KDU-ČSL se musí otevřít nestraníkům. Je třeba zapojit mladé a podpořit ženy, říká Bartošek | info.cz

Články odjinud

KDU-ČSL se musí otevřít nestraníkům. Je třeba zapojit mladé a podpořit ženy, říká Bartošek

Po Tomáši Zdechovském a Marianu Jurečkovi zveřejňuje INFO.CZ rozhovor také se třetím kandidátem na předsedu KDU-ČSL. Politický analytik Vratislav Dostál hovořil s Janem Bartoškem o současnosti i budoucnosti strany, o strategii pro krajské a senátní volby nebo o cílech pro volby sněmovní. „Musíme pracovat dovnitř, to znamená stabilizovat členskou základnu. Mnohem více zapojit mladé a musíme také mnohem více podpořit naše ženy. Ženský prvek v politice je strašně důležitý. Je zásadní, aby byl v politice přítomen ženský pohled na svět. A není to o kvótách,“ říká Bartošek. 

Marek Výborný se rozhodl z rodinných důvodů rezignovat na post předsedy KDU-ČSL. Jak hodnotíte jeho – byť krátké – působení v čele strany?

Marek je nesmírně slušný a pracovitý člověk. Minulé předsednictvo společně připravovalo celou řadu podkladů, na které může to budoucí navázat. Tragédie, která Marka potkala, mě velice silně zasáhla. Bylo vidět, že předsedu KDU-ČSL dělá ze všech sil, a také srdcem. Což je styl práce, který já mám rád. Mám rád, když do toho jde člověk naplno. Takže Marka Výborného v čele strany hodnotím velmi pozitivně.

S čím vy sám jdete do volby předsedy KDU-ČSL? Anebo ještě jinak: v čem byste byl jiný předseda ve srovnání s vašimi případnými předchůdci ve funkci?

Osobně bych chtěl navázat jak na Pavla Bělobrádka, tak na Marka Výborného. Co se mi na nich líbilo, byla – řekl bych – široká náruč. Neuzavírali KDU-ČSL do nějakého vlastního světa, ale vykročili směrem k lidem. A to je přesně ono: my jsme lidová strana, jsme strana pro lidi, přesně toto je trend, který musíme prosazovat.

Nejen na komunální úrovni, ale třeba i na úrovní krajů, za nás kandiduje velké množství nestraníků, našich sympatizantů. A v tom je obrovský potenciál, my se těch lidí musíme více ujmout, musíme o ně více pečovat, dávat jim informace, říkat jim, co děláme. Tady vidím náš potenciál růstu. A udělat musíme také to, že začneme mnohem více pracovat také na naší přítomnosti v mediálním prostoru. Dneska jsme na tom tak, že spoustu věcí odpracujeme a následně si mezi sebou povíme, jak jsme rádi, že se nám to povedlo.

My to ale musíme říkat lidem. Protože takto nikdo neví, že se něco v jejich životě změnilo a že je za tím KDU-ČSL. Je potřeba lidem říkat, že umíme prosazovat věci i z opozičních lavic. A za naprosto klíčové považuji toto: budu-li zvolen, do dvou týdnů si svolám krajské předsedy a kandidáty do Senátu společně s předsedou našeho senátního klubu Petrem Šilarem. Ihned začneme spřádat plány a strategii pro krajské a senátní volby. Musíme obhájit šest senátních obvodů a uspět v krajských volbách.

Pokud jste hovořil o voličské základně, tak platí, že ten recept, jak expandovat, lidovci hledají více než dvacet let. Mimo jiné doplácíte na nevyrovnanou voličskou podporu napříč republikou (viz. vaše zisky například v Ústeckém a ve Zlínském kraji). Co s tím?

O lidovcích je známo, že spojují, že umí být tmelem a že drží basu. A pokud jde o kraje, kde jsme slabší, musíme změnit strategii. A já mám radost, že v některých krajích dokážeme vytvořit koalice. V Ústeckém kraji s ODS, v jižních Čechách s TOP 09 a hnutí Pro Budějovice. Ale i v jiných krajích se budeme schopni spojovat. Ukazuje se zkrátka, že lidovci jsou strana, která dokáže propojit demokratické strany, umí být v tomto strategická a aktivní.

My musíme mít silnou KDU-ČSL, zároveň ale musíme vnímat, že nám rozdrobenost politického spektra škodí. Jinak řečeno: musíme spojit síly, musíme do toho jít mnohdy společně. A v podzimních krajských volbách se ukáže, jak se dodržují dohody, jak se drží slovo. A já jsem přesvědčen, že pokud se tato spolupráce osvědčí v krajských a senátních volbách, tak budeme muset zcela vážně uvnitř strany otevřít debatu, jak postupovat směrem k volbám sněmovním.

Váš protikandidát Marian Jurečka mi naopak řekl, že nevěří v jednu unifikovanou nabídku opozičních stran. Dokonce tvrdí, že je to naopak pestrost nabídky, vzájemná zdravá konkurence, co podle něj přinese voliče všem opozičním stranám.

Základem svobodné volby je dostatečně silná KDU-ČSL, která nebude řešit, zda má pět nebo pět a půl procenta. Slyším, že lidé hledají a chtějí někoho, kdo dokáže spojit ty, kteří si přejí změnu. Máme proti sobě silného soupeře, toho neporazíme taktikou okopávání kotníků. Čeká nás zásadní střet o další směřování České republiky.

Je zcela legitimní zahájit debatu o tom, zda nezkusit nějaký model spolupráce, a pokud ano, tak jaký. To je otevřené a nebudu předbíhat. Musíme zvážit, zda takový model spolupráce, který bude mít šanci mít premiéra, má pro nás smysl, a také zkusit najít partnery, s nimiž bude možnost sestavit vládu. Česká republika zaostává v mnoha směrech a svět na nás nepočká. My už si nemůžeme dovolit hazardovat s její budoucností.

S hnutím ANO jsme si to vyzkoušeli a nyní vidíme, co to dělá s ČSSD. A myslím si také, že bychom si měli zakázat jednu věc, a to je být ve vládě s trestně stíhaným člověkem. A tím nemyslím jen pozici premiéra, ale všech ministrů. Takže abych to shrnul: jsem zastáncem silné KDU-ČSL, avšak která má zároveň otevřenou náruč. V politice i ve skutečnosti je válka drahá. Spolupráce je lepší. A moje životní zkušenost je taková, že je třeba zůstat sám sebou a zároveň hledat partnery. A to je i cesta KDU-ČSL.

Jak vás limituje fakt, že jako křesťansky orientovaná strana operujete ve výrazně nenáboženském prostředí?

V poslední době mám radost ze dvou věcí. V průzkumech se ukazuje, že jsme zastavili sestupný trend a začínáme postupně růst. Současně se ukazuje, že si k nám nacházejí cestu noví voliči, kteří nechodí do kostela, a kteří zároveň vnímají, že křesťanství jsou fungující hodnoty. A lidovci nikoho nenutí k tomu, aby chodil do kostela. Být křesťanem není vůbec nic zpátečnického. Naopak. Sám vidím, že máme odpovědi na problémy současného světa.

My pouze preferujeme hodnoty, které se osvědčily u našich rodičů a prarodičů. Tvrdíme, že je dobré podle nich žít, protože to přináší klid ve vztazích, prosperitu ve společnosti a mír ve světě. A ukazuje se, že to lidi ví, ví, že stojíme na straně rodičů a dětí a že je prostě nikdy nezradíme. A to je celé.

Co bude hlavním úkolem nového předsedy, ať už se jím stane o víkendu kdokoli?

Musíme pracovat dovnitř, to znamená stabilizovat členskou základnu. Mnohem více zapojit mladé a musíme také mnohem více podpořit naše ženy. Ženský prvek v politice je strašně důležitý. Je zásadní, aby byl v politice přítomen ženský pohled na svět. A není to o kvótách. Ale ryze mužský svět a mužský pohled na řešení problémů je nutně jednostranný. Ženy potřebujeme proto, abychom svět spoluutvářeli společně. Pokud jde o ty mladé, musíme je nejen přitáhnout, ale také si vychovat generaci, která nás později vystřídá. Musíme jim dát prostor na kandidátkách, aby mohli ovlivňovat fungování strany.

Přitáhnout ale musíme také nestraníky a podporovatele, kteří nám mohou pomoct a obohatit nás jejich kompetencí a zkušenostmi. A směrem ven je to poměrně jednoduché: musíme mít témata, která zaujmou voliče. Jedním z nich je třeba bydlení. Lidé musí mít kde bydlet a musí to umět zaplatit z jejich příjmů. Musíme se zasadit o to, aby mít děti nebyl sociální problém. Pokud lidé chodí do práce a mají děti, tak by jim stát neměl brát peníze na daních a měl by jim je nechat. Ti rodiče vědí nejlíp, za co mají své peníze utratit.

A dále: víme, jak udržet vodu v krajině. Jak se postarat o svět tak, abychom ho mohli předat našim dětem a nemuseli se stydět. Já nechci žít v krajině, kde je všechno spálené sluncem a kde nevoní borové lesy. Je to naprosto klíčové, jsou to zásadní priority. Pokud neudržíme vodu v krajině, můžeme debatovat o desítkách nebo stovkách jaderných elektráren, avšak my je neuchladíme. Je to jednoduché, namísto toho, aby vláda vyčlenila peníze na rychlou pomoc naší krajině, na zalesnění, na likvidaci kůrovcové kalamity, tak se jezdí zadarmo. Jsem přesvědčený, že priorit není mnoho, pitná voda je ale naprosto zásadní.

Čím chcete upoutat delegáty, aby ten hlas dali právě vám? Už máte připravený nominační projev?

Pro delegáty připravuji překvapení a těším se, jak to dopadne. Každý z nich ho najde na své sedačce. Na projevu samozřejmě pracuji, chci jasným způsobem formulovat, kudy společně půjdeme.

Už jste na to narazil: letos budou krajské a senátní volby. S jakou ambicí, cíli a strategií by do nich měli podle vás lidovci jít?

Tam, kde nemáme krajského zastupitele, mít aspoň jednoho. Tam, kde je máme, udržet a ještě lépe posílit pozice. Tam, kde to dává smysl, jít do voleb samostatně, a tam, kde to dává smysl, hledat spolupráci v rámci koalice. Chovat se férově, nabídnout případným partnerům férové partnerství, voličům program, pro který budou mít důvod nás volit. Součástí strategie do Senátu také bude, že bychom se neměli s některými stranami vzájemně kanibalizovat. Senát musí zůstat zárukou svobody a demokracie, tudíž dává smysl v některých obvodech nenasazovat kandidáty proti sobě.

Čím to podle vás je, že se opozičním stranám nedaří ani v polovině volebního období expandovat? Preference všech jsou prakticky stejné jako už více než dva roky staré volební výsledky.

Ekonomice se daří. Tím pádem stávající vláda může rozdávat plnými hrstmi. A nemusí myslet na budoucnost, to bude téma pro ty, co přijdou po ní. Lépe řečeno: ne že nemusí myslet na budoucnost, ona na ni nemyslí. Současná vláda žije pouze teď a tady. Pokud bych si to mohl dovolit převést do běžného života, je to jeden velký flám, který skončí bolavým ránem.

Další věc, ta koalice je širší: v jistých momentech, když je potřeba, nedisponuje pouze tichou podporou komunistů, vypomůže si i hlasy SPD. Zkrátka a dobře: naprosto klíčové období nastane v momentě, kdy zpomalí ekonomika. A otázka zní: dokáže se s tím tato vláda vypořádat? Vzhledem k tomu, jak neumí řídit zemi v době prosperity, odpověď známe. Potřebujeme jinou vládu.

Přestože jste to již okrajově zmínil, poslední otázku vám položím stejnou jako Tomáši Zdechovskému a Mariánu Jurečkovi. Umíte si představit lidovce po příštích volbách ve vládě? A pokud ano, s kým ano, a s kým určitě ne?

Chci, aby KDU-ČSL byla ve vládě a udělám pro to vše, co jen bude možné. Dopředu vylučuji spolupráci se stranami, které ohrožují demokracii, mám-li jmenovat, tak za sebe to jsou komunisté a SPD. A pokud bude menu politických stran rozvrstveno tak, že budeme čelit otázce, s kým spolupracovat, tak bychom si měli říct minimálně jednu stopku, tedy že nebudeme ve vládě s trestně stíhanou osobou.

A že budeme schopni prosazovat naše programové priority. A za sebe bych zdůraznil toto: pokud vidím, jak ve vládě funguje ČSSD, a co všechno musí překousnout ze strany hnutí ANO, tak bych hledal partnery, v jejichž vzájemných vztazích funguje respekt.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud