Články odjinud

Zemanova role prakticky posílila, ústavu ale politici nebudou chtít měnit, tvrdí právníci

Zemanova role prakticky posílila, ústavu ale politici nebudou chtít měnit, tvrdí právníci

Od chvíle, kdy došlo k zavedení přímé volby prezidenta, zaznívají hlasy, zda nedošlo k vychýlení sil a Česko se neposunulo k poloprezidentskému systému. Diskusi prohlubují i aktuální události, během nichž současná hlava státu Miloš Zeman výrazně zasahuje například do výběru ministrů. Otázka tedy zní, zda se tento posun nemá odrazit i ve znění ústavy. Diskutovat se o tom bude i v parlamentu. „Takovou debatu mají v plánu ústavní komise obou komor, až se nějak vyřeší téma referenda. Uvidíme, jaké problémy a jejich řešení budou debatovány,“ říká pro INFO.CZ ústavní právník Jan Kysela. Nepředpokládá ale, že by sněmovna se senátem našly v blízké době shodu na tak podstatné změně. On i další odborníci ale uznávají, že v praktické rovině se situace proměnila.

Přímá volba prezidenta jeho kompetence ústavně neposílila, podle politologa Petra Justa jsme ale svědky odlišných interpretací některých článků ústavy, a tedy v některých konkrétních případech i „jakémusi tichému posunu k poloprezidencialismu“. 

Kritika toho, jakým způsobem prezident vykládá ústavu, se během posledních měsíců pravidelně vrací. Zeman podle ní nedodržoval ústavní principy, když poskytl Andreji Babišovi neomezený čas na sestavení vlády. Nyní si vymiňuje právo rozhodovat o složení kabinetu tím, že odmítá jmenovat europoslance Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí. Právě rozložení sil mezi prezidentem a premiérem je přitom podle odborníků klíčové. A bude hrát roli i v budoucnu.

 Silný prezident, slabý premiér

 „Čím silnější bude prezident, tím slabší bude premiér. Proto myslím, že v obecné rovině není zájmem Andreje Babiše nějak výrazněji posilovat ústavní postavení prezidenta. To, že teď prezidenta potřebuje k dosažení svého cíle, tedy setrvání v čele vlád, je věc jiná. Ale obecně není v jeho zájmu, aby byl prezident příliš silný,“ popisuje Just.

„O formalizovaný poloprezidentský systém politická reprezentace nejspíše nestojí. Prezidenta se bude bát oslabit, nebude mít ani chuť jej posílit. Ledaže by si výrazný politický vůdce představoval sám sebe jako prezidenta a pro adekvátní změnu ústavy si vyjednal hlasovací koalici,“ míní Kysela.

Přestože se formálně nezměnilo s přímou volbou nic, došlo podle odborníků v praktické rovině ke změně, před níž řada expertů varovala. „Systém je nepředvídatelný, mnohem více než dříve bude vychylován tu snahami prezidenta uzurpovat si více moci, jindy slabými vládami. Názorně to můžeme vidět nyní, kdy jsme svědky kombinace velkých snah prezidenta mít vliv na reálnou politiku a velmi slabými schopnostmi Andreje Babiše tomuto tlaku čelit,“ říká politolog Miloš Gregor.

„Zavedením přímé prezidentské volby se ústavní kompetence prezidenta republiky nezměnily. Jiná věc jsou faktické aktivity prezidentovy; problém by bylo možné v některých případech řešit cestou kompetenčního sporu,“ dodává emeritní soudce Ústavního soudu Vojen Güttler. Podle něj by se ústava mohla spíše dočkat jen mírného zpřesnění. U kompetencí prezidenta by bylo možné na vhodném místě doplnit, že prezident bude jednat „bez zbytečného odkladu“. 

Druhý pokus sněmovně

Určité změny si dokáže představit i Kysela, a to právě co se týče sestavování kabinetu. „Ukazuje se, že role prezidenta republiky v procesu ustavování vlády má mimořádně negativní antisystémový potenciál, takže by bylo žádoucí ji omezit v tom smyslu, že by měl prezident pouze jeden pokus, po něm by následovala sněmovna, třetí pokus by byl opět prezidentův, vázaný možná jen na přípravu předčasných voleb. To je, zhruba řečeno, model polský,“ vysvětluje právník. „V této sněmovně nicméně nebudou pro žádné omezení prezidenta republiky hlasy,“ dodává.  

Větší změny ale odborníci nedoporučují. „Ústava nemá být zákonem, který zvažuje a ošetřuje různá zákoutí a hypotetické situace možných scénářů, má se jednat o obecná pravidla a principy. A pokud dnes máme pocit, že například určení termínu, do kdy musí prezident nějaký akt vykonat, tak pokud prezident chce obstruovat, najde si jiný způsob. Ostatně před pěti lety jsme si asi nikdo nedokázali představit, jak kreativní při obcházení pravidel Miloš Zeman bude,“ tvrdí Gregor.

Ústavní právníci zároveň upozorňují na to, že překračování prezidentským kompetencí nepřišlo až s Milošem Zemanem. „Tendence k silnějšímu vystupování prezidentů, než by odpovídalo parlamentnímu charakteru vládnutí, tady byly již před zavedením přímé volby u obou nepřímo zvolených prezidentů Václava Havla a Václava Klause,“ míní Just.

„Interpretaci ústavního textu nejvýrazněji ovlivnilo prezidentské období Václava Havla, a to i formulací prezidentských pravomocí ve článku 62 Ústavy a judikaturou Ústavního soudu. Zpravidla zakladatelská osobnost státu a vůdce politických převratů a revolucí vždy výrazně ovlivňuje ústavní vývoj,“ vysvětluje právník a odborník na ústavu Václav Pavlíček. „Havel překročil v mezinárodních vztazích limity dané ústavou například tím, že v rozporu se stanoviskem vlády, která postupovala v souladu s politikou EU, se připojil k podpoře intervence USA v Iráku. Otázky války a míru jsou zásadní skutečností, kde by politika vlády a prezidenta měla být shodná,“ dodává. Podle Kysely Zeman tyto tendence jen umocnil.

Současný stav přitom nemusí pokračovat. Záleží i na tom, jaká osobnost přijde do prezidentského úřadu po Zemanovi. „Není nikdy šťastné měnit zákony, natož ústavu podle jednoho konkrétního představitele. Spíš by bylo vhodné, aby držitelé ústavních funkcí přistupovali k výkonu pravomocí zodpovědně a zbytečně neexperimentovali nebo se nesnažili být příliš kreativní,“ dodává Just.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud