Ředkvičky na Marsu? Vědci spustili projekt, který může pomoci i Česku v dobách sucha | info.cz

Články odjinud

Ředkvičky na Marsu? Vědci spustili projekt, který může pomoci i Česku v dobách sucha

Kolonizace Marsu je sice zatím reálně v nedohlednu, ale až ta doba za třicet let přijde, je třeba být připravený, říká mladý vědec Jan Lukačevič, který má se svým týmem na starosti projekt Marsonaut na České zemědělské univerzitě (ČZÚ). Ten je založený na pěstování zeleniny v aeroponických podmínkách – rostliny nikde v zemině nekoření, protože na Marsu se půda nedá použít. Visí kořenovým systémem ve vzduchu a zjednodušeně řečeno se kropí vším potřebným, včetně živin. Projekt by do budoucna mohl pomoci i zemědělcům v Česku, kteří se stále častěji potýkají s nedostatkem vody.   

Projekt je to v Česku unikátní. Simuluje podmínky života na Marsu, kde je třetinová gravitace oproti planetě Zemi a půda jako taková se tu vůbec nedá využít k pěstování čehokoliv, protože je příliš promořená alkalickými solemi. Nehledě na zdejší teplotní podmínky.

Až jednou budeme kolonizovat rudou planetu, je logisticky nemožné, aby si budoucí kolonizátoři s sebou vezli všechny zásoby. I proto je podobných laboratoří, jako je ta česká, po celém světě zhruba pět desítek a každá se soustředí na pěstování jiných plodin. Ta na České zemědělské univerzitě, kde ji financuje Vodafon, jež sem od loňska v rámci projektu nainvestoval už několik milionů korun, se soustředí třeba na pěstování ředkviček. 

Ředkvičky tak trochu pochcípaly

Rostliny v experimentální laboratoři se zvláštním světlem trčí nad sebou tak nějak ve vzduchu, i když právě to správné světlo jim pomáhá růst a díky jiné gravitaci na Marsu jim nijak nevadí, že rostou kolmo k zemi. „Jsou to většinou různá spektra modré a červené barvy, co jim pomáhá růst. Ukázalo se, že to mnohem více zrychluje reprodukční cyklus rostlin, takže se dá sklízet úroda několikrát do roka,“ říká Karolína Pumprová, bioložka a specialistka na hydroponické systémy z České zemědělské univerzity.

„Vlastně ty kořeny rostlin visí venku a jsou jen zezadu zavlažovány za specifických podmínek. Zhruba každých třicet sekund, ale při konstantní teplotě 21 stupňů. Aeroponie není moc rozšířená, protože je to poměrně nákladná záležitost. I přesto, že tu funguje rekuperace vody a hnojiv; že potřebujete tak poloviční reprodukční cyklus rostliny, než vyroste, takže sklízet můžete několikrát do roka; a i přesto, že šetříme oproti konvenčnímu zemědělství zhruba 25 procent hnojiv a vody,“ vypráví Jan Lukačevič, který jinak pracuje jako doktorand v Oddělení kosmické fyziky na Akademii věd. „Vlastně s těmi rostlinami můžete dělat psí kusy a ony plodí a rostou lépe než v zemi, takže se dají sklízet třeba i desetkrát do roka,“ dodává vědec.

Řešení pro sucho v Česku

Projekt má ve výsledku posloužit také k tomu, jak do budoucna – tedy pro druhou nadcházející generaci – nahradit vodu. Nebo lépe řečeno – začít ji jinak využívat. Situace, jaká je dnes při normálním pěstování rostlin, bude totiž tak drahá, že se s ní v zemědělství moc nedá počítat bez nových technologií.

Projekt ale ještě potřebuje vychytat „mouchy“. Jen za dobu jednoho dne a střídání novinářských návštěv v počtu celkem asi pětadvaceti lidí po skupinách v malinké laboratoři, kde jinak panuje přísné mikroklima, stihla chcípnout celá horní řada jinak už celkem dost zralých a jedlých ředkviček. Ke sklízení tu tak letos bude asi hlavně bazalka, jíž se prostředí „Marsu“ zjevně líbí a roste všemi směry. Ovšem novodobé kolonizátory sotva zasytí.

„No jistě, jsme si toho vědomi. Brambory a obilniny jsou další meta. Jenže u nich je to pochopitelně trochu složitější s pěstováním,“ říká Lukáš Kalous, proděkan zemědělské univerzity pro Kvalitu vzdělávání a tvůrčí činnosti. Bude to až fáze B, pokud granty, spolupráce se soukromými firmami a samotná univerzita dovolí. Zatím se tu všichni těší, jak výsledné rostlinky zanalyzují a sní. Což by mělo být už letos na podzim. „Je to pro nás zajímavý projekt, s pionýrskými plodinami. Chceme se naučit, jak co nejlépe fungovat na jednoduchých plodinách, pak teprve přijdou třeba ty brambory, protože tam to chce jiné závěsné systémy a jiný přístup,“ vypráví proděkan.

Vedoucí aeroponické laboratoře Pavel Klouček počítá i s možnými neúspěchy laboratoře a tvrdí, že vlastně stejně nejdůležitější je skutečnost, že se celý tým, který je složený ze studentů různých fakult, naučil spolupracovat.

„Oni to možná ještě neví a nechápou, ale ocení to. Sami o sobě možná netuší, co kdo v týmu vlastně dělá, ale když zjistí, že dohromady to funguje, tak je to obrovský přínos projektu,“ říká Klouček. „Ano, je to v plenkách. Ale stejně je to směr, kterým do budoucna budeme muset jít, ať chceme nebo ne. Je to logické, vzhledem ke snižující se úrodnosti půdy a vodě, která do budoucna prostě nebude...“ předvídá.  

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud