Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Řepka jako symbol zla. Jak ohrožuje krajinu a čím naopak pomáhá, vysvětluje agrární analytik

Řepka jako symbol zla. Jak ohrožuje krajinu a čím naopak pomáhá, vysvětluje agrární analytik

Nekonečné lány žlutých polí mají své četné odpůrce, ale současně i zastánce. Vliv rozporuplné rostliny na životní prostředí rozebral pro INFO.CZ zemědělský analytik Petr Havel. Jak si řepka vedla pod drobnohledem odborníka? A máme se jí skutečně obávat nebo jsou obavy liché a spíš je momentálně módní rostlinu kritizovat?

V posledních letech je řepka ve středu zájmu médií a občanů. Odkdy se ale vlastně v České republice tato plodina pěstuje?

Pěstovala se u nás tradičně už v minulém nebo předminulém století, takže to není nová plodina. Je nejvyužívanější olejninou a především tradiční evropskou olejninou. Ve světě je tou hlavní sója, ale to je komodita, která se pěstuje převážně v Americe a obecně v jiných klimatických podmínkách. Řepka jako zdroj rostlinného oleje se u nás pěstuje v dohlédnutelném období, není to nová plodina.

Čím si pak lze vysvětlit, že se dostala na titulní stránky novin právě v poslední době?

Druhá věc je, že se EU rozhodla zavázat členské země povinností do roku 2020 používat v rámci spotřeby pohonných hmot 10 % biopaliv na základě lobbyistických tlaků – protože to vlastně nemělo racionální důvody, ač se to tehdy jako racionální důvody uvádělo. Nejvhodnější komoditou je řepka, a tak to zásadně zvýšilo odbytové možnosti řepky. Ne na potravinářské, ale na technické účely a v podstatě já bych dodal, že i na lobbyistické účely. Díky tomu se u nás začala řepka pěstovat podstatně masivněji, než tomu bylo dříve. Na tyto plány Evropské komise přistoupila Česká republika po vstupu do EU. Už se na to ale připravovala, protože předtím bylo přechodné období, takže na konci 90. let se výrazně zvýšily plochy v České republice.

Jak si lze vysvětlit, že se na pěstování řepky najednou dalo tolik zemědělců?

Řepka má možnosti nejen na potravinářské, ale i na technické využití, takže je velmi dobře prodejná. Díky tomu vzrostly ceny řepky, a tak je její pěstování pro zemědělce nejen u nás – i když je fakt, že my jsme to trochu víc přehnali – ale i v celé Evropě, výhodné. Větší podíl řepky na našich polích je tak daný dobrou cenou, nastavením dotací a možností využít řepku jako biopalivo.

Zmiňoval jste, že závazek týkající se členských států a spotřeby biopaliv byl už několikrát přehodnocen. Jak se tedy vyvíjel?

Původní závazek byl 10 % do roku 2020. Před dvěma lety se tento závazek přehodnotil na 7 %, jak začaly být známější informace o tom, že biopaliva nejsou zase takovým přínosem pro životní prostředí, jak se dříve říkalo. Teď aktuálně na přelomu roku Evropský parlament konstatoval, že je potřeba další snížení a tento podíl – zatím to není definitivně přijato – by měl být 3,6 % z toho důvodu, aby existovalo něco jako postupný útlumový program na využití řepky jako biopaliva.

K čemu podle vašeho názoru takové snížení povede?

Tato politická rozhodnutí podle všeho povedou k tomu, že se plochy řepky v České republice a celé EU jakožto suroviny pro biopaliva budou postupně snižovat. Nicméně zatím k tomu v zásadě nedochází, loni se meziročně plochy řepky v České republice dokonce zvýšily. To je politicko-ekonomická rovina problému.

Jaké jsou ty další?

Pak je tu ta zemědělská. Tam je to malinko jinak. Řepka je samozřejmě pro mnoho lidí symbolem zla, ale ze zemědělského pohledu je potřeba vědět, že je velmi dobrou meziplodinou nebo předplodinou. Z ryze zemědělského pohledu to není tak špatná komodita. Je to dáno tím, že je to poměrně mohutná plodina, má tedy i poměrně mohutný kořenový systém. Navíc se občas i zaorává, což v podstatě znamená, že se tak půda obohacuje o organickou hmotu. Problém české krajiny obecně je právě nedostatek organické hmoty v půdě.

Co ale výčitky, které uvádějí, že řepka stojí za devastací krajiny?

Řepka tedy má v tomto směru naopak pozitivní dopad. Když se zaoře nebo i zůstane část organické hmoty jako kořínků pod zemí, tak to je hmota, která napomáhá mimo jiné ke snížení eroze. Často se říká, že řepka je erozivní rostlina, ale to není pravda, naopak je spíše protierozní. Druhá věc je, že řepka obsahuje poměrně dost živin. Některé sice naopak sama vytáhne z půdy, ale tím pádem v rostlině zůstanou. Když se tedy zaoře nebo její část zůstane v půdě, tak se zase země zpětně obohacuje. Pěstování řepky tak má i svá agrotechnická pozitiva.

Jaká jsou potom negativa řepky jako rostliny?

Řepka je rostlina, která je dost náchylná na choroby, jež způsobují různí škůdci. Celkem jich je asi padesát, takže velice široké spektrum. Aby se dožila produkčního věku, je potřeba ji chemicky ošetřovat. V tom spočívá negativum řepky, protože v jejím případě jsou chemická ošetření asi nejčastější ze všech hospodářských plodin. V okamžiku, kdy plodinu četně stříkáte proti škůdcům, část těch chemikálií zůstane v půdě, kde to naopak zabíjí organismy, které v půdě jsou a které jsou také prevencí proti erozi.

Existuje nějaký odborný výzkum, který by se zmiňovanou problematikou do hloubky zabýval?

V této chvíli nevím o žádné vědecké práci, která by dala dohromady proti sobě tyto dva aspekty. To, že řepka jakožto mohutná rostlina je pozitivní pro půdu, protože jí dodává živiny a organickou hmotu, ale zároveň se při jejím pěstování používá hodně chemie, což zase ty organismy likviduje. Jaká je korelace mezi těmito dvěma vztahy zatím – pokud já vím a sleduji to dlouhodobě – nikdo nekonstatoval. Tím chci říct, že řepka není ani jednoznačně negativní, ale ani jednoznačně pozitivní plodina.

Jak je tedy vnímána řepka mezi lidmi, kteří mají vztah k rostlinné výrobě nebo naopak mezi ekology?

Zemědělci by vám většinou řekli, že převažují pozitiva. Ochránci přírody by vám řekli, že převažují negativa a bylo by tedy dobré to rozsoudit, ale hlavně nějak objektivně. Ale zase je potřeba k tomu říct to nejobecnější, to, co je nad tím vším, co jsem řekl. To je, že nic není jen pozitivní nebo jen negativní. Vždycky tam je nějaký podíl mezi plusy a minusy, a to u jakékoliv hospodářské rostliny nebo planě rostoucí byliny, nebo u výskytu nějakých brouků nebo hmyzu. Když se něco přemnoží, je to špatně, když je něčeho nedostatek, je to špatně. Ideální stav skoro neznáme.

Ovlivňuje pěstování řepky, ale i dalších zemědělských plodin, jak jej známe z dnešní doby, stav české krajiny? Jakým způsobem k tomu může docházet?

Osevní postupy, které v tuto chvíli existují, de facto neexistují. Pan ministr říká, jak zpřísní pěstování a podobně, ale to je na prd. Naši předkové dělali šesti a sedmihonné hospodářství. To znamená, že jedna rostlina mohla být na poli jednou za šest až sedm let. Dnes máme trojhonné hospodářství, což ničemu nepomáhá, ale naopak to ještě často i zhoršuje. Laická veřejnost o tom ale nic neví a myslí si, že se to u nás dělá dobře, ale dělá se to naprosto špatně. Ale to asi nikdo nechce slyšet. Situace krajiny se neustále zhoršuje a jednoho krásného dne budeme všichni překvapení. To už vlastně jsme trochu i teď, protože najednou stačí přívalový déšť a jsou z toho zatopené sklepy nebo týden nezaprší a už je všude sucho. To jsou všechno projevy stavu naší krajiny, která je hodně vybydlená průmyslovým zemědělstvím.

Český statistický úřad uvádí, že plocha, na které se pěstuje řepka, je téměř 400 tisíc hektarů. Jak lze takové číslo chápat? Je to málo nebo moc?

Maximální možná plocha v České republice se odhadovala, jak kdysi říkal svaz pěstitelů olejnin, na cca 300 tisíc hektarů, což máme dneska samozřejmě víc, asi o jednu třetinu.

Abychom nemluvili jen o řepce – jak jsou na tom další plodiny?

Řepka je na rozdíl od ostatních plodina, která je hrozně vidět. Je žlutá, všechno ostatní je zelené, takže v krajině bije do očí, hlavně v současné době, kdy je v květu. Ve skutečnosti nejvíc převažující plodinou, která se u nás pěstuje, je ozimá pšenice. Té je mnohem víc na plochu, než řepky. A ani to není správné. Ubírá plochu pro jiné plodiny, aby byla pestřejší skladba plodin pěstovaných na orné půdě, například pícnin, které vymizely z našich polí. Kdy vidíte dneska jetel nebo vojtěšku? Máme příliš málo plodin pěstovaných na příliš velkém podílu zemědělské půdy, a to obecně zvyšuje erozi a rizika špatného stavu krajiny víc než řepka jako taková. Ta se na tom podílí, ale není dominantním problémem.

Co byste tedy jako agrární analytik za takový dominantní problém označil?

Z hlediska ploch je dominantním problémem příliš velký podíl ploch ozimé pšenice a částečně jarního ječmene i kukuřice. Ta je širokořádková a mohla by se pěstovat, ale zase ne v takovémto objemu jako nyní. Hlavně by se pak měla pěstovat na vhodných stanovištích. Tím, že kukuřice je širokořádková rostlina, což řepka není, to jsou naopak husté porosty - jsou mezi kukuřicí díry, kterými teče voda a odvádí půdu z polí. Pěstovat kukuřici? Proč ne, ale je potřeba vybírat stanoviště, kde eroze nehrozí, takže aby tam nebyl žádný svah nebo pokud možno minimální.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

-1