později určí jako syntetický, pozn. redakce) může stát v jakékoli sbírce, že se po letech přijde na to, že je ve sbírce něco jiného, souvisí to s rozvojem vědy,“ dodala.

Manipulaci se sbírkovými předměty však nelze vyloučit. Ani jako krádež, ani záměrný nadhodnocený nákup bezcenného kusu.

Nejde však „jen“ o finanční vyčíslení, ale i o unikátnost, sběratelskou a historickou hodnotu i mezinárodní prestiž celé sbírky.

Což byly ostatně i argumenty, proč Národní muzeum v roce 1978 unikátní kašmírský safír do sbírek pořídilo. Zaplatilo za něj tehdy nezanedbatelných 200 tisíc korun.

„Kouřimského jsem dobře znal, byl to férový chlap. Mohlo se stát, že byl uveden v omyl, někdo mu ukázal kámen, vybájil si jeho historii. Konkrétně kašmírský safír se těžko poznává, má velmi specifické parametry,“ říká gemolog a soudní znalec Jaroslav Hyršl.

Certifikát na dva diamanty

Poněkud nepříjemný je pro muzeum i fakt, že právě syntetický safír vystavovalo a veřejnosti prezentovalo ještě poměrně nedávno jako vzácný kus, devatenáctikarátový přírodní drahokam.

Letos Národní muzeum plánuje znovuotevření zrekonstruované historické budovy. Její součástí má být i stálá výstava s názvem Pokladnice Národního muzea; otevřít by se měla u příležitosti 100 let vzniku Československa.

Jisté je, že dva kusy kdysi považované za unikátní a cenné – kašmírský safír a domnělý pětikarátový diamant – už návštěvníci neuvidí.

„Pokladnice bude v trezorovém režimu na speciální časové vstupenky, s bezpečnostními vitrínami.

To, že bychom vystavovali kusy, o nichž jsou nějaké pochybnosti, samozřejmě nepřipadá v úvahu,“ říká náměstek Stehlík.

Podle něj muzeum pro jistotu nechá zkontrolovat a opatřit certifikátem pravosti i dva největší diamanty své sbírky, původem z Jihoafrické republiky.

Kdysi třetí největší diamant zůstane v trezoru, v depozitáři v Horních Počernicích. U něj už muzeum jistotu má – ví, že je skleněný.

HlídacíPes.org

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.