Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Záhady kolem majetku kancléře Mynáře. Rozpůjčoval a investoval desítky milionů, příjmy ale nesedí

Záhady kolem majetku kancléře Mynáře. Rozpůjčoval a investoval desítky milionů, příjmy ale nesedí

Ještě před pár lety byl Vratislav Mynář neznámým mužem z vesnice s minulostí ve vymahačských firmách a ne zrovna lichotivou přezdívkou „vlekař“. Dnes je hradním kancléřem a prezidentovým chráněncem – i když mu chybí bezpečnostní prověrka. Investuje také miliony do nemovitostí. Otázkou zůstává, odkud jeho bohatství pochází.

Majetkové portfolio hradního kancléře se v loňském roce rozrostlo o další nemovitost. Podle zjištění HlídacíPes.org si Vratislav Mynář koupil dům v Osvětimanech, kde léta žil a kde podniká.

Dům s pozemkem přes šest tisíc m² koupil za milion korun. Na tom by nebylo samo o sobě nic zvláštního, nejde o horentní sumu, zarážející je ale celkový pohled na Mynářovy výdaje v porovnání s jeho dohledatelnými příjmy.

Současné i bývalé firmy, ve kterých podle oficiálních údajů Mynář působil coby vlastník, či spoluvlastník, skončily za dobu jeho působení v kumulativní ztrátě v řádu milionů korun.

Přesto Mynář dál investuje a na účtu má k dispozici 14,2 milionu korun. Dalších téměř 64 milionů rozpůjčoval svým firmám.

Na dotazy HlídacíPes.org po původu těchto peněz Mynář nereagoval, telefon nezvedal a nechal také bez reakce žádost o schůzku, na níž by mohl své transakce objasnit.

Lze předpokládat, že Mynářův majetek zajímal i Národní bezpečnostní úřad, který jej prověřoval v souvislosti s žádostí o udělení prověrky na nejvyšší stupeň utajení. NBÚ nakonec vyhodnotil, že Mynář může být bezpečnostním rizikem, a hradní kancléř prověrku nezískal.

Milionové výdaje

Redakce HlídacíPes.org se rozhodla zmapovat, jak prezidentův kancléř investuje, a odkud vlastně peníze získává.

Z údajů v katastru nemovitostí vyplývá, že během uplynulých pěti let si Mynář pořídil kromě zmíněného osvětimanského domu také vilu v Praze za 5,5 milionu korun, která prošla následnou nákladnou rekonstrukcí (odhady nákladů se pohybují kolem deseti milionů korun).

Pokud odhlédneme od dalších investic a životních nákladů, utratil tak Mynář během pětiletého působení na Hradě minimálně 16,5 milionu korun. K tomu je ovšem nutné ještě připočíst další rekonstrukci historického domu v Praze s odhadovanými náklady v řádech desítek milionů korun.

Majetek Vratislava Mynáře

Současně podle majetkového oznámení půjčil svým firmám a svému obchodnímu partnerovi dalších 63,8 milionu korun. Celkově tak Mynářovy výdaje mohly vyšplhat až ke 100 milionům korun.

Budeme-li vycházet ze zveřejněných údajů o výši jeho kancléřského platu, který činil alespoň v roce 2014 v průměru i s odměnami 120 tisíc korun čistého za měsíc, lze předpokládat, že za dobu svého dosavadního působení na Hradě inkasoval přes 7 milionů korun.

To by však nestačilo na pokrytí uvedených výdajů, natož k naplnění bankovního účtu a k poskytnutí milionových půjček.

Podnikání v mínusu

Mynář současně s prací pro prezidenta také podniká a má v držení akcie několika firem jako například Unipetrol či Pražská plynárenská. Z majetkového přiznání však není dohledatelné, kolik akcií a v jaké hodnotě vlastní. Sám Mynář ale dříve uvedl, že je to jen zanedbatelné množství ještě z kuponové privatizace. Tam tedy milionové příjmy také zřejmě nelze hledat.

Aktivně nyní Mynář působí ve třech firmách. Ty však podle analýzy výsledků hospodaření vykázaly za dané období kumulativní ztrátu téměř 14 milionů korun. Ze současného podnikání tedy čerpat miliony nejspíš také nemohl.

HlídacíPes.org proto zároveň analyzoval výsledky hospodaření firem, ve kterých Mynář působil v minulosti coby společník.

Podíly měl v těchto společnostech: Trever, Europrofin, Ski Moravia, PF Invest, Clever Management a Mittec.

Z doložených účetních závěrek vyplývá, že všechny tyto firmy hospodařily v období Mynářova vlastnictví také se ztrátou – celkově přes dva miliony korun. Velké peníze nezískal Mynář ani jejich prodejem. Celkově inkasoval podle smluv o prodeji pouze 230 tisíc korun.

Pozemky a anonymní akcie

Nic z toho stále neodpovídá na otázku, kde se desítky milionů na Mynářovy výdaje vzaly. Sám Mynář dříve pro MF Dnes uvedl, že peníze získal ze svého dřívějšího podnikání s odpady.

Až při detailním zkoumání obchodního rejstříku se ukazuje, že Mynář byl v minulosti držitelem anonymních akcií ve společnosti RCP-Recycling Park.

U této společnosti nejsou v rejstříku založeny žádné dokumenty. Nicméně u nástupnické firmy lze dílčí informace dohledat.

Této společnosti s řadou dceřiných firem se oproti ostatním Mynářovým firmám dařilo lépe: v roce 1998 vykázala zisk přes čtyři miliony, v roce 2000 pak 12,5 milionu korun, o rok později se ale firma ocitla ve ztrátě 3,8 milionu korun.

Kdo firmu ve skutečnosti vlastnil, se těžko prokazuje – anonymní akcie byly volně převoditelné, vlastníkem byl ten, kdo danou akcii fyzicky v daný moment držel.

Nicméně z notářských zápisů je patrné, že v letech 1999 a 2000 se Mynář anonymními akciemi prokázal. Ve firmě mu však náležely akcie odpovídající pouze 5,5% podílu.

V roce 2001 firmu Mynář společně s majoritním vlastníkem, právníkem Ivanem Peclem a Vladimírem Pavlíkem prodali. Suma, kterou za tuto transakci Mynář inkasoval, není z otevřených zdrojů dohledatelná.

Mynářovy současné investice přitom nejsou jeho jediné velké výdaje, které měl. Naopak, největší investice uskutečnil ještě v době, než se stal prezidentovým kancléřem. Tehdy koupil za 12 milionů výše zmíněný historický dům nedaleko Pražského hradu. Nezbytná pak byla nákladná rekonstrukce, dům nyní slouží k pronájmu.

Významně investoval také v Osvětimanech, kde dříve žil s bývalou manželkou. V současné době zde Mynář vlastní 134 pozemků o celkové rozloze zhruba 15 hektarů, patří mu také penzion, restaurace a tři domy.

Není bez zajímavosti, že na výstavbu penzionu a přilehlého areálu získal (přes sdružení a vlastní firmu) ze státního rozpočtu při takzvaném porcování medvěda (poslanecké návrhy na výdaje ze státního rozpočtu) 15,5 milionu korun, a také dotaci 5,5 milionu z EU.

„Nebylo to košer“

Peníze teoreticky mohl Mynář inkasovat i z byznysu, který byl před veřejností skryt. Mynář totiž v minulosti držel například anonymní akcie vymahačské firmy Credit Management.

Vymáhání pohledávek černých pasažérů bylo tehdy lukrativním a kritizovaným byznysem – z několikastovkové pokuty za jízdenku se konečná suma vyšplhala kvůli vysokým náhradám pro advokáty na desetitisícové částky, často došlo i na exekuce majetku. Ústavní soud tuto praxi posléze označil za neetickou.

Mynář působil také v představenstvu další vymahačské firmy Tessile Ditta Services, která se podílela na byznysu s vymáhání pohledávek pro pražský Dopravní podnik.

Objevil se také v další kontroverzní společnosti Petrcíle, kde byl po dobu jednoho měsíce minoritním akcionářem. Stát s touto společností prohrál arbitráž o akcie ostravské Nové huti. „Bylo veřejné tajemství, že tato záležitost neprobíhala košer,“ uvedl v minulosti lobbista Miroslav Šlouf, který také Mynáře přivedl k Miloši Zemanovi.

Právě Mynářovo působení v těchto firmách a nejasný původ jeho peněz mohly být hlavním zádrhelem při udělování bezpečnostní prověrky NBÚ, o kterou sám požádal, ale nedostal ji. Mynář navzdory tomu nadále zůstává kancléřem i v dalším funkčním období prezidenta Zemana.

MF Dnes pak nedávno upozornila, že firmy spjaté s Mynářem a jeho lidmi získaly zakázky za stamiliony na zámku v Lánech, který je letním sídlem českých prezidentů.

Text vyšel na webu HlídacíPes.org, zveřejňujeme ho v plném rozsahu se souhlasem redakce.

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 5134, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4405, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);