Jourová udělala raketový pokrok, jinde by byli za její funkci šťastní, říká Šefčovič | info.cz

Články odjinud

Jourová udělala raketový pokrok, jinde by byli za její funkci šťastní, říká Šefčovič

Slovák Maroš Šefčovič se má už potřetí za sebou stát místopředsedou Evropské komise (bude mít na starosti mimo jiné vztahy evropských institucí), což je ve fungování unijní instituce pravděpodobně rekord. „Kolegové mi říkali, že se to v historii ještě nestalo,“ říká Šefčovič v rozhovoru pro INFO.CZ. Z úkolů, které mu dala nová šéfka komise Ursula von der Leyenová, je zřejmé, že bude jedním z nejmocnějších mužů nejen v Evropské komisi, ale v celé EU. Pro svoji českou kolegyni Věru Jourovou má Šefčovič jen slova chvály a vůbec si nemyslí, že by byl její post slabý, jak upozorňují někteří komentátoři.

Jak jste spokojený s agendou, kterou máte na starosti? Název vypadá poměrně nejasně, ale skrývají se pod ním celkem rozsáhlé pravomoci.

Chci ocenit skutečnost, že už třikrát po sobě budu místopředsedou. Kolegové mi říkali, že se to ještě v historii nestalo. Vnímám to jako vyznamenání pro Slovensko, protože jsme proevropsky zaměření, a stejně je to vyznamenání i pro mě osobně.

Během rozhovorů s předsedkyní nové komise jsem říkal, že bych se chtěl zaměřit na strategické směřování průmyslové politiky. To portfolio je nakonec ještě širší, protože mi umožňuje kombinovat sílu vědeckých poznatků unijního vědeckého centra (JRC – Společné výzkumné centrum, pozn. red.), což je jedna z nejvýznamnějších výzkumných institucí na světě, se stanovením strategických priorit komise. Von der Leyenová měla velký zájem, abych se zaměřil na oblasti, o nichž jsem vždy hovořil. Hlavně na odstraňování zaostávání EU za Čínou či USA. Chci využít model, který jsme vytvořili v rámci Evropské aliance pro baterie. Nastartovali jsme tam průmyslovou politiku s přesahem na automobilky tak, abychom to, co jsme zameškali, dohnali. Podobný model musíme uplatnit i v jiných průmyslových odvětvích.

Stál jste u zrodu bateriové aliance, budete ji řídit nadále a zároveň máte pravomoc jednat s jednotlivými členskými státy v rámci vztahů jednotlivých unijních institucí. Pomůže vám to v prosazování politiky, která má reagovat na klimatickou změnu?

Lidé v Česku, na Slovensku a v dalších státech podle mě ocení tlak nové komise na snižování byrokracie. Ursula von der Leyenová mi kladla na srdce, abych prosazoval při tvorbě programu komise zásadu, že když něco nového schvalujeme, něco starého musíme zrušit. V Česku i na Slovensku například víme, jak těžké je využívat unijní fondy. To bude jedna z věcí, které lidi rozumí a já se budu zasazovat o to, abychom celou věc zjednodušili. Budeme fungovat na základě podkladů, které dostaneme od vědeckých i prognostických institucí, tedy na základě toho, co je důležité. Pomůže mi to v tom, že budeme mít velmi dobře zanalyzované, proč některé návrhy předkládáme a dokážeme je pak obhájit.

Získal jste i další velmi významnou pozici.

Měl bych zastupovat komisi v Radě pro všeobecné záležitosti, což je post, který měl Frans Timmermans. Rada připravuje například každý summit, jedná se tam o rozpočtu EU na další roky. V této kombinaci by to mohlo dobře zafungovat.

Ambice jsou tak vysoké, zejména pokud jde o klimatickou změnu či rozpočtovou politiku, že by podle mě mohly komisi ohrozit. Nemáte podobné obavy? Jsou to zrovna dvě oblasti, v nichž bude extrémně těžké dosáhnout dohody.

Ambice jsou skutečně mimořádně vysoké. Vzhledem k tomu, že jsem pracoval a dosud pracuji na energetické politice, tak vím, jak složitá byla jednotlivá jednání ohledně klimatických cílů na rok 2030 a uhlíkové neutralitě do roku 2050. Pokud tohle všechno chceme ještě urychlit, bude potřebné zanalyzovat všechny aspekty. Bude velmi důležitý strategický přístup, kdy se nebudeme dívat jen na to, čeho chceme dosáhnout, ale především jak to chceme udělat. To znamená, jakým způsobem zabezpečíme financování tohoto přechodného období a jak evropskému průmyslu umožníme, aby se na tyto výzvy připravil. Podporou vědy a výzkumů, různými finančními stimuly. Děláme to v bateriové alianci, kdy jsme umožnili oficiálně schválenou státní pomoc. V obchodní politice budeme muset trvat na velmi silné reciprocitě, například vůči Číně. Abychom v Evropě nenutili firmy vyrábět čistě a zároveň dováželi výrobky, které mají mnohem větší uhlíkovou stopu. To je výzva, která stojí před oceláři, hliníkáři, chemičkami a před automobilovým průmyslem.

Nečekáte v této oblasti střet s Fransem Timmermansem, s nímž jste se utkal o post socialistického spitzenkandidáta? Z pohledu východnější části Evropy jsou některé Timmermansovy návrhy těžko zkousnutelné. Myslíte si, že se vám podaří tyto hrany obrousit?

My se s Fransem respektujeme, sedíme teď dokonce vedle sebe v Evropské komisi. Vyměnili jsme si větší část portfolia. Budeme se velmi dobře doplňovat. Každá významnější zákonná úprava, kterou jsem předkládal, vyžadovala, abychom o tom jednali, často velmi dlouho. Důležité je, abychom názorové rozdíly odstraňovali hned na začátku, a nikoliv na konci. To je přístup, který budu nadále prosazovat. Vždy jsme společnou řeč nakonec našli. Musíme získat i národní parlamenty, které jsem dostal s tímto portfoliem. Budu zásadní věci vysvětlovat nejen v Bruselu, ale i v dalších městech.

Vrátím se ještě k ambicím. Nemáte pocit, že kromě velmi ambiciózní to bude i komise velmi politická? Mnohem více, než jsme byli dosud zvyklí? Lidé EK vnímají především jako výkonný orgán.

Myslím si, že Jean-Claude Juncker (poslední předseda Evropské komise, pozn. red.) byl první, který nahlas říkal to, co byla delší dobu realita. Evropská komise je do jisté míry silná politická instituce. Pokud bude vývoj v Evropě dávat vstupy do toho, jak se vyvíjí ekonomika, průmysl, zemědělství, bude to zákonitě politická instituce. Evropská komise bude jiná nejenom v tom, že nás poprvé povede žena, ale dala si enormně záležet na tom, aby rozdělení komisařů bylo (rodově rovnoměrné a) geograficky mnohem vyváženější. Polovina místopředsedů je z nových členských států. Šéfka komise o tom velmi přesvědčivě hovořila na všech setkáních, které jsme měli. Bývalý šéf komise José Manuel Barroso tomu říkal technokratické charisma. Samozřejmě, že naše výstupy mají politicko-právní charakter, ale komise vždy vystupovala jako instituce, která měla jediná přehled o tom, co se děje ve všech členských státech. Teď jsme to zvýraznili tím, že máme poprvé portfolio zaměřené na budoucnost.

Zpočátku existovaly určité obavy, že by Ursula von der Leyenová nemusela projít hlasováním v Evropském parlamentu, ale teď se zdá, že socialisté získali to, co chtěli a možná ještě něco navíc. Myslíte si, že to bude stačit, aby byl průchod parlamentem hladký?

Samozřejmě, teď nás čeká velmi náročná etapa. Já jsem si prošel čtyřmi slyšeními v parlamentu, takže můžu potvrdit, že to je silná zkušenost, na níž je třeba se velmi dobře připravit. Máte velmi asertivní Evropský parlament z velké části složený z nových členů. Bude to mimořádně náročné. Ale souhlasím, že velké úsilí bylo kladeno na maximální vyváženost komise. Rovnováhu najdete na úrovni místopředsedů i jednotlivých portfolií. Věřím, že dostatečnou podporu si komise získá a bude moci začít pracovat od 1. listopadu.

V Česku se hodně řeší, jestli post, který obsadila Věra Jourová, je dostatečně silný, nebo není. Jestli to je prohra Andreje Babiše, či nikoliv. Jak vnímáte její pozici vy? Ona je nyní místopředsedkyně, vy jste jím potřetí za sebou. Je to skutečně silná pozice?

Já bych jí chtěl především pogratulovat, je to i moje velmi dobrá kamarádka. Jsem rád, že si občas můžeme promluvit česky a slovensky. Musím říct, že Věra je jedna z kolegyň, která udělala raketový pokrok a během těch uplynulých let se zdokonalila a prosadila. Stala se z ní velmi významná hráčka evropské úrovně. Své agendy se zhostila, byla viditelná a dělala to velmi dobře. Podobnou politickou debatu máme i na Slovensku. Garantuji vám, že kterákoliv země, která by získala post místopředsedy či místopředsedkyně Evropské komise, by byla nadšená. Svědčí to o velkých kvalitách Věry. Jsem rád, že to velmi náročné portfolio, které dostala, bude mít právě někdo z našeho regionu, kdo rozumí tomu, čím musely naše země projít.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud