Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Farský: Je tady 300 tisíc nezákonných exekucí. Už teď vím, že jich stovky až tisíce zrušíme

Farský: Je tady 300 tisíc nezákonných exekucí. Už teď vím, že jich stovky až tisíce zrušíme

Kromě boje s vládou Andreje Babiše se předseda poslaneckého klubu Starostů a nezávislých Jan Farský pustil do aktivní bitvy s nezákonnými exekucemi. Farský to řekl v rozhovor pro INFO.CZ. Podle něj jich tady je až 300 tisíc. Přitom stačí dát podnět k soudu a ten je musí zrušit. A lidem se všechny peníze vrátí. Podle Farského jde o částku okolo třiceti miliard korun. „Podle paragrafu 106 jsme si vyžádali informace od všech okresních soudů, někde nám je daly, někde si za to řekly o dva miliony, v tuto chvíli máme v každém případě stovky až tisíce exekucí, které můžeme podnětem zrušit. Což je také fáze, která se právě v těchto dnech děje,“ vysvětluje.

Prezident Miloš Zeman se na začátku tohoto týdne nechal slyšet, že pověří sestavením vlády Andreje Babiše ještě před tím, než bude znám výsledek vnitrostranického referenda sociální demokracie. Co na to říkáte?

Občas mám u pana prezidenta Zemana pocit, že se jenom těší, jak veřejnosti předhodí další svoji vějičku, a všichni začnou spekulovat, co složitého tím myslel a co to může znamenat pro další vývoj. Přitom je to mnohdy prostá mediální provokace, jejímž cílem je si užít, jak se o jeho výroku debatuje. V opačném případě by se totiž mohlo stát, že by si na něj 15. března, kdy budou výsledky referenda známé, nikdo nevzpomněl.

Teď si naopak zajistil, že se o něm bude mluvit, média budou spekulovat. Totéž nastane v momentě, kdy pověří Andreje Babiše sestavením vlády. Ten bude muset posléze třicet dnů po jmenování vlády předstoupit před sněmovnu, což znamená, že se nebude někdy do první poloviny července mluvit téměř o ničem jiném.

Současně je ale dobře, že bude předseda hnutí ANO už konečně limitován konkrétní časovou hranicí, ta agónie, kdy se ve sněmovně téměř nic neprojednává, poslanci, kteří jsou tady podstatně déle než já, dokonce tvrdí, že nic podobného nepamatují, tak tato agónie je už přece jen příliš dlouhá.

A nejen to, také vláda je neakceschopná, a to přesto, že budí dojem, kolik toho nedělá. Jak hrozně maká, vyráží do krajů, tu slibuje snížení cen jízdného, jinde rozličné investice. Ale to, že rozdává ze společného není žádné „makání“. Navíc nejde o něco, co by se muselo odpracovat, je to jedno rozhodnutí.

Kdybych se vrátil k prezidentu Zemanovi. Nepopřel tímto krokem tak trochu své předešlé počínání? První vláda Andreje Babiše si šla pro důvěru v polovině ledna, nezískala ji a prezident měl tudíž jednat přece jen o něco dříve…

Prezident Zeman sám sebe popřel už tolikrát, že se to jeví jako nějaká svérázná strategie. Vzpomeňte si na rok 2013, ODS tehdy uvažovala o Miroslavě Němcové jako premiérce a Zeman se vyjádřil, že nebude jmenovat premiérem nebo premiérkou nikoho, kdo nepřinese 101 notářsky ověřených podpisů.

A dneska? Dneska dokonce Babiš ani nemusí říct, s kým bude nakonec skládat koalici a stejně ho prezident premiérem jmenuje. Přesto, že byl už jednou neúspěšný. Jinak řečeno: jemu dělá zjevně dobře, pokud může veřejnosti dokazovat, že si může dělat prakticky cokoli. A že všichni mu jsou tak trochu ukradení, protože on je teď v pozici „monarchy“, který sedí na Hradě a bude nám vládnout.

Četl jste programové prohlášení vlády a principy koaliční spolupráce mezi hnutím ANO a ČSSD?

Přiznám se, že jenom zběžně. Důvod je prostý. Nemám potřebu těm dokumentům věnovat energii a čas.

Proč?

Protože programové prohlášení je slib. A pokud ten slib dává někdo, kdo opakovaně lhal, někdo, kdo byl schopen křivě přísahat na zdraví svých dětí, tak jeho slibu nejde věřit. Andreje Babiše jsem viděl tolikrát v situaci, kdy v momentě, kdy mu nějaký slib nebo dohoda překáží, tak ji obejde, ohne nebo popře, že si nemůžu myslet o programovém prohlášení nic jiného, než že jde o marketingový produkt. Nebudu proto podléhat iluzi, že má smysl o něčem podobném debatovat.

Uvedu jeden konkrétní příklad: v březnu roku 2017 ve vnitřních stanovách hnutí ANO, které si určilo samo, aniž by je k tomu kdokoli zvenčí nutil, bylo napsáno, že pokud bude někdo ze členů trestně stíhán, musí rezignovat na všechny funkce, a dokonce i na členství ve straně. Uběhl rok, a trestně stíhaná osoba je jediným kandidátem hnutí na nejvyšší politickou funkci v zemi. Na čem jiném lze tak přesvědčivě ilustrovat, jak vážně berou vlastní pravidla?

Natož dohody s někým jiným. Dokud bude pro Andreje Babiše taková dohoda výhodná, bude ji dodržovat. V momentě, v den, v minutu, kdy to pro něj přestane být výhodné, ji poruší. Ostatně to, jak si tady drží neustále v záloze Okamurovu SPD, kdy je zřejmé, že chce sociální demokraty do koalice pouze… Vlastně je ani nechce. Potřebuje je pouze pro svůj obraz v zahraničí.

Jeho zájmem je, aby mohl před zahraničními partnery tvrdit, že vládne společně s demokratickou ČSSD. Zároveň mám dojem, že řada jeho vyjádření z posledních týdnů ve finále směřuje spíše k tomu, aby měl alibi, že to s ní zkusil. V zásadě mám dojem, že jim vzkazuje, aby do koalice buď nechodili, anebo aby přijali ponižující vládní roli. Osobně mám zkrátka dojem, že jeho taktika, která by vyhovovala i Zemanovi, spočívá v tom, že bude mít poté, co ČSSD vládní angažmá odmítne, volné ruce k alianci s SPD a KSČM.

Dokonce si umím představit, že po třiceti dnech od jmenování vlády předstupuje do Sněmovny s žádostí o důvěru, tváří se, že nemá nic domluvené, a najednou budeme překvapeni, že část lidí ze sněmovny odejde a jiná ho aktivně podpoří. Vláda získá o hlas nebo dva důvěru a Babiš bude tvrdit, že nikoho o podporu nežádal, právě proto, aby si nezadal s extremisty.

Faktem je, že Babiš zvolil jakousi zdržovací taktiku, která funguje v tom smyslu, že je velká část veřejnosti, a možná i politiků, oním provizoriem značně unavená. Myslím to tak, že to, co se ještě třebas v lednu jevilo jako nepředstavitelné, bylo v březnu nebo v dubnu jen s výhradami neakceptovatelné, a dneska je to pro spoustu aktérů de facto realitou, aniž by věděli, jak zjevné tendenci čelit.

Ani bych nebyl překvapený, kdyby to právě takto Babiš od začátku zamýšlel. Čas je v politice zásadní veličinou. A trpělivost v tomto ohledu může být efektivní. Babiš jezdí s vládou do krajů, slibuje desítky a stovky miliard, ekonomika šlape, nezaměstnanost klesá… Zákony? Nežijeme v žádné krizové fázi, kdy bychom potřebovali rychle přijímat novou legislativu, která něco změní. V tomto mluví vše pro Babiše. Co naopak potřebuje, a jeho vláda to nedělá, je napnout veškerou energii do vzdělávání a školství. Měla by to být priorita číslo jedna, ale není.

A pěkně se v tom ukazuje rozpor mezi sliby a činy Babišovy vlády. Jako Starostové jsme našli v dlouhodobě nevyčerpaných kapitolách rezervy v hodnotě 15,5 miliard korun, ze kterých by bylo možné už od roku 2018 zvýšit platy učitelů, celé hnutí ANO včetně Babiše ale hlasovalo proti. A teď, je to asi týden zpátky, zveřejnil video, ve kterém se zavazuje, že učitelům přidá.

To je přesně důvod, proč držím palce sociálním demokratům a přeji jim, aby se rozhodli správně. Přitom vlastně nevím, které rozhodnutí je to správné. Protože spolupracovat s člověkem, který nedrží slovo a který je schopen sám sebe popřít v jedné větě, je těžké, i když má ve vládě menšinu jako v minulém volebním období, natož teď, když bude mít vládě výraznou většinu. ČSSD tudíž není v jednoduché situaci.

A to se občas trochu pozapomíná, že hlavním pilířem veškerého současného snažení Andreje Babiše, je jeho touha po bezpečnosti nejen pro něj, ale i jeho blízké. Je to patrné na krocích, které učinil v pozici premiéra: od nátlaku na policii, přes rozličná vyjádření k vyšetřovatelům kauzy Čapí hnízdo až po pro mne záhadné odchody policistů z vysokých míst nebo šéfa GIBS. Klíčové posty si Babiš postupně obsadil sobě loajálními lidmi.

Myslím, že už můžeme mluvit o bezpečnostním převratu. Přitom nejde jenom o ty, které už vystrnadil, ale také o ostatní. Babiš vědomě vzbuzuje strach, část lidí vyměnil, ostatní vystrašil. Umím si představit, že mu mnoho lidí ustoupí, budou dělat věci, které je neohrozí, budou chtít mít klid. Nikdo nechce žít v nejistotě, pokud jde o budoucnost.

Takže myslíte, že to vyšetřování vyzní do ztracena?

Může mít dvojí výstup. Buď bude staženo obvinění a bude se třeba i tvrdit, že byl vyšetřován neoprávněně. V ten moment si bude polovina národa myslet, že si tady lze spravedlnost koupit. Druhá možnost je, že to policisté i státní zástupci udrží, dostane se to k soudu a Babiš bude reagovat obranou spočívající v útoku na všechny kolem. Je to strategie, kterou používá už od roku 2010 nebo 2011. Bude mluvit o komplotu. Obviní z korupce policii, státní zástupce i soudy.

A pokud začne jako premiér státu opět prohlašovat, že si tady lze koupit trestní stíhání, efekt bude podobný jako v prvním případě. Opět polovina národa přestane věřit v nezávislou justici a tedy v nestrannou spravedlnost v zemi. Takže nemám, abych byl upřímný, úplně optimistické myšlenky, pokud jde o naší budoucnost.

Co s tím tedy?

Stále jsem navzdory všemu přesvědčený, že jde o hratelnou situaci.

Jak?

Andrej Babiš se už dostal ke svému limitu. Body už dneska sbírá leda tak u voličů komunistů a SPD. Expandovat už ale nemá moc kam. Samozřejmě je otázka, jak do této skupiny voličů vstoupit. Nějaké představy máme, budeme na tom pracovat, je to ale dlouhodobá záležitost.

V každém případě se zdá, že obecná kritika, dle které je Babiš ve střetu zájmů, a proto ohrožuje demokracii, je neúčinná. I tato strategie má své limity, protože pokud se Babiš pohybuje okolo třiceti procent a sbírá body nalevo, k vám, jako k pravici, se v součtu až tak voliči nevracejí. Neměli byste proto spíše hledat konkrétní témata a předkládat jejich řešení, než neustále omílat, kterak nás ANO vede do záhuby? Uvedu příklad: pokud tady milion lidí trápí exekuce, je to problém, který je třeba řešit v systémové rovině. Totéž bydlení, nájmy jsou dnes pro obrovské množství lidí neúnosně vysoké…

Jsem rád, že jste otevřel ty exekuce. V posledních týdnech si dopisuji s šestaosmdesáti okresními soudy, neboť máme v České republice přibližně 300 tisíc nezákonných exekucí. Přitom stačí dát podnět k soudu a on je musí zrušit. A lidem se všechny peníze vrátí. 300 tisíc nezákonných exekucí…

Jak to je možné?

Protože tady v minulosti soudy rozhodly, že pokud je špatně napsaná rozhodčí doložka, což u mnoha konkrétních firem nastalo, tak je celý exekuční příkaz od začátku neplatný. Dokonce by to soudy měly dělat ex officio, tedy bez podnětu. Ale protože to nedělají, pustili jsme se do toho. Podle paragrafu 106 jsme si vyžádali informace od všech okresních soudů, někde nám je daly, někde si za to řekly o dva miliony, v tuto chvíli máme v každém případě stovky až tisíce exekucí, které můžeme podnětem zrušit. Což je také fáze, která se právě v těchto dnech děje.

Veřejně jste to ale zatím nikde neventiloval…

Ne. Mluvil jsem o tom pouze minulý týden na konferenci věřitelů. Dokud nemáme konkrétní výsledky, nechci to příliš ventilovat. Zároveň to ale považuji za zásadní. Pokud mám úctu k právnímu státu a přitom tady je 300 tisíc nezákonných exekucí, je potřeba s tím něco dělat. Vždyť to může být příčina toho, že jsou ti lidé v dluhové pasti. Celkově jde o částku až třiceti miliard korun.

Opravdu? A jak jste na to přišel?

Petr Němec, advokát, který to dlouhodobě dělá, jich našel už asi dva tisíce. Mluvil jsem s ním o tom už někdy loni na podzim, a protože na to nemá kapacity, vložili jsme se do toho také.

A jaký máte cíl?

Zrušit ty exekuce.

Všech 300 tisíc nezákonných exekucí?

Pokud jich sami zvládneme několik desítek tisíc, myslím, že to bude celkem úspěch. Ukážeme tím cestu ministerstvu spravedlnosti, které snad potom už pomůže soudům kapacitně, finančně, aby tenhle stav změnil. Lidé přišli nezákonně o desítky miliard. Těmihle konkrétními kroky můžeme vracet důvěru v právní stát, víru lidí, že spravedlnost existuje. A že na každého jednou dojde.

A co by bylo třeba udělat pro to, aby se zrušily všechny?

No, spolupracujeme na návrhu ministerstva spravedlnosti, který tady byl už v minulém volebním období, který by měl lidem usnadnit, aby se vymanili z dluhové pasti. Snažíme se to popohnat, aby to bylo možné co nejdřív, protože je to skutečně obrovský problém.

Kdo je za něj odpovědný?

Z části je to stát, protože ty zákony byly skutečně dryáčnické.

Jak plánujete tuto práci přetavit politicky?

Nejdřív chceme mít konkrétní výsledky. Konkrétní případy a příběhy těch, kterým jsme pomohli. Jsem trpělivý. Nemám potřebu s tím hned vystoupit před mikrofony, nejdřív si to musíme odpracovat. Nemám k dispozici vládní aparát jako Babiš, těžko teď můžu vyjet do krajů a tvrdit, jak všem pomůžu. Věřím ale, že to má smysl a výsledky to přinese.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1