Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Proč skončil šéf rozvědky? Před jeho odchodem se objevily kompromitující materiály

Proč skončil šéf rozvědky? Před jeho odchodem se objevily kompromitující materiály

Konec ředitele civilní rozvědky Jiřího Šaška je jen dalším dějstvím v kompletní výměně vedení bezpečnostních složek státu, předcházely mu však některé velmi podivné události. Čistky začaly převzetím Generální inspekce bezpečnostních sborů a pokračovaly na Úřadu pro zahraniční styky a informace, kde skončili jeho ředitelé. Nemusí to být ovšem konec. V bezpečnostních kruzích se hovoří i o výměně vedení Bezpečnostní a informační služby (BIS), kam by také měla zamířit finanční kontrola. Cílem mají být zakázky mimo standardní režim nákupů.

K odvolání ředitele civilní rozvědky – Úřadu pro zahraniční styky a informace – Jiřího Šaška, které započal včera ministr vnitra Lubomír Metnar jeho postavením mimo službu, se schylovalo už několik měsíců. Vše se odvíjí od odchodu náměstka rozvědky Zdeňka Blahuta, kterého vystřídal podřízený Radek Musílek.

Blahut čelil delší dobu podezření ze strany premiéra v demisi Andreje Babiše, že jeho lidé měli obsluhovat twiterový účet Julius Šuman. Ten před loňskými volbami do Poslanecké sněmovny zveřejňoval kompromitující materiály, včetně audionahrávek, na potenciálního premiéra. Nedlouho poté se v rozvědce rozjela finanční kontrola, přičemž ani Šašek údajně nevěděl, pod jaké ministerstvo auditoři spadají.  

Kontrola nicméně vyústila v podněty na státní zastupitelství a personální zemětřesení ve vedení této instituce. „Vyplývá podezření, že se někteří příslušníci, a hovořím o jednotkách, není to nic masového, dopustili jednání, které má znaky trestných činů proti majetku a pořádku ve věcech veřejných, přičemž v jejich důsledku vznikla škoda velkého rozsahu,“ prohlásil Metnar na tiskové konferenci.

Už pár týdnů předtím se začaly mezi novináře šířit informace, na co vlastně kontrola na úřadu narazila. Tyto události v rozvědce má nyní pod palcem Vrchní státní zastupitelství v Praze. „Šetří se údajná škoda 150 milionů korun, týká se to nákupu zpravodajské techniky nebo odlévání peněz do krycích firem,“ řekl jeden ze zdrojů, se kterými redaktoři INFO.CZ hovořili.

Výkupné, Chovanec a IT firma

V kompromitujících materiálech jsou anonymně rozebírány tři projekty, údajně úzce související s rozvědkou. Je v nich zmiňována například akce pod názvem Egypt, kvůli které měl jít na státní zastupitelství jeden z podnětů pro zpronevěru. „Cílem byl technický dar egyptským ozbrojeným složkám v celkové hodnotě 190 milionů korun. Utajeným cílem bylo osvobození Jaška ze Súdánu, domluvili Egypťané. O tomto projektu vědělo pět osob,“ stojí například ve zmiňovaném kompromitujícím materiálu.

Podle zdrojů z bezpečnostní komunity mělo jít údajně o zařízení k odposlechům. Jaškem je míněn humanitární pracovník Petr Jašek, který byl zadržován v Súdánu. Do země se vydal v prosinci 2015 na běžné turistické vízum, podle svých slov chtěl v zemi zdokumentovat případy pronásledování křesťanů a demolici některých kostelů. Byl však zatčen a vězněn na několika místech. Zpět do vlasti se měl vrátit díky vydatné pomoci egyptských bezpečnostních složek.

V materiálu jsou dále rozebírány údajně podezřelé záležitosti kolem exministra vnitra za ČSSD Milana Chovance. Píše se v něm o založených firmách a účtech na Seychelech, úzké vazbě na PR agenturu Bison&Rose. O Chovancově údajném vlivu na Generální inspekci bezpečnostních sborů, o schůzkách s představiteli ČEZ, Eurovia či Bison&Rose v Pramenech u Karlových Varů. Dále tvůrce materiálu rozebírá Chovancův údajný úzký kontakt dovnitř policie, napojení na lobbistu Ivo Rittiga, či zpracovávání kauz pro sociální demokracii.

Do třetice je v dokumentu věnována pozornost projektu společnosti CyberGym, kvůli které měl být podle zmiňovaného kompromateriálu také podán podnět na státní zastupitelství. „ÚZSI vlastní v projektu 50 procent, řada lidí neví, že pracují pro stát,“ stojí v popisovaném dokumentu, který mělo INFO.CZ možnost vidět. Protože však  zpronevěra nebyla vnitřními kontrolními mechanismy rozvědky prokázána, měl tuto záležitost náměstek Radek Musílek, nyní už zastupující ředitele postaveného mimo službu, postoupit na státní zastupitelství, aby rozhodlo, co dál. „Musílek se domnívá, že CyberGym byla zapojena v akci Šuman,“ stojí dále v dokumentu.

CyberGym Europe je českou akciovou společností. Na jejím webu se lze dočíst, že je držitelem bezpečnostní prověrky Národního bezpečnostního úřadu. „Jejím klíčovým partnerem je CyberGym Izrael, globální lídr v oblasti bezpečnosti, poskytující profesionální poradenství a trénink předním světovým společnostem tzv. kritické infrastruktury. CyberGym má dlouholeté prokazatelné zkušenosti z reálného boje proti hrozbám, kterým čelí izraelský stát denně,“ popisuje se společnost. CyberGym Izrael je společný podnik Israeli Electric Corporation a CyberControl, významné konzultační společnosti v oblasti kybernetické bezpečnosti složené z veteránů armádních a speciálních izraelských sil. Společnost sídlí v Řitce u Prahy a poskytuje mimo jiné školení na kybernetickou bezpečnost.

BIS je další na řadě

Popisovaný kompromitační materiál je směsicí zčásti relevantních, ověřitelných zjištění, ale také řady evidentně diskreditujících informací, které nelze kvůli pracovní náplni Úřadu pro zahraniční styky a informace, ověřit.

Koncem března ovšem vyšel v Mladé frontě Dnes materiál s titulkem „Rozvědka má obří skandál“. Podle autora článku inspekce rozvědky vyšetřovala podezření, že z instituce měly odtéct stovky milionů korun. „Na některé výdaje, které rozvědka proplácela, chybějí doklady, jiné – například nákup softwarové firmy – mají být údajně předražené nebo neúčelné. Vyšetřuje se však i aktivita rozvědčíků v Česku. ÚZSI totiž působí primárně v zahraničí a v tuzemsku smí operovat jen v případech, kdy je její aktivita založena na informacích pocházejících z ciziny. Inspekce v současné době prověřuje účetnictví a vyslýchá větší množství rozvědčíků,“ napsal deník.

Pro odvolání ředitele rozvědky je klíčovou osobou ministr vnitra. Lubomír Metnar podle zdrojů INFO.CZ nějaký čas tlaku na odvolání Jiřího Šaška odolával. K tak zásadnímu personálnímu návrhu, postavení ředitele mimo službu, se odhodlal až poté, co se začala řešit jeho účast v plánovaném kabinetu ANO a ČSSD. A to na postu ministra obrany. Odvolání Jiřího Šaška ovšem vyvolalo velkou nevoli u potenciálního koaličního partnera – ČSSD. „Lekli se toho, tak ANO začalo řešit, že by ČSSD přepustilo i ministerstvo obrany a sociální demokracie by získala o jedno křeslo ve vládě navíc. Už se řešilo i obsazení, jedním z navrhovaných lidí byl například bývalý poslanec ČSSD Antonín Seďa, ale neprošel,“ sdělil INFO.CZ informátor z okolí vyjednávacích týmů o novém kabinetu.

Zemětřesením na civilní rozvědce ale personální čistky vlády v demisi, které započalo na Generální inspekci bezpečnostních sborů, nemusí nutně skončit. Podle několika důvěryhodných zdrojů z bezpečnostní komunity má být zvažována podobně zaměřená kontrolní akce i v Bezpečnostní informační službě. „Cílem zájmu mají být takzvané nákupy napřímo. Instituce toho druhu mají ze zákona výjimku a nemusí potřebný artikl nakupovat prostřednictvím veřejného výběrového řízení,“ uvedl jeden z oslovených zdrojů Info.cz, který s ohledem na citlivost tématu přál zůstat v anonymitě.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4557, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4393, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);