Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Magistrem za 25 tisíc. Obchod s tituly v Česku kvete, koupené práce na klíč nikdo neodhalí

Magistrem za 25 tisíc. Obchod s tituly v Česku kvete, koupené práce na klíč nikdo neodhalí

Kolik stojí titul? Bakalářem můžete být už za zhruba 15 tisíc. Pokud míříte výš, za 25 tisíc se z vás stane magistr. Na internetu se objevuje stále více agentur, které zajišťují zpracování závěrečných prací. Jdou tak na ruku studentům, které trápí nedostatek času. Jiní, ačkoliv jsou ve svém oboru zdatní, zase nedokážou šedesátistránkovou teoretickou diplomku vypotit. „Nemyslím, že je to špatně. Chtěla jsem, aby práce byla dobrá, proto jsem zaplatila,“ svěřuje se žena, která si nechala část diplomky zpracovat.

„Při psaní diplomky jsem si zaplatila slečnu, která mi pomáhala s výzkumem. Dala dohromady statistická data, výsledky, napsala zdůvodnění. Zbytek jsem si napsala sama,“ uvádí pro INFO.CZ jedna nejmenovaná bývalá studentka, říkejme ji třeba Michaela. „Já se za to nestydím. Kdybych to dělala sama, vznikl by úplný nesmysl a neměla bych na to ani čas. Tak proč to nedat někomu, kdo to umí a baví ho to. A samozřejmě mu zaplatit,“ doplňuje Michaela.

Nedostatek času a obava z nezdaru jsou asi hlavní důvody, proč studenti svěří zakončení svého studia někomu jinému. Na internetu existuje mnoho agentur, které nabízejí zpracování „podkladů“ na klíč. Za podklady se ale mnohdy skrývá kompletní závěrečná práce. Stránky většinou lákají na rychlost, kvalitu i plnou anonymitu. Zpracovat bakalářskou práci trvá většinou týden. Magisterskou a inženýrskou práci slibují agentury asi do 14 dnů. Některé jdou ještě dále a nabízejí pomoc i při psaní disertačních a rigorózních prací. Na výběr jsou obory od ekonomie, přes právo, psychologii až po pedagogiku.

„Já bych tomu nedůvěřovala, aby člověk, kterého jsem ani nikdy neviděla, za mě takovou práci napsal. Já do tvorby práce toho člověka zapojuji. Pomáhá mi třeba s rešerší nebo s překlady,“ tvrdí pro INFO.CZ žena, která práce pro ostatní také připravuje. Rozhodla se zůstat v anonymitě, pojmenujme ji například Dagmar. „Já to nenabízím veřejně na internetu. Ani se tím konstantně neživím. Moje okolí ví, že to dělám, takže když známí potřebují, tak mě napřímo osloví. A ta poptávka je pořád vyšší, než při práci stíhám dělat, takže si spíše vybírám,“ vysvětluje.

Lepší než agentura je doporučení známých

A na pomoc známých se spolehla při psaní i Michaela. „Dostala jsem doporučení od jedné kamarádky. Ta slečna ji pomohla s její diplomkou a ona říkala, že je šikovná,“ doplňuje. I Dagmar, která práce pro jiné píše už několik let, potvrzuje, že za poptávkou stojí nedostatek času studentů i neschopnost napsat rozsáhlejší text. „Někteří přátele jsou pracovně vytížení a je pro ně jednodušší zaplatit a vědět, že to bude v pořádku. Někteří by zase nebyli schopní dát dohromady podobnou práci, protože to jsou lidé, kteří nepíšou. Což ale neznamená, že pro ten obor nejsou vhodní. Jen to zakončení rozsáhlou prací není pro každého, ne každý má na to dispozice,“ obhajuje své zákazníky Dagmar.

Se psaním textů na zakázku začala už před několika lety. „Vzniklo to tak, že můj přítel tehdy potřeboval napsat diplomku a protože nebyl v psaní zrovna zdatný, tak jsem řekla, že mu ji udělám. A ona tehdy dokonce vyhrála na fakultě i ocenění pro nejlepší práci. Od té doby to vědělo pár přátel a tak se ke mně začaly dostávat další poptávky,“ dodává Dagmar. Svým přátelům a známým nabízí pomoc od prvopočátku. Témata vyloženě na zakázku většinou nedělá. „Většinou to není tak, že by ke mně někdo přišel s konkrétním tématem. Ale člověk, který má psát bakalářku nebo diplomku, většinou řekne, že potřebuje pomoc s vypracováním. Společně si pak sedneme a vymyslíme vhodné téma,“ vysvětluje Dagmar.

Bakalářem za 15 tisíc

Sazby za zpracování závěrečných prací se liší. Internetové agentury většinou nabízejí cenu za normostranu. Ta se u bakalářských prací pohybuje okolo 300 korun za stránku. U diplomových prací musejí zájemci připočítat ještě většinou kolem 50 korun. 60stránková diplomka tak vyjde asi na 21 tisíc.

„Já mám určitě vyšší sazbu než agentury. Zpracovávám to prakticky už od rešerší, psaní až po úplnou finální úpravu dokumentu. Ti lidé jsou totiž často chytří, ale neumí prostě dobře pracovat s Wordem. Domlouvám se s nimi vždy na fixní ceně. Není to ani o čase, ani o počtu normostran. Většinou se u bakalářské práce nedostanu pod 15 tisíc a u diplomové pod 25. Mám lidi, kterým jsem psala bakalářku i diplomku a ví, že to tu cenu má,“ vypočítává Dagmar. Etickou stránku svojí brigády si nepřipouští. „Já s tím nemám žádný etický problém. Ti lidé projdou studiem, plní zkoušky, úkoly. Já si nemyslím, že napsání závěrečné práce může toho člověka natolik posunout, že bez ní by byl málo kvalifikovaný,“ tvrdí.

Ani perfektně sepsaná práce ale nemusí u obhajoby podržet studenta, který o tématu ví jen to, co si přečetl ve „své“ práci. „Osobně jsem se s prací, kterou bych podezíral z toho, že byla napsaná někým jiným, nesetkal. Ale před pár lety jsme v komisi u obhajob, ve které jsem seděl, řešili případ jedné diplomky, u které měl její vedoucí podezření, že ji nepsala ta studentka, ale někdo jiný. Nemohl to ale nijak prokázat a ta studentka pochybnost nadhozenou v posudku samozřejmě odmítla,“ přibližuje z pohledu vyučujícího odborný asistent na katedře sociologie Masarykovy univerzity Roman Vido.

Rozeznat koupenou práci? Prakticky téměř nemožné

Vido potvrzuje, že odhalit koupenou práci je velice těžké. Student se ale může prozradit u obhajoby. „Jako člen komise můžete mít podezření na jiného autora, ale tím, že nemáte v ruce přesvědčivý důkaz, tak s tím nic nezmůžete. Pokud si ale někdo nechá napsat diplomku a není dost chytrý na to, aby si osvojil její obsah, může nakonec klidně neprojít proto, že sice odevzdá solidní text, ale u obhajoby podá mizerný výkon. Protože hájit něco, co nevytvořil a třeba ani nevěděl, jakým procesem to vznikalo, je dost těžké,“ doplňuje Vido.

Na to ale Dagmar myslí. Nikdy se jí zatím nestalo, že by „její“ práci student neobhájil. „Já nemám s těmi lidmi vztah, že by zaplatili, dostali to do ruky a bylo mi to jedno. I mě záleží na tom, aby prošli. Takže to spolu vždycky projdeme a ten člověk to vždycky musí umět prezentovat a musí o tom vědět. Třeba i u zdrojů si řekneme, jakým způsobem byly k sehnání, jak se to řešilo a tak dále. Nikdy nenastala situace, že by moje práce byla tak mizerná, že by neprošla. Ale možná je to kvůli tomu, že ty jiné práce dost mizerné budou,“ vysvětluje Dagmar. Podobné služby ale internetové agentury poskytují spíše zřídka. Některé sice nabízejí částečnou možnost komunikace se zpracovatelem, který ale také zůstává anonymní, častěji ale zákazníci dostanou již hotový text na klíč.

Kde je poptávka, tam je nabídka

Rozmach trhu s bakalářskými a diplomovými pracemi otevírá otázku, proč jsou stále žádanější. Může to být jednak zvýšenou zájmem zaměstnavatelů po pracovnících s vysokoškolským vzděláním. Tam, kde před třiceti lety stačila maturita, je dnes nezbytností bakalářský diplom. Ke studiu se tak možná dostávají i ti, kteří na zpracování teoretických prací „nemají buňky“. V roce 1980 bylo v Československu podle údajů Českého statistického úřadu 5 % vysokoškolsky vzdělaných obyvatel. V roce 2011 mělo diplom už 12,5 % Čechů.

S růstem počtu vysokoškolských studentů úměrně roste i počet prací, které vznikají. Kvantita ale neznamená kvalitu. „Když se podíváte na bakalářské práce, tak to jsou často jen snůšky keců. Nemá to výpovědní hodnotu, málokdy je to zajímavé téma. Tam se ani moc nepožaduje, aby tam byl nějaký velký výsledek, spíš je to taková citační záležitost. Dá se předpokládat, že v některých oborech by lidé měli umět psát, ale nemyslím si, že je to důležité všude,“ myslí si Dagmar. 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744