Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Ukradené děti, díl 8. Uprostřed křížové palby. Co prožívají ti nejmenší, když rodiče vedou válku?

Ukradené děti, díl 8. Uprostřed křížové palby. Co prožívají ti nejmenší, když rodiče vedou válku?

„Ty příběhy jsou jako přes kopírák,“ dozvěděli jsme se od znalce, který s námi sdílel čerstvou porozvodovou kazuistiku pod podmínkou plné anonymity, vzhledem k mimořádně citlivým okolnostem daného případu a skutečnosti, že v jejím centru stojí těžce zkoušené dítě. Jak to vypadá, když se rodiče rozhodnou jít do skutečnou válku připomínajícího sporu všemi prostředky? Co všechno je nuceno prožít dítě, které se ocitne bezbranné přímo uprostřed křížové palby? Přečtěte si kazuistiku, která v pozadí suchých fakt a úředního jazyka skrývá příběh vzbuzující smutek a stud.

Manželství dvou těžce konfliktních rodičů nakonec nevyhnutelně skončilo rozvodem. Paralelně s rozvodovým řízením obvinila matka otce ze znásilnění, které se neprokázalo. V rodině byly peníze, takže mezi rodiči byly těžké konflikty také ohledně finančního vypořádání.

Rozvod byl pozastaven a vypukl spor o dítě. Soud o jeho svěření do péče se vlekl zhruba rok a půl. Zhruba v té době přestala matka předávat dítě otci ke styku. V mezidobí padla různá předběžná opatření a nakonec i rozhodnutí prvoinstančního soudu, podle něhož se otec mohl s dítětem stýkat ve stanovených intervalech.

V praxi se však otec domohl styku s dítětem jen málokdy. Vzápětí po vyhlášení soudu prvního stupně ohlásila matka na policii, že jí dítě řeklo, že je otec pohlavně zneužil. Začal obvyklý kolotoč, v jehož rámci musel otec velmi složitě prokazovat, že nic takového neudělal. Matka si však trvala na své s tím, že na svém si trvá i dítě. Objevily se jeden nebo dva znalecké posudky, dávající za pravdu verzi matky, které však proběhly pouze na základě vyšetření dítěte: otce žádný z odborníků nikdy neviděl.

Situace postupně gradovala. Vznikly další znalecké posudky, a na jejich základě policie trestní stíhání otce zastavila, neboť se neprokázalo, že by k pohlavnímu zneužití došlo.

Mezitím začala matka dítě zavírat doma. Odvolací soud rozsudek prvního soudu potvrdil s tím, že otec má právo se s dítětem stýkat. Od okamžiku, kdy padl rozsudek nadřízeného soudu, otec už dítě ani jednou neviděl. Matka ho zavírala doma, utíkala s ním z místa trvalého bydliště, když měl otec přijet, brala ho ze školky a ze školy, zdržovala se po různých místech v republice, aby nemohlo dojít ke styku a neustále argumentovala tím, že dítě bylo pohlavně zneužito, otec je „úchylák“ a pedofil a nesmí se s dítětem stýkat vůbec, případně pouze s asistencí.

Otec byl ten typ, který si to nechtěl nechat líbit a trval na tom, že chce realizovat své právo se s dítětem stýkat a vychovávat je. Prostřednictvím soudu podával opakovaně návrhy na výkon rozhodnutí. Vše probíhalo podle obvyklého postupu, s matkou byl tedy nejprve veden pohovor, později jí byly ukládány pokuty a nakonec byly postupně nařizovány výkony rozhodnutí, přičemž k samotnému výkonu nikdy nedošlo. Termín samotného výkonu rozhodnutí je vždy předem znám, takže když mělo ke styku dojít, nebyla matka nikdy v místě svého bydliště.

Vše se vyostřilo během podzimu, kdy otec společně se soudními vykonavateli a policisty jel do místa, kde se matka v té době zdržovala a došlo k pokusu dítě odebrat. Dítě tam utrpělo takový psychický šok a bylo s ním tak zoufale nakládáno, že výkon byl nakonec ukončen a zastaven soudcem, s tím, že už se v něm nebude nadále pokračovat.

Celý zásah byl zdokumentován a existuje i videozáznam, takže všechny zúčastněné orgány včetně soudu si mohly o situaci udělat vlastní obrázek.

Mezitím otec, který se nemohl s dítětem stýkat, inicioval nové řízení o změně výchovy. Prováděla se řada nových dokazování. V průběhu asi tří nebo čtyř měsíců od pokusu o výkon rozhodnutí začala matka dítě už skutečně týrat; zavíráním například do skříně nebo do postele ve chvíli, kdy mělo dojít ke styku s otcem, psychickými manipulacemi a podobně. Posledním signálem pro příslušné orgány bylo, když se dítě svěřilo s pláčem své učitelce, že potřebuje pomoc, protože se doma bojí.

Bylo navrženo rychlé předběžné opatření. Dítě bylo umístěno do zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc zhruba na šest měsíců. V jejich průběhu byl upraven styk obou rodičů s dítětem v zařízení, včetně toho telefonického. Rodiče za dítětem docházeli a dítě docházelo zároveň i do dětského krizového centra, aby se restauroval vztah s otcem.

Otec svědomitě pracoval na vztahu s dítětem, takže když pak na základě znaleckého posudku, v němž bylo akcentováno, že došlo k masivní manipulaci ze strany matky, padlo předběžné rozhodnutí a pak i rozsudek o tom, že se dítě svěřuje do péče otce, otec dítě ze zařízení převzal, od té doby ho má v péči, a v tuto chvíli se vede spor pouze o výživné.

Matka má nařízené asistované styky 1x za 14 dnů v zařízení, které asistované styky umožňuje. Platí to i pro její rodiče, tedy prarodiče dítěte, kteří mají také asistovaný styk. Přestože se strany matky i prarodičů docházelo k týrání a manipulacím, dítě je má rádo a chyběli by mu. Zabránit tomu, aby byly vazby úplně zničeny je pokládáno za prvořadý zájem dítěte.

Vzhledem k osobnostem účastníků je pravděpodobné, že spory skončí až s dovršením 18. roku věku dítěte. Dítě je v tuto chvíli stabilizované do té míry, do jaké je to za daných okolností možné. Dochází do dětského krizového centra a terapeuticky se s ním pracuje.

Otec, přestože i jeho osobnost problematická, naznal nutnost pragmatického přístupu, takže o matce hovoří před dítětem korektně a neutrálně, a je to poznat. Svými reakcemi během řízení a kontinuální prací na sobě byl v dané situaci otec tím lepším a rozumnějším z rodičů. To však samozřejmě nelze zobecňovat.

  
 
Přejít na homepageVíce z kategorieZpět na začátek