Začal sněm TOP 09: hledá se nejen nový lídr strany, ale hlavně voliči | info.cz

Články odjinud

Začal sněm TOP 09: hledá se nejen nový lídr strany, ale hlavně voliči

V sobotu ráno začal sněm jedné z nejmenších parlamentních stran, tedy TOP 09. Jeho delegáti v neděli dopoledne rozhodnou, kdo stranu povede po Jiřím Pospíšilovi, který se rozhodl post předsedy neobhajovat. O pozici šéfa strany se uchází Markéta Pekarová Adamová, která je součástí liberálně situovaného křídla strany, a konzervativně ukotvený senátor Tomáš Czernin. Klíčový pro budoucnost TOP 09 ale nebude pouze nový předseda čí předsedkyně, nýbrž především, zda se jí podaří najít způsob, jak zůstat i v budoucnu relevantním subjektem české politiky.

TOP 09 je už nějaký čas především pražskou stranou. Nebýt hlavního města, není už dávno ve sněmovně, možná by ani neexistovala. V předloňských sněmovních volbách TOP 09 překročila pětiprocentní hranici nutnou pro vstup do sněmovny pouze v pěti krajích. A zatímco ji v Moravskoslezském kraji svůj hlas dalo jen 2,58 procent voličů, v Praze obdržela 12,64 procent hlasů. S ohledem na dlouhodobé preference, které u TOP 09 oscilují okolo pěti procent, lze nepochybně říct, že éra předsedy Jiřího Pospíšila v tomto ohledu příliš úspěšná nebyla. „Pospíšil byl další z řady politiků, kteří nedokázali zúročit osobní popularitu ve prospěch strany. Není ani brilantní stratég, ani řečník jako Miroslav Kalousek. Povedlo se mu ale překonat éru otců zakladatelů a z TOP 09 namísto fanklubu udělat standardní stranu,“ říká v rozhovoru pro INFO.CZ politický analytik Lukáš Jelínek.

„Handicapem Jiřího Pospíšila bylo dle mého názoru jeho angažmá v Evropském parlamentu,“ doplňuje politolog Petr Just. Přestože se podle něj snažil Pospíšil být vidět na domácí scéně, přeci jen nebyl tím nejviditelnějším představitelem strany. „Což by předseda být měl,“ nepochybuje Just. A dodává: „Za jeho vedení se nekonaly žádné volby prvního řádu (sněmovní), takže z tohoto pohledu je hodnocení jeho éry obtížné. Volby prvního řádu jsou asi nejvýznamnějším faktorem pro měření úspěšnosti či neúspěšnosti strany. Do čela strany byl zvolen měsíc po minulých volbách do Poslanecké sněmovny. Volební modely vycházející z výzkumů veřejného mínění se ale pod jeho vedením v případě TOP 09 pohybovaly kolem čísla podobného volebnímu zisku před Pospíšilovým příchodem, takže v tomto smyslu stranu za dva roky ani nepozvedl, ani nezahubil.“

Podobně to vidí politolog Daniel Kunštát: „Upřímně řečeno, díru do světa neudělal. Místo očekávané revitalizace strany dosáhl maximálně toho, že TOP 09 plus minus udržela alespoň ty pozice, které měla už před jeho nástupem do předsednického křesla.“ Přesto lze podle jeho mínění Pospíšilovi určité relativní úspěchy přičíst. Politolog v této souvislosti připomíná solidní výsledek TOP 09 v evropských volbách, znovuobnovení kooperační kapacity směrem k dalším partnerům na pravém středu, anebo fakt, že stranu dostal do vedení Prahy. „Ale i tyto okamžiky můžeme považovat v lepším případě pouze za jakési naprosté minimum, které se očekávalo tak nějak samozřejmě. To podstatné se totiž Jiřímu Pospíšilovi nepodařilo - vytáhnout TOP 09 z velmi nejistých vod pětiprocentní podpory voličů,“ uvažuje Kunštát.

Klíčovou otázkou je, zda je v možnostech tandemu složeného z Markéty Pekarové Adamové a Tomáše Czernina (jsou dohodnuti, že poražený z boje o předsedu bude usilovat o post prvního místopředsedy) s trendem ubývajícího počtu voličů výrazněji pohnout. Kunštát je skeptický. „Obávám se, že ani jeden z kandidátů není natolik silnou a pro širší veřejnost zajímavou figurou, aby měl či měla potenciál nějak zásadněji zvrátit docela zřetelný ústup z bývalé slávy,“ odhaduje politolog. Zdůrazňuje přitom, že ani tak nejde o jakési individuální lidské či politické kvality kandidátů. „Nemalým hendikepem je už sám fakt, že ani Markétu Pekarovou Adamavou ani Tomáše Czernina velká část veřejnosti vůbec nezná – a to navzdory tomu, že se oba už nějaký čas pohybují ve vysoké politice,“ upozorňuje Kunštát.

„Pro TOP 09, a zdaleka nejen pro ni,“ pokračuje Kunštát, „dnes více než kdy jindy v negativním smyslu platí ono proslulé stalinské heslo: Kádry rozhodují o všem. Ve straně jednoduše nevidím žádnou osobnost, která by byla jedinečná, která by vyčnívala z řady – například charismatem, přirozenou autoritou, leadershipem nebo rétorickými schopnostmi. Zkrátka osobnost srovnatelnou – a zdůrazňuji srovnatelnou svého času – s Karlem Schwarzenbergem nebo Miroslavem Kalouskem.“ Podle Jelínka mohou dát Pospíšilovi nástupci straně ostřejší obrysy - spíše liberální, nebo spíše konzervativní. „Toto projasnění by část voličů odlákalo, ale myslím, že větší část přitáhlo. V každém případě ale TOP 09 musí artikulovat program, aniž by obsahoval jméno Babiš,“ myslí si Jelínek.

Kromě programu bude pro TOP 09 klíčové, zda se jí podaří oslovit také voliče mimo Prahu. Kunštát v této souvislosti připomíná, že se za deset let existence TOP 09 výrazně proměnila česká stranická krajina, volební vzorce veřejnosti a konec konců i tematické konfliktní linie, které představují základní narativ politického soupeření. „Pomineme-li specifický ideologický esprit strany, který sám o sobě není a ani nemůže být příliš slučitelný se sociální strukturou i hodnotovým zázemím venkova, TOP 09 si navíc nikdy nedokázala vybudovat dostatečně široký rezervoár stranických osobností nebo alespoň věrných sympatizantů na místní a regionální úrovni,“ říká politolog v rozhovoru pro INFO.CZ. Jelínek zase připomíná, že TOP 09 formuluje program pro ty, co jsou úspěšní, nebo za svým úspěchem intenzivně jdou.

„Na ty, kteří si tolik nevěří nebo kteří mají nezaviněně sociální a ekonomické problémy, se dívá svrchu, bez empatie. Stala se stranou elit, což nemyslím pejorativně. Ovšem cílové skupina není tak početná, aby TOP 09 zajistila natrvalo místa ve sněmovně,“ vysvětluje Jelínek. Kunštát si pak všímá také toho, že si TOP 09 nedokázala vybudovat stabilní a adekvátně početnou členskou základnu. „Tedy funkční, živoucí stranické struktury až po nejnižší obecní úroveň. A stále zřetelněji se ukazuje, že právě toto je i u nás jeden ze základních předpokladů perspektivního fungování jakéhokoliv politického subjektu,“ zdůrazňuje politolog. Také proto strana, která vznikla před deseti lety, téměř ve všech volbách postupovala koordinovaně se Starosty a nezávislými, kteří jsou právě v malých městech a obcích ukotvení velmi slušně.

Tím se dostáváme k dalšímu předpokladu úspěchu roztříštěné opozice situované ve středu české politiky a napravo od něj. Pokud menší strany nechtějí riskovat propad hlasů, budou muset hledat nějakou formu spolupráce. Nejpravděpodobnějším scénářem přitom je, že vzniknou dva bloky, ODS a lidovci, TOP 09 a STAN. Lukáš Jelínek má v tomto ohledu jasno, podle něj se dlouhodobě česká pravice bez integrace příbuzných proudů neobejde. Avšak zdůrazňuje, že je to běh na dlouhou trať. „Při pověsti Miroslava Kalouska si zatím neumím představit, že by se nějaká jiná, silnější strana chtěla s TOP 09 sloučit. Ovšem hodně bude záležet na osobě nového předsedy, zda pojede v deset let vyjetých kolejích, anebo zda zkusí najít pro stranu novou energii i témata,“ říká Jelínek.

Také podle Kunštáta nebude klíčovým úkolem nového lídra ani tak jakási nová renesance značky, jako spíše nalezení smysluplné integrační platformy, v níž by se strana do budoucna důstojně uplatnila a třeba si i uchovala určitou vlastní politickou identitu. „Pro všechny zainteresované by bylo dobré si raději dříve než později připustit, že historická role TOP 09 jako zcela suverénního, autonomního politického hráče se blíží ke svému konci. A s tímto vědomím zvolit adekvátní politickou strategii pro nejbližší období,“ uvažuje Kunštát. Také Just připomíná, že se TOP 09 už se několikrát osvědčila kandidatura ve spojenectví s jiným subjektem, zejména se STAN. Spojenectví s jiným subjektem navíc považuje za způsob, jak překonat závislost na pražské voliče. „A pokud jsem sledoval vyjádření obou hlavních a doposud známých kandidátů na předsednickou funkci, tak oba se spoluprací s jinými subjekty počítají,“ uzavírá Just.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud