Kunštát: Pozice ČSSD je zoufalá. Zeman s Babišem mohou ustát i milionovou demonstraci | info.cz

Články odjinud

Kunštát: Pozice ČSSD je zoufalá. Zeman s Babišem mohou ustát i milionovou demonstraci

Pokoušet se v těchto dnech a hodinách o zevrubnější rozbor politické situace je téměř nemožné. Nevíme totiž, jak dlouho vládní kabinet vydrží v současném složení. A to přesto, že tento týden ustál sněmovní hlasování o nedůvěře. Už několik týdnů totiž prezident Miloš Zeman blokuje výměnu ministra kultury Antonína Staňka, což podle předsedy ČSSD Jana Hamáčka znamená, že se ocitáme na prahu ústavní krize. Nejen proto zvažuje ČSSD odchod z koalice. O tom všem jsme hovořili s politologem Danielem Kunštátem.

Jak hodnotíte aktuální lavírování ČSSD, pokud jde o jejich účast ve vládě? Osobně mám už nějaký čas silný dojem, a to bez ohledu na peripetie okolo ministra kultury Antonína Staňka, že je to pouze otázka času a ČSSD ohlásí odchod z vlády…

Sociální demokraté jsou nyní evidentně nejslabším článkem mocenského bloku v čele s Andrejem Babišem a – na to nezapomínejme – prezidentem Milošem Zemanem. Loajalita všech ostatních zúčastněných aktérů má od voleb až do dnešního dne stále stejné pozadí. Hovořit o disciplíně hnutí ANO, které je soukromým majetkem předsedy vlády, je ztráta času. Komunisté jsou šťastní, že byli poprvé od listopadu 1989 vpuštěni do nóbl politického salonu a nemají zájem na tom cokoliv měnit.

A Okamurova SPD už drahnou dobu nepokrytě nabízí, že ochotně převezme úlohu sociálních demokratů a v parlamentu je věrnou součástí promazaného hlasovacího stroje, který vždy „zúřaduje“ Babišovi většinu i v případě neposlušnosti ČSSD. Nehledě na to, že podobně jako komunisté i v SPD dobře vědí, že nebýt Babiše a Zemana, nikdo další z politické reprezentace by s nimi z dobrých důvodů nechtěl mít mnoho společného.

A co premiér Andrej Babiš? Jaká je jeho pozice?

Pozice Babiše je samozřejmě silná nejen v kontextu relativní síly spřízněných parlamentních stranických aktérů, ale také – a snad i především – proto, že má zajištěnu takřka bezvýhradnou podporu prezidenta. A aby se kruh uzavřel, Miloš Zeman má obrovský vliv na Okamuru i Filipa. Je schopen tvarovat jejich politickou strategii k obrazu svému a zprostředkovaně i k obrazu Andreje Babiše.

Tím se dostáváme zpět k ČSSD. Do jaké míry platí, že je Babiš nepotřebuje?

Z výše nastíněné mozaiky se vymykají právě jediní sociální demokraté. Jestliže byli od počátku vládního angažmá v delikátní situaci, rozpolcení, nejistí, zda svazkem s problematickou figurou Babiše zvolili řešení, které přinese méně ztrát a více benefitů, dnes jsou v situaci takřka zoufalé. Voličská podpora přinejlepším stagnuje, strana navíc zcela neefektivně marně bojuje tváří v tvář Babišovi o vlastní politickou svébytnost.

Jan Hamáček nadto nemá ostré lokty ani politické charisma, aby dokázal čelit dravým mužům moci, kteří nerespektují elementární pravidla politické kultury ani ústavní pořádek. Vmanévroval se do role fackovacího panáka, z jedné strany dostává pohlavky od Babiše, z druhé od Zemana.

Hamáček možná alespoň navenek stranu trošku sjednotil, ale její důstojnost a respekt voličů i dalších politických hráčů bohužel zakopal hluboko pod zem. Výsledkem je, že sociální demokracie podle všeho stojí už jen před jedinou smysluplnou výzvou: najít odvahu opustit vládu a pokusit se o resuscitaci v opozičních lavicích.

Babiš má ale v záloze většinu s SPD a KSČM. Co tedy podle vašeho názoru nastane, pokud ČSSD z vlády odejde?

Nejpravděpodobnější scénář je přesně ten, jehož případná realizace pro ČSSD dosud představovala klíčové zdůvodňování jejího pobytu ve vládě – totiž zamezit vládě Babiše s komunisty a SPD. Jestliže sociální demokraté z vlády odejdou – a zdá se, že se tak stane spíše dříve než později – cesta k otevřené vládní spolupráci ANO s krajními křídly české politiky zleva i zprava bude definitivně zpečetěna.

Třeba jen ve formátu jednobarevné vlády za zády s většinovou parlamentní koalicí. Naplní se tak to, o čem určitě často sní Miloš Zeman. Jak často a jak intenzivně po takovém vývoji tajně sní i Babiš, je o něco nejasnější. Jisté je jen to, že akční rádius bude mít velmi omezený. A vzhledem k tomu, že se bude chtít udržet u moci bez nadsázky za každou cenu, zcela jistě bude připraven přistoupit i na řešení s poměrně velkými vedlejšími škodami – vnitrostátními i mezinárodními.

Co nás tedy přesně čeká, pokud ČSSD z vlády odejde?

Technicky vzato je cest, které k tomuto v daném kontextu pravděpodobnému vyvrcholení povedou, hned několik. Všichni zástupci ČSSD z vlády odejdou a Babiš v souladu s koaliční smlouvou se svými ministry také rezignuje. Vláda tedy padne a Babiš bude znovu pověřen sestavením nové vlády.

Druhou možností je, že neodejdou všichni sociálnědemokratičtí nominanti. Třeba ministři Staněk nebo Toman, kteří jsou ve vládě formálně v tričku ČSSD, ale ve skutečnosti jsou členy třetí koaliční strany jménem Miloš Zeman. Za takových okolností bude Babiš z obliga, neporuší koaliční dohodu, vládu takzvaně zrekonstruuje a zůstane premiérem.  

Třetí možností je, že i když rezignují všichni ministři ČSSD, Babiš se na právně nezávaznou koaliční smlouvu jednoduše vykašle a za padlé spojence doplní kabinet svými lidmi. Logika všech naznačených scénářů ale vede k témuž závěru: pod kuratelou Zemana vznikne velká antilistopadová koalice, tedy nějaký typ vlády na půdorysu spojenectví ANO, KSČM a SPD.

A je úplně jedno, zda se jí bude říkat politická, poloúřednická či úřednická. Sestaví ji Babiš se Zemanem a přijme nějaké ty personální nebo programové koncese ve prospěch KSČM a SPD. Jediná otázka zní, jak silně a v jakém počtu budou v takovéto sestavě přímo zastoupeni přátelé Miloše Zemana.

Shodou okolností tento týden uplynul rok od vzniku druhé vlády Andreje Babiše. Jak byste ji vlastně charakterizoval, v čem – pokud vůbec – zemi prospívá, co se jí naopak nepovedlo?

Babišova legendární věta „čím víc peněz pumpujeme, tím víc jsou lidé nespokojeni“ je vyjádřením smyslu existence současné vlády v kostce. I když asi nechtěným. Premiér takto poskytl truchlivý vhled nejen do psychické struktury své osobnosti, ale i do chápání vládnutí, respektive chápání politického řemesla jako takového. Nechme stranou, že pro hlavu české exekutivy je mimo horizonty myslitelného prostý fakt, že lidská identita může mít i jiné rozměry než plný břich. Podstatná je jiná věc.

Co tím přesně myslíte?

Jeho vláda je vládou jasně levicového programu i praktické politiky, která do důsledků využívá benefitů hospodářského růstu a soustředí se hlavně na masivní přerozdělování veřejných zdrojů. Zejména směrem k těm sociálním skupinám, které tvoří páteř elektorátu obou koaličních stran. Což samozřejmě samo o sobě není v politice nic nepřípadného ani neobvyklého.

Horší je, že jde o vládu bez jakéhokoliv hodnotového obsahu, bez idejí, bez modernizačního étosu, řízenou rutinním manažerským pragmatismem. Vláda nevládne, jen – a přiznejme, že celkem bez problémů – administruje. Je ve vleku populismu a krátkodobých úspěchů, které se přinejmenším části veřejnosti dobře prodávají „tady a teď“. Politiků s demokratickou (volební) legitimitou a tudíž i zodpovědností ke straně i voličům je v Babišově týmu minimum.

Jak vlastně hodnotíte jednotlivé ministry?

Personálně je Babišova vláda složena z více či méně schopných technokratů i více či méně bezskrupulózních kariéristů. Představuje propojení velkého byznysu s politikou v paradoxní kombinaci s obsesivní potřebou „dělat něco pro lidi“. Píárová mantra činit v každém okamžiku dobrodiní obyčejnému českému člověku je ostatně průvodním znakem všech důležitých rozhodnutí, ale i sebevětších, zcela okrajových pitomostí, které kabinet či spíše přímo Andrej Babiš učiní.

Je to zkrátka vláda stability, klidu na práci a rozsévání dobra. Do tohoto schématu pěkně zapadá premiérova oblíbená rétorická figura. Každá kritika směrem k jeho osobě i jeho vládě, kritika domácí i zahraničí, se mu v tomto světle vskutku musí jevit jako pokus o destabilizaci země. Téměř protistátní delikt. Pikle vnitřního i vnějšího nepřítele. Možná se zdá, že jde o nemístnou ironii, ale obávám se, že v současnosti skutečně píšeme asi nejabsurdnější kapitolu moderních českých politických dějin.

Jak v této souvislosti vnímáte už dva neúspěšné pokusy opozice vyslovit vládě nedůvěru?

Pokus vyslovit vládě nedůvěru je standardním, ne-li nejdůležitějším politickým nástrojem opozice ve vztahu k vládě. Bylo by spíše zvláštní, kdyby se opozice v současné atmosféře a v důsledku hromadění kauz různého typu o svržení vlády nepokusila. I když opozice předem ví, že její vyhlídky na úspěch nejsou dobré, může říci sama sobě a zejména svým voličům minimálně jedno: alespoň jsme to zkusili. A přesně to je účel tohoto druhého, opět zdánlivě nelogického běhu hlavou proti zdi.

Otevřít si pódium pro kritiku Babiše a potažmo celé vlády a utvrdit antibabišovskou veřejnost ve smyslu „jsme zde a mluvíme za vás“. Nehledě na to, že přinejmenším tento druhý pokus zdaleka nemusel být předem odsouzen k nezdaru. Možná by stačila drobnost: kdyby Jan Hamáček už před pár týdny pochopil to, co možná pochopili i lidé s omezenější politickou kompetencí. Totiž že s výměnou ministra Staňka si opět nabíhá na vidle Miloše Zemana a že v tomto snažení mu Andrej Babiš jako vždy iniciativně pomáhá.

Na podzim to bude třicet let od listopadu 1989. Budou pokračovat protesty, do ČR dorazí finální verze auditu Evropské komise ke střetu zájmů premiéra, dost dobře je také možné, že bude obžalován v kauze Čapí hnízdo. Koalici, pokud se tedy do té doby nerozpadne, čeká také debata o rozpočtu. Základní otázka zní: může toto všechno premiér politicky ustát?

Jsem si téměř jist, že ať už dopadne tragikomedie s odvoláním – neodvoláním ministra Staňka jakkoliv, sociální demokraté z vlády nejpozději právě na podzim odejdou. A zdaleka ne jen proto, že nedokážou vyhodit jednoho svého nešťastného ministra. Asi nelze předpokládat, že verdikt Evropské komise bude najednou „nevinen“ a sociální demokraté si uvědomí, že jim vládní angažmá nepřináší žádné plusové body a že už jsou pro legraci opravdu všem, Babišovi, Zemanovi, opozici, svým někdejším voličů i starým nepřátelům.

Vláda v dnešním formátu se tudíž velmi pravděpodobně nedožije Vánoc. Jiná věc je, zda se dožije Babiš ve funkci premiéra. Přestože lze očekávat, že napětí ve společnosti bude z pochopitelných důvodů právě kolem listopadového výročí gradovat, neznamená to, že Babiš se Zemanem v zádech nemůže ustát třeba i milionovou demonstraci na Letné. Že nemůže ustát třeba i obvinění v kauze Čapí hnízdo nebo potvrzení střetu zájmů ze strany Evropské komise.

Jestliže se z nějakých, dnes třeba i neznámých důvodů nerozdrolí mocenský blok Babiš – Zeman – Filip – Okamura, má pořád docela dobré šance, že bude premiérem i po „horkém podzimu“.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud