Evropská unie vyhrožuje Rusku bezprecedentními ekonomickými a politickými sankcemi, pokud vojensky napadne sousední Ukrajinu. Lídři „sedmadvacítky“ se ve čtvrtek shodli na ostře formulovaném usnesení, ve kterém zároveň naléhavě vyzvali k uklidnění napětí a nabídli Moskvě jednání. Nikterak ovšem nereagovali na požadavek ruského prezidenta Vladimira Putina, aby se Západ zavázal, že Ukrajinu (a potažmo další země bývalého Sovětského svazu) nepřijme do Severoatlantické aliance a že na jejich území nerozmístí zbraňové systémy.
„Jakákoli další vojenská agrese proti Ukrajině bude mít obrovské důsledky a krajně vysokou cenu, včetně restriktivních opatření koordinovaných s partnery,“ píše se v usnesení summitu, které případné odvetné kroky proti Rusku nijak nespecifikuje. Podle diplomatických zdrojů by mohla mít EU na mušce energetiku a finanční služby, vedle klasického rozšíření seznamu osob, kterým by zakázala cestovat do unie a zmrazila jejich případná aktiva v evropských bankách. Putina vyzývá, aby „zmírnil napětí vyvolané hromaděním vojsk při ukrajinské hranici a agresivní rétorikou“. Celkový vzkaz je tedy asi toto: Západ se sice nebude ve prospěch Ukrajiny vojensky angažovat, jeho odveta však bude tentokrát bolet víc než kdy předtím. A doufá, že to bude stačit.
V EU se nikdo nemíní vážně zabývat Putinovými podmínkami a vytvářet tak nějaké kopie Jaltské dohody pro 21. století, s vytyčováním sfér vlivu, nebo souhlasit s „finlandizací“ Ukrajiny, tedy její nucenou neutralitou. Rusko roku 2021 zaprvé není vítězící Sovětský svaz roku 1945 a není důvod jakkoli ustupovat jeho požadavkům na nové mocenské dělení světa. EU je zadruhé oddána zásadě svrchovanosti Ukrajiny – a jakéhokoli jiného státu – a výsostně uznává její právo si demokraticky zvolit vlastní politickou cestu, včetně zahraničních spojenectví.
Uvnitř EU ovšem jsou a vždy byly odstíněné názory na spolupráci s Ruskem, diktované historickou zkušeností či naopak ekonomickými a podnikatelskými zájmy. Země východního křídla EU, v čele s Polskem a baltskými státy, které byly v minulém století přímými obětmi ruské okupace, prosazují co nejtvrdší postoj a žádnou důvěru. Právě lídři Litvy, Lotyšska a Estonska před novináři v Bruselu pronášeli nejostřejší odsudky na ruskou adresu a varování před ruskou věrolomností.
