Další šrám na pověsti. Bulharské „vydírání“ obnažuje neschopnost EU vystupovat jednotně

 FOTO: Reuters

Jana Juzová

19. 11. 2020 • 18:00
KOMENTÁŘ JANY JUZOVÉ | Rada ministrů pro evropské záležitosti členských států EU měla v úterý odsouhlasit vyjednávací rámec pro přístupové rozhovory s Albánií a Severní Makedonií. Jde o klíčový krok pro zahájení vyjednávání s oběma zeměmi, které bylo přislíbeno ze strany EU a mělo se dle původních plánů uskutečnit ještě před koncem roku 2020. Společný postup členských zemí EU však narazil na překážku – Bulharsko přijetí vyjednávacích rámců zablokovalo. Paradoxem je, že dle prohlášení bulharské politické reprezentace by země podpořila zahájení dialogu s Albánií, avšak ne s výrazně připravenější Severní Makedonií. Důvodem pro využití práva veta ze strany Bulharska jsou táhlé spory ohledně společné historie obou sousedících zemí a bulharské odmítnutí existence samostatného makedonského národa a jazyka. Veto přišlo po několikaměsíčním intenzivním vyjednávání mezi bulharskou vládou a Severní Makedonií, které mělo vést k nalezení kompromisu. Jak je patrné, najít společnou řeč se sousedícím zemím nepodařilo.

Bulharský postup se setkal s kritikou ze strany dalších členských zemí EU, a to i aktuálně předsedajícího Německa, které bylo do jednání mezi Bulharskem a Severní Makedonií zapojeno. Pro zbytek EU je těžko pochopitelné, proč právě Bulharsko, které přístup zemí západního Balkánu do EU tradičně podporuje, zamezilo takto důležitému průlomu v otázce rozšiřování EU. A to ještě na základě bilaterálních problémů nesouvisejících s kritérii pro členství v Unii.

Zablokování společného postupu EU v otázce rozšíření je tragické hned z několika důvodů. Evropské instituce i členské státy za poslední rok investovaly velké množství energie a času do politiky rozšiřování EU. Po „zamrznutí“ rozšiřovacího procesu během mandátu minulé Evropské komise pod vedením Jeana-Clauda Junckera deklarovala nová Komise vedená Ursulou von der Leyenovou svou vůli dát proces opět do pohybu a dosáhnout hmatatelnějších výsledků. 

Hned v říjnu minulého roku však bylo očekávané zahájení přístupových jednání s Albánií a Severní Makedonií zablokováno několika lídry EU, v čele s francouzským prezidentem Macronem. Státy tehdy požadovaly přehodnocení celé metodologie rozšiřovacího procesu tak, aby lépe zaručovala respekt k vládě práva a demokratickým principům ve vyjednávajících zemích. Tato metodologie představuje soupis pravidel a principů, kterými se řídí proces od otevření přístupových vyjednávání až po samotný vstup země do EU. Různé členské země se následně předháněly v návrzích na to, jak pravidla reformovat. Na základě získaných podnětů a obav vyjádřených jednotlivými státy EU představila Evropská komise v únoru návrh na novou metodologii pro rozšiřování, která byla na jaře schválena Evropským parlamentem a Radou EU.

Tento nastolený konsensus mezi jednotlivými institucemi EU i členskými státy měl dle všech očekávání vést k odblokování celého procesu rozšiřování Unie a k zahájení vyjednávání s Albánií a Severní Makedonií. Současný postup Bulharska však tyto společné snahy zhatil a opět jen dokazuje neschopnost členských zemí EU vystupovat jednotně.

Zároveň je úterní negativní výsledek zasedání Rady EU ránou pro image Evropské unie v zemích usilujících o členství. Důvěryhodnost EU a rozšiřovacího procesu byla opakovaně podkopávána – v případě Severní Makedonie především Řeckem, které její integraci do NATO a EU léta blokovalo kvůli názvu země. Tento spor byl vyřešen až v roce 2018, kdy Makedonie ustoupila a přidala do svého názvu slovo „severní“. 

Aktuální veto ze strany Bulharska je tak dalším důkazem pro zklamané severomakedonské obyvatelstvo, že celý proces je politický, neřídí se objektivním pokrokem jednotlivých kandidátských zemí a může být v kterémkoli momentě zablokován jediným státem EU. Bohužel se v současnosti ukazuje ošklivá stránka otázky přijímání nových členů do EU – v procesu neexistují žádné záruky, aby členské státy EU nemohly zneužívat evropskou perspektivu kandidátských zemí jako prostředek k jejich vydírání a kladení si neoprávněných nároků. Takovéto jednání je zcela nekorektní nejen vůči vládám, ale především obyvatelům západobalkánských zemí, kteří v budoucím členství v EU vidí příslib větší ekonomické prosperity, stability a fungujícího systému vlády práva.

Pokud se nepodaří jednání mezi oběma zeměmi do konce roku prolomit, představuje další odklad na evropské cestě Severní Makedonie riziko i pro její vnitropolitickou situaci a budoucí směřování země. Současná severomakedonská vláda vedená Zoranem Zaevem nastoupila v roce 2017 po hluboké politické krizi v zemi. Navzdory své slabé pozici nastolila slibnou cestu prodemokratických a proevropských reforem a dle všech mezinárodních indikátorů hodnotících stav demokracie a svobody dosahuje chvályhodných výsledků. Pozice vlády a vedoucí strany SDSM (Sociálně demokratická unie Makedonie) je však křehká a společnost nadále zůstává silně polarizovaná, a to zejména v otázce evropské integrace a ústupků, které země musela v jejím zájmu učinit. Odpor nacionalisticky smýšlející části společnosti vůči současné vládě se tak velmi pravděpodobně po tomto selhání EU ještě vystupňuje a v případných předčasných volbách by SDSM nemusela svůj mandát obhájit. Ve světle ne tak dávné politické krize a přetrvávajícího napětí může hrozit další destabilizace a případný odklon od evropské a prodemokratické cesty Severní Makedonie.

Nejen občané Severní Makedonie, ale celá Evropská unie, by si teď měla klást otázku, co už je příliš. Evropská komise již od roku 2009 opakovaně ve svých zprávách označuje Severní Makedonii za dostatečně připravenou k otevření přístupových vyjednávání a vyzývá Radu EU k jejich zahájení. Každý rok však bylo toto rozhodnutí vetováno, nejprve ze strany Řecka, potom Francie a dalších států, a nyní Bulharskem. Požadavky kladené Řeckem a Bulharskem dokonce nemají nic společného s kritérii, která standardně musí být zeměmi kandidujícími na členství v EU splněna. Navíc, i pokud by teď Severní Makedonie opět ustoupila, v otázce natolik citlivé jako je národní identita a jazyk, nic nezaručuje, že by později při vyjednávání nedošlo k dalšímu blokování některou členskou zemí. Toto zneužívání nastavených pravidel představuje riziko i pro všechny další kandidátské země a zřejmě jediným způsobem, jak nastolit fair play pro všechny strany, by bylo zavedení hlasování kvalifikovanou většinou v Radě EU v otázce rozšiřování.

Autorka je výzkumná pracovnice Institutu pro evropskou politiku EUROPEUM.

SDÍLET