Starce neléčíme, zní z Itálie. Tvrdá selekce může být realitou i u nás | info.cz

Články odjinud

Starce neléčíme, zní z Itálie. Tvrdá selekce může být realitou i u nás

Dvě země, dva rozdílné přístupy k pandemii koronaviru. Na jedné straně Itálie, která se potýká s vážnými problémy a kde počty nakažených dalece přesahují kapacity systému. Zdravotníci zde stojí před drastickou volbou, když v některých případech přiznávají, že perspektivní je léčit mladé, protože pro seniory s těžkým průběhem nemoci už nic udělat nemůžou. Naopak Švýcarsko se rozhodlo, že u dětí je nákaza bezpříznaková, takže dál chodí do škol, protože podstatné je ochránit staré a nemocné a izolovat je. Tato strategie vychází, prvního mrtvého má země až dnes, tedy měsíc a půl po vypuknutí nákazy. Kudy se vydá Česko? V dokumentu, který se dá najít na stránkách ministerstva zdravotnictví, odborníci přiznávají velké nedostatky v péči o infekční pacienty...

Giorgio Gori, starosta severoitalského města Bergamo, kde má koronavirus nejvíce nakažených a znatelně vyšší úmrtnost než ve zbytku země, před několika dny přiznal bezradnost, jak píše deník Der Tages Spiegel v reportáži s podtitulem Koronavirus způsobuje zoufalství lékařů – musí se rozhodovat jako v dobách války: „V současné době nejsou na jednotkách intenzivní péče už žádná volná místa a jen obtížně se dají vytvořit nová. Pacienti, kteří nemohou být léčeni, umírají.“

A také zdejší anesteziolog Christian Salaroli říká, že senioři nad 80 let věku s těžším průběhem nemoci jsou bez léčby a lékaři je prakticky považují za mrtvé. Na otázku, zda staré pacienty posílají pryč, odpověděl: „Je to hrozné, ale odpověď zní ano. Nedokážeme zázraky. To je smutná realita.“

Ostatně věkovou selekci v Itálii dnes pro ČT24 potvrdila i česká zdravotní sestra Kateřina Kutálková, která pracuje v nemocnici v Bolzanu, tedy přímo v epicentru nákazy. „Když je kritický třicetiletý a devadesátiletý pacient, dostane léčbu ten mladý. Není léčba pro všechny a teď už ani testy ne,“ řekla.

Oproti tomu Švýcarsko zvolilo odlišnou strategii. Rozhodlo se ochránit právě seniory a izolovat je od dětí, které nákazu přežijí, ale přenášejí infekci a mohou tím ublížit starým příbuzným. Plán dlouho vycházel. Nákaza se zemí šířila mnohem pomaleji a až doposud Švýcarsko nemělo žádné úmrtí. Teprve dnes podlehl koronaviru první pacient. Zdá se však, že tato strategie má šanci jen tehdy, pokud ji země zvolí včas, když se virus teprve začíná šířit.

„Skutečnost je taková: Podle současných informací děti nepatří do rizikové skupiny epidemie COVID-19 a v této skupině populace je poměrně málo infekcí. Pokud jsou děti infikovány, lze pozorovat mírné průběhy, které jsou podobné například nachlazení,“ informoval rodiče tamní ministr školství s tím, že pokud jsou například babičky pověřeny péčí o děti, které nemohou být ve škole, je riziku vystavena ta nejohroženější skupina.

Česko volí třetí cestu, začátek ale promeškalo

Nejprve trocha čísel: Česko má podle posledních údajů Ústavu zdravotnické péče a statistiky celkem pět a půl tisíce lůžek akutní intenzivní péče a necelých dvanáct set lůžek pro infekční pacienty. Ministerstvo zdravotnictví sice ujišťuje, že těch infekčních je 1500, nicméně tyto kapacity by se teprve musely navyšovat a zprovoznit. „Například tak, že by se část nemocnice vyčlenila a v ní by naběhl infekční režim, což ne všude lze udělat, jen tam, kde jsou například samostatná křídla,“ říká viceprezident České lékařské komory Zdeněk Mrozek. A pomohlo by i otevření vojenské nemocnice Těchonín s kapacitou pro 130 lidí, i když postelí pro izolaci nakažených pacientů s těžším průběhem nemoci je tu jen třicet.

Pokud však u nás šíření infekce nabere podobné křivky jako v Itálii, neexistuje způsob, jak se o pacienty v desetimilionové zemi uspokojivě postarat, protože na lůžkách intenzivní akutní péče zároveň leží lidé po operacích, transplantacích, úrazech, popáleninách, onkologicky nemocní a s dalšími vážnými chorobami, takže reálně mohou mít české nemocnice volnou nanejvýš třetinu z pěti a půl tisíce lůžek. Lze tedy předpokládat, že v takovou chvíli bychom i v Česku byli postaveni před Sofiinu volbu: koho neléčit.

Vláda o těchto úskalích dobře ví, protože existuje schválený Národní zdravotní plán pro léta 2015 až 2020, který popisuje slabiny systému českého infekčního lékařství: „Centrální infekční pracoviště pro izolaci osob zasažených vysoce nebezpečnými infekcemi je nedostatečně vybaveno. Je také nedostatečný, roztříštěný nebo neexistující systém standardizovaného hodnocení rizika infekčních nemocí a jejich zátěže pro zdravotní systém, z toho plynoucí deficit objektivních podkladů pro plánování odpovídajících kapacit pro jejich zvládání (diagnostiky, léčby i prevence a kontroly),“ píše se tu. A dále odborníci negativně hodnotí trend rušení nákladných lůžek pro infekční pacienty. „Je tu dlouhodobý trend redukce lůžkové kapacity infekčních oddělení i rušení celých pracovišť, což se děje neplánovaně a nekoordinovaně; důsledkem je disproporce péče o infekčně nemocné a vážný deficit v této péči v některých regionech. Chybí státem garantovaná síť infekčních pracovišť a izolačních lůžek.“

Zato si v dokumentu odborníci pochvalují, že díky řadě soukromých laboratoří jsme na diagnostiku infekcí a to i těch nečekaných a závažných, dobře připraveni.

Jaká strategie na virus zafunguje, se teprve ukáže

„Věková selekce je absolutně nepřípustná, šokující a nelze s ní souhlasit,“ říká přední česká gerontoložka Iva Holmerová. „Chápu, že jsou situace, kdy se lékař rozhodnout musí, komu léčbu dát a komu ne, ale rozhodovat by měl vždy jen stav pacienta a kondice, ne jeho věk, který je napsán v občanském průkazu. Pokud lékař usoudí, že stav pacienta je natolik kritický a selhávají mu orgány, tak teprve pak je možné nepřistupovat k další léčbě,“ říká. A souhlasí s ní i viceprezident lékařské komory. „Jako lékař jsem skládal Hippokratovu přísahu, že pomohu všem potřebným pacientům. Nejsme tu od toho, abychom rozhodovali, koho necháme zemřít a komu umožníme přežít,“ komentuje to.

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud