Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

1000 metrů čtverečních svobody – unikátní ateliér v Paříži otevřel dveře umělcům v exilu

1000 metrů čtverečních svobody – unikátní ateliér v Paříži otevřel dveře umělcům v exilu

Umělci v exilu našli v Paříži nové útočiště. Dvojice francouzských divadelníků jim v září otevřela bývalé kancelářské prostory v 18. obvodu na severu města. Ateliér pro umělce v exilu v současnosti navštěvuje dvě stě lidí. Z Afghánistánu, Súdánu, Sýrie i Egypta. Někteří se tvůrčí činnosti věnovali už ve své zemi, ale kvůli válečným konfliktům v ní nemohli pokračovat. Z jiných udělala umělce až zkušenost exilu. 

Dlouhé bílé chodby, lino a nefungující výtah. Atmosféra spíš jako na úřadě než ve tvůrčí líhni. To, že je tu ale pár věcí jinak, napoví nápis nade dveřmi - Vítejte - ve čtyřech jazycích. Vítá ty, pro které se zmíněné heslo stalo v současnosti spíš prokletím – umělce v exilu.

Co je to exil? A kdo je umělec?

,,Exil má několik definicí, právní, filozofickou, a naši vlastní. Pro nás je v exilu ten, kdo musel opustit svou zemi nedobrovolně, nemůže se do ní jen tak vrátit nebo je v nebezpečí. Rozhodně nejsme ateliér pro zahraniční umělce v Paříži, vždyť tady se za umělce považuje každý druhý, to bysme se zbláznili,” říká zakladatel ateliéru Ariel Cypel. ,,S definicí umělce je to složitější, neděláme rozdíl mezi profesionály a amatéry, protože profesionál může v každé zemi znamenat něco jiného. Jde nám spíš o to, jaký má člověk projekt a jak konkrétně mu můžeme pomoci. Tomu, kdo musel přerušit studia ve své zemi, se snažíme najít adekvátní vzdělání, zkušeným umělcům spíš pomůžou kontakty v branži, malíř zase potřebuje klid a prostor.”

Nápad založit ateliér pro umělce na útěku vznikl před dvěma lety, kdy Cypel a jeho kolegyně museli kvůli nedostatku financí rozpustit divadlo, v němž často do her zapojovali právě migranty. Na začátku loňského roku jim vypomohla charitativní organizace Emmaus a bezplatně poskytla své bývalé kancelářské prostory. Tedy desítku místností, které se ideálně hodily pro zřízení malých ateliérů. Když v září 2017 centrum otevírali, měli koupený počítač, kopírku a pár kusů nábytku od známých. Zpráva o místě se ale rychle rozšířila, ze čtyř prvních umělců byla stovka a síť kontaktů brzy přinesla i další dary a vybavení. V komplexu je proto dnes třeba střihačská dílna vybavená počítači s potřebnými programy, hudební zkušebna nebo zrcadlový taneční sál. Tyto kolektivní sály fungují na principu rezervací, soukromé dílny a ateliéry pak umělci obývají po dvou až třech lidech.

Prohlídka

Začínáme ,,ženským” ateliérem. Spisovatelka a dvě výtvarnice. Syřanka Lina Aljijakli maluje postavy s velkýma očima. Hlavně ženy a děti, které byly zasaženy syrskou válkou. Rozházené panenky v protějším rohu zase patří afghánské bojovnici za práva žen Kubře Khademi. V roce 2015 se proslavila performací Armor, která měla upozornit na obtěžování žen, kdy se procházela Kábulem v brnění vypadajícím jako spodní prádlo. Akcí si sice získala slávu, do země už se ale vrátit nesmí.

Vystoupením ve veřejném prostoru se ale Khademi věnuje dál. V Paříži nedávno ležela celý den na zemi ve stejné pozici, v jaké byl nalezen mrtvý syrský chlapec na tureckém pobřeží, a sledovala reakce kolemjdoucích.

Z vedlejšího tanečního sálu zní africká hudba. Na zemi se v křečích svíjí drobná tanečnice. Selaka Percide z Pobřeží Slonoviny. ,,Chodí sem často, tanec je pro ni psychoterapie, na to, co se umělcům stalo dřív, se obecně moc neptáme, dokud nezačnou sami povídat. Dáváme jim jen prostor, aby se mohli projevit, » říká Cypel. Do hudební zkušebny zase chodí cvičit ruský pianista v exilu, teď se tu na zítřejší koncert připravuje dvojice hudebníků hrajících na arabskou obdobu loutny zvanou úd.

Přesouváme se do obrazové sekce. Egyptského fotografa Medhata Soodyho inspiruje lidské tělo a pohyb. Rád fotí tanečníky i pohyb ve městě. Rozmazanými snímky se snaží vyjádřit, jak ,,externí” pohyb ovlivňuje pohyb uvnitř lidské duše. Sudánský malíř Ahmed Jamal Eldin se zase soustředí na téma svobody. Na jeho obrazech se proto často symbOlicky objevují ptáci. Opírá se také o reálné zkušenosti z cesty z Afriky do Evropy. V barevných výjevech pak vzpomíná na rodný Dárfur a symboliku tradičních afrických masek a symbolů. ,,Súdán je teď jako vězení, svoboda tam absolutně neexistuje,” popisuje obraz, který lemují ostnaté dráty. Téma rodné země provází i výtvarnou tvorbu staršího páru ze Sýrie. ,,V Damašku jsem měl dva ateliéry, dělal jsem velké formáty, během války všecko vyrabovali, jen obrazy tam prý nechali, nevím, jestli je ještě kdy uvidím. Teď jsem přešel na menší formáty, aspoň je můžu kdykoliv vzít s sebou,” vysvětluje Syřan. ,,Někteří umělci v Damašku zůstali, můžou pořádat menší výstavy, ale nic neprodají. Pokud se chcete jako umělec rozvíjet, musíte do zahraničí, do Libanonu, Německa, Francie.” O pár let mladší krajan Omar Ibrahim se zase ve své tvorbě zaměřuje na téma ,,zrůdy v každém z nás, která je hodná, když je pod kontrolou, ale projeví se jen za určitých okolností, třeba ve válce.” Svá monstra stylizuje do různých poloh – od děsivých až po roztomilé.

Pro někoho obraz, pro jiné je výrazovým prostředkem text. Jedním z mluvčích mladé africké generace spisovatelů se stal Mohamed Nour Wana, který píše knihy, pořádá čtení, hudební vystoupení a angažuje se i při workshopech ve školách. Texty a hudbu zase propojuje rapper Jundi Majhul. Začal rapovat v Sýrii, když mu bylo patnáct. Během války utekl do Beirútu a potom do Francie, kde žije už tři roky. ,,Moje texty jsou samozřejmě politické, jsem tu nedobrovolně kvůli politice v mé zemi, nemůžu zpívat o ničem jiném. Do Sýrie teď rozhodně nemůžu. Když jste malíř, tak si možná můžete sem tam vystavit pár obrázků, ale udělat hiphopový koncert proti režimu? Asi těžko,” říká. Koncertuje proto v Berlíně, Amsterdamu nebo Paříži. Zatím v arabštině, na youtube se snaží alespoň dodávat titulky v angličtině nebo francouzštině.

Čeká vás první cesta letadlem, nebo se takto přepravujete běžně? Přečtěte si tipy zkušených cestovatelů, které vám let usnadní a zpříjemní>>>

Místo svobody

Kromě pomoci s tvorbou se snaží ateliér nabídnout i administrativní podporu. Několikrát týdně docházejí dobrovolníci, kteří umělcům pomáhají s žádostmi o azyl nebo při hledání ubytování. Místo už si také získalo přízeň pařížské radnice a ministerstva kultury, kteří jsou často partnery při pořádání akcí. Aktuálně třeba výstavy Vitríny umělců v exilu v sousedství Královského paláce. ,,Současná politická situace ve Francii je zvláštní, na jedné straně zpřísňujeme pravidla pro přijímání migrantů, na druhé straně se rádi pochlubíme úspěšným projektem, jako je ten náš, je to trochu schizofrenní,” říká Cypel. Sám v současnosti zanechal své divadelní tvorby, správa ateliéru ho vytěžuje na maximum. ,,Nevadí mi to, je to skvělé dobrodružství, panuje tu neskutečná atmosféra, ti lidé mají za sebou války, diktatury, boj s francouzskou byrokracií, tak aspoň tady se cítí svobodně. Pokud máme ve Francii umělce, kteří jsou nositeli kultury své země, pak jsem vážně radši, pokud budou u mě, než když budou obsluhovat někde v kavárně.”

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1