Nákaza koronavirem jako nemoc z povolání. Virus v nemocnicích může spustit lavinu žalob | info.cz

Články odjinud

Nákaza koronavirem jako nemoc z povolání. Virus v nemocnicích může spustit lavinu žalob

Česká lékařská komora se rozhodla bojovat za to, aby zdravotníci, kteří onemocní nebo musí do karantény, byli bráni jako lidé s pracovním úrazem a nemocí z povolání. A to se všemi právními důsledky, které to má. „Jsem si vědom toho, že může přijít vlna žalob na zaměstnavatele, tedy nemocnice o odškodnění. Jenže není v pořádku, že lidé z první linie dnes zůstávají na polovině platu na nemocenské, když si svou nákazu nezavinili, ale přišli k ní právě kvůli práci,“ říká v rozhovoru pro INFO.cz viceprezident České lékařské komory Zdeněk Mrozek.  

Thomayerova nemocnice, kde se koronavirem nakazila sestra, která teď o víkendu zemřela, hlásí aktuálně 144 nakažených zdravotníků. To je dost děsivé číslo na jednu nemocnici. Co v takovém případě zdravotníci dělají?

Bohužel nastoupí na pracovní neschopnost, takže dostávají jen malou část platu. Není nijak zohledněno, že tento stav nákazy nebo nutnosti zůstat v karanténě nastal v práci, a právě kvůli tomu, že svou práci dělali. To se mi nezdá spravedlivé. Je potřeba si uvědomit, že výraznou část platu dělají lékařům a sestrám příplatky za služby, noční a víkendy, takže to není jako u jiných lidí oněch asi 60 procent platu, ale ve skutečnosti ani ne polovina platu. Což je třeba u sester, které mají nižší platy než lékaři, mnohdy likvidační pro rodinu.

Takže budete usilovat o to, aby nákaza koronavirem byla uznána jako pracovní úraz, jako je to třeba v případech napadení agresivním pacientem?

Ano, rozhodně u všech těch, kteří jsou v první linii péče o pacienty. Zaprvé je to dobré pro samotnou psychiku zdravotníků, kteří dnes ještě více než jindy pracují ve velkém stresu. A bát se, že přijdu o příjem jen proto, že normálně chodím do práce, to je významný zdroj stresu. Proto si mnozí nakažení raději berou na karanténu dovolenou, jen aby o peníze nepřišli. A za druhé je tu ještě další hledisko: mnozí zdravotníci raději do práce chodí, i když už mají podezření, že se infikovali, ale nenechají se vyšetřit, raději příznaky přecházejí a nemoc tak roznášejí dál. Byl bych rád, kdyby je to stimulovalo k tomu nebát se nechat otestovat.

Jaké kroky jste už podnikli?

Osobně jsem se obrátil na ministerstvo zdravotnictví, na pana náměstka Romana Prymulu, který souhlasil, že je to rozumné opatření. A za komoru půjde návrh na vedení ministerstva, aby ve spolupráci s ministerstvem práce a sociálních věcí vypracovali rychlý návrh takové změny. Jednám o tom také se senátorkou Alenou Dernerovou, aby v tomto úsilí lékařskou komoru podpořila po své linii v politice, a i ona souhlasí s tímto řešením. Ostatně je také členkou představenstva komory, takže ví, jaká je situace.

Pokud dojde k přehodnocení karantény na pracovní úraz, může následovat vlna žalob s žádostmi o odškodnění na zaměstnavatele, nebojíte se toho?

Zaměstnanci samozřejmě mohou žalovat svého zaměstnavatele, protože ten musí pro práci zajistit dostatečné množství ochranných prostředků, což prakticky až do dnešního dne nebylo. A nedivil bych se, kdyby takové žaloby vznikaly už teď, protože lidé kvůli nákaze přišli o příjem, mají různé zdravotní následky, které si mohou nést dlouho, a přitom se v této situaci ocitli nezaviněně.

U vás v olomoucké fakultní nemocnici se také kvůli nákaze uzavíralo snad celé jedno oddělení, že?

Ne, celá oddělení se zatím neuzavírala, nemoc ale postihla část týmu urgentního příjmu, který je logicky v první linii setkávání se s pacienty. A je pak těžké chybějící lidi nahrazovat. Sám to velmi dobře vím, protože sestavit plán služeb na měsíc dopředu a počítat se všemi nemocemi, dovolenými, menšími úvazky a přesčasy, je náročný a pracný úkol. 

Zmínil jste ochranné prostředky, jaká je tedy v nemocnicích konkrétní situace? Ptám se i proto, že ona sestřička, co zemřela, si jen den před smrtí stěžovala na sociálních sítích právě na nedostatek ochranných pomůcek... 

Přiznám se, že až donedávna byla naší jedinou ochrannou pomůckou chirurgická maska. Většina personálu dostávala jednu na den, což je nesmysl, protože ona má ochranný účinek jen zhruba tři hodiny, rozhodně není určena na celodenní nošení. Podobná situace je, pokud vím, v celé řadě nemocnic. Ode dneška by ale měly být alespoň chirurgické týmy již lépe vybavené, což máme ovšem – jestli dobře počítám – tři týdny po vypuknutí nákazy v Česku. Jinak pomůcky pro práci v ambulancích, jako jsou ochranné obleky a respirátory, máme nafasované, ale používají se jen u těch pacientů, kteří jsou již prokazatelně nakaženi koronavirem. Což opět není bezpečné, protože my nevíme, kdo v sobě nákazu už nosí, ale ještě nebyl otestován. Jenže taková je zkrátka situace. Ochrana zdravotníků nebyla dobře zorganizována.

Ministerstvo tento týden zřídilo speciální psychologickou linku pomoci určenou pro zdravotníky, k čemuž zřejmě přispělo i ono tragické úmrtí sestry. Její šéfová se totiž v rozhovoru pro Českou televizi vyjádřila, že k jejímu skonu mohl přispět právě stres. O kolik je náročnější pečovat o pacienty v době pandemie?  

Je to vypjatá situace, v níž se nyní pohybujeme. Při současném nedostatku pracovních pomůcek to vede k tomu, že jsou zdravotníci někdy náchylnější podléhat stresu a na některé situace s pacienty reagovat neadekvátně. Takže bych poprosil i samotné pacienty o trochu shovívavosti, je to teď náročné pro nás pro všechny.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud