Hybáškovou už ambasáda nebaví, Šedivému komunisti nadávali, že se obléká jako dandy | info.cz

Články odjinud

Hybáškovou už ambasáda nebaví, Šedivému komunisti nadávali, že se obléká jako dandy

Řada vrcholových českých diplomatů vystudovala Univerzitu Karlovu. To patrně nikoho nepřekvapí. Její současné vedení s nimi ale intenzivně spolupracuje a výsledkem jejich kooperace je rovněž zajímavá sbírka rozhovorů nazvaná Univerzita ve službách republiky. Diplomaté jsou v ní nezvykle otevření. Přiznávají se třeba k tomu, co je na jejich práci nejhorší a čeho by se nejraději zbavili. Kniha je rovněž zajímavým svědectvím o rychlých společenských změnách i nezadržitelně plynoucím času a historii jako takové.

Pod knihou Univerzita ve službách republiky, nesoucí podtitul Rozhovory s českými diplomaty - absolventy Univerzity Karlovy, jsou jako autoři podepsáni její rektor Tomáš Zima a prorektor Martin Kovář. Oba patří k moderně smýšlejícím profesorům, kapacitám svých oborů. Zatímco Zima je lékař a biochemik, Kovář se věnuje nejnovější historii, zaměřuje se především na Velkou Británii a na dějiny 20. století.

Jak píšou v úvodu sbírky celkem 16 rozhovorů s aktivními i bývalými diplomaty, nápad na tuto knihu vznikal postupně a na takzvaných Dnech Univerzity Karlovy, které probíhaly v různých zemích. Ten nápad byl skvělý, o tom není sporu. Nynější sbírka je rovněž vhodným příspěvkem k oslavám 100. výročí vzniku samostatného československého státu, k čemuž se autoři rovněž hlásí.

Co chystá Jana Hybášková?

Z 16 zpovídaných samozřejmě několik výrazně vybočuje. Ať již díky jejich významu v diplomatických misích České republiky, či vzhledem k jejich zajímavým osudům, postřehům či stylu. Jako první se tak jistě nabízí někdejší europoslankyně Jana Hybášková, která odpovídá opravdu upřímně a bezelstně. Evropskou unii zastupuje v africké Namibii. Za sebou má zkušenosti třeba z Kataru, Kuvajtu či Iráku. Nemusí si tak na nic hrát.

„Na mé současné práci je nejtěžší, že mě pomalu přestává bavit. Za posledních třicet let se svět neuvěřitelně změnil. Je tu definitivně nová společenská revoluce, ať ji nazýváme revolucí technologickou, robotickou, či jakkoliv. Zásadně se zmenšuje význam států a tím i mezinárodního práva. Jak je vidno, světoví lídři v době Twitteru diplomaty nepotřebují, stále víc a víc dohod, norem, obchodu se děje zcela mimo říši zemí, států, měn, mezinárodních dohod,“ posteskla si například.

Upozorňuje i na to, že se příští rok vrátí ze své mise do České republiky a pokusí se „ještě o jeden budovatelský čin. Ze světa vládních organizací mne to ale upřímně stále víc táhne do světa organizací nevládních.“ Uvidíme, čemu se bude brzy věnovat.

Oblékáš se jako anglický dandy!

Zajímavé jsou ale i další rozhovory, zejména ty s emeritnímu diplomaty. Mezi ně můžeme počítat legendárního Jaroslava Šedivého, který příští rok oslaví 90. narozeniny. Ještě před tím, než se stal ministrem zahraničních věcí, působil v 90. letech jako velvyslanec ve Francii, Belgii a v Lucembursku. Svou diplomatickou kariéru zakončil ve Švýcarsku.

Vzpomíná nejen na Občanské fórum a porevoluční utváření mezinárodních a diplomatických vztahů, ale rovněž na prezidentské návštěvy Václava Havla. Na Filozofické fakultě UK mimochodem Šedivý studoval už v letech 1948 až 1952 a je tak rovněž nenahraditelným svědkem doby, kdy to v Československu nebylo vůbec jednoduché. Komunisti se tehdy chopili moci a začali politické monstrprocesy, na smrt posílali nevinné lidi.

A takto onu dobu popisuje i Šedivý, tehdejší člen KSČ, pro něhož byly ty roky „podivnou směsí nudy, ale i neobyčejných zážitků, a to vše na pozadí děsivé atmosféry první poloviny padesátých let.“ Dodává, že: „Pro nás pro studenty, nebo dejme tomu pro mě, to byla léta jakési schizofrenie mezi takzvanou politickou uvědomělostí či v tomto případě spíše politickou disciplínou a vůní volného života vysokoškolského studenta humanitních věd“.

Přidává i tragikomickou historku, kdy byl na výbor předvolán kvůli tomu, že nosí golfky a obléká se jako anglický dandy. Dodejme, že Jaroslav Šedivý strávil skoro celá 70. a 80. léta jako čistič oken a výloh…

Právě jeho text má nejspíše nejvyšší historickou a memoárovou hodnotu. Podobně vysoko bychom mohli zařadit ještě rozhovor s Mnislavem Zeleným, etnologem a odborníkem na Indiány, který pobýval jako velvyslanec v Kolumbii a v Ekvádoru.

Kariéry, o kterých se jim nesnilo

I ostatní rozhovory samozřejmě stojí za přečtení, někdy tedy více a někdy méně. Z těch nejdůležitějších zemí jmenujme Tomáše Jana Podivínského, mimořádného a zplnomocněného velvyslance v Německu. Mimochodem, a bohužel, jde o jediného činného diplomata v takto pro nás klíčové zemi, kterého v knize najdeme.

Rozhovory spojuje odsouzení předlistopadové vlády KSČ, stejně jako hledání jakýchsi ostrůvků svobody. U těch mladších pak vzpomínky na euforická raná 90. léta, rychlé nástupy do funkcí, kariéry, o nichž by se nikomu z nich ještě před pár lety, a možná i měsíců, nesnilo. Do těchto nových pořádků byli ale vrženi i ti starší. A všichni si najednou museli na svých diplomatických misích nějak poradit.

Proč zůstala sbírka na půli cesty?

Škoda, že sbírka Univerzita ve službách republiky zůstala jen na půli cesty. Takto výjimečný počin by si zasloužil rozsáhlejší editorskou i autorskou práci. Z rozhovorů by neměla vyvěrat umělost a podezření, že vznikaly na dálku, bez snahy o větší doplnění, o interakci.

Hodil by se rovněž bohatší obrazový doprovod a ne jen malé a většinou poměrně neosobní portrétní fotografie. Berme ale knihu Univerzita ve službách republiky jako takový první nástřel. Cestu, jíž se můžeme při dalším sbírání faktů o naší nedávné historii, současnosti i budoucnosti ubírat.

Knihu Tomáše Zimy a Martina Kováře Univerzita ve službách republiky. Rozhovory s českými diplomaty - absolventy vydala v roce 2018 Univerzita Karlova Nakladatelství Karolinum.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud