Náramky Fitbit míří do stáje Googlu. Mít ta data je sen každého obchodníka, říká lékař Pavel Kubů | info.cz

Články odjinud

Náramky Fitbit míří do stáje Googlu. Mít ta data je sen každého obchodníka, říká lékař Pavel Kubů

Dvě velké firmy Facebook a Google, se střetly o to, kdo koupí výrobce chytrých hodinek a fitness náramků Fitbit. I když se Facebook hodně snažil, získal jej Google. Za cenu 2,1 miliardy dolarů má i veškerá zdravotnická data 28 milionů uživatelů Fitbitu včetně jejich historie. A to je pořádný balík velmi cenných biometrických údajů. Co s nimi bude dělat? Mít taková data je sen každého obchodníka, nepochybuje lékař a expert na lékařskou informatiku Pavel Kubů.

 

Takzvané fitness či smart náramky umí sledovat celou řadu informací: tep, váhu, měřit tlak... Jak moc se mám bát, že taková data nějaká firma zneužije?

Všechna data, která o sobě někomu poskytneme, jsou zneužitelná. Proto také patří zdravotnická data k těm nejcitlivějším a přísně hlídaným. I v rámci GDPR mají nejpřísnější režim ochrany. Ale nejde jen o to, co o sobě poskytujeme Fitbitu, ale kdo z nás vůbec na sítích a v chytrých technologiích čte SLA (pozn.: smlouvu sjednanou mezi poskytovatelem služby a jejím uživatelem)? Kdo z nás skutečně ví, co už teď poskytujeme Googlu?

Ten přece provozuje celý operační systém, na němž běží veškeré androidové telefony, nebo veškeré vyhledávací služby. A opět: kdo čte SLA, aby věděl, jaká svolení už jsme dávno dali těmto firmám k práci s našimi daty? A kolik lidí tomu rozumí? Mnohdy přitom ani nemůžete svá data nechat smazat.

Když řeknete Googlu, že nesouhlasíte s jeho podmínkami, tak se vám ta aplikace, kterou chcete, vůbec nenainstaluje a daná služba se vám nespustí. Jistě, máme možnost si nastavit nějakou úroveň ochrany, ale to se většinou týká přenosu dat třetím stranám. A ne toho, jaké analýzy si z našich dat Google může dělat.

Takže: jak přesně jsou naše data z chytrých náramků a zdravotnických aplikací zneužitelná?

S tak velkou mírou biometrických údajů, jaké teď Google má, je to další level cíleného marketingu a reklamy a prodeje služeb. Google bude nejen vědět, co zrovna na mobilu děláte a jak vás to zaujalo. Samozřejmě tím, že budou mít kompletní biometrická data, tak se z nic dá velmi dobře posoudit emoční rozpoložení člověka. A nejimpulzivnější nákupní chování je to, které je taženo emocemi. Z takového objemu dat Google dobře zanalyzuje, které zboží a jaké nabídky vedou k nákupu. To zařízení ví přesně, co s ním děláme. A dát to do souvislosti s tím, že zrovna když jsme viděli tuto nabídku, tak se nám zvedla srdeční a tepová frekvence, z čehož lze usuzovat na nějaké emoční nadšení, které vedlo k nákupu, to je sen každého obchodníka.

Tedy jde o to, jak nám vytáhnout peníze z kapsy…

Jistě. A čím víc těch dat tam uživatel nasype sám od sebe, tedy kudy běhá, kde obědvá, tak systém už ví, jaké obchody má po cestě a co mu nabídnout k prodeji. Dáváme sami Googlu do rukou svá tajemství, aby nám prodával výrobky a služby tak, že ani sami nebudeme schopni racionálně uvažovat. Bude to natolik personalizovaná reklama, která vyhodnotí naše aktuální emoce, že se jí nebudeme schopni ubránit.

To znamená zbavit se svého Fitbitu?

Jeden z mých kolegů lékařů dostal dotaz, co říká na health aplikace v chytrých věcech velmi trefně: „K čemu si mám pořizovat aplikaci, aby mi řekla, že se mám napít, když mám zdravý rozum?“ A nechápal, proč s sebou lidé tahají pořád nějakou drahou láhev ze superzdravých plastů s vodou. Copak žijeme na Sahaře?

Má naprostou pravdu. Vždyť to je na hlavu, aby mi mobil říkal, kdy se mám napít! To pochopí i dítě, že má žízeň. Já mám všechny tyto aplikace už patnáct let důsledně vypnuté. Od doby, co nám v Intelu vysvětlovali zásady ochrany soukromí na internetu a možnosti analýz dat. Takže jsem si u žádného svého mobilu, který jsem měl, nikdy nezapnul ani pitomý krokoměr.

Když se vrátíme ještě ke zdravotnickým údajům, tak mi přijde velmi nebezpečné, pokud analýzy big dat Google prodá firmám, jež nabízejí životní pojistky, bez nichž nedostanete hypotéku. Podle analýz lze nastavit cenu pojistky, když se ukáže, že určitá věková skupina je třeba moc obézní nebo má nastavené hlídače cukru v krvi, takže mají velmi pravděpodobně cukrovku, ne?

Samozřejmě. Nebo s nimi životní pojistku vůbec neuzavřít. Ta zneužitelnost je tady obrovská. Prostě pustíte si neznámý počet tajných agentů ne domů, ale rovnou si je necháte zavést pod kůži.

Co s tím reálně dělat?

Dobře si rozmyslet, na co mi tyto agenti pod kůží budou. K čemu normální smrtelník potřebuje mít 16 hodin denně měřený tep? Po sportu přece vím, kdy jsem skončil ten sportovní výkon, tak si tep změřím, ne? Nehledě na to, že už od základní školy děti nemohou mít při tělocviku na rukou žádné náramky nebo řetízky, protože by se mohly někde zachytit a zranit.

Jako lékař říkám, že si takto při běhu dáváme dobrovolně na sebe pouta, která mohou nebezpečně ublížit, protože nikdy nevíte, kde zakopnete a co se může stát. To všechno zbytečné, co máte na těle při sportovních aktivitách, včetně prstýnků, náušnic a podobně, může být zdrojem poměrně vážných úrazů.

Kam to v budoucnosti povede, když moderní technologie okupují náš život čím dál víc a velké firmy skupují a shromažďují data? Speciálně je v posledních letech rvačka právě o ta zdravotnická.

Už vede a to směrem k dalším regulacím v on-line džungli. Vždyť si vezměte, že ještě před deseti lety k tomu, aby si normální občan mohl smazat facebookový účet, tak se musel soudit. Dnes už to facebook musí dělat povinně. Naštěstí to vede také k tomu, že řada uživatelů už si ta nebezpečí uvědomuje a tyto služby a aplikace ignorují. Ale stále budou ti, co se nechali lapit.

Jak říkáte, ta on-line džungle kolem nás je ale stále hustší a nevyhneme se jí.

V dobách, kdy jsem byl ještě v Intelu, jsme s kolegou Trnkou říkali: hlavně si uvědomte, že tyto technologie nejsou dobré, nebo špatné. Jsou to jen nástroje. My se s nimi zatím učíme správně zacházet, nejen jako jednotlivci, ale i jako lidstvo. To je totéž, jako když byl vynalezen oheň. Taky jsme udělali jako celek pár chyb a 2300 let před naší letopočtem vyhořel Řím, později Londýn… Dokud jsme se s ohněm nenaučili pořádně zacházet.

A to stojíme teprve na začátku v moderních technologiích. Tak jako pračlověk, když oštípal první pazourek. Ten, co ho oštípal o chvíli dřív a zjistil, že se s tím dá sekat dříví nebo taky zabít, tak když to kolegovi ukázal, tak ten byl nadšený. A je dobré si uvědomit, že žádný nástroj nám život nezlepší. A měli bychom se nad tím speciálně vážně zamyslet u zdravotnických dat, když vidíme, že Google teď má další problém a federální vyšetřování, jestli nepřeprodává data třetím stranám, jak jsem zaznamenal.

Takže nebuďme naivní a nemysleme si, že svět bude lepší a hezčí, jen proto, že dvě největší korporace co do sbírání dat – Google a Facebook – nám to tvrdí. Nebude. Jen jim pomůžeme zlepšit jejich čtvrtletní výsledky.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud