Neočkované děti můžou být mimo systém až do šesti let. Nikdo to nehlídá, varuje právnička | info.cz

Články odjinud

Neočkované děti můžou být mimo systém až do šesti let. Nikdo to nehlídá, varuje právnička

Příběh matky, která nenechala naočkovat svého syna, a ten se ve třech letech kvůli rezavé baterii nakazil smrtelnou nemocí tetanem, proběhl v uplynulých dnech českými médii. Dítě v brněnské nemocnici bojuje o život. Matka jej podle vyjádření dětského lékaře nenechala naočkovat kvůli obavám z toho, že stejně jako ona sama bude trpět roztroušenou sklerózou. Jaká je právní rovina příběhu? Může být matka obviněna? Pro INFO.cz odpovídá specialistka na rodinné právo Kateřina Zagorová.

Tetanus sice není nakažlivý, nešíří se z člověka na člověka, nicméně je součástí povinné hexavakcíny, která obsahuje očkovací látky proti dětské obrně, tetanu, záškrtu, černému kašli, žloutence B a onemocněním způsobeným bakterií Haemophilus influenzae b. Je tak pravděpodobné, že dítě nemá vakcínu ani proti ostatním nakažlivým nemocem. Matka navíc údajně dítěti nepodala ani antibiotika předepsaná lékařem. S Kateřinou Zagorovu jsme rozebrali souvislosti.

Setkáváte se s tím v praxi často, že rodiče (ať už jeden, nebo oba) nechtějí očkovat své děti?

Určitě. Ale abych to vzala od začátku: za rozhodnutím rodičů, ať už jednoho z nich, nebo obou, neočkovat své dítě, většinou není záměr, že chtějí nakazit celou školku. Buď jde o obavy z nepříznivých zdravotních účinků vakcíny, nebo se setkali v blízkém okolí s negativní reakcí na očkování.

A co když jeden rodič chce očkovat a druhý ne? Speciálně dnes, kdy řada rodin má děti ve střídavé péči?

Pak může skutečně dojít až k tomu, že o očkování rozhoduje soud. Stává se, že rodič, který dítě očkovat chce, jej stejně přiveze k lékaři a nechá jej naočkovat i proti vůli toho druhého. Pokud lékař nemá žádné povědomí o tom, že by v tomto ohledu byl mezi rodiči nějaký spor, tak dítě naočkuje, ať už jde o povinné či nepovinné očkování. Jde o rozhodnutí zákonného zástupce a lékař má právo v dobré víře dítě naočkovat. Pak řešíme, zda k tomu byl rodič oprávněn, či nikoliv. 

Ptám se na to proto, že dítě do nemocnice nakonec přivezl otec a je tudíž možné, že s přístupem matky, která údajně hledala rady na alternativní léčbu na diskusních fórech na internetu, až tak nesouhlasil. Pamatuji si, že už dokonce před lety padl takový rozsudek, kdy se rodiče hádali o očkování…

V tom konkrétním případu, o němž mluvíte, však byla jiná situace. Tam došlo k tomu, že rodiče potřebu očkování holčičky s ní vůbec nekonzultovali, ale ono jí v době soudu bylo už dvanáct let. V takovém případě hraje roli právo dítěte na spolurozhodování nebo minimálně na vyjádření se, zda chce být očkovaná. Tam byla porušena nikoliv práva jednoho rodiče, ale práva dítěte.

U nás sice platí právní úprava, že mohou rodiče dostat pokutu až deset tisíc korun za to, že dítě nenechají naočkovat povinnou vakcinací, ale i ministr zdravotnictví Adam Vojtěch mi potvrdil, že v praxi se systému pokut moc nevyužívá. Protože rodiče si buď nechají lékařem falešně potvrdit, že dítě očkované je, nebo zmanipulují lékaře k tomu, že jim podepíše potvrzení, že dítě je alergické a nemůže být tudíž očkováno. I s tím jste se někdy setkala?

Ta problematika je tady poměrně komplexní. Ústavní soud už judikoval, že vpravení očkovací látky do těla dítěte je zásahem do jeho integrity. A zde jsou v konfliktu dva zájmy: jeden je právo dítěte na nenarušování tělesné integrity bez jeho souhlasu. V případě malých dětí je ten souhlas vyjádřen prostřednictvím jeho zákonných zástupců. Na druhou stranu je tu zájem společnosti, aby se nešířily nakažlivé choroby.

Tetanus ovšem není nakažlivé onemocnění, kontaktem s nemocným se nikdo nenakazí…

Ano, to je pravda, nicméně je součástí povinné hexavakcíny, kde už očkování proti nakažlivým chorobám je. Takže pokud dítě nedostalo tuto vakcínu, máme na to už judikát ústavního soudu. Ten konstatoval, že je povinnost očkování dětí v určitém věku, protože je to v zájmu ochrany celé společnosti.

A jaké mohou být tedy důvody pro neočkování, kdy se člověk v podstatě vyviní z toho, aby na něj pokuta dopadla?

I ty jsou poměrně široké. Ať už jde o to, že dítě mělo na první dávku vakcíny třeba silnou alergickou reakci, nebo je tu podezření na nezralost nervové soustavy, poruchy imunity a podobně. Existuje také judikát, že rodiče mohou zvolit i výhradu svědomí. Soud konstatoval, že rozhodnutí, zda očkovat či neočkovat, může být až na úrovni práva na náboženské vyznání. Tady by se u soudu posuzoval každý jednotlivý případ zvlášť. Uložení pokuty by záviselo na tom, zda jsou důvody rodičů neočkovat své dítě, dostatečně závažné.

Je fakt, že rodiče očkování odkládají. Právě ze strachu z postihu státem. A odkládají jej tak dlouho, což v rámci očkovacího plánu skutečně možné je, až k naočkování nedojde vůbec a pak dochází k promlčení lhůty na pokutu.

To znamená, že dítě až do doby povinné školní docházky, respektive do toho posledního povinného roku školky, může zcela vypadnout ze systému?

Ano. Nikdo to nehlídá. Po opuštění porodnice se už skutečně nikdo neptá, zda jste se zapsala k nějakému pediatrovi, taková kontrola není. Děti tak klidně mohou vypadnout ze systému a vrací se do něj až v okamžiku povinné školní či předškolní docházky. V okamžiku, kdy rodiče reálně potřebují doložit papír, že dítě je očkováno, jinak jej do kolektivu nepřijmou. A tam právě mnohdy poprvé narazí rodina na problémy. Neočkované děti totiž nebývají přijaty do předškolních zařízení bez potvrzení lékaře.

Falšují se taková potvrzení?

Ano. Setkávám se velice často s požadavky rodičů, aby lékaři vystavili ne až tak falešná potvrzení o očkování, ale spíše o tom, že dítě je neočkovatelné právě z nějakých rizikových důvodů, ať už na straně imunity nebo kontraindikací. Tady je ovšem třeba říct, že pokud lékař takové potvrzení vystaví, tak se se sám vystavuje velkému riziku trestného činu.

Takový soud už v zahraničí proběhl, pokud vím. Lékař vystavil falešné potvrzení, a když pak dítě nemoc dostalo, paradoxně jej rodiče zažalovali…

I to se může stát. A hůře: dost bych varovala lékaře před takovými falešně pozitivními potvrzeními a před podlehnutím nátlaku rodičů, protože jim reálně hrozí riziko trestního postihu. Trestní oznámení může podat naprosto kdokoliv. Je totiž čistě na odpovědnosti toho lékaře, zda se rozhodne napsat falešný dokument.

Dobře, to je trestní rovina pro lékaře. Rodiče však mají i zodpovědnost za to dítě. Hrozí jim tady něco?

Spíše bych řekla, že jen čistě teoreticky. V úvahu sice připadá trestný čin zanedbání povinné výživy, což není jen něco, co se vztahuje pouze k dostatku jídla, ale také k péči o zdraví. A pak, pokud by dítě skutečně nemělo zbylá očkování proti nakažlivým chorobám, onemocnělo některou z nich a nakazilo nějaký dětský kolektiv, byť nechtěně, mohlo by se jednat o nedbalostní trestný čin šíření nakažlivé choroby.

Jsou to však možnosti v Česku skutečně spíše jen teoretické, u nás se za to rodiče nestíhají, právě z toho důvodu, že mají poměrně širokou možnost různých důvodů, proč dítě neočkovat. A jak jsme si řekli – ústavní soud už jasně konstatoval, že ty důvody je nutné respektovat.

Ptám se na to i proto, že byť to není oficiálně potvrzeno, ta matka se už údajně v minulosti na sociálních sítích zajímala, jak léčit spálu přírodní léčbou a ne antibiotiky, která předepsal lékař. Dítěti je prý ani nedala. To by byl nějaký potenciálně trestný čin?

Na rovinu – bez podrobného posouzení to říct nelze. Bylo by to totiž velmi těžké dokazovat kvůli lékařům. Existují takoví, kteří napíší recept jen jaksi z partesu, protože dítě se jim jen jeví bakteriálně nemocné. Pak jsou takoví, co antibiotika indikují na základě testu CRP, tedy z kapky krve, kdy se zjišťují zánětlivé parametry v těle. A jsou takoví, kteří ATB indikují až na základě potvrzení kultivací, což ovšem trvá několik dnů a po celou tu dobu dítě trpí nemocí a léčba se protahuje.

Na to, aby se na nepodání antibiotik vztahoval nějaký trestný čin, v tomto případě asi týrání dítěte, by muselo být jednoznačně potvrzeno, že to dítě bylo nemocné bakteriální infekcí a že neexistoval žádný jiný způsob, jak jej vyléčit. Na tom se ovšem žádný lékař s nikým dalším neshodne.

Když to shrnu: teoreticky je tu možnost tří trestných činů, ale v praxi ne, a to dokonce ani pokuty za neočkování, protože ta už je promlčená…

Popravdě: v Česku není žádný zájem trestně stíhat rodiče malých dětí, kteří se snaží, byť někdy poněkud zcestným způsobem, pro ty děti dosáhnout toho nejlepšího. Ve výsledku by takové potrestání bylo spíše jen exemplárním příkladem, jak vystrašit rodiče, aby nechali děti léčit antibiotiky či očkovat, ale na tom u nás myslím není společenský zájem.

Ale pamatuji jeden příběh, kdy rodiče diabetika odmítli chlapce léčit, a ten pak zemřel. Případ skutečně skončil potrestáním rodičů, ne?

Tam ale byla ovšem situace výrazně jiná. Na diabetes prvního stupně neexistuje jiná léčba než inzulin a dieta. Pokud jej diabetik zvenčí nedostává, dochází k takovému metabolickému rozvratu organismu, že smrt je dříve či později nevyhnutelná. Tady byla naplněna skutková podstata trestného činu, protože rodiče byli seznámeni s tím, co se stane, když dítě nebudou léčit. Oni ale byli přesvědčeni, že jejich dítě je zdravé, protože tak vypadalo. Což je bohužel pro diabetes typické.

Znáte z Česka ještě jiný takový případ, kdy by rodiče stanuli před soudem a byli potrestání právě kvůli léčbě či neléčbě dítěte?

Za psychické či fyzické týrání, zanedbání péče samozřejmě ano. Ovšem takto kvůli zdraví ne. Zákony nelze aplikovat zjednodušeně jen na to, že v rodiče v nějaké – věřme že dobré – víře, odmítli očkovat dítě. A také dokazování úmyslu je tady strašně těžké, ne-li mnohdy nemožné.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud