Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Unikátní zpověď královny propagandy: Rozhlížím se, jakou jsem nadělala paseku, říká pro INFO.CZ

Unikátní zpověď královny propagandy: Rozhlížím se, jakou jsem nadělala paseku, říká pro INFO.CZ

Roky se podílela na intenzivním šíření proruské propagandy v Česku. Spolupracovala s Čechem žijícím v Rusku, jenž obhajuje okupaci z roku 1968 a volá po návratu ruských tanků. Nyní je Blanka Morávková sama terčem propagandistů. Ti ji kvůli jejímu přiznání a obhajobě homosexuálů označují za zrádkyni. Morávková o svých aktivitách po několik týdnů mluvila s INFO.CZ, a poskytla tak unikátní pohled do zákulisí činnosti proruských trollů v Česku.

Byl únor 2017 a Blanka Morávková zveřejnila na svém facebookovém profilu následující výzvu: „Máte dost západní štvavé protiruské politiky? Chcete podpořit Rusko? A hlavně, chcete vidět tváře našich politiků, kteří otevřou Facebook a uvidí, že Putinovi agenti už jsou jednotní a uniformovaní? Změnte si svoji profilovou fotografii na tuto (pod textem byl obrázek s nápisem Agent Kremlu – pozn. redakce). Při případných problémech vše svedete na ruské hackery.“

Výzva zapadala do činnosti, kterou Morávková tou dobou už několik měsíců prováděla. V roce 2016 se nadchla pro hybridní válku a ze svého bydliště v Mostě vypouštěla po sítích do světa řadu propagandistických statusů a koláží. Proruské propagandě věnovala veškerý volný čas a jako noční vrátná také 90 procent pracovního. Profil Morávkové byl za chvíli větší než některé proruské skupiny.

Tyto aktivity jí ale začaly do velké míry ovlivňovat osobní život. Zpětně přiznává, že přibrala a v době, kdy pracovala v sociálních službách, si z ní dělali kvůli jejím aktivitám legraci. „Vedoucí mi třeba nadepsala obálku s výplatou jako ‚Odměna od Putina‘. Když mi zapomněli říct, kde je školení, bavili se tím, že mě Putin bude navigovat přes satelit. Později ovšem vedoucí nějak znejistěla a zakázala mi používat služební počítač. Prý kdyby se něco stalo, bude tam jejich IP adresa. Ta tam ovšem byla dál. Kolega nacista, který měl podmínku za šíření nacistické propagandy, mi tajně každou směnu se smíchem, že půjdu sedět dříve než on, ochotně přepichoval kabel,“ vypráví žena pro INFO.CZ.

S Rusy nespolupracovala, na jejím profilu ale verbovali na Donbas

Morávková pochází z komunistické rodiny. K Rusku tíhla od mládí. V roce 2016 ucítila šanci stát se, jak sama říká, vojákem na poli studené války. „Facebook se mi jevil jako úžasná zbraň. Takže motivací, upřímně řečeno, bylo zabojovat si v hybridní válce. Začala jsem navštěvovat slovanské skupiny a rozesílala žádosti o přátelství. Každého člověka jsem se snažila uchopit za názorový vrchol, což v praxi vypadalo tak, že jsem žádala o přátelství zejména lajkery (příznivce, pozn. redakce) Stalina a Putina,“ říká v rozhovoru.

„Petr Michalů je ztělesněná emoce a živá ikona socialismu.“
Blanka Morávková

Zároveň tvrdí, že ji nikdy neřídili lidé z okolí Kremlu ani se nikomu nezodpovídala. Z Ruska jí nechodily ani žádné peníze. Byla v kontaktu jen s těmi Rusy, které měla v přátelích na Facebooku. Jeden z nich však její profil zneužil k verbování bojovníků na ukrajinský Donbas, kde ukrajinská armáda setrvale bojuje s proruskými separatisty podporovanými Moskvou a kde svět může sledovat jeden z nejčistších projevů moderní hybridní války.

Sama Morávková brala svoji činnost převážně jako snahu ukázat sílu před nepřítelem, jehož pro ni představoval Západ a státy NATO. Vedle toho to ale byl také zdroj zábavy. „Celé moje počínání byla spíše recese, švejkovina. I když na druhou stranu, nutno vzít v potaz, že právě na legraci utáhnete mnoho lidí. A nejsou-li názorově vyhranění, zcela nenásilně je přesvědčíte, že jim předkládáte pravdu. Lidé tráví na Facebooku svůj volný čas, nehledají fakta, chtějí se jen zasmát a ujistit se, že mají pravdu. A o tom to celé bylo,“ praví.

Sbírka pro „emigranta“ vzbudila podezření

Jejím spolupracovníkem byl proruský aktivista Petr Michalů. Ten v minulosti působil jako zaměstnanec vězeňské služby nebo zkušební komisař pro získání zbrojního průkazu. Kvůli tomu se ocitl před soudem. V roce 2010 se zodpovídal z napomáhání trestné činnosti. S kolegou nedovoleně asistovali při vyplňování zkušebních testů, a u jedněch zkoušek dokonce ani nepožadovali praktickou část. Vězení se ale Michalů vyhnul. V roce 2012 utekl do Španělska, což vydával za nucenou emigraci. O čtyři roky později se přesunul do Ruska, kde požádal o politický azyl.

Michalů je také autorem textu s názvem Omluva ruskému národu, ruskému lidu a prezidentu Putinovi, v němž volá po tvrdých trestech pro názorové odpůrce, které označuje za vlastizrádce. Kromě toho na Facebooku oslavoval invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa a žádal její opakování. „Pokud ruské tanky znovu přijedou do Československa, už nikdy nedopustíme, aby odjely,“ napsal do jednoho ze svých obrázků.

Speciál INFO.CZ k srpnu 1968

„Petr Michalů je ztělesněná emoce a živá ikona socialismu,“ popisuje Morávková. Sama jej nikdy neviděla. Kdyby nespolupracovali, byl by pro ní jen jedním z tisíců facebookových přátel. Jejich komunikace probíhala výhradně ve virtuálním světě.

Z Michalů se po příchodu do Ruska stala celebrita. Některá tamní média jej líčila jako českého novináře, jenž musel opustit domov, jelikož už dále nemohl snášet evropský útlak. Michalů pro ruská média vyprávěl o šťastných letech za socialismu. Vidět byl i v Česku. Publikoval například v Parlamentních listech.

A nejen to. České příznivce zásoboval fotkami radostného Ruska. Snažil se vytvořit dojem, že Putinův stát je rájem na Zemi. Morávková pro něj ale mezitím musela organizovat sbírku, skrze kterou získával peníze, za které v zahraničí žil. Ačkoli Morávková měla na svém profilu kupříkladu i lidi, kteří věřili, že Evropská unie chce zrušit písmeno „Ř“, sbírka jim v kontextu údajně skvělého života Petra Michalů v Rusku přišla podezřelá.

Agenti! Přišel náš čas! vyzývala trolly k útoku. Ruská média ji dávala za vzor

Vybírání peněz ale nebylo jedinou aktivitou, která Morávkovou s Michalů pojila. Jejich spolupráce byla daleko širší. „Vymýšleli jsme spolu koláže, obrázky, vtipy, které jsme pak zveřejňovali na Facebooku. Třeba já jsem měla nápad a Petr mi ho graficky realizoval. Nebo já jsem ke svému textu použila Petrovu fotografii. Měli jsme i společné logo. Petr samozřejmě permanentně jako i před tím v minulosti pracoval sám a já Petrovu tvorbu na Facebooku sdílela,“ říká Morávková, jež s Michalů rozjela například koordinovaný útok na tehdejšího analytika programu Kremlin Watch think-tanku Evropské hodnoty Romana Mácu, jenž nyní působí v Institutu pro politiku a společnost.

„Agenti! Přišel náš čas! Čím více nás bude, tím větší šance, že si Máca pozvrací svůj služební Apple a my jim tak způsobíme první válečné ztráty! Vpřed!“ napsala Morávková na Facebook a do komentářů přidala odkaz na Mácův profil.

Máca se Michalů věnoval na svém blogu a na Facebooku následně využil akci Morávkové jako ilustraci pro činnost prokremelských trollů. „Práce se nejprve chopí facebookový politruk. Ten vytváří výzvy, kam se mají jeho další internetoví agitátoři dostavit a směřuje je ke konkrétním příspěvkům,“ píše Máca s tím, že následují vyhrůžky a označování cíle za nezajímavou nulu. Od toho dav přechází k oslavě Ruska a totalitních režimů.

Evropské hodnoty a speciálně Máca byli častými terči Morávkové a Michalů. Největší úspěch jim ale přinesla v úvodu zmíněná kampaň „Agent Kremlu“. Po zveřejnění výzvy na profilu Morávkové se přidávaly desítky jejích přátel. A co víc, akce se díky kontaktům Michalů na ruské novináře, dostala i do ruských médií. Ta citovala oba autory a jejich dílo prezentovala jako vyjádření sounáležitosti Čechů s Rusy.

„V rámci akce ‚Agent Kremlu‘ jsme vytvořili i nášivku na rukáv se zobrazením ‚Agent Kremlu.‘ O tuto nášivku je veliký zájem. Lidé píší, ptají se, kde je možno nášivku koupit, chtějí ji nosit a jsou na to hrdí. Zájem o nášivku přichází z Finska, Německa, České republiky a Slovenska,“ popisoval Michalů na jednom z videí pro ruská média. Morávková dodává, že pro výrobu nášivek sehnali dva jednotlivce z Česka a jednoho ze Slovenska, kteří byli jejími facebookovými přáteli.

Akce Agent Kremlu

Fakta je nezajímala. Dvojice vyzývala k volbě SPD a komunistů

V únoru 2017 se Morávková s Michalů svezli s kampaní lidí pálících na veřejnosti korán. Michalů udělal koláž s obrázkem z filmu Černí baroni, Morávková publikovala vtipy o pálení knihy. Jejich práci, kterou viděly tisíce lidí, následně využili svolavatelé demonstrací proti islámu. Zatímco u protimuslimsky zaměřených Čechů s tím bodovali, mezi řadou ruských přátel si zadělali na problém. „Jako vždy jsem se to snažila vybalancovat humorem,“ praví Morávková.

Rozhlížím se teď, jakou propaganda nadělala mezi některými mými facebookovými přáteli paseku. Ti lidé mi přijdou, jako by vyšli z jedné výrobní linky: oslavují Rusko, věří v chemtrails, věří, že homosexuálové chtějí zničit tradiční rodinu a imigranti společně s neziskovkami náš národ a naši kulturu.“
Blanka Morávková

Dvojice se angažovala také před volbami. „Čas voleb byl pro nás důležitý. Status, který měl lidi podpořit ke správné volbě, jsem záměrně publikovala v čase, kdy se vyráželo k volebním urnám. A ani Petr rozhodně nezahálel,“ vzpomíná Morávková. Michalů tehdy zveřejnil příspěvek, v němž za jediné volitelné strany označil SPD Tomia Okamury a KSČM. Pokud by neuspěly, nastínil jako další možnost násilný převrat a ozbrojené povstání. Morávková ale odmítá, že by byla v kontaktu nebo jednala na objednávku některé z politických stran nebo hnutí. Žádná se jí ani nepokusila přesvědčit ke spolupráci.

Morávková nepracovala ani s tzv. dezinformačními weby typu Sputnik nebo Aeronet. Přistupovala k nim stejně jako k tradičním médiím – ignorovala je. „Fakta jsem nepotřebovala. Pracovala jsem s emocemi. Debatám, ve kterých je třeba znát fakta, jsem se vyhýbala. Zpravodajstvím pro mě byly statusy přátel a informace jsem si dohledávala jen do té míry, abych na událost dokázala vymyslet vtip, a ani to nebylo většinou potřeba. Psala jsem, co si lidé přáli slyšet a čemu se zasmáli,“ vysvětluje.

Útoky na homosexuály Morávkovou děsí. Vidí, jak její přátelé podléhají propagandě

Časem ji ale proruské aktivity vyčerpaly. Začalo jí vadit, jak propaganda pracuje s emocemi a vypouští fakta. Vliv na to měl i článek o její akci „Agenti Kremlu“ na ruském webu. Zároveň se neztotožnila s útoky na homosexuály. Kvůli svému přiznání ke lžím je nyní sama terčem jiných proruských trollů a uživatelů Facebooku, pro které dříve byla ikonou. Vnímají ji jako zrádkyni.

Letos v srpnu skončila také spolupráce Morávkové s Michalů. Podle ní tím vyvrcholily rok trvající spory mezi dvojicí. Po kritice jeho komunikace si Michalů Morávkovou zablokoval nejen na Facebooku, ale také na ruské síti VK.com.

Propaganda nadále zůstává pro Morávkovou koníčkem. „Je-li někdo zámečníkem, umí zámek nainstalovat i rozebrat. Rozhlížím se teď, jakou propaganda nadělala mezi některými mými facebookovými přáteli paseku. Ti lidé mi přijdou, jako by vyšli z jedné výrobní linky: oslavují Rusko, věří v chemtrails, věří, že homosexuálové chtějí zničit tradiční rodinu a imigranti společně s neziskovkami náš národ a naši kulturu,“ dodává Morávková s tím, že právě útoky na homosexuály ji děsí nejvíce.

„Na moji výzvu, ať mi přátelé pošlou nějaké ukázky homosexuální lobby, která je tak drtí, se mi sešly dvě dětské knihy. Zbytek byly opět pocity, emoce, obavy a odkazy na dezinformační servery. Mám teď dobrý pocit, že ty propagandou nainstalované zámky na lidech vidím.“

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Může vyklíčit nová totalita. Lidé milují Babiše, protože podvádějí stejně jako on, tvrdí Kroupa

Vyslechl už stovky příběhů politických vězňů, ale i donašečů StB. Většinu z nich si mohou zájemci prohlédnout v nejrozsáhlejší pamětnické databázi v Evropě – Paměti národa. Ředitel a zakladatel Post Bellum Mikuláš Kroupa už hleděl do očí lidem, kteří trpěli za nacismu i komunismu, ale i těm, kteří za jejich útrapy mohli. Je možné, že se podobní lidé brzy opět dostanou k moci. „Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů,” vysvětluje v rozhovoru pro INFO.CZ Mikuláš Kroupa.

Kolik příběhů Paměť národa zhruba uchovává?

V databázi jsme zpřístupnili příběhy kolem čtyř tisíc lidí. Ve skutečnosti jich máme ale kolem sedmi tisíc. Řadu z nich ještě zpracováváme a nechceme publikovat nedokončenou práci. Další část vzpomínek, které ještě nejsou veřejné, pořídili žáci a studenti v rámci projektu Příběhy našich sousedů. Pak máme nahrávky, které nejsou přístupné veřejnosti, protože pamětník si to nepřál, těch je jen několik desítek. 28. října, přesně po deseti letech od vzniku webu Paměti národa, chceme spustit novou podobu této jedinečné databáze s novým designem a novým způsobem, jak příběhy zveřejňovat. Uvažujeme o tom, že zpřístupníme i ty nahrávky, které anonymizujeme. Hlavně Paměť národa proměníme v komfortní publicistický web pro širokou veřejnost, ale zároveň ji ponecháme jako rozsáhlý archiv zpřístupňující celé neupravované mnohahodinové nahrávky určené pro studenty, učitele, spisovatele, scénáristy, a pro ty, kteří ke své práci prostě potřebují celý záznam a písemnou a fotografickou dokumentaci.

Link

Proč se někteří pamětníci rozhodli své vzpomínky poskytnout, ale zakázali je publikovat?

Pro nás je velice důležité, aby každá vzpomínka měla svého jmenného vypravěče, ale jsou lidé, kteří se bojí k vlastnímu příběhu přihlásit. Tak například: když jsme natáčeli lidi, kteří prošli sovětskými gulagy, někteří se nám svěřili, že i dnes mají strach z tajných služeb Ruské federace. Pak jsou tady i pamětníci, kteří se za svůj příběh prachobyčejně stydí. Vypráví s velkými detaily, ale s podmínkou, že neprozradíme jejich jméno. Mají obavy, jak by veřejnost jejich vysvětlení přijala, někteří souhlasili, že je můžeme jmenovitě publikovat až po jejich smrti. Jsou to ale jen výjimečné případy a velmi to zvažujeme. Jde například o některé udavače Státní bezpečnosti.

Jaké to je mluvit s člověkem, který Vám líčí, jak ubližoval jiným lidem? Je těžké v té chvíli zachovat novinářský odstup?

Paměť národa dává prostor lidem, aby vyprávěli svůj příběh tak, jak uznají za vhodné. Nechodíme lynčovat. Jsem vděčný, že tito lidé vypráví. Je výjimečné rozpovídat člověka, který se dopouštěl zločinů třeba v 50. letech. Někteří současnou dobu berou jako dočasnou a mají pocit, že se režim brzo překlopí a oni se opět chopí kormidla. Chápou to tak, že byli dočasně poraženi, ale blíží se doba, kdy nám to natřou. S tím jsem se taky už několikrát setkal. Svůj příběh nám ale svěřují i lidé, které jen trápí svědomí. Krátce před svojí smrtí mi popisovali, za jakých okolností se k udávání dostali, že vnímali svojí situaci bezvýchodně a chtěli využít nabízené cesty, jak si zařídit pohodlnější život. Nejeden z nich mi řekl, že je mu to líto a že si tím zkazil život. Bohužel ale převažuje u bývalých fízlů a donašečů názor, že taková holt byla doba. Osobní charakterové selhání vylučují.

A dostanou se podle Vás komunisté opět k moci? Platí výrok, že historie se opakuje?

Komunisté či jiní darebáci. Dříve nebo později ano. A ten výrok platí i neplatí. To, co se děje, je vždycky jiné, ale přitom můžeme vidět historické paralely. Přítomnost neexistuje bez minulosti a bez znalosti minulosti nemůžeme předvídat. Tvrdím, že ten okřídlený výrok „kdo nezná svou minulost, je nucen ji opakovat“ dává smysl jakožto morální apel. Takže by měl podle mě znít „chovejme se tak, jako kdyby se historie mohla opakovat“. Určité tendence a podobnosti s dobou před rokem 1989 nelze nevidět. Přehnaná loajalita k těm, kdo jsou zrovna u moci, nedostatek odvahy ve veřejném životě, bezzásadovost, nenávist k náboženským či etnickým menšinám stejně jako rozšířená česká xenofobie mají určitě kořeny i v době komunistického experimentu.

3677646:article:true:true:true

Dnešní politická atmosféra těmto odpudivým vlastnostem spíš nahrává. Někteří podnikatelé nám třeba řeknou, že by Paměť národa rádi podpořili. Jenže mají obavu, když rýpeme do Babiše, že by mohli mít problémy. Ale také jich naštěstí moc není. V lidech také přetrvává shovívavost k totalitnímu komunistickému režimu, zvlášť k době normalizace. Jezdili do Jugošky, měli zajištěnou rekreaci, na Vánoce kolekci, na ulicích nebyli bezdomovci a nebyl problém s uprchlíky. Děsivý omyl. Lidé zapomínají nesvobodu té doby a na zločiny, které komunisté páchali.

Ale o KSČM teď nejde. U ní aspoň víme, s kým máme tu čest. Horší jsou údery z jiných a nečekaných stran. Třeba mě mrzí, jak se zachovala ČSSD. Současná společenská atmosféra tvoří podhoubí, ze kterého nová totalita v nějaké nové podobě klidně vyklíčí. Tvoříme tu pekelný guláš ze strachu z uprchlíků, nenávisti k Evropské unii a NATO, přesně to zadělává na pěkný malér. Naštvaní, vystrašení lidé zmanipulovaní fake news, které se dnes šíří doslova virovou rychlostí, mají prostě sklon hledat jednoduchá řešení. Není divu, že lidé nacházejí útěchu u populistů. Stačí jim říci, že tohle všechno vyřeším, když mi do toho ostatní nebudou kecat, Parlament je žvanírna a zdržuje mě od makání. Omezíte veřejnoprávní média, ty nejčtenější si koupíte, šlápnete na krk občanskému sektoru – neziskovkám, zkomplikujete spolkaření, podnikání začnete masivně kontrolovat a zčásti i ovládat. Přesně tak se rodí diktátoři a totalitní režim.

Když se zeptáte lidí, co pro ně znamená svoboda, tak většina řekne, že „dělat si co chce“, a k tomu potřebujete peníze. Pro diktátora je tak nejsnazší lidem naslibovat bohatství a bezpečnost, ve skutečnosti pak všechny ožebračí a ohrozí. Podívejte se třeba na Venezuelu. Jedna z nejbohatších zemí na ropu a jak tam vypadá onen slibovaný ráj na zemi – socialismus? To bohatství pro každého? Lidé tam umírají hlady. Milion lidí ze země prchnul jen za posledních pár let, denně se snaží utéct pět tisíc zoufalých lidí. Jak tento diktátorský režim reaguje? Uzavírá hranice a pronásleduje oponenty.

Link

I když se Vám už podařilo nasbírat tisíce vzpomínek, je přesto osobnost, kterou jste zaznamenat nestihli, a mrzí Vás to?

Těch je obrovské množství. A mrzí mě to moc. Škoda, že jsme s Pamětí národa začali tak pozdě, až v roce 2001. Jeden z úplně prvních pamětníků, za kterým jsem se vydal, byl nesmírně zajímavý válečný veterán z východní fronty druhé světové války, vězeň gulagů a politický vězeň. Žil v Karlových Varech a já jsem se na ten rozhovor hrozně těšil. Když jsem za ním přijel, tam řekl mi, že si to rozmyslel, že nechce, ať se obrátím na tiskového mluvčí obce legionářské. Dodnes mě mrzí, že jsem mu nedokázal vysvětlit, o co nám jde. Nestihli jsme například Rudolfa Pernického, legendárního parašutistu z války a bývalého politického vězně, nebo osudy třeba pátera Josefa Zvěřiny nebo Jiřího Dienstbiera staršího. S Václavem Havlem jsme natočili jen asi hodinu, ale pak už mu nebylo dobře a k dalším setkáním nedošlo. Máme tak zdokumentované jen jeho vzpomínky na dětství a mládí. Ale i dnes takřka denně někdo vzácný a důležitý pro Paměť národa zemře a my ho třeba sice máme mezi těmi, které chceme oslovit, ale už je pozdě, nestihli jsme ho. Je nás málo a nemáme dost peněz, abychom se rozšířili. Skládáme rozpočet na Paměť národa především ze soukromých darů.

Zaznamenáváte pouze vzpomínky přímých účastníků událostí, nebo třeba v případě jejich úmrtí zpovídáte i potomky a příbuzné?

Řada příběhů na Paměti národa přináší svědectví o někom jiném, se kterým vypravěč trávil část života a vzpomínky na něj může předat. Třeba s generálem Heliodorem Píkou jsme mluvit pochopitelně nemohli, ale s jeho synem Milanem ano. Dáváme prostor i příbuzným, ale vždy pečlivě zvažujeme, protože zaznamenat a zpracovat něčí paměti stojí několik tisíc korun. Je důležité si ale uvědomit, že i děti politických vězňů nesou samy velice silné svědectví o životě, který byl tím utrpením maminky nebo tatínka zásadně poznamenaný.

V poslední době se často mluví o tom, že společnost je rozdělená. Co nebo kdo ji rozděluje?

Žijeme v době, kdy dostávájí opět nemalý prostor různé ideologie založené na násilí. Na jedné straně v globálním měřítku to je jistě islamismus, politický islám. Na druhé straně hlásají násilí ti, kteří volají po boji proti islámu a uprchlíkům. A ještě navíc se zaštitují křesťanstvím. Právě ti stejně jako islamisté ničí demokracii nebo ji chtějí takzvaně „řídit“. Někteří politici promyšleně šíří nenávist a manipulují, ti ostatní často přizvukují. Dost to připomíná dobu, kdy se rodila masová podpora komunismu. Co jiného než násilí proti nějaké menšině hlásá marxistická nebo nacistická ideologie. Principy jsou podobné. Vždy jsou založené na nenávisti k nějaké skupině třeba majetných lidí, sudeťáků, židů, cikánů, věřících, homosexuálů… Politici si vědomě a účelově s nenávistí zahrávají, přiživují je – nenávist vůči uprchlíkům, náboženským menšinám, takzvaným. „pravdoláskařům“, „pražské kavárně“. To vytváří strašně nebezpečné klima nenávisti. Stačí dost málo, abyste paušálními polopravdami skupinu pomluvili a už máte své voliče, kteří vás v boji proti nim následují.

Diktátor si v tu chvíli obléká uniformu, opentlí se krvavými symboly. Ano, symboly je dost prozrazují. Všimněte si třeba, jaké klikyháky, odkapávající písmo používají třeba neonacisté, kapely jako Ortel, šibenice na náměstích, placky s přeškrtnutou mešitou... A také jak mluví. Používají arogantní útočné fráze nadřazenosti a pohrdlivost, odmítají chodit do diskuzí. To přeci známe z minulosti. Třeba: „Nevyšším přáním je vůle lidu!“, „Kolik ti je, aby ses do toho pletl?“ a „Politické neziskovky rozkrádají stát.“ Jen mimochodem, jedinými politickými neziskovkami jsou samy politické strany. To, že někdo z neziskových organizací kritizuje vládnoucí garnituru, je přece zcela v pořádku, je to přirozený demokratický a sebevědomý občanský postoj, který ovšem strašně vadí arogantním politikům opilým mocí.

Link

Myslíte, že Češi se nedokázali vyrovnat s minulostí?

Důležité je osobní vyrovnání. V rodinách se minulost mnohdy raději ani neotvírá, zůstává tabu. Pokud se člověk s tím, co se dělo, nevyrovná, nesrovná se a nevyjasní si, co bylo špatně, může i příště zaváhat. Jiný druh vyrovnávání se s minulostí, která s tím osobním a společenským souvisí, je soudní vyrovnání, spravedlnost. To se nepodařilo a napravit se to už nedá. Generace bývalých politických vězňů odchází a spravedlnosti se dočkali jen ve výjimečných případech. Je to hrozná tragédie. Bohužel je to i tím, že se tady režim držel tak dlouho, takže zajistit důkazy po několika desítkách let je prostě těžké nebo takřka nemožné. Problém je také v tom, že soudci často měli v rodině nějakého komunistu, byli vychovávaní v komunismu, nebo sami měli stranickou knížku. Jak mohou nezaujatě soudit? Dneska platí, že kde není žalobce a obžalovaný, není ani soudce. A tak o zločinech a bolesti, kterou nacisté a komunisté způsobili, lze už jen vyprávět. A to je taky hodně důležité, abychom nezapomněli.

Je tedy podle Vás český národ národem bez paměti?

Zdá se mi, že český národ je spíše hlavně národem pragmatiků, kteří se snadno vzdávají principů, protože nám to přinese určité výhody, komfort a klid. Podle mého i to je důvod, proč vítězí ANO, dřív klausovská ODS. A také tím pádem není problém vládnout s komunisty, i když voličům slibovali, že to nikdy neudělají. Voliči jsou holt také pragmatici. Pod heslem „stabilní vláda“ nebo „lepší komouši než okamurovci“, se ovšem skrývá touha po moci doprovozená působivým politickým marketingem. Lidé se rádi nechávají nakrmit heslem „bude líp“, a bodrým vystupováním. Tisíce lidí pana Babiše nekriticky miluje. Zeptejte se jich proč? Odpovědi vás dost překvapí. Třeba: „Je už dost bohatý, takže nemusí krást.“ nebo „Myslí to s námi dobře. Rozumí nám.“ „Zatočí s politickými zločinci, co nás tu osmadvacet let okrádají.“ Jsou jim jedno jeho podvody třeba s Čapím hnízdem, koncentrace moci, estébácká minulost. Proč to tolerují? Proč ho volí? Protože to dělají taky. Přemýšlí, jak obejít finanční úřad, získat peníze na úkor někoho jiného a ještě mít škodolibou radost, že se to tak povedlo. Čtyřicet let se tady kradlo. Říkalo se, že kdo nekrade, okrádá rodinu. Lidem to poničilo charakter. Demokracie je slabá, když nemá dost politiků a dost voličů charakterních, chytrých a vzdělaných, kterým jde o princip.

Link

Nedávno jste publikovali výzkum, podle kterého polovina mladých lidí netuší, co se stalo v roce 1938. Máte nápad, jak by se ta situace dala zlepšit?

Máme třeba projekt Příběhy našich sousedů. Ten spočívá v tom, že žáky a studenty učíme, jak hledat a zpracovávat zajímavé osudy. Ukazujeme jim, jaké dobrodružství mohou při hledání příběhů zažít a jak úžasné je mluvit se starými lidmi a objevovat jejich životy. Na závěr půlročního projektu pak studenti vystoupí před publikem, kterému převypráví pamětníkův příběh a řeknou, co při tom objevili zajímavého. Zjistí tak nejen něco o historii. Projekt Příběhy našich sousedů sbližuje generace – tu mladší a nejstarší. Dědečkové a babičky se setkávají s mladými lidmi a obě dvě generace si na sebe udělají čas. Starý člověk vypráví svůj příběh a i děti – tedy žáci a studenti – jim říkají o svém pohledu na svět. Nejednou jsme se setkali s tím, že vznikla velká přátelství, děti chodí k pamětníkům pravidelně, pomáhají jim, a třeba je učí jak zacházet s mobilem nebo počítačem. Pamětníci mají radost, když vidí, že jejich příběh nebude zapomenutý a posloužil něčemu dobrému. A studenti zase vidí, že staří lidé jsou úžasní, a mají životní zkušenosti. Nevím přesně, jak změnit výuku systémově, ale tvrdím, že do výuky patří příběhy. Byli jsme přizvaní, abychom diskutovali nad takzvaným Rámcovým vzdělávacím programem, ale myslím, že to je jen základ, doporučení ministerstva. Zásadně záleží na učitelích a jejich snaze a ta, jak se zdá, roste.

Nyní chystáte velkou výstavu ke stému výročí založení republiky. Umístit ji chcete na Letnou do podzemních prostor pod bývalým Stalinovým pomníkem. Proč zrovna tam?

Stalin je úžasné místo. Je tam podzemní sloupová síň s neuvěřitelnými možnostmi vystavování. Něco podobného v Praze nenajdete. V podzemí budeme vyprávět příběhy z války a komunismu a v další části se návštěvník stane dokonce svědkem bitvy o Anglii z kokpitu pilota RAF, přenesme ho prostřednictvím animovaných triků do dobytčího vagonu, na samotku 50. let, do ulic 21. srpna 1968 a na Národní třídu 17. listopadu 1989. Stalin je místo úžasné i svým horizontem nad Prahou. Postavíme na něm padesát metrů dlouhou a pět metrů vysokou zeď symbolizující rozdělenou společnost, jakoby berlínskou zeď, symbol totalitních režimů.

3744652:article:true:true:true

Stalin je uprostřed krásného parku. Když se zajedete podívat do zahraničních muzeí o totalitních režimech, bývají obklopeny zelení. Člověk se ztiší a je připravenější nechat se vést příběhy do minulosti. Mimochodem v Polsku za posledních tuším pět let vznikly nejméně čtyři muzea reflektující totalitní režimy, jedno se zabývá Solidaritou, druhé druhou světovou válkou, třetí historií polských židů a tak dále. Každé z nich je v obrovských a nesmírně architektonicky zajímavých a oceňovaných stavbách, hlavní moderní expozice jsou v podzemí. A každé stálo přes miliardu. U nás takové muzeum chybí, vynechám-li památník Vítkov s výstavou plnou vitrín. Chtěli bychom zde vytvořit Institut Paměti národa. Nyní ale chystáme na onom místě, kde by podle mě mohlo takové expoziční místo a zdaleka ne tak drahé vzniknout, velkou výstavu ke stému výročí republiky. Chceme používat nové technologie, videomapping, působivé instalace vyprávějící příběhy a přinášející svědectví o 20. století. Chceme ukázat, že to umíme a že by to stálo za dlouhodobou expozici.

Link

Jak dlouho výstava na místě bude?

Výstava potrvá do té doby, dokud nám to úřady povolí. Zatím máme svolení od 1. října do poloviny prosince. Co bude dál, o tom rozhodne nová politická reprezentace Prahy.

Jak se vám daří výstavu financovat?

Skučíme. A všechno se snažíme umenšit, zlevnit. Máme spoustu nápadů, ale nemáme dost peněz. Například je potřeba desítky velmi výkonných projektorů, abychom mohli pracovat s celým prostorem. Musíme vestavět do podzemí tunely. Na realizaci projektu sbíráme peníze na našich webových stránkách www.nastalina.cz. Zájem přispěvatelů je zatím největší od vzniku Post Bellum a Paměti národa. Lidé už nám poslali více než tři miliony korun. Přispěli i větší donátoři. Další tři miliony nám poskytl magistrát a v tuto chvíli nám chybí asi dva miliony do ideálního stavu. Každá koruna je pro nás teď vzácná. Dary nejsou jen úžasnou pomocí, ale obrovskou vzpruhou, že o co se snažíme, má smysl a veřejnost o to stojí. Za to moc děkuji.

 35718