Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Jsme strašně rezignovaní. Skvělé priority neumíme prodat, říká Konečná před střetem se stalinisty

Jsme strašně rezignovaní. Skvělé priority neumíme prodat, říká Konečná před střetem se stalinisty

Komunistická europoslankyně Kateřina Konečná je před sjezdem KSČM jedním z těch, o kom se diskutuje jako o možném budoucím lídrovi partaje. Jakou má mezi straníky podporu, zjistí už v sobotu, kdy poměří síly třeba s Josefem Skálou, který platí za zastánce radikální linie, mnohdy označované jako stalinistické. Konečná chce jako zástupkyně mladší generace se zkušeností z Bruselu naopak rozhýbat těžkopádné stranické struktury a dát KSČM modernější tvář. „K řadě témat se jako komunisté nejsme schopni dnes postavit. Vidím, že by se KSČM mohla rozkročit daleko dál,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ. Proč komunisté neumí s Facebookem? Jak hodnotí jednání o vládě? A proč považuje za důležité mít slovo na unijní půdě?

Vaši dva hlavní soupeři v boji o post předsedy strany jsou Vojtěch Filip a Josef Skála, tedy muži, kteří jsou o generaci starší než vy. Vnímáte se jako kandidátka nové generace?

Já jsem ve své podstatě člověk, který je vůči sobě velmi náročný, takže bych o sobě nikdy neřekla, že jsem představitelka. Z druhé strany i tématy, kterými se zabývám, jako daňové ráje, obchodní smlouvy TTIP a další, bych se zařadila k modernímu pojetí levice 21. století, jak ho vnímáme v evropských státech.

Myslím, že jsme trochu rezignovali na to, abychom některá témata otevírali, například i nepodmíněný základní příjem, a že jsme se uzavřeli do programu, který všichni známe, ale dále ho nerozvíjíme. Já jsem člověk, který chce v České republice třeba dalších čtyřicet let žít a říká si, co bude za deset let. K řadě témat se jako komunisté nejsme schopni dnes postavit. Vnímám se tedy jako člověk, který respektuje historii, má úctu k tomu, co doteď KSČM za 25 let udělala, ale vidí, že by se mohla rozkročit daleko dál. Vnímám se jako zástupkyně generace, která bude mnohem více založena na konsensu a dialogu.

Máte pocit, že nyní je přesně ten čas, kdy je nutné udělat ve vedení KSČM změny?

Už několikrát jsem byla vybízena k tomu ujmout se vedoucích funkcí. Vždy jsem ale tvrdila, že je ještě čas. Myslím, že nyní jsme v momentu, že pokud si budeme ještě chvíli říkat, že zbývá čas, tak pak už bude pozdě. Hlavně mě už také začalo mrzet, že některé věci neumíme dostatečně otvírat, že neumíme pracovat se sociálními sítěmi a udělat moderní marketing tak, jak to umí třeba tady moji kolegové ve frakci (KSČM je v Evropském parlamentu členem politické skupiny Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice GUE/NGL; pozn. redakce). Ty lidi máme, ale nedáváme jim příležitost.

Věříte si, že máte ve volbě šanci uspět?

Nejsem asi správný technolog moci. Snažím se vést férovou kampaň. Vážím si toho, co udělali oba dva moji relevantní protikandidáti (Vojtěch Filip a Josef Skála – pozn. redakce). Vojtěch Filip vytáhl stranu tam, kde je. Byť můžeme říct, že prohrál několikery volby jako předseda ÚV KSČM. Za prohrané volby si ale svým způsobem můžeme my všichni.

Já nepočítám delegáty, neobvolávám je. Nabídla jsem svoji vizi, kterou jsem poslala v neděli do světa. Buď delegáty osloví, nebo ne.

Mladí komunisté, které jsme oslovili, si stěžovali, že někteří funkcionáři by si své funkce zachovali nejraději i po smrti. Vidíte to také tak? Nebude tohle představovat odpor?

Nenarážím na odpor, protože ho nevyhledávám. U nikoho nelobbuji. Já si troufnu říct, že znám většinu okresních předsedů, jezdím za nimi. Tam nevidím lidi, kteří by chtěli ve funkcích zůstat do konce života.

Chcete více vtahovat mladé lidí do dění ve straně, i kdyby vám kandidatura nevyšla?

Určitě, protože ono se ukázalo, že je to nutnost. I já jsem mladá u nás ve straně, i když je mi 37 let. Nám ve straně chybí generace 50 až 60 let. To byla revoluční doba před třiceti lety, kdy mladí lidé nevstupovali do strany. Ale musím říct, že máme poměrně velkou základnu lidí kolem čtyřicítky, třicítky i mladších. Co se týče našich priorit do komunálních voleb, tak mám pocit, že jsou skvělé, ale nebudeme je umět prodat, protože jsou napsány jazykem, kterému lidé nebudou rozumět. Neumíme zaujmout v době, kdy mediální mainstream hraje velkou roli. Babiš sice neumí psát na Facebooku, ale všichni tam hltají jeho příspěvky. To samé na Twitteru. Nikoho nezajímá, že to nedělá on, ale nějaká PR agentura. I my se musíme této době přizpůsobit.

Uzavřeli jsme se v roli opozice. A podle mě jediná cesta, jak vrátit KSČM na dvojciferný výsledek, je být v tomto razantnější.

Máte vysvětlení, proč KSČM dosáhla v parlamentních volbách svého historicky nejnižšího výsledku?

Základní příčinu neúspěchu vidím ve dvou nebo třech bodech. Jeden byl ten, že máme pocit, že musíme mít všechno zanalyzované a stále to vysvětlovat. Některé strany předkládají jednověté programy. Když řekneme, že chceme zrušit daňové ráje, tak k tomu musíme napsat půlstránkový elaborát, jak to chceme udělat. Ten ale v dnešní době nikdo nečte. Nechceme být těmi, kteří budou říkat hesla. Myslím, že v tom jsme přestřelili.

Zároveň jsme podcenili sociální sítě. Všechny relevantní subjekty na nich fungují. Zvláště ty, které nám braly voliče, jako hnutí ANO.

Svezli jsme se i s tím, co je negativně vnímáno na všech politických stranách v Česku. Všechny padaly. Lidé jim přestali z nějakého důvodu věřit.

Poslední bod byl ten, který už jsem zmiňovala, že jsme se příliš vžili do role opozice. Občas si říkám, proč jsme tak strašně rezignovaní, když se nám tolik věcí povedlo.

Půl roku bez vlády? Velká ostuda

Navzdory svému výsledku dnes zažívá partaj možná svou historickou roli díky Andreji Babišovi a vyjednávání o vládě. Jak se vy osobně stavíte ke spolupráci s miliardářem? Může hájit myšlenky, které jako strana zastáváte?

Nejsem z toho šťastná. Na druhou stranu respektuju výsledek voleb a jako politikovi, který nechce dělat laciná gesta, mi nic jiného nezbývá. Půl roku bez vlády je docela velká ostuda. Fakt je ten, že nám neskutečně ujíždí vlak. Na mnoho témat nám chybí zásadní sdělení, protože vláda neexistuje. Nejsme schopni být bráni vážni, když na jednání jezdí premiér a ministři v demisi.

Jestli voliči rozdali takto karty a je zcela evidentní, že by tak učinili i v dalších volbách, které by přišly brzy, tak je podle mě neskutečně nezodpovědné s tímto hrát kartu dalších voleb nebo toho, že se budeme chovat principiálně.

To, co my bychom měli dělat – a ve vyjednávání se o to snažíme – jsou priority, přes které by neměl jet vlak. Prostě využít toho, že je tu někdo, kdo naši podporu potřebuje, a říct si, za co mu ji dáme. Zároveň ale – to se teď neděje – říct si i, do kdy mu ji dáme. Programové prohlášení je de facto cár papíru. Tam si můžete napsat modré z nebe. Ale my bychom měli chtít po Andreji Babišovi zcela jasné časové ukotvení, do kdy ty kroky budou učiněny. Ve chvíli, kdy se tak v krátkém časovém horizontu nestane nebo by si chtěl vyjednávat s někým jiným, tak abychom měli možnost vzít zpátečku a říct: a dost. V tu chvíli bychom měli mít šanci odejít s důstojností.

Pochopí to i vaši voliči?

Musíme jim to začít daleko více vysvětlovat. Já mám tu zkušenost, že ještě do soboty to celkem chápali. Ale poté, co Andrej Babiš podpořil v rozporu s mezinárodním právem útok na Sýrii, tak to je věc, přes kterou u nás nejede vlak. My jsme také chtěli, aby bylo jasné, že Česko bude veškeré operace provádět pod mandátem Rady bezpečnosti OSN. Je fakt, že nyní se to poměrně hodně láme. Bude určitě velmi důležité vyjednat s Andrejem Babišem právě to, aby se něco podobného – a teď nemyslím pouze jeho neznalost zahraniční politiky, ale vyjádření rychlejší, než si dovede domyslet důsledky – neopakovaly. Myslím, že komunisté vždy byli a budou ti, kteří stojí na straně míru. Nemůžou jít do koalice s kýmkoliv, kdo je na straně války. To už je precedentní věc.

Budeme muset s Andrejem Babišem znovu otevřít téma zahraniční politiky, protože si uvědomujeme, že takhle to prostě nepůjde.

Nejste tedy spokojená s tím, jak se vedou jednání o nové vládě?

Ne. Právě proto, že mám představu, že by měly být mnohem transparentnější. Na druhou stranu já jsem byla na jednání nejvyšších orgánů naší strany, kde ti lidé rozhodli, že chtějí, aby se jednání o prioritách vedly dál. To respektuji. Každopádně kdybych dostala tu šanci, tak bych je vedla mnohem otevřeněji především vůči členům strany. Myslím, že je velká chyba, že někteří členové dnes netuší, co vlastně vyjednáváme.

Měla by se KSČM spokojit s tím, že dá vládě podporu, nebo by měla usilovat o ministerská křesla?

Musím říct, že osobně nejsem ve vyjednávacím týmu. Mám pouze informace, které poskytuje ÚV strany. Nedokážu říct, jestli tam nějaká taková debata probíhá. Kdybych já měla možnost vyjednávat, tak by to bylo především o programu a těch datech, která jsem zmiňovala.

Zároveň je to i o tom, že my se nechceme podílet na moci, zároveň se domníváme, že bychom si po dlouhé době zasloužili vládu, která by nebyla složená jen z lidí, kteří mají nějaký politický background a protože jsou ve straně a jsou ministry. Ale konečně bychom mohli mít vládu odborníků, nebo minimálně na těch střetových ministerstvech. Mohli by to být lidé, kteří nejsou spojováni s žádnou stranou, ale jsou ve společnosti respektováni. Myslím, že by to pomohlo i politické kultuře. Samozřejmě bych byla ráda, kdyby s námi naši partneři tato jména minimálně konzultovali.

Ve hře pořád také varianta, že by komunisté vládli spolu s ANO a SPD Tomia Okamury. Jak se k tomu stavíte?

Byť mám spoustu výhrad k sociální demokracii, tak je to stále etablovaná strana. Tuším, kdo je jejich krajský šéf v Ostravě a s kým mám vést rozhovory na určitá témata. U SPD to vůbec nevím, nehledě na to, že sice respektuji počet voličů SPD, z druhé strany ale je řada témat, kde s nimi nejsme schopni najít shodu. Oni jsou totiž takoví, že když se podíváte na prohlášení Tomia Okamury z roku 2013, tak jsou v kontradikci s tím, co říká dnes. A já nevím, jestli mám věřit Okamurovi 2013, 2018 nebo možná 2022. Vždycky hraju raději s čitelnými partnery.

Z druhé strany musím respektovat i to, že ÚV řekl: pokračujte zatím ve vyjednávání a neřekl s kým nebo jak. Určitě by to bylo jedno z témat, kdy bych já byla hozena před tuto variantu, že bych si do 24 nebo 48 hodin svolala ústřední výbor a zeptala se na jejich názor. To nemůže rozhodnout sám předseda.

Pokud byste s ANO nějakou formou na vládě „spolupracovali“, oblastí, kde budete narážet, bude už zmiňovaná zahraniční politika. Co budete požadovat?

Budeme chtít, aby ministerstvo zahraničních věcí pod jeho vedením nebo kohokoliv z jeho koaličních partnerů minimálně respektovalo mezinárodní právo. Pokud budou prováděny nějaké operace a naše armáda do nich bude zapojována, tak aby to byly operace pod hlavičkou Rady bezpečnosti OSN. Budeme chtít, aby i lepším způsobem vyjednával v rámci Evropské unie. Jak jsem řekla, máme tu neskutečné množství otevřených témat – například brexit, který se projeví i v našem zákonodárství, čeká nás víceletý finanční rámec – a já myslím, že bychom konečně jako Češi měli přestat říkat na všechno jen ne, ale měli bychom začít předkládat alternativy. Budeme chtít, aby s námi byly konzultovány.

Kariéra v Evropě

Měli by mít Češi možnost rozhodnout o vystoupení z EU?

Já jsem pro to, aby Češi měli možnost rozhodovat v referendu o řadě otázek, tudíž i o této otázce, pokud bude navržena příslušným počtem voličů. Z druhé strany si myslím, že nám brexit krásně ukázal, že musí být vedená dlouhodobá a vysvětlovací kampaň. Všech, kteří mluví o jednoduchém czexitu, se ptám: a co po tom? A nikdo mi neřekl relevantní plán. Naši vojáci ochrání hranice možná tak na Šumavě, na pár dnů. Naše hospodářství je založeno na exportu do zemí EU. S námi se rozhodně nebude nikdo mazlit tak, jak se mazlí s Velkou Británií.

Docela podporuji myšlenku levicového hnutí Diem 25, které říká, že Evropa má posledních pět let na svoji demokratizaci. Jinak se prostě rozpadne. Já si myslím, že to nakonec bude ona sama, která se zahubí svým neustálým neřešením problémů nebo špatným řešením. Žádný czexit možná ani nebudeme potřebovat.

Už dříve jste uvedla, že si chcete i v případě zvolení do čela strany ponechat mandát europoslankyně. Jde to skloubit?

Nechci si brát příklad z Jiřího Pospíšila (předseda TOP 09 a europoslanec – pozn. redakce), který to podle mě nekloubí příliš dobře. Ale znám příklady kolegů ze své frakce. Já si hlavně myslím, že historická změna se začne dít v Evropě a je dobré tady mít své čelní představitele.

Z druhé strany si uvědomuji obrovskou časovou náročnost. Nalijme si čistého vína, ten nejdůležitější politický život končí. Žádná legislativa už není předkládána. Evropský parlament zasedne naposledy v květnu. Pak jsou evropské volby. Byla by škoda, kdybych se některých trialogů (jednání mezi institucemi EU o výsledném kompromisu ohledně konkrétního legislativního návrhu; pozn. redakce), co nás čekají, nezúčastňovala, protože znám to zákulisí. Jsem otevřená se o tom pobavit se svými kolegy ve straně. Ale pokud by to trochu šlo, chtěla bych mandát dokončit.

Pokud by vám nevyšla kandidatura do vedení strany, chtěla byste znovu kandidovat do Evropského parlamentu?

Nominace mám, jsem za ně ráda. Pokud mě budou straníci dál podporovat, tak jsem připravena jít do toho znovu. Myslím, že se nám i dost věcí pro Českou republiku podařilo – například v energetice, v klimatickém balíčku, ale i teď v dopravě.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5044, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4400, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);