Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Klaus a Zeman nás mentálně zdevastovali úplně stejně jako Husák a Jakeš, tvrdí Standa Biler

Klaus a Zeman nás mentálně zdevastovali úplně stejně jako Husák a Jakeš, tvrdí Standa Biler

V čem spočívá zmar naší současné společenské a politické situace? Odkud a od koho – pokud vůbec – lze čekat nápravu? A jak to, že naše politické strany nejsou schopny přijít s ničím, co by tu za posledních asi patnáct let už nebylo? Čeká nás skutečně už zase pád Říma? A jak s tím souvisí alkoholismus, Václav Klaus s Milošem Zemanem a náš strach ze smrti? O tom všem a mnohém dalším jsme hovořili se Stanislavem Bilerem, kterému před několika týdny vyšla knižní prvotina Nejlepší kandidát. Podle některých hlasů jde o zásadní generační román.

Má smysl dneska psát knížky?

Určitě. Je to jedna z mála věcí, která má asi smysl. Jsou důležité pro budoucnost. Záznam světa, který zmizel.

Jak ses k tomu nápadu dopracoval?

Jako každý kdo píše a je mu víc než třicet, jsem knížku plánoval. Impuls přišel od Martina Reinera (básník, prozaik a nakladatel, jehož vydavatelství Druhé město prvotinu Stanislava Bilera vydalo, pozn. redakce). Někdy minulý rok v létě za mnou přišel s tím, že bych měl napsat knihu. Moje reakce byla kladná, nestává se ti každej den, že za tebou někdo přijde s podobnou nabídkou.

Konzultovali jste spolu ten text v průběhu toho roku?

Málo.

Takže ti nedával nějakou zpětnou vazbu?

Posílal jsem mu to asi tak po třetinách, do obsahu knížky mi ale nezasahoval. Dával mi spíš tipy, co bych tak ještě mohl dopracovat nebo změnit, ale nechával to na mně. Podobně se mnou pracoval redaktor knihy, Miloš Voráč. Já měl hroznej strach, že to úplně podělám, za jejich empatickej přístup su vděčnej.

Knížka je o ideálním prezidentském kandidátovi. Blíží se druhá přímá volba prezidenta. Kde spatřuješ příčiny toho, že je Zeman se vším, co ztělesňuje, tak monumentálním favoritem voleb?

Zeman je naprosto vyhořelej, nemá už dávno co říct. Hledí smrti do chřtánu a do toho občas něco řekne. Přesto je naprostý favorit. Je to neuvěřitelný. Lidi tady milují instituce, nefavorizují Zemana, ale úřadujícího prezidenta, jakousi kolektivní halucinaci. Myslím si ale, že napodruhé nevyhraje.

Proč?

Před minulými volbami, před jejich druhým kolem, se to jevilo tak, že je společnost polarizovaná a především liberálové, kteří se hlásili k levici, byli bezradní. Nevěděli, co mají dělat. Někteří se na to vykašlali, jiní to nakonec hodili Zemanovi. Něco podobného letos existovat nebude. Očekávám větší energii ze spektra, které minule prohrálo. Všichni tito lidé budou hlasovat proti Zemanovi. Ať už tam bude proti němu ve druhém kole kdokoli, klidně fíkus, je to jedno.

Zmobilizují se skutečně bez ohledu na to, kdo tam bude?

Jo. Dalších pět let se Zemanem na Hradě by už nedali. Zbláznili by se. Upili se k smrti.

Mně se naopak zdá, že je letošní atmosféra před prezidentskou volbou hodně ospalá…

To je pravda. Ta kampaň je děsivě nudná. Vlastně si nepamatuju volby, které by byly takhle otravný. A který neměly vůbec žádný téma. Vlastně je všecko, co se děje, jedno.

Děj tvé knihy se odehrává na Jesenicku, v bývalých Sudetech. Tedy na periferii země. Souhlasil bys s tvrzením, že se tu prohlubuje spor mezi centrem a periferií?

Ne že by to nebylo podstatný, ale tak úplně s tím nesouhlasím. Podle mě jde ten konflikt jinudy. Zeje tady generační propast, ten konflikt je generační. To, jak se lidé rozhodují, souvisí především s datem jejich narození.

Můžeš to rozvést?

Honza Boček (datový žurnalista, toho času působící v Českém rozhlasu, pozn. redakce) mi po minulých prezidentských volbách říkal, že když dělali datovou analýzu chování voličů a hledali klíč, podle kterého by mohli určit, kdo jak volil, tak se dopracovali k závěru, že nejpodstatnějším faktorem byl právě věk. Člověk, který žije na vesnici a je mu pětadvacet, bude pravděpodobně volit podobně, jako jeho vrstevníci z města.

Možná to ale tezi o konfliktu centra s periferií nepopírá, protože tito lidé nežijí ani tolik v daném prostoru fyzicky, jako se spíše pohybují v prostoru sociálních sítí. Tam je tak trochu jedno, jestli žiješ v Bruntále, Javroníku nebo v Praze. Centrum a periferie se definují jinak. Mluví se často o virtuálním prostoru internetu a sociálních sítí, ale tenhle prostor je ve svých důsledcích mnohem reálnější a podstatnější než tzv. život v nějakém fyzicky ohraničeném prostoru.

Pokud se o tom ale bavíš se Sašou Uhlovou, která se v rámci svého projektu pohybovala na periferii na několika pracovních pozicích, řekne ti, že ti lidé se tam o politiku zajímají jen okrajově, anebo vůbec. A pokud volí, tak protestně, většinou komunisty…

Ano. Je tu ještě jeden faktor, který lze složitě uchopit. Saša má pravdu. Když se detailně podíváš na výsledky posledních sněmovních voleb, konkrétně na výsledky fašistů Tomia Okamury, zjistíš, že byli nejúspěšnější právě v tom pásmu bývalých Sudet, tedy tam, kde panuje největší beznaděj. Na Jesenicko a Javornicko jezdím pořád a je faktem, že tam měl Okamura kampaň nejviditelnější.

Je zjevný, že sociální situaci v těchto regionech pochopil a úspěšně podchytil. I takový jednoduchý člověk jako Okamura zvládne pochopit něco, co se nedaří pochopit všem těm komentátorům a ekonomům. Oni vidí pozitivní čísla o rostoucí ekonomice, ale nedokážou pochopit zoufalost a beznaděj, ve které se ti lidé nacházejí. Já normálně trpím, když je vidím plácat v televizi ty svý blbosti. Oni si sice myslí, že jsou experti, ale já zatím vidím jen hlupáky.  

Podobně na tom bude nejspíš Zeman. Myslíš si, že je k poražení pozitivním programem, anebo bude stačit, že tady bude prostě před druhým kolem většina, která podpoří kohokoli, jen aby se ho na Hradě zbavila?

Na pozitivní program je už pozdě. Byl to už Klaus, kdo vedl kampaň negativně, kdo tady strašil a zneužíval zmaru mnoha lidí. Celý to devadesátkový strašení návratem komunistů. Stejně Zeman s tezí o spálené zemi. Začali strašit fiktivními nebo domnělými nepřáteli. Mentálně tuhle zemi zdevastovali úplně stejně jako Husák s Jakešem. Zeman je teď nicméně jedinej, kdo sedne do helikoptéry a jede na to Jesenicko. V tu chvíli se tam na něj přijdou podívat všichni, protože se tam jinak neděje nic. Žádnej pan Kalousek a jemu podobní tam nikdy nepřijeli… Je to vlastně hrozně jednoduchý.

Pokud tvrdíš, že náš problém je mimo jiné generační, tážu se, co s tím?

Máme naději, že nastupující generace vydrží touhu starších vrátit se do bezčasí normalizace, a za deset let je převálcují. Protože návrat normalizace teď sledujeme. Svět vypadá nepřehledně a tak ti starší chtěj zpátky tam, kde bylo vše jasné a byl klid. Vymění kus osobní svobody za pořádek a poslušnost. Na to má Babiš skvělou kvalifikaci. Nejlepší kvalifikaci. A komunisté s fašisty mu rádi pomohou.

Moji generaci nezbývá nic jiného, než udržet kontakt s mladými lidmi a nějak v nich udržet nebo přiživit naději. Musí věřit, že to, v čem teď žijí, není, anebo nemusí být, konec. Že jsme spolu na jedný lodi a nakonec to šílenství starců zlomíme. To je zásadní úkol mě a mých vrstevníků.

Co kdybych ti namítl, že už po listopadu 1989 panovalo přesvědčení, že voliči KSČM postupně vymřou…

Tato myšlenka byla živá dvacet let a evidentně se neprokázala její pravdivost. Já ale nemám na mysli to, že by tito voliči museli fyzicky zmizet, jde ale o to, aby posílili voliči, kteří preferují ostatní strany a kteří nyní dorůstají. A myslím si, že se ukázalo na úspěchu Pirátů, že to půjde. Oni odmítli dělení na pravici a levici a jako jedni z mála dokázali aspoň intuitivně podchytit některá generační témata, která se skutečně pravo-levé ose vymykají.

Že vůbec není nutné diskutovat třeba o legalizaci drog nebo adopcích homosexuálních párů. To je naprostá samozřejmost. Mladí se pak skutečně zvedli ze židlí a šli jim to hodit. Z průzkumů, které jsem měl k dispozici, plyne, že v generaci do 34 let Piráti vyhráli. Andrej Babiš skončil až třetí, druhá byla ODS.

V knížce poukazuješ na naprostou vyprázdněnost politiky, na vyprázdněnost médií, na bídnou veřejnou debatu. Byl bys schopen říct, kdy a jakými zákrutami jsme se na tuto truchlivou cestu jako společnost vypravili? Kde spatřuješ uzlové body tohoto úpadku?

Je svým způsobem fascinující, jak a kde jsme se zasekli. Veřejná debata se tady o palčivých tématech v současnosti prakticky nevede. Chvílemi to vypadá, že tady mluvíme už asi patnáct let pořád o tom samém. Podívej se třeba na politické strany: ani jedna z nich nedokázala vychovat nové generace politiků. Když TOP 09 řešila, kdo v jejím čele nahradí Kalouska, vybrala Pospíšila.

Bývalého ministra za ODS, kterej ještě několik týdnů předtím nebyl ve straně a kterej to bude řídit z Bruselu. Liberálně-konzervativní strana není schopna vygenerovat člověka, kterej by jí táhnul dál. A pokud se na ní podíváš detailně, oni tam skutečně nikoho nemají. Totéž platí o ODS, Petr Fiala do ní taky vstoupil chvíli předtím, než se stal předsedou. A podívej se na dezorientaci současné ČSSD.

A co ti novináři?

Stav politiky a stav médií spolu souvisí. I novináři tu jsou pořád stejní. Po převratu to tady obsadili tehdy mladí lidé, kteří se pochopitelně svých pozic nemíní vzdát. Jsou tam už přes dvacet let a řeší pořád to stejné. Se všemi politiky se znají léta, protože ti jsou taky furt stejní. Strašný je, že se většina z nich nezajímá o to, co se děje za našimi hranicemi. Pokud čteš naše noviny, máš pocit, že žijeme na opuštěném ostrově a kolem dokola není nic jiného než jedna velká tma.

Třeba v Polsku se teď dějou naprosto neuvěřitelný věci a tady o tom skoro nikdo nereferuje. A vzhledem k tomu, jak je polština blízká češtině, jak jsme si kulturně i zeměpisně blízcí, je to naprosto neuvěřitelná situace. Prostě nic. Nezájem. Přijde mi to jako absolutní bizár. Takže kromě toho, že tady žijeme v ahistorickém čase, že se tady neřeší minulost, se tady taky neřeší nic, pokud jde o zahraničí.

Kdo je Stanislav Biler?
Narodil se uprostřed ledové a temné zimy v podhůří Nízkého Jeseníku v roce 1982. Dětství a mládí prožil v Žimrovicích. Šest let dojížděl na gymnázium do města Vítkov. Zdlouhavé cesty jej vedly k přemýšlení, zda má život vůbec nějaký smysl, a k četbě díla Aloise Jiráska. Od té doby se považuje za vlastence. V Brně vystudoval sociologii. Vystřídal řadu povolání. Nejvíce jej ovlivnila práce dělníka v továrně pro bývalé trestance nedaleko Manchesteru. Patřil k zakládajícím členům původně satirické skupiny Žít Brno, která si vytkla za cíl udělat z Brna druhé největší město. Po dosažení tohoto cíle však ztratil důvod v uskupení pokračovat. Roku 2015 stál u zrodu Institutu regionálních demokratických hodnot. Byl průvodcem ve městě Adamov. Vrcholem jeho snahy vrátit ztracenou důstojnost malým městům je průvodce To je Brno, v němž se věnuje okolním obcím. Celá země se dozvěděla o městech, jako je Kuřim, Blansko nebo Rousínov. Mnoho lidí si dodnes myslí, že se jedná o nadsázku. Román Nejlepší kandidát, který vyšel letos na podzim, je jeho knižním debutem. Má dvě děti, které vychovává v duchu odkazu Františka Palackého. Ve volných chvílích se zabývá otázkou, jak se stát slušným člověkem.


Vem si, že tady existuje něco jako Echo24, které šije několik let do Babiše kvůli demontáži demokracie a mezitím se v Polsku odehrává podivnej převrat, je to regulérní demontáž právního státu. A oni jsou schopni vydávat text za textem a psát, že je to úplně v pořádku. Jak kdyby si nebyli schopni spočítat, že se to může dít i tady, že to tady Babiš vezme jak přes kopírák. Je to zhola neuvěřitelný, přitom Kaczyńskému fandí jenom proto, že to jsou konzervativci a pravičáci. Tahle absolutní blbost mě fascinuje. A nikdo jim nepíše to, co jim psát má: vy jste zešíleli.

Věc, které se v té knížce posmíváš, je konec civilizace. Čeká nás pád Říma?

Jakmile lidi dostanou strach ze smrti, zblázní se. Začnou mít pocit, že zkáze spolu s nimi čelí celý svět. Každý, kdo říká, že je současná civilizace v úpadku, je nejspíš sám v úpadku; kdo říká, že je přecitlivělá, sám je přecitlivělý na změny, které se kolem něj dějí. On se jim odmítá přizpůsobit a tak chce, aby se svět přizpůsobil jemu; kdo říká, že je naše civilizace slabošská, sám je slaboch, který se za ni nedokáže postavit, chce ji táhnout kamsi zpátky, ale jít zpět znamená jít ke dnu.

Evropská civilizace je postavená na ničení tradičních hodnot, na osvobozování jedince ze zděných forem zotročení a útlaku, což jsou ony slavné tradice. Že má někdo problém třeba s homosexuály nebo s dekonstrukcí genderových rolí, ještě není důkazem toho, že je to chyba změkčilé civilizace. Je to naopak její přednost. Nesmíme se bát tyhle hodnoty bránit. Bránit právo každého být kým chce a žít svůj vlastní život a ne nějaký pokroucený tradiční kýč.

Pokud něco stojí v cestě vlastnímu vyjádření, zničme to. Tohle je náš jediný život na planetě a z toho plyne odpovědnost. Ne jen vůči sobě samému, ale především k druhým. Skrze lásku k druhému člověku se stáváme lidmi. Alespoň na chvíli tak můžeme překonat tu šílenou samotu, které se říká život.

Lze tvou knížku číst také jako pokus o kritiku své vlastní generace? Anebo myslíš, že jde o generaci, která čelí systémovým překážkám, které jí znemožňují se prosadit?

Myslím, že jo. Ne že by to pro ně bylo úplně neprostupný, protože vždycky všude najdeš výjimky. Ze svých vrstevníků mám ale skutečně pocit, že je před nimi nějaká bariéra, která je neprostupná a souvisí s tím, že se tady po revoluci dostali do vysokých pozic de facto dvacetiletí lidé, kteří na nich sedí dodnes. Dneska jim je pětačtyřicet nebo padesát a budou tam sedět dalších dvacet let.
 
Navíc patřím k ročníkům, které se přesouvaly ze škol na pracovní trh ve chvíli, kdy přišla ekonomická krize. I když to v Česku nemělo tak dramatické dopady jako ve Španělsku, i tento fakt problematizoval jejich kariéry.

Hlavní hrdinka knihy v jeden moment vyřkne, skoro bych řekl typickou větu související s tvým psaním: „No dobře, ale co budoucnost…“

Ano, za deset patnáct let by se tato generace měla stát střední třídou se vším všudy. Trochu odbočím, ale řekl bych, že když se sem ze Západu přivalila éra hipstrů, tak to všichni četli – podle mě mylně – jako do velké míry estetickej výraz. Ona to ale také byla reakce právě na tu ekonomickou krizi. Ten návrat ke všemu starému byla vynucená reakce na to, že jsme neměli prachy. Z nouze jsme dělali ctnost. A právě s touto mentalitou si moje generace navykla fungovat, nechci tím říct, že by byla antikonzumní, jako spíš to, že na ní nic nezbylo. I proto od budoucnosti nic moc nečeká.

Řekl bys, že je neambiciózní?

Spíš se mi zdá, že začala ambice projevovat jinde, v jiných sférách. Ti, kteří mají děti, se třeba podstatně víc soustředí na jejich výchovu, hledají naplnění života někde jinde než v kariéře. Což si myslím, není vůbec špatný. Určitě lepší než obětovat život kultu práce a spálit celej svůj život v nějakým kanclu generováním excelových tabulek.

Existuje podle tebe v současnosti něco jako střední Evropa? Myslím kulturně, společenský, politicky v tom smyslu, jak o tomto fenoménu v minulosti psal třeba Milan Kundera…

Ještě za Rakouska-Uherska jsme měli němčinu jako společný jazyk, elity a vzdělanci byli schopni mluvit několika jazyky a zároveň byli schopni promlouvat tak, že jim lidé rozuměli. Byla zde mnohem větší kulturní, národnostní a politická pluralita. Nemusíme si tehdejší období idealizovat, avšak je pravděpodobné, že tu tehdy byli lidé schopni vést bez internetu mnohem větší dialog. To úplně skončilo, dneska se tady v tom prostoru prakticky nikdo s nikým nebaví, žijeme každý ve svých uzavřených světech. Podle mě střední Evropa neexistuje.

Možná nás spojuje alkoholismus, ostatně i o tom knížka pojednává…

To je pravda, tenhle kus Evropy je alkoholem naprosto zdevastovaný. Začíná se v mládí a někdy po čtyřicítce jsou z lidí nesvéprávné trosky. Léta se řeší, jak by bylo nebezpečný legalizovat marihuanu, a přehlíží se, kolik lidí bez panáku ani nevstane z postele. Čelíme epidemii a ještě jsme hrdí na to, že pijeme nejvíc na světě. Když se v Česku slaví den dětí, postaví se nejdřív stánek s chlastem a až potom skákací hrad pro děti. Priority jsou jasný.
 
V čem podle tebe teda spočívá naděje?

Když občas pozoruju generaci lidí, kterým je dneska okolo dvaceti, zdá se mi, že jsou to celkem drzí a nevychovaní spratci, což myslím v dobrým. Snad jim to zůstane. Zatímco mladí Poláci, Maďaři nebo Slováci prchají ze svých zemí, tak Češi, a platí to i o mladých lidech, se příliš nestěhují. Snad jim ten vztek vydrží a někam s tím tady pohnou. Pokud jde o naději související s mou generací, která začíná mít děti, zdá se mi, že začíná brát věci osobně. Pokud jde třeba o předškolní výchovu dětí, začíná se nás to bytostně týkat. V momentě, kdy ti nějaká padesátnice začne drezírovat dítě způsobem, který tu přežívá snad od normalizace, musíš začít jednat. Musíš to řešit. No, a pokud se to nestane, pak žádnou naději nemáme.

Podobně je to se školstvím. Tady už desítky let existuje volání průmyslníků, že chodí moc dětí na gymply a studují různé, pro ně nepotřebné, humanitní obory. Oni potřebují děcka z učňáků a z technických škol. Dobře. Sledují svůj zájem. Já ale nechápu, že se z toho ti rodiče nevzteknou. Vždyť oni jim explicitně sdělují, že potřebují nevzdělaný nevolníky do fabrik.

Někdy na počátku 19. století psal císař František, že úkolem školství je vychovat poslušnou pracovní sílu, která má v úctě svého panovníka. Za těch dvě stě let jsme se moc nepohnuli. Vážně někdo vychovává děti s tím, že je pak chce poslat někam do montovny? To jim na těch svých dětech vůbec nezáleží? Vážně je tady všem všechno jedno?

Máš děcka už ve škole?

Ne, jedno je ve státní školce a druhé v dětské skupině. Je pro mě šok, jak tam s ním - starším synem - zacházejí. Dcera je v dětské skupině šťastná, starší syn každý večer simuluje nemoc, aby tam nemusel. Je to hrozně smutný.

Hovoříme spolu v Brně. Patříš mezi zakládající členy Žít Brno, tedy hnutí, které uspělo v minulých komunálních volbách a je už přes tři roky součástí vládní koalice v Brně. Je to hodně generační, původně spíše satirický, projekt. Uspělo Žít Brno v tom smyslu, že se mu podařilo poměry ve městě zlepšit? Co vám ta zkušenost dala a vzala?

Věděl jsem, že bude těžký s čímkoli pohnout, ale nenapadlo mě, že bude až tak děsivě náročný cokoli udělat. Jeden z headlinů kampaně Žít Brno byl zrušenej přechod na Údolní. No, a on tam dodnes není. Rozumíš, taková blbost, nakreslit na zem nějakou zebru a oddělat zábradlí. A řeší se to už třetí rok. Takhle malou a jednoduchou věc je tak hrozně těžký změnit. A pokud chceš dělat něco většího, než je přechod, tak tě čeká naprosto neuvěřitelně těžká práce.
 
Zároveň se ukázalo, že pokud chceš zasáhnout do zaběhaných pořádků a udělat někde přechod, že je to těžký, ale pokud přijdeš s něčím, co se naprosto vymyká dosavadní praxi, protože nikdo nemá připravený škatulky a nemůže tvrdit, že to nejde, tak to lze prosadit. Což se podle mě týká toho projektu sociálního zabydlování. Je to neuvěřitelnej úspěch, navíc věc, která funguje. Něco tak triviálního, jako je přechod, udělat nejde, ale vzít lidi z ubytoven a dát jim byty, se podařilo. Pokud by to byl deal, přechod za pomoc lidem v nouzi, tak to beru. Happy end.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1